Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Budeme opravdu posuzovat úplně všechno?

11.05.2006  |  168× přečteno      vytisknout článek

Od 27.4. platí podivná novela zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí..

Pravděpodobně bouři nevole ze strany podnikatelů vyvolá v brzké době novela zákona o posuzování vlivů na životné prostředí, zásadní problém viz § 4, odst. (1), písm. b):

"b) záměry uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu kategorii II včetně záměrů nedosahujících příslušných limitních hodnot; tyto záměry podléhají posuzování, pokud se ve zjišťovacím řízení stanoví, že mohou mít významný vliv na životní prostředí"

V praxi to znamená, že bude nutno vést zjišťovací řízení pro jakýkoliv podlimitní (sebemenší) záměr uvedený v příloze II (např. povrchové úpravy, strojírenská a elektrotechnická výroba, jakýkoliv sklad čehokoliv !!!, jakékoliv parkovište i pro 1 auto, dřevovýroba ...... Kromě vytvoření nových úřednických míst a tím i nárůstu již tak dosti rozbujelé byrokracie lze očekávat nezanedbatelné náklady jak na tuto byrokracii, tak zejména pro podnikatelskou sféru a to v řádech stovek miliónů korun ročně. Nepočítaje časové pozdržení jakéhokoliv byť miniaturního záměru, zvýšení podnikatelské nejistoty...

V této souvislosti se nabízí řada otázek k diskusi:

- může za to "zlá" Evropská unie jak se nám snaží namluvit autoři důvodové zprávy k novele zákona (viz. dále)?

- nebo za to můžou "přepečliví" uředníci na ministerstvu ŽP?

- v zájmu koho je v poslední době tvorba takovýchto legislativních nedodělků (viz nedávno vydaná a po 14 dnech zrušená vyhláška k přepravě odpadů)?

Pro ty, kdo si chtějí udělat podrobnější obrázek o celé záležitosti přikládáme důvodovou zprávu  a znění příslušné směrnice EU (omluvte technickou kvalitu, kopirovano z .pdf)

DŮVODOVÁ ZPRÁVA


I. OBECNÁ ČÁST

a) Zhodnocení platného právního stavu a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy

Problematika posuzování vlivů na životní prostředí je v současné době upravena zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. ledna 2002 a nahradil dosud platný zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Dnem 1. května 2004 nabyl účinnosti zákon č. 93/2004 Sb., kterým byl výše uvedený zákon poprvé novelizován. Tato významná novela zejména doplnila do zákona oblast posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí (SEA), která byla do té doby v českém právním řádu upravena nedostatečně, resp. nikoli v plném souladu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (dále jen "směrnice 2001/42/ES").
Předkládaný návrh reaguje především na potřebu urychlené transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o změně směrnic Rady 85/337/EHS a 96/61/ES, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně (dále jen "směrnice 2003/35/ES"). Podle čl. 6 této směrnice měly členské státy uvést svou vnitrostátní úpravu do souladu se směrnicí nejpozději do 25. června 2005. Dne 25. července 2005 byla Česká republika informována dopisem místopředsedy Evropské komise (EK) J. Barrota o zahájení řízení o porušení Smlouvy podle čl. 226 Smlouvy o založení Evropského společenství v souvislosti s nesplněním povinnosti včasné transpozice výše uvedené směrnice do českého právního řádu.

Dále je Česká republika upozorňována Evropskou komisí na skutečnost, že zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění zákona č. 93/2004 Sb., není plně kompatibilní se směrnicí Rady 85/337/EHS o posuzování vlivů určitých veřejných a soukromých projektů na životní prostředí, v platném znění (dále jen "směrnice 85/337/EHS), a to zejména ohledně způsobu aplikace tzv. prahových hodnot, kterými se podle české právní úpravy v rozporu se směrnicí z posuzování automaticky vylučují záměry nacházející se pod těmito prahovými hodnotami. Po sérii neoficiálních vyjádření a konzultací byla na tento nesoulad ČR oficiálně upozorněna dopisem generální ředitelky DG Environment ze dne 7. října 2005, kde jsou uvedeny a podrobně odůvodněny výhrady EK k platnému znění zákona č. 100/2001 Sb.

Hlavním smyslem návrhu novely zákona č. 100/2001 Sb. je proto dosažení plného souladu vnitrostátní legislativy s příslušnými směrnicemi v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí. V případě neplnění povinností vyplývajících z komunitárního práva by České republice hrozila nejen žaloba Evropské komise u Evropského soudního dvora, ale též nemožnost, resp. zastavení čerpání finančních prostředků plynoucích z Fondu soudržnosti a strukturálních fondů EU. Financování záměrů (projektů) ze strany EU touto cestou může být poskytnuto pouze za podmínky, že vlivy těchto záměrů jsou posouzeny na základě právních předpisů kompatibilních se všemi právními předpisy ES.
Z výše uvedených závažných důvodů se proto navrhuje, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem souhlas již v prvním čtení (§ 90 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů).

b) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

Ve svých oficiálních stanoviscích EK zejména namítá, že česká právní úprava aplikuje nesprávně čl. 4 odst. 2 a 3 směrnice 85/337/EHS, neboť tzv. prahové (limitní) hodnoty uvedené v příloze č. 1 kategorie II zákona č. 100/2001 Sb. slouží k vyloučení záměrů nacházejících se pod těmito prahovými hodnotami z předmětu posuzování. Na základě směrnice 85/337/EHS je nutno pro všechny záměry uvedené v příloze II této směrnice provést zjištění, zda záměr může mít významné vlivy na území členského státu nebo mimo něj, a zda tedy bude předmětem posuzování. EK se ve svém oficiálním stanovisku v této věci opírá o rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-392/96 (Komise vs. Irsko).

Proto se v zákoně č. 100/2001 Sb. navrhují změny v § 4 odst. 1 ve vymezení předmětu posuzování, v § 7 upravujícím zjišťovací řízení a v bodě 10.15 přílohy č. 1 kategorie II. Na základě toho budou záměry, které uvádí příloha č. 1 kategorie II, avšak které nedosahují zde uvedených limitních hodnot, předmětem zjišťovacího řízení. Jeho cílem bude stanovit, zda takový záměr má významný vliv na životní prostředí - pokud ano, pak bude předmětem posuzování.

Připomínky EK směřují rovněž k nesprávné transpozici některých bodů příloh I a II směrnice 85/337/EHS do českého právního řádu podle přílohy č. 1 k zákonu. Proto se v rámci této novely navrhují úpravy těch bodů, které nejsou v plném souladu se směrnicí 85/337/EHS, popřípadě se doplňují záměry, které v příloze č. 1 vůbec nejsou uvedeny, ačkoli je uvádí příloha I nebo II 85/337/EHS.

Další nutné změny jsou vyvolány směrnicí 2003/35/ES, ohledně níž již bylo proti ČR zahájeno řízení o porušení Smlouvy podle čl. 226 Smlouvy o založení ES, a to na nesplnění povinnosti včasné transpozice. V souvislosti s touto směrnicí se zejména navrhují změny v § 4 odst. 1 u změn záměrů a v § 10 odst. 4, podle něhož budou správní úřady muset zveřejňovat i žádost o vydání tzv. navazujících rozhodnutí a budou též muset brát v úvahu obsah stanoviska (což nyní v zákoně výslovně zdůrazněno není).

