Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

V sutích je ukryt poklad

28.03.2008  |  zdroj: STAVITEL  |  213× přečteno      vytisknout článek

Zbourat, roztřídit, rozdrtit a prodat - to jsou základní kroky  recyklace  stavebních sutí, z níž profitují desítky firem.

Ceny  recyklovaných  materiálů nepřevyšují 65 % ceny materiálu, který nahrazují. Stavební firmy ale mnohdy nevědí, že není  recyklát  jako  recyklát  . Jeho správná volba dokáže ušetřit miliony korun.

Stavět na zelené louce je ideálem každého projektanta i stavební firmy. Jenže greenfieldů houfem ubývá a aby mohlo vyrůst něco nového, musí se zároveň něco starého zbourat. To, co na první pohled vypadá jako bezcenná hromada nepoužitelného materiálu, se však pro  recyklační  firmy stává doslova zlatým dolem. Každá demolice se řadí do oběhu materiálu a je výhodou, respektuje-li se již ve stadiu rozebíráni náležitý proces třídění, případně zmenšování a další manipulace s  odpadovým  materiálem.

Stavební a demoliční  odpady  představují v zemích EU i ČR významný podíl na celkové produkci  odpadů  - přes 25 procent. Protože zároveň jde i o významný zdroj druhotných surovin, je potřebné, aby nakládání s touto komoditou bylo upřesněno specifickými pravidly.

Opatření ke snížení množství stavebních a demoličních  odpadů  a zvýšení podílu  recyklované  a znovu využité části vede jednoznačně k výraznému snížení zatížení  životního   prostředí  a to jak ve formě snížení produkce  odpadů  , tak také snížení objemu vytěžených primárních nerostných surovin.

NENÍ  ODPAD  JAKO  ODPAD 

Soudobé způsoby demolice se tedy podstatně liší od dřívějšího prostého stržení budovy nebo stavby. Daleko méně se také užívá jednoduchých, ale hrubých metod, jako je například bourací koule. Dnes jde o přesně řízený proces rychlého a v jednotlivostech specializovaného rozebírání rušeného objektu, při němž se užívají výkonné demoliční prostředky často špičkové technické úrovně, jejichž téměř nepřehlednou řadu nabízejí renomovaní výrobci.

Demolice bez separace materiálu ztěžuje ziskové využití  odpadu  a nezřídka naráží na zákonné požadavky třídění. Je většinou nešetrná z hlediska ochrany  životního   prostředí  . Taková demoliční suť se většinou nedá jednoduše vysypat na  skládku  a obsahuje často  kontaminované  hmoty nebo zdravotně rizikové materiály, jako je azbest nebo různé chemikálie. Některé složky v suti mohou mít také značně dlouhou dobu přirozeného rozpadu nebo jsou dokonce biologicky zcela neodbouratelné.

Plně mechanizovaná demolice, vycházející z promyšleného plánu, popřípadě podporovaná demoličním software a expertízou specialistů, znamená ve většině případů rychlé a  ekologicky  šetrné provedení všech demoličních prací, zvláště tehdy, je-li plán demolice sladěn s navazujícími procesy  recyklace  . V praxi se ukázalo, že i při pečlivém výběru náročných a často drahých prostředků vycházejí celkové náklady na demolici velmi příznivě a její rychlý průběh uvítají nejen smluvní strany, ale přímo i nepřímo zúčastněná veřejnost.

SELEKTIVNÍ ROZEBÍRÁNÍ STAVBY

Podstatou této metody je řízené a kontrolované rozebírání objektu podle jeho materiálového složení. Pro třídění se rozlišují základní druhy materiálu: beton, zdivo, dřevo, ocel, neželezné kovy, plasty,  kontaminované  materiály a lehké izolační materiály. Vychází se z charakteru, rozměrů, výškové dispozice a pokud možno i z projektové dokumentace stavby. Podle toho se sestaví plán demolice, zvolí a vyladí se vhodný software procesu a nasadí se příslušné ruční a mechanizované prostředky, které se v postupu demolice často obměňují. Na základě vlastností jednotlivých materiálů objektu se volí nejvhodnější ruční a u strojů přídavné nástroje. Praktická rychlá výměna a systematické nasazování co nejúčelnějšího přídavného nástroje příznivě ovlivňuje nejen produktivitu, ale i míru hlučnosti a prašnosti bouracích prací (podrobněji viz Stavitel 3/2008, str. 56 - 58).