Jednotlivé body novely jsou navrhovány tak, aby ČR vyhověla všem požadavkům, které vyplývají z platné legislativy ES v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí. Rozšíření předmětu zákona i na tzv. podlimitní záměry však bude nepochybně znamenat určité rozšíření agendy u příslušných úřadů. Proto se současně v zájmu zajištění pokud možno bezproblémové aplikace v praxi současně navrhuje také zjednodušení zjišťovacího řízení (zkrácení lhůt, zasílání oznámení k vyjádření dotčeným správním úřadům a dotčeným územním samosprávným celkům nebude v některých případech obligatorní). U některých bodů přílohy č. 1 uvádějící jednotlivé záměry také dochází k úpravě v tom smyslu, aby příslušný záměr nešel nad rámec uvedený ve směrnici, což neodůvodněně zatěžuje jak podnikatelský sektor, tak veřejnou správu (např. body 9.4, 10.1 a 10.2 kategorie I a body 9.1 a 10.1 kategorie II).

c) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Předkládaný návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

d) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná právní úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Relevantní mezinárodní smlouvou je v této souvislosti zejména Úmluva Evropské hospodářské komise OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (tzv. Aarhuská úmluva), která pro ČR vstoupila v platnost dne 4. října 2004. Ostatně důvodem přijetí směrnice 2003/35/ES byla právě nutnost zabezpečit plnění požadavků Aarhuské úmluvy (zejména jejího tzv. druhého pilíře upravujícího účast veřejnosti při rozhodování ve věcech životního prostředí), jejíž smluvní stranou byla i Evropská společenství. Zákon je současně v plném souladu i s Úmluvou o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států (tzv. Espoo úmluva), která pro ČR vstoupila v platnost dne 27. 5. 2001 (Sdělení MZV č. 91/2001 Sb. m. s.).

e) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s právem Evropských společenství

Jak je uvedeno výše, návrh novely je vyvolán dvěma okolnostmi, které bezprostředně souvisí se závazky vyplývajícími pro ČR z členství v EU. Jednak jde o potřebu urychlené transpozice směrnice 2003/35/ES, u níž transpoziční období již uplynulo (25. června 2005). Na nesplnění povinnosti transpozice byla již ČR upozorněna dopisem místopředsedy EK J. Barrota o zahájení řízení o porušení Smlouvy podle čl. 226 Smlouvy o založení Evropského společenství. Druhým důvodem je nesoulad české právní úpravy se směrnicí 85/337/EHS, na což byla ČR ve velmi nedávné době rovněž oficiálně upozorněna ze strany DG Environment (generální ředitelství EK pro životní prostředí, viz výše). Prioritním cílem návrhu novely je tedy uvedení zákona č. 100/2001 Sb. do plného souladu se směrnicí 85/337/EHS (včetně její poslední novely - směrnice 2003/35/ES).

f) Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy, sociální dopady a vztah k rovnosti mužů a žen

Ekonomické zhodnocení navrhované právní úpravy uvádí tabulka (viz níže). Do nákladů "nulové varianty" (tj. případ nezpracování novely zákona č. 100/2001 Sb., popřípadě její nepřijetí) byly zahrnuty dosud nečerpané prostředky Fondu soudržnosti ve výši 5 - 6 mld. Kč a dosud nečerpané prostředky Operačního programu Infrastruktura ve výši 142 mil. EUR (při přepočítávacím kurzu 30 Kč/EUR to je 4,26 mld. Kč).

Minimální a maximální odhadované náklady jsou založené na výsledcích projektu VaV 750/01/03 (dílčí zpráva), který obsahuje odhadnuté náklady pro záměry většího rozsahu (např. rekonstrukce výrobny ftalanhydridu, modernizace elektrické obloukové pece, novostavby a rekonstrukce silnic aj.) a na údajích o počtech vydaných stavebních povolení, protože ukončené zjišťovací řízení dle zákona č. 100/2001 Sb. bude nezbytným předpokladem vydání stavebního povolení u některých záměrů, které dosud tuto povinnost neměly. U menších záměrů lze předpokládat podstatně nižší náklady na rozsah oznamovací povinnosti než u záměrů větších, a proto byly použité odhady nákladů založené na variantě 25 % a 50 % nákladů záměrů většího rozsahu. Přičemž u záměrů malého rozsahu lze předpokládat náklady na zpracování oznámení v rozpětí 5 000 - 30 000 Kč Na základě konzultací se zaměstnanci odboru posuzování vlivů na životní prostředí bylo předběžně odhadnuto, že vyjádření příslušného úřadu (většinou krajské úřady, ale i MŽP) bude vyžadováno v cca 5 - 15 % všech případů. Minimální odhad tedy znamená, že 5 % stavebních povolení bude vyžadovat provedení zjišťovacího řízení a na základě zjišťovacího řízení se bude vyhotovovat dokumentace EIA u 1 % oznámení v rámci zjišťovacího řízení a současně náklady na proces EIA budou ve výši 25 % nákladů většího rozsahu. Naopak maximální odhad znamená, že 15 % stavebních povolení bude vyžadovat provedení zjišťovacího řízení a na základě zjišťovacího řízení se bude vyhotovovat dokumentace EIA u 5 % oznámení v rámci zjišťovacího řízení a současně náklady na proces EIA budou ve výši 50 % nákladů většího rozsahu. Náklady veřejného sektoru jsou založeny na základě údaje poskytnutého odborem rozpočtu o nákladech MŽP na 1 zaměstnance, které byly pro krajské úřady sníženy o 25 %.



"Nulová varianta" - odhadované náklady do konce roku 2006
Přijetí novely - minimální odhadované roční náklady
Přijetí novely - maximální odhadované roční náklady

Veřejný sektor
Ztráta finančních prostředků v případě pozastavení plateb z evropských fondů a pokuty za neplnění povinností členského státu ve výši minimálně 10 mld. Kč.
Zhoršení hodnocení České republiky v mezinárodním kontextu.
11,3 mil. Kč
34,0 mil. Kč

Soukromý sektor

89,6 mil. Kč
324,0 mil. Kč

- náklady prodlení realizace podnikatelského nebo stavebního záměru
- zvýšení podnikatelské nejistoty

Celkem
nejméně 10 000 mil. Kč
více než 100,9 mil. Kč
více než 358,0 mil. Kč

Navrhovaná právní úprava neznamená žádné negativní sociální dopady či dopady ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST

K Čl. I

K bodu 1 (§ 4 odst. 1)
Návrh nového znění písmene a) odpovídá požadavku čl. 3 bodu 8. a 9. směrnice 2003/35/ES, podle kterého každá změna záměru, která sama o sobě dosahuje prahových (limitních) hodnot pro tento záměr stanovených (jsou-li stanoveny), podléhá posouzení vždy.
Nové znění písmene b) se vztahuje na záměry uvedené v příloze č. 1 kategorii II, tj. na záměry, u nichž se na základě zjišťovacího řízení stanoví, zda budou mít významný vliv na životní prostředí a pokud ano, posuzují se v celém procesu. Zjišťovací řízení v těchto případech bude tedy mít formu tzv. screeningu a jeho cílem bude právě určení, zda záměr bude mít významné vlivy na životní prostředí. Nejzávažnější změnou oproti současnému stavu je to, že předmětem zjišťovacího řízení budou i záměry, které jím podle současné úpravy nejsou (viz též nové znění bodu 10.15 před středníkem) - tedy konkrétně tzv. podlimitní záměry podle kategorie II, které zákon ze svého předmětu vylučuje právě prostřednictvím prahových hodnot (limitů) stanovených zákonem. Takovou úpravu však EK považuje za neslučitelnou se směrnicí 85/337/EHS, zejména s jejím čl. 4 odst. 2 a 3.
Nová úprava změn záměrů v písmeně c) vychází z bodu 13 přílohy II směrnice 85/337/EHS a z vyjádření EK ohledně nekompatibility české právní úpravy s touto směrnicí pro případy změny záměrů. Jedná se zde samozřejmě o případy změn, které nespadají pod písmeno a). Změny záměrů podle písmene c) budou předmětem zjišťovacího řízení v případech, kdy bude významně zvýšena kapacita a rozsah záměru nebo pokud se významně mění jeho technologie, řízení provozu nebo způsob užívání, což se bude u jednotlivých záměrů obdobně jako dosud posuzovat např. na základě předběžného projednání nebo na základě podnětu k vyjádření MŽP jako ústředního správního úřadu v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí.
Ve věci zvýšení kapacity a rozsahu nebude již na rozdíl od platného právního stavu zákon obsahovat konkrétní hodnotu 25%. Bude-li však změna záměru spočívat pouze ve zvýšení kapacity nebo rozsahu, lze předpokládat, že tato hodnota bude mít v praxi i nadále velký význam při rozhodování o tom, zda se jedná o významnou změnu záměru či nikoli ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c).
Nové písmeno d) obsahuje úpravu uvedenou nyní pod písmenem e), jedná se o provedení zjišťovacího řízení v případech prodloužení platnosti stanoviska podle § 10 odst. 3.

K bodu 2 (§ 4 odst. 2)
Požadavek informování veřejnosti i ohledně výsledků tzv. jiného posuzování (v případě, že na základě § 4 odst. 2 není provádění posuzování vlivů na životní prostředí) vyplývá z čl. 3 bodu 3. písm. b) směrnice 2003/35/ES.

K bodům 3 až 5 (§ 6 odst. 3 až 5)
V těchto ustanoveních se navrhuje určité zjednodušení zjišťovacího řízení. Bude-li se jednat o tzv. podlimitní záměry a změny záměrů podle § 4 odst. 1 písm. c), nebude muset příslušný úřad zasílat kopii oznámení s žádostí o vyjádření dotčeným správním úřadům a dotčeným územním samosprávným celkům vždy, ale pouze tehdy, pokud to bude považovat za potřebné z hlediska aplikace kritérií uvedených v příloze č. 2.
Za účelem zrychlení zjišťovacího řízení se navrhuje zkrácení některých lhůt - jednak pro zveřejnění, popřípadě rozeslání oznámení a jednak pro vyjadřování k oznámení. Právo veřejnosti vyjádřit se k oznámení se nijak neomezuje.

K bodům 6 až 8 (§ 7)
Na zjišťovacím řízení ve formě tzv. scopingu (stanovení obsahu a rozsahu dokumentace u záměrů podle přílohy č. 1 kategorie I, které se posuzují obligatorně v celém procesu EIA) se nic nemění.
Změna se však týká záměrů uvedených v příloze č. 1 kategorie II a změn záměrů. V návaznosti na nové znění § 4 odst. 1 písm. b) spočívá hlavní změna v tom, že limitní hodnoty uvedené v příloze č. 1 kategorie II nebudou nadále sloužit k vyloučení záměru z předmětu zjišťovacího řízení (za což je ČR opakovaně kritizována ze strany EK), nýbrž podle nového znění odstavce 2 budou jedním z faktorů, k nimž se bude přihlížet při stanovení, zda záměr (změna záměru) má významný vliv na životní prostředí či nikoli.
V souvislosti se zjednodušením zjišťovacího řízení se rovněž zkracuje lhůta pro vydání závěru zjišťovacího řízení na 30 dnů. Napříště nebude také stanovena odlišná (prodloužená) lhůta v případech, kdy je oznámení předloženo podle přílohy č. 4, tj. již s náležitostmi dokumentace.
V odstavci 3 se zdůrazňuje, že závěr zjišťovacího řízení musí být odůvodněný. V praxi bude nepochybně nejdůležitější odůvodnit, jakým způsobem aplikoval příslušný úřad kritéria zjišťovacího řízení (příloha č. 2) ve vztahu k možnému významnému vlivu záměru na životní prostředí, popřípadě jak vzal v úvahu připomínky obsažené v jednotlivých vyjádřeních.
Bod 8 je legislativně-technickou úpravou v souvislosti s tím, že závěr zjišťovacího řízení je nyní upraven v odstavci 3.

K bodům 9 a 10 (§ 7 a 8)
Obdobně jako u oznámení se navrhuje, aby byl počet vyhotovení dokumentace stanoven dohodou oznamovatele s příslušným úřadem a nikoli v závěru zjišťovacího řízení, jako je tomu doposud.

K bodu 11 (§ 10 odst. 4)
Provedení nutných změn v ustanovení § 10 odst. 4 upravujícím tzv. následná správní řízení vyplývá z transpozice směrnice 2003/35/ES (čl. 3 bod 4). Nově se doplňuje povinnost správních úřadů zveřejňovat žádost o vydání povolujícího rozhodnutí, a to alespoň na internetu. Obdobnou povinnost pro samotné povolující rozhodnutí již český právní řád obsahuje, a to na základě § 10a odst. 5 zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí (toto ustanovení bylo do zákona vloženo jeho poslední novelou - zákonem č. 6/2005 Sb.).
Zákon také výslovně zdůrazňuje, že povolující správní úřady budou muset brát v úvahu obsah stanoviska. Konstrukce vztahu podmínek a požadavků z něj vyplývajících na straně jedné a obsahu povolujícího rozhodnutí na straně druhé zůstává nezměněna.
Na základě směrnice 2003/35/ES (čl. 3 bod 6) bude povolující rozhodnutí vždy obsahovat i odůvodnění.

K bodům 12 a 13 (§ 10g)
Čl. 9 směrnice 2001/42/ES ukládá, aby byly v případě schválení plánu a programu zpřístupněny (konzultovaným orgánům, veřejnosti a dotčenému státu v případě tzv. mezistátního posuzování) údaje uvedené v tomto ustanovení. Ustanovení § 10 odst. 4 však z těchto směrnicí požadovaných údajů upravuje pouze odůvodnění. Proto se doplňuje odstavec 5, který upravuje jednotně povinnost zveřejnění informací o schválené koncepci, a to všech informací, které jsou uvedeny v čl. 9 směrnice 2001/42/ES.

K bodu 14 (§ 10i)
Novelizační bod se týká speciálního ustanovení § 10i, který upravuje posuzování vlivů územně plánovací dokumentace (ÚPD) na životní prostředí. Vypuštěním věty druhé v odstavci 9 dojde k odstranění současného rozporu ve znění obou vět tohoto ustanovení, který vyvolává značné problémy v praxi. Podle věty první příslušný úřad vydá stanovisko k vyhodnocení vlivů na životní prostředí na základě souborného stanoviska. Druhá věta však nelogicky uvádí, že toto stanovisko je součástí stanoviska v rámci předchozí etapy pořizování ÚPD, tj. konceptu řešení.

K bodům 15 a 16 (§ 10j)
Ministerstvo životního prostředí sice zajišťuje proces posuzování tzv. celostátních koncepcí na životní prostředí (viz odstavec 1), avšak podle současného znění odstavce 2 má zajišťovat též zpracování tzv. vyhodnocení, posuzovatele podle § 19 a zveřejnění návrhu koncepce a informace o ní. Tím se však na základě platného znění zákona zasahuje do působnosti ústředních správních úřadů zodpovědných za zpracování koncepce.
Ustanovení o veřejném projednání tzv. celostátních koncepcí působí zmatečně ve vztahu k obecné úpravě koncepcí. Institut veřejného projednání návrhu takové koncepce je dostatečně upraven prostřednictvím obecného ustanovení, tj. § 10f zákona. Odkaz na veřejné projednání záměrů (§ 17) je značně nelogický a v praxi působí velké problémy.

K bodu 17 (§ 14a odst. 5)
Doplnění tohoto ustanovení souvisí s nově doplněným odstavcem 5 v § 10g a jedná se o transpozici čl. 9 odst. 1 směrnice 2001/42/ES. V případě tzv. mezistátního posuzování koncepce prováděné na území ČR budou informace uvedené v novém § 10g odst. 5 zpřístupněny (zaslány) i dotčenému státu.

K bodu 18 (§ 15)
Z důvodu jednoznačného znění zákonného textu se výslovně uvádí, že v rámci předběžného projednání záměru se projednávají i jeho varianty.

K bodu 19 (§ 19 odst. 2)
V oblasti posuzování vlivů na životní prostředí vystupují podle platné právní úpravy tři držitelé autorizace, resp. osvědčení odborné způsobilosti. Kromě autorizace ke zpracování dokumentace, posudku, oznámení podle § 7 odst. 4 a vyhodnocení (§ 19 odst. 1 věta první) a osvědčení odborné způsobilosti pro oblast posuzování vlivů na veřejné zdraví (§ 19 odst. 1 věta třetí) se jedná i o autorizaci k posouzení vlivů na území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti (§ 45i odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb.). Doplněním druhé věty do § 19 odst. 2 se výslovně v zákoně stanoví, že osoba uvedená v § 19 odst. 1 má povinnost zajistit zpracování dokumentů podle odstavce 1, tj. dokumentace, posudku, oznámení podle § 7 odst. 4 a vyhodnocení. V praxi to bude znamenat, že tato jediná osoba bude vystupovat vůči příslušnému úřadu, resp. oznamovateli a její povinností bude zajistit si zpracování speciálních částí těchto dokumentů příslušnými jinými autorizovanými osobami.

K bodu 20 (§ 23 odst. 6)
Státní úřad pro jadernou bezpečnost se zařazuje obligatorně mezi dotčené správní úřady u záměru podle kategorie I, bod 2.5 (těžba uranu a úprava uranové rudy).

K bodům 21 až 31 (příloha č. 1, kategorie I)
Změny navrhované v rámci přílohy č. 1 vychází ze stanoviska EK ohledně nekompatibility úpravy zde uvedených záměrů s projekty podle přílohy I směrnice 85/337/EHS. V kontextu se současným zněním se však většinou se jedná o drobné změny (viz body 1.3, 4.1, 7.5 či 9.2). K významnějšímu doplnění dochází v bodě 2.3 (těžbu rašeliny uvádí směrnice, avšak příloha č. 1 tento záměr zatím vůbec neobsahuje) a 9.4 (v souladu s příslušným bodem přílohy I směrnice se doplňují záměry na rozšíření nebo přeložek stávajících silnic či místních komunikací o dvou nebo méně jízdních pruzích na silnice o čtyřech a více jízdních pruzích). V bodě 10.1 se z důvodu nekompatibility se směrnicí 85/337/EHS odstraňuje kapacita 1000 t/rok, avšak současně se působnost tohoto bodu (spolu se souvisejícími tzv. odpadovými záměry v bodě 10.2 a také v bodě 10.1 kategorie II) výrazně omezuje tak, aby nešel neodůvodněně nad požadavky uvedené ve směrnici - do předmětu zákona tak nebudou spadat zařízení pro veškeré nakládání s odpady, ale pouze zařízení pro odstraňování odpadů, tj. tak, jak požaduje směrnice.

K bodům 32 až 45 (příloha č. 1, kategorie II)
Nejvýznamnější změnou navrhovanou v rámci kategorie II je nové znění bodu 10.15 (znění před středníkem), na jehož základě budou předmětem zjišťovacího řízení všechny záměry uvedené v této kategorii, bez ohledu na zde uvedené prahové (limitní) hodnoty. I z tohoto důvodu nejsou již zvláště zmíněny záměry, které mohou závažným způsobem změnit stav životního prostředí ve zvláště chráněných územích.
Změna bodu 10.15 úzce souvisí s novým zněním § 4 odst. 1 písm. b), kde je také odůvodněna (viz novelizační bod 1).
Další změny jednotlivých bodů této kategorie opět vychází z oficiálního stanoviska EK - viz záměry uvedené pod body 2.1, 2.5, 2.11, 3.8, 8.11, 9.1 a 10.1.
V neposlední řadě se několik málo bodů pojmově upřesňuje, neboť současné znění působí výkladové obtíže v praxi - jedná se o navzájem související body 5.4, 5.6 a 10.4 (zavádí se pojem uvedený v zákoně o chemických látkách a chemických přípravcích) a bod 3.6 (dosavadní znění vylučovalo z procesu posuzování tzv. distribuční vedení elektrické energie).

K
bodům 46 až 54 (přílohy č. 2 až 8)
Všechny zde uvedené změny jsou drobného charakteru a vztahují se k náležitostem jednotlivých dokumentů pořizovaných v procesu posuzování vlivů na životní prostředí.
Jedná-li se o záměry a koncepce, které se mohou samostatně nebo ve spojení s jinými významně ovlivnit území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti (bod 10.15 přílohy č. 1 kategorie II, § 45h a 45i zákona č. 114/1992 Sb., ve znění zákona č. 18/2004 Sb.), bude přílohou oznámení a dokumentace (u záměrů), resp. vyhodnocení (u koncepcí) rovněž stanovisko orgánu ochrany přírody podle § 45i odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb.
V oznámení i v dokumentaci bude dále nutno uvést také zařazení záměru podle zákona č. 100/2001 Sb., tj. do jaké kategorie a pod jaký bod přílohy č. 1 záměr spadá. V praxi bývá tento údaj často uváděn v těchto dokumentech již nyní.
V rámci transpozice čl. 3 bodu 4 směrnice 2003/35/ES bude v oznámení a dokumentaci třeba dále uvést informace o tom, jaká navazující rozhodnutí (územní rozhodnutí, stavební povolení, povolení hornické činnosti apod.) bude provedení záměru vyžadovat a které správní úřady je budou vydávat.
Poslední bod novely doplňuje do kritérií zjišťovacího řízení u posuzování koncepcí kritérium nové, které vychází ze směrnice 2001/42/EC. Podle pravidla uvedeného v čl. 4 odst. 3 v případě, že jsou plány a programy součástí hierarchie, vezmou členské státy v úvahu skutečnost, že posuzování se bude v souladu se směrnicí provádět na různých úrovních hierarchie, aby se předešlo opakovanému posuzování. Cílem návrhu je tedy především zamezit opakovanému, několikanásobnému posuzování, které by bylo neefektivní jak pro předkladatele koncepce, tak pro příslušný úřad.


K Čl. II

Podle přechodného ustanovení se dosavadní právní předpisy (tj. zákon č. 2100/2001 Sb. ve znění před touto navrhovanou novelou) budou dále aplikovat jednak na posuzování zahájená přede dnem vstupu této novely v účinnost a jednak na řízení a postupy (tzv. navazující správní řízení ve smyslu § 10 odst. 4) zahájená před tímto dnem.

K Čl. III

Jak je uvedeno výše, termín pro transpozici směrnice 2003/35/ES (25. června 2005) již uplynul a dopisem místopředsedy EK J. Barrota byla ČR informována o zahájení řízení o porušení Smlouvy podle čl. 226 Smlouvy o založení Evropského společenství v souvislosti s nesplněním povinnosti včasné transpozice výše uvedené směrnice do českého právního řádu.
Současně byla ČR oficiálně upozorněna dopisem generální ředitelky DG Environment ze dne 7. října 2005 na skutečnost, že zákon č. 100/2001 Sb. není plně kompatibilní se směrnicí 85/337/EHS. Vzhledem k těmto okolnostem se navrhuje, aby zákon nabyl účinnosti dnem svého vyhlášení.

V Praze dne 9. listopadu 2005

předseda vlády
Ing. Jiří Paroubek, v. r.


ministr životního prostředí
RNDr. Libor Ambrozek, v. r.

 

SMĚRNICE RADY

ze dne 27. června 1985

o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí

(85/337/EHS)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na

články 100 a 235 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise*1,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu*2,

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru*3,

vzhledem k tomu, že akční programy Evropských společenství z roku 1973*4 a 1977*5 pro

životní prostředí, stejně jako akční program z roku 1983*6, jejichž hlavní směry schválila Rada

Evropských společenství a zástupci vlád členských států, zdůrazňují, že nejlepší politika

v oblasti životního prostředí spočívá spíše v předcházení vzniku znečištění prostředí nebo

nepřípustnému zasahování do něj u zdroje než v následných snahách o omezování jejich

vlivů; že potvrzují nutnost brát co nejdříve v úvahu vlivy všech technických plánovacích a

rozhodovacích procesů na životní prostředí; že za tímto účelem zajistí provádění postupů pro

hodnocení těchto vlivů;

vzhledem k tomu, že odlišnosti právních předpisů platných v různých členských státech ve

věci posuzování vlivů veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí mohou vytvářet

nerovné soutěžní podmínky, a tím přímo působit na fungování společného trhu; že je proto

nezbytné sblížit vnitrostátní právní předpisy v této oblasti ve shodě s článkem 100 Smlouvy;

vzhledem k tomu, že kromě toho je nezbytné dosáhnout jednoho z cílů Společenství v oblasti

ochrany životního prostředí a kvality života;

vzhledem k tomu, že Smlouva nestanoví pravomoci požadované k tomuto účelu a je třeba

použít článek 235 Smlouvy;

*1 Úř. věst. č. C 169, 9. 7. 1980, s. 14.

*2 Úř. věst. č. C 66, 15. 3. 1982, s. 89.

*3 Úř. věst. č. C 185, 27. 7. 1981, s. 8.

*4 Úř. věst. č. C 112, 20. 12. 1973, s. 1.

*5 Úř. věst. č. C 139, 13. 6. 1977, s. 1.

*6 Úř. věst. č. C 46, 17. 2. 1983, s. 1.

vzhledem k tomu, že by měly být zavedeny obecné zásady posuzování vlivů na životní

prostředí za účelem doplnění a koordinace postupů vydávání povolení k provádění veřejných

a soukromých záměrů, které by mohly mít významný vliv na životní prostředí;

vzhledem k tomu, že povolení pro veřejné a soukromé záměry, které by mohly mít významný

vliv na životní prostředí, by mělo být vydáno jen po předchozím posouzení jejich případných

významných vlivů na životní prostředí; že toto posuzování musí být prováděno na základě

přiměřených informací poskytnutých oznamovatelem a případně doplněných orgány a

veřejností, kterých se uvažovaný záměr může týkat;

vzhledem k tomu, že zásady posuzování vlivů na životní prostředí musí být harmonizovány,

zejména pokud jde o záměry, které mají být posuzovány, základní povinnosti oznamovatele

těchto záměrů a obsah tohoto posouzení;

vzhledem k tomu, že záměry určitého druhu mají významný vliv na životní prostředí a tyto

záměry musí být v zásadě podrobeny systematickému posouzení;

vzhledem k tomu, že záměry jiných druhů nemusí mít v každém případě významný vliv na

životní prostředí a že tyto záměry musí být posouzeny, pokud členské státy usoudí, že to

jejich povaha vyžaduje;

vzhledem k tomu, že pro záměry, které podléhají posouzení, musí být poskytnuty určité

minimální informace týkající se záměru a jeho vlivů;

vzhledem k tomu, že vlivy záměru na životní prostředí musí být posuzovány, aby bylo bráno

v úvahu úsilí chránit zdraví lidí, přispět ke zlepšení kvality života zlepšením životního

prostředí, zajistit udržení druhové rozmanitosti a reprodukční schopnosti ekosystému jako

základního zdroje života;

vzhledem k tomu, že tato směrnice by však neměla být použita na záměry, jejichž jednotlivé

části jsou přijímány zvláštními vnitrostátními právními předpisy, neboť cílů této směrnice,

včetně cíle poskytovat informace, se dosahuje prostřednictvím zákonodárného procesu;

vzhledem k tomu, že navíc může být ve výjimečných případech vhodné vyjmout určitý záměr

z postupů posuzování stanovených touto směrnicí, pokud je o tom vhodným způsobem

informována Komise,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

1. Tato směrnice se vztahuje na posuzování vlivů těch veřejných a soukromých záměrů

na životní prostředí, které by mohly mít významný vliv na životní prostředí.

2. Pro účely této směrnice se rozumí:

„záměrem“

– provádění stavebních prací nebo výstavba jiných zařízení nebo děl;

– jiné zásahy do přírodního prostředí a krajiny včetně těch, které se týkají těžby

nerostných surovin;

„oznamovatelem“

žadatel o povolení soukromého záměru nebo orgán veřejné moci, který dá podnět k záměru;

„povolením“

rozhodnutí příslušného orgánu nebo orgánů, které opravňuje oznamovatele k uskutečnění

záměru.

3. Příslušný orgán nebo orgány jsou ty, které členské státy určí jako odpovědné za

provádění úkolů vyplývajících z této směrnice.

4. Tato směrnice se nevztahuje na záměry sloužící cílům národní obrany.

5. Tato směrnice se nevztahuje na záměry, jejichž jednotlivé části jsou přijímány

zvláštními vnitrostátními právními předpisy, protože cílů této směrnice, včetně cíle

poskytovat informace, se dosahuje prostřednictvím zákonodárného procesu.

Článek 2

1. Členské státy přijmou všechna opatření nezbytná k zajištění, aby ještě před vydáním

povolení byly záměry, které mohou mít významný vliv na životní prostředí mimo jiné

v důsledku své povahy, rozsahu nebo umístění, posouzeny z hlediska jejich vlivů.

Tyto záměry jsou vymezeny v článku 4.

2. Posuzování vlivů na životní prostředí může být zahrnuto do povolovacích řízení již

existujících v členských státech, nebo pokud taková řízení neexistují, do jiných řízení nebo do

řízení, která mají být zavedena pro dosažení souladu s cíli této směrnice.

3. Členské státy mohou ve výjimečných případech vyjmout určitý záměr zcela nebo

zčásti z působnosti ustanovení stanovených touto směrnicí.

V tom případě členské státy:

a) zváží, zda by nevyhovovala jiná forma posouzení a mají-li být takto získané

informace zpřístupněny veřejnosti;

b) zpřístupní dotyčné veřejnosti informace vztahující se k tomuto vynětí a důvody, proč

tato výjimka byla udělena ;

c) uvědomí Komisi před vydáním povolení o důvodech tohoto vynětí a poskytnou jí

informace, které dají případně k dispozici vlastním státním příslušníkům.

Komise okamžitě předá získané dokumenty ostatním členským státům.

Každý rok předá Komise Radě zprávu o použití ustanovení tohoto odstavce.

Článek 3

Posuzování vlivů na životní prostředí vhodným způsobem určí, popíše a posoudí v každém

jednotlivém případě a v souladu s články 4 až 11 přímé a nepřímé vlivy záměru na tyto

faktory:

– člověka, faunu a flóru,

– půdu, vodu, ovzduší, podnebí a krajinu,

– vzájemné působení mezi faktory uvedenými v první a druhé odrážce,

– hmotné statky a kulturní dědictví.

Článek 4

1. S výhradou čl. 2 odst. 3 podléhají záměry kategorií uvedených v příloze I posouzení

v souladu s články 5 až 10.

2. Záměry z kategorií uvedených v příloze II podléhají posouzení v souladu s články 5

až 10, pokud členské státy usoudí, že to jejich povaha vyžaduje.

Za tím účelem mohou členské státy mimo jiné upřesnit určité druhy záměrů, u nichž je třeba

provádět posouzení, nebo mohou stanovit kritéria a/nebo prahové hodnoty umožňující určit,

které ze záměrů z kategorií uvedených v příloze II musí podléhat posouzení v souladu

s články 5 až 10.

1. V případě záměrů, které podle článku 4 musí podléhat posouzení vlivů na životní

prostředí v souladu s články 5 až 10, přijmou členské státy nezbytná opatření k zajištění, aby

oznamovatel poskytl ve vhodné formě informace upřesněné v příloze III, pokud:

a) členské státy považují tyto informace za důležité v dané fázi povolovacího řízení a

vzhledem ke zvláštním rysům konkrétního záměru nebo určitého druhu záměrů a

složek životního prostředí, které by mohly být zasaženy;

b) členské státy považují za odůvodněné požadovat po oznamovateli, aby tyto

informace shromáždil, mimo jiné s ohledem na současné poznatky a metody

posuzování.

2. Informace, které má oznamovatel poskytnout v souladu s odstavcem 1, musí

zahrnovat alespoň:

– popis záměru obsahující informace o jeho umístění, povaze a rozsahu,

– popis zamýšlených opatření k vyloučení a omezení významných škodlivých vlivů a

je-li to možné je i k jejich nápravě,

– údaje nezbytné ke zjištění a posouzení hlavních vlivů, které by záměr mohl mít na

životní prostředí,

– všeobecně srozumitelné shrnutí informací uvedených v první, druhé a třetí odrážce.

3. Považují-li to členské státy za nezbytné, zajistí, aby orgány vlastnící příslušné

informace zpřístupnily tyto informace oznamovateli.

Článek 6

1. Členské státy učiní opatření nezbytná k zajištění, aby orgány, kterých by se záměr

mohl týkat, měly vzhledem ke své zvláštní působnosti v otázkách životního prostředí možnost

vyjádřit své stanovisko k žádosti o povolení. Členské státy určí orgány, s nimiž je třeba záměr

za tímto účelem projednat, buď obecně, nebo v jednotlivých případech, kdy je podána žádost

o povolení. Těmto orgánům musí být předány informace shromážděné podle článku 5.

Podrobné podmínky týkající se projednání stanoví členské státy.

2. Členské státy zajistí, aby:

– každá žádost o povolení a všechny informace shromážděné podle článku 5 byly

zpřístupněny veřejnosti,

– dotyčná veřejnost měla příležitost vyjádřit své stanovisko před zahájením

uskutečňování záměru.

3. Podrobné podmínky poskytování těchto informací a jejich projednání stanoví členské

státy, které mohou zejména v závislosti na zvláštní povaze záměrů nebo dotyčných lokalit:

– stanovit, kdo je dotyčná veřejnost,

– upřesnit místa, kde mohou být informace projednány,

– upřesnit způsob informování veřejnosti, např. formou vývěsek v určité oblasti,

zveřejněním v místním tisku, organizováním výstav s plány a nákresy, tabulkami,

grafy a modely,

– stanovit způsob, jak má být věc projednána s veřejností, např. písemným podáním,

dotazníkovým průzkumem,

– stanovit vhodné lhůty pro různé fáze postupu pro zajištění, aby rozhodnutí bylo

přijato v přiměřené lhůtě.

Článek 7

Je-li si členský stát vědom, že záměr by mohl mít závažný vliv na životní prostředí v jiném

členském státě, nebo pokud členský stát, který by mohl být významně ovlivněn, o to požádá,

poskytne členský stát, na jehož území má být záměr uskutečněn, informace shromážděné

podle článku 5 tomuto členskému státu ve stejnou dobu, kdy je zpřístupní svým občanům.

Tyto informace slouží jako základ pro všechna jednání nezbytná v rámci dvoustranných

vztahů mezi dvěma členskými státy na základě vzájemnosti a rovnocennosti.

Článek 8

Informace shromážděné podle článků 5, 6 a 7 musí být brány v úvahu v povolovacím řízení.

Článek 9

Po vydání rozhodnutí uvědomí příslušný orgán nebo orgány dotyčnou veřejnost o:

– obsahu rozhodnutí a všech podmínkách k němu připojených,

– důvodech a úvahách, na kterých je rozhodnutí založeno, jestliže tak stanoví právní

předpisy členských států.

Podrobné podmínky pro tyto informace stanoví členské státy.

Je-li jiný členský stát informován podle článku 7, je rovněž informován o dotyčném

rozhodnutí.

Článek 10

Ustanoveními této směrnice není dotčena povinnost příslušných orgánů respektovat omezení

uložená vnitrostátními právními a správními předpisy a přijatou právní praxí v oblasti

zachovávání služebního a obchodního tajemství a ochrany veřejného zájmu.

Pokud je použitelný článek 7, podléhá předávání informací jinému členskému státu a přijetí

informací jiným členským státem omezením platným v členském státě, kde je záměr

navrhován.

Článek 11

1. Členské státy a Komise si vyměňují informace o zkušenostech získaných při použití

této směrnice.

2. Členské státy uvědomí Komisi zejména o všech kritériích a/nebo prahových

hodnotách přijatých pro výběr dotyčných záměrů v souladu s čl. 4 odst. 2 nebo o druzích

dotyčných záměrů, které podle čl. 4 odst. 2 podléhají posouzení v souladu s články 5 až 10.

3. Pět let po oznámení této směrnice podá Komise Evropskému parlamentu a Radě

zprávu o jejím používání a účinnosti. Zpráva je vypracovávána na základě uvedené výměny

informací.

4. Na základě této výměny informací předloží Komise Radě doplňkové návrhy, je-li to

nezbytné, za účelem dostatečné koordinace při použití této směrnice.

Článek 12

1. Členské státy učiní opatření nezbytná pro dosažení souladu s touto směrnicí

nejpozději do tří let od jejího oznámení*7.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních

předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 13

Ustanoveními této směrnice není dotčeno právo členských států stanovit přísnější předpisy

pro rozsah působnosti a postup při posuzování vlivu na životní prostředí.

Článek 14

Tato směrnice je určena členským státům.

V Lucemburku dne 27. června 1985.

Za Radu

předseda

A. BIONDI

*7 Tato směrnice byla oznámena členským státům dne 3. července 1985.

PŘÍLOHA I

ZÁMĚRY POSUZOVANÉ PODLE ČL. 4 ODST. 1

1. Rafinerie surové ropy (s výjimkou závodů vyrábějících pouze maziva ze surové

ropy) a zařízení ke zplyňování a zkapalňování uhlí nebo živičné břidlice o kapacitě

500 a více tun denně.

2. Tepelné elektrárny a jiná spalovací zařízení s tepelným výkonem minimálně 300

MW, jakož i jaderné elektrárny a jiné jaderné reaktory (s výjimkou výzkumných

zařízení pro výrobu a přeměnu štěpných a množivých látek, jejichž maximální výkon

nepřesahuje 1 kW tepelného výkonu).

3. Zařízení určená výhradně k trvalému skladování nebo konečnému uložení

radioaktivního odpadu.

4. Integrovaná zařízení pro primární tavbu litiny a oceli.

5. Zařízení k získávání azbestu a zpracování a přepracování azbestu a výrobků

obsahujících azbest: pro azbestocementové produkty s roční výrobou přesahující 20

000 tun konečného produktu; pro třecí materiály s roční výrobou přesahující 50 tun

konečných produktů; pro jiné druhy použití azbestu při spotřebě vyšší než 200 tun

ročně.

6. Integrovaná chemická zařízení.

7. Výstavba dálnic, rychlostních silnic*8 a dálkových železničních tratí a letišť*9 s hlavní

rozjezdovou a přistávací drahou o délce 2 100 m nebo více.

8. Obchodní přístavy a vnitrozemské vodní cesty a přístavy pro vnitrozemskou vodní

dopravu umožňující plavbu lodí nad 1 350 tun.

9. Zařízení ke zneškodňování odpadu spalováním, chemickým zpracováním nebo

skladováním toxických a nebezpečných odpadů.

*8 Pro účely této směrnice se „rychlostní silnicí“ rozumí silnice, která odpovídá definici Evropské dohody o

mezinárodních silnicích I. třídy ze dne 15. listopadu 1975.

*9 Pro účely této směrnice se „letištěm“ rozumí letiště, která odpovídají definici v Chicagské úmluvě z roku 1944

zřizující Mezinárodní organizaci pro civilní leteckou dopravu (Příloha 14).

PŘÍLOHA II

ZÁMĚRY POSUZOVANÉ PODLE ČL. 4 ODST. 2

1. Zemědělství

a) Záměry restrukturalizace zemědělského půdního fondu.

b) Záměry využití neobdělávané půdy a polopřírodních území k intenzivnímu

zemědělskému využívání.

c) Vodohospodářské záměry pro zemědělství.

d) Zalesňování nelesních pozemků, které by mohlo vyvolat nepříznivé ekologické

změny, a rekultivace půd za účelem změny způsobu využívání půdy.

e) Zařízení k chovu drůbeže.

f) Zařízení k chovu prasat.

g) Chov lososů.

h) Získávání půdy z moře.

2. Těžební průmysl

a) Těžba rašeliny.

b) Hlubinné vrty s výjimkou vrtů pro průzkum stability půdy, a zejména:

– geotermální vrty,

– vrty pro ukládání jaderného odpadu,

– vrty pro zásobování vodou.

c) Těžba nerostů jiných než kovových a energetických, jako jsou mramor, písek,

štěrk, břidlice, sůl, fosfáty a uhličitan draselný.

d) Hlubinná těžba uhlí a lignitu.

e) Povrchová těžba uhlí a lignitu.

f) Těžba ropy.

g) Těžba zemního plynu.

h) Těžba rud.

i) Těžba živičné břidlice.

j) Povrchová těžba nerostů jiných než kovových a energetických.

k) Povrchová průmyslová zařízení k těžbě uhlí, ropy, zemního plynu a rud, jakož i

živičné břidlice.

l) Koksovací pece (suchá destilace uhlí).

m) Zařízení k výrobě cementu.

3. Energetický průmysl

a) Průmyslová zařízení k výrobě elektrické energie, páry a teplé vody (neuvedená

v příloze I).

b) Průmyslová zařízení k dopravě plynu, páry a teplé vody; nadzemní vedení

elektrické energie.

c) Povrchové skladování zemního plynu.

d) Podzemní skladování topných plynů.

e) Povrchové skladování fosilních paliv.

f) Průmyslové briketování uhlí a lignitu.

g) Zařízení k výrobě a obohacování jaderného paliva.

h) Zařízení k přepracování vyhořelého jaderného paliva.

i) Zařízení k shromažďování a zpracování radioaktivního odpadu (neuvedená

v příloze I).

j) Zařízení k výrobě elektřiny ve vodních elektrárnách.

4. Zpracování kovů

a) Železárny a ocelárny včetně sléváren, kováren, tažíren drátů a válcoven

(neuvedené v příloze I).

b) Zařízení k výrobě neželezných kovů (kromě drahých kovů), včetně jejich

tavení, zušlechťování, tažení a válcování.

c) Lisování, tažení a vyklepávání velkých odlitků.

d) Povrchová úprava kovů.

e) Výroba kotlů, nádrží, cisteren a jiných plechových zásobníků.

f) Výroba a montáž motorových vozidel a výroba motorů pro tato vozidla.

g) Loděnice.

h) Zařízení pro výrobu a opravu letadel.

i) Výroba zařízení pro železniční dopravu.

j) Tváření výbuchem.

k) Zařízení k pražení a slinování kovových rud.

5. Výroba skla

6. Chemický průmysl

a) Zpracování meziproduktů a výroba chemikálií (neuvedených v příloze I).

b) Výroba pesticidů a farmaceutických produktů, barev a laků, elastomerů a

peroxidů.

c) Zařízení ke skladování ropy, petrochemických a chemických produktů.

7. Potravinářský průmysl

a) Výroba rostlinných a živočišných olejů a tuků.

b) Balení a konzervování výrobků živočišného a rostlinného původu.

c) Výroba mléčných výrobků.

d) Pivovarnictví a sladovnictví.

e) Výroba cukrovinek a sirupů.

f) Jatka.

g) Škrobárny.

h) Závody na výrobu rybí moučky a rybího oleje.

i) Cukrovary.