Zvláštní opatrnost je zapotřebí při posuzování vlivu demolice na  životní   prostředí  , a to nejen s ohledem na sousední objekty a komunikace, ale také na podloží a případné rozmístění a hloubku inženýrských sítí. Je třeba zhodnotit intenzitu vibrací, zejména od hydraulických kladiv, a jejich možný vliv na stávající stále používané stavby, komunikace a potrubní řady, a možné obtěžování obyvatel. Při demolici nebývá výjimkou hlučnost bouracích mechanizmů. Některá závěsná hydraulická bourací kladiva, jako Copco Atlas, nebo specializovaná kladiva Cat řady HS a H CS mají však při vysoké úderové energii přijatelnou hladinu vnějšího hluku. Většina demoličních prací je zdrojem prachu, hlavně při pádech větších částí bourané stavby na zem. Pokud lze tyto případy předvídat, může se prašnost omezit včasným skrápěním vodou.

Citlivou kapitolou demoličních prací je bezpečnost práce. Demoliční firma odpovídá za bezpečnost nejen na samotném pracovišti, ale i v těsném sousedství. Pomáhá pečlivě sestavený plán s použitím veškeré dostupné dokumentace objektu včetně posudku statika a samozřejmě spolehlivé odpojení všech přívodů energií. Nezbytné je důkladné vyšetření možnosti výskytu nebezpečných materiálů. Pro samotné demoliční práce je výhodou výkonová rezerva většiny použitých strojů a zařízení. Pokud se na pracovišti používají stabilní nebo dočasně instalované či mobilní jeřáby, je výhodou jejich přídavné vybavení systémem elektronického monitorování prostoru dosahu výložníku nebo jeho násady s výstražnými signály. Systém bývá dodáván například jako účelový software k jeřábům Liebherr Litronic řady EC a HC. Hlavně v nepřehledných místech demolice přispívá taková kontrola k významnému zvýšení bezpečnosti.

VĚDĚT, CO SE BOURÁ

Kvantifikace stavebního  odpadu  vychází z technologie výstavby, průměrného stáří demolovaných objektů a hustoty zástavby. U pozemních staveb obsahuje suť a  odpady  podle konkrétní stavby řadu látek. Tyto látky jsou vždy v těsném vztahu k dané stavbě a mohou obsahovat následující skupiny hmot: ornici, beton (příp. s ocelovou výztuží), cihelné zdivo, maltu, sádrové materiály, dřevo, plasty, železné a neželezné kovy, papír, živice, zbytky nátěrů a tmelů. K  odpadům  ze stavenišť mohou patřit naproti tomu všechny věci odpadající v daném pracovním místě, také  odpady  ze  sanace  domů a bytů.

Pojem staveništní  odpad  zahrnuje: minerální složky, dřevo, ocel a neželezné kovy, plasty, papír, bitumenovou lepenku, organické zbytky, zásypový  odpad  i nebezpečné  odpady  (barvy, laky, ředidla).

Po odpovídajícím zpracování lze minerální stavební suť použít zejména v těchto oblastech: protihlukové stěny, zásypy výkopů, podkladní vrstvy namáhaných vozovek, parkovacích ploch a sportovišť, pojené vrstvy méně namáhaných vozovek, zpevňování lesních a zemědělských cest, v omezené míře kamenivo do betonu a do malt, plnivo pro různé stavební materiály pojené hydraulickým nebo bitumenovým pojivem.

KVALITA SE ODVÍJÍ OD TECHNOLOGIE

 Recyklát  se hodí na zásypy kanalizací, plynovodů, na zhutnělé plochy a řadu dalších stavebních činností. Firmy se jej naučily využívat díky mobilním zařízením -  recyklace  v místě stavby, protože o ekonomice  recyklace  často rozhodují dopravní náklady. Spousta stavebních firem však neví, že existuje obrovský rozdíl v kvalitě  recyklátu  . Vyplývá to ze zkušenosti  recyklačních  firem a Stavitele s tím seznámila brněnská společnost Setra.

O kvalitě  recyklátu  do značné míry rozhoduje technologie, na jejímž základě je  odpad  zpracováván.

"Stavbyvedoucí a příprava výroby nejsou až tak do detailů seznámeni s kvalitou  recyklátu  . Říkají: Ano, chceme  recyklát  , pomelte nám to a my jej zabudujeme například do zhutněných násypů či zpevněných ploch. Přitom vlastně ani netuší, na jakých technologiích se stavební sutě zpracovávají," říká zástupce společnosti Setra, která disponuje uceleným řetězcem demolice,  recyklace  zhutněnými násypy. Je to právě technologie, která do značné míry determinuje kvalitu a nákladovost provozu.

Na trhu jsou v podstatě dvě možnosti: čelisťové a odrazové drtiče (zkoušely se i kuželové drtiče, ale ty se v praxi příliš neosvědčily). Pokud padne volba na čelisťový drtič, který pracuje na principu - a teď trochu populárněji -  odpad  mačká a jak se objem zmenšuje, tak propadává níž a níž až vznikne jakási "kulička". Naproti tomu na odrazovém drtiči rotuje buben s lištami - noži - proti pevné desce a materiál je vlastně stříhán.

Nevznikne tak jako v prvním případě kulička, ale ostrohranný  recyklát  , což je velice důležité pro budoucí použití. Pokud je potřeba dosáhnout v násypu určité míry zhutnění, která je předepsaná v projektu, tak je vhodnější použít  recyklát  z odrazových drtičů. Spotřebuje se jej méně a navíc není potřeba tak častého použití válce a buldozeru jako v případě  recyklátu  z čelisťových drtičů. Tajemství úspor spočívá v tom, že ostrohranná zrna se zamykají lépe, než kuličky.

Čelisťová technologie je výborná v tom, že je levnější na zpracování - drcení. Jde totiž o opotřebení desek v odrazovém drtiči. Manganové desky je nutno měnit asi jednou za měsíc při výkonu 100 až 120 tun za hodinu a vyjdou na zhruba 120 tisíc korun. Je spočítáno, že nákladově se výměna lišty promítá do tuny  recykláže  zhruba sed-mi korunami. U čelisťového drtiče jde o náklady přibližně třikrát nižší.

Provozování odrazových drtičů je sice pro  recyklační  firmy dražší, ale ve finále stavební firmy, které, i když zaplatí vyšší cenu, uspoří v řádu desítky procent. Ještě jeden rozdíl představují obě technologie: možnosti využití v různých ročních obdobích. Čelisťového drtiče pracujícího na principu mačkání materiálu není možno využívat například v létě ke zpracování asfalto-betonových živic. Mohou efektivně pracovat jen když je okolní teplota pod bodem mrazu. Tento problém u odrazových drtičů nenastává, protože materiál nelisují, ale stříhají.

CUKREM I BIČEM

 Recyklace  je podle ČSN 838001 Názvosloví  odpadů  definována jako opětovné použití  odpadu  v původním nebo jiném výrobním procesu. Vzrůstající objem  odpadů  všeho druhu je doprovodným jevem ekonomicky rozvinuté společnosti a současně jedním z problémů ochrany  životního   prostředí  .

Řešení založené na principech dlouhodobě udržitelného rozvoje leží jak v oblasti normativní regulace (legislativa), tak i v oblasti technické i ekonomické (stimulace k  recyklaci   odpadů  ). Nakládání se stavebním  odpadem  se tak řídí přesně podle principu cukru a biče. Cukrem je v tomto případě zisk a bičem pak paragraf.

Nikoho ani moc nepřekvapí, že vzhledem ke všudypřítomnému stavebnímu bo-omu představuje značný podíl v celkových číslech právě stavební  odpad  . Stavebnictví zatěžuje  životní   prostředí  při výrobě stavebních hmot (energetická náročnost výroby, těžba přírodních surovin), dopravní náročností (značná hmotnost staveb a tím i dopravovaných materiálů), lokálně a krátkodobě vlastním staveništěm (hlučnost, prašnost, stavební  odpady  ) a dlouhodobě užíváním budov (energetická náročnost vytápění).

Zároveň je stavebnictví schopno i částečně odlehčovat  životní   prostředí  především možností spotřebovávat průmyslové a stavební  odpady  jako náhradu přírodních surovin. Přehledně lze stavební  odpad  rozčlenit na čtyři základní skupiny i s podíly jejich zastoupení ve stavebním  odpadu  : výkopová zemina (nepojená zemina) 65 % až 75 %; materiál z demolice vozovek (materiál z dopravních ploch bez zeminy, převážně asfalty a živice) 10 % až 15 %; demoliční stavební minerální suť 5 % až 20 % a  odpady  ze stavenišť 5 % až 15 %. Podíly jsou odlišné podle urbanizace a industrializace oblasti, proto je třeba tato čísla považovat pouze za orientační.

Základní cíle procesu  recyklace  sledují tyto podmínky: snížení spotřeby prvotních nerostných surovin v důsledku vyššího využívání druhotných surovin; snížení zatížení  životního   prostředí  ukládáním na  skládky  , resp. omezení tzv.  rekultivace  formou skládkování nezpracované stavební sutě a při  recyklaci  stavebních materiálů dosáhnout úrovně zemí EU.