8. Textilní, kožedělný, dřevozpracující a papírenský průmysl

a) Továrny na praní, odmašťování a bělení vlny.

b) Výroba dřevovláknitých a dřevotřískových desek a překližky.

c) Výroba papíroviny, papíru a lepenky.

d) Barvírny vláken.

e) Výroba a zpracování celulosy.

f) Koželužny a jirchářství.

9. Gumárenský průmysl

Výroba a zpracování produktů na bázi elastomerů.

10. Záměry v oblasti infrastruktury

a) Záměry rozvoje průmyslových oblastí.

b) Záměry rozvoje měst.

c) Lyžařské vleky a lanové dráhy.

d) Výstavba silnic, přístavů včetně rybářských přístavů, a letišť (záměry

neuvedené v příloze I).

e) Úpravy vodních toků sloužící jejich splavnění a ochraně proti povodním.

f) Přehrady a jiná zařízení určená k akumulaci vody nebo k její dlouhodobé

retenci.

g) Tramvaje, nadzemní a podzemní dráhy, visuté nebo podobné dráhy zvláštního

typu určené výhradně nebo převážně k dopravě cestujících.

h) Ropovody a plynovody.

i) Dálkové vodovody.

j) Soukromé přístavy.

11. Ostatní záměry

a) Rekreační osady, hotelové komplexy.

b) Stálé závodní a zkušební dráhy pro automobily a motocykly.

c) Zařízení ke zneškodňování průmyslového a domovního odpadu (neuvedená

v příloze I).

d) Čistírny odpadních vod.

e) Odkaliště.

f) Skladování železného šrotu.

g) Zkušebny motorů, turbín nebo reaktorů.

h) Výroba umělých minerálních vláken.

i) Výroba, balení, nabíjení a plnění střelného prachu a výbušnin.

j) Kafilérie.

12. Změny rozvojových záměrů uvedených v příloze I a záměrů v příloze I, které

jsou určené výhradně nebo hlavně k rozvoji a testování nových metod nebo

výrobků, a které nejsou používány déle než jeden rok.

 

PŘÍLOHA III

INFORMACE UVEDENÉ V ČL. 5 ODST. 1

1. Popis záměru zahrnující zejména:

– popis fyzikálních charakteristik celého záměru a požadavky na využívání půdy

během výstavby a provozu,

– popis hlavních charakteristik výrobních procesů, například druhu a množství

použitých materiálů,

– odhad typu a množství předpokládaného odpadu a emisí (znečištění vody,

ovzduší a půdy, hluk, vibrace, světlo, teplo, záření atd.) vznikajících provozem

navrhovaného záměru.

2. V případě potřeby nástin alternativních řešení uvažovaných oznamovatelem a

uvedení hlavních důvodů jeho výběru z hlediska vlivů na životní prostředí.

3. Popis aspektů životního prostředí, které by mohly být navrhovaným záměrem

významně zasaženy, zejména včetně obyvatelstva, fauny, flóry, půdy, vody, ovzduší,

klimatických faktorů, hmotných statků včetně architektonického a archeologického

dědictví, krajiny a vzájemných vztahů mezi těmito faktory.

4. Popis*10 možných významných vlivů navrhovaného záměru na životní prostředí

vyplývajících z:

– existence záměru jako celku,

– využívání přírodních zdrojů,

– emise znečišťujících látek, vzniku rušivých vlivů a zneškodňování odpadu;

a oznamovatelem vypracovaný popis předpovědních metod použitých k posouzení

vlivů na životní prostředí.

5. Popis zamýšlených opatření pro předcházení, snížení a pokud možno vyrovnání

všech významných negativních vlivů na životní prostředí.

6. Všeobecně srozumitelné shrnutí informací poskytovaných na základě výše

uvedených bodů.

7. Uvedení všech obtíží (technických nedostatků nebo nedostatků ve znalostech)

zjištěných oznamovatelem při shromažďování požadovaných informací.

*10 Popis by měl zahrnovat přímé a jakékoliv nepřímé, sekundární, kumulativní, krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé, stálé a dočasné, pozitivní a negativní vlivy záměru.

 

Autor: EnviWeb


Související články


Poslední diskuse k článku - 3 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek
Re: Re: Posuzování
Znam desitky pripadu kdy zjistovai rizeni konstatovala, ze komplexni EIA neni nutna. Takze pise uplne pitomosti :-((((
vloženo: 02.09.2006 22:08     vložil: karel Reagovat 
Re: Posuzování
Ona by to nebyla taková tragédie, kdyby na "příslušných úřadech" seděli odborně zdatní a soudní úředníci, schopní převzít odpovědnost za své rozhodnutí a předpisy nebyly psány tak alibisticky, že ve skutečnosti nedávají možnost zjišťovací řízení ukončit rázným závěrem, že komplexní posouzení EIA je zbytečné. Jenže to by muselo být jiné obsazení především na MŽP, kde se místo na věcnost a zdravý rozum více dbá na dodržení "zdeúředních postupů" a takový odvážlivec by byl nikoliv podržen, ale exemplárně potrestán.
vloženo: 11.05.2006 15:46     vložil:  Lojza Kohos Reagovat 
Posuzování
Názor, ke ktrému jsme dospěli:
Oznámení nebude potřeba dělat na každý záměr, ale na záměry, které mohou podle stanoviska orgánu ochrany přírody (vydáne podle zák. 114/1994 Sb., myslím § 45i a 45h) mohou významně ovlivnit území evropsky význámné lokality - příloha č. 1 bod 10.15 v kategorii II, z toho vyplývá, že asi na každý záměr bude potřeba zajistit toto stanovisko což je problém z těchto důvodů:
- není stanoven obecný charakter žádosti,
- není určeno co doložit;
- a spousta lidí to nebude vědět.

Duhým problém na který jsme v novele narizili je výklad toho co je myšlo v příloze 3 a 4 v bodě BI9 - rozsah následných rozhodnutí, co to je nevíme jednoznačně ani my, ani kraje a ani ministerstvo, co to tedy je?:
- povolení do zahájení stavby (územní rozhodnutí, stavební povolení, báňské.....)? nebo
- povolení do zahájení provozu (např. povolení k vapoušťení odpadních vod, IPPC, schválení Bezpečnostní zprávy, povolení provozu zdroje zn. ovzduší)?
Jaký je Váš názor?

Náš názor na závěr: ať žije právní guláš.

A aby toho nebylo málo, tak ještě něco co je taky k diskuzi, ale z jiného zákona, psal jsem i na MŽP, ale odpovědi se mi nedostalo:
Pletu se nebo ne? Zrovna pročítám nový zákon 59/2006 Sb. o prevenci závážných havárií..... Mimo vznik nových povinností pro všechny podniky kde jsou nebezpečné chemické látky (protokol o nezařazení) a změn v limitech pro zařazení do skupin A nebo B jsem objevil toto, citace:
§ 21
Uvádění nových objektů nebo zařízení do užívání
(1) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která bude zřizovat nový objekt nebo nové zařízení výstavbou nebo formou změny dokončené stavby (dále jen "nový objekt nebo zařízení"), je povinna zpracovat návrh na zařazení a analýzu a hodnocení rizika závažné havárie a předložit tyto dokumenty krajskému úřadu