NEJSME DALEKO ZA EVROPOU

Nakládání se stavebními  odpady  se však nedotýká pouze  životního   prostředí  , ale má podstatný vliv i na produktivitu a náklady stavební výroby. Neodborné nakládání s těmito materiály znamená jak ztrátu cenné suroviny, tak má za následek také postupné zaplňování prostor  skládek  , původně určených pro nevyužitelné  odpady  , zejména  komunální  . Ve většině zemí EU věnuje  recyklaci  stavebních materiálů pozornost řada národních asociací a státních institucí. Většina těchto asociací a spolků je podporována i finančně státem. V ČR tuto činnost zajišťuje Asociace pro rozvoj  recyklace  stavebních materiálů (ARSM) založená v roce 1995, která je od roku 1996 řádným členem celoevropské organizace F.I.R. (Federation Internationale du Recyclage).

Členské země jsou: ČR, Holandsko, SRN, Rakousko, Švýcarsko, Španělsko a Itálie. I když v ČR a jednotlivých zemích EU existují rozličné systémy evidence těchto  odpadů  , jedno mají společné. Nikde není možno jejich množství určit zcela přesně. Dané statistiky jsou vždy více nebo méně deformovány účelovým jednáním subjektů vykazujících jejich množství (dle možností platné legislativy a kontroly jejího dodržování v dané zemi).

AUTOR: Jiří Kučera


Jak na to

Návod na to, jak správně postupovat při zpracování stavebních  odpadů   recyklací  , jsme vzali od brněnské společnosti Dufonev, která jako jedna z prvních v České republice začala s  recyklací  štěrku na budovaných železničních koridorech.

>  Recyklační  technologie

Stavební  odpady  přijaté k  recyklaci  se centralizují na místě dočasné deponie. Již při navážení se provádí roztřídění na vybrané druhy, tj. betony, cihly, stavební směs, materiály z demolic vozovek a další. Armovací železo se v betonech oddělí v drtiči od betonu a následně se separuje na elektromagnetickém separátoru za výstupem z drtiče.

Elektromagnetem odloučené železo a vytříděný neželezný materiál je ukládán na místě dočasné deponie. Přetříděný a dočasně deponovaný materiál stavebních  odpadů  se zpracuje v mobilním  recyklačním  zařízení, které se skládá z drtiče, třídiče a dopravníkových pásů. Po drcení a třídění vzniká čistý  recyklát  , který je dodáván zákazníkům v několika zrnitostech, nebo je uložen na místě dočasné deponie odděleně dle druhů před další distribucí.

> Tok materiálů

Domovská  recyklační  felonie společnosti Dufonev je umístěna v Brně-Černovicích na Černovické terase na ploše bývalé  skládky   komunálního   odpadu  , na pozemcích, které jsou částečně ve vlastnictví města, částečně ve vlastnictví soukromých osob.

Na této  recyklační  deponii jsou  recyklovány  pouze materiály kategorie O, které nemají nebezpečné vlastnosti. Jsou uskladněny na volné ploše na oddělených hromadách tak, aby se jednotlivá katalogová čísla  odpadů  navzájem nemíchala. Materiál je navážen automobily původců. Materiál je zvážen na elektromechanické mostové váze GHE 50/9 a uložen na příslušné deponii dle katalogového čísla  odpadů  . Z naváženého materiálu jsou pracovníky ručně vytříděny příměsi (dřevo, plasty, obalový matriál apod.).

Samotná  recyklace  probíhá v kolovém mobilním rotačním odrazovém drtiči, typ RCL 1005, ve kterém se materiál rozemele na maximální velikost zrna 120 mm a dále je tříděn na tři základní frakce v kontejnerovém mobilním sítovém stroji, typ KQ 14/50-2 a dále dle potřeby dotříděn v mobilním třídícím stroji Powerscreen turbo Chieftain 1400. Veškerá manipulace s materiálem je prováděna čelními kolovými nakladači Volvo 90, CAT 938 II G, CAT 950 H. Takto vyrobený  recyklát  je podroben laboratorním zkouškám dle ČSN.

V případě většího zahlinění  odpadů  , se použije před  recyklací  ještě vytřídění na hrubotřídiči Finlay 883 Reclaimer.

Materiál určený ke zpracování se nakládá do násypky. Z ní materiál postupuje přes vibrační odhliňovací rošt do rotačního odrazového drtiče. Zde se materiál rozdrtí a po vynášecím pásu postupuje přes elektromagnet do třídicího stroje, kde je rozdělen na požadované frakce.


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
Asekol s.r.o.ELEKTROWIN a.s.EKO-KOM a.s.Inisoft s.r.o.EKOLAMP s.r.o.
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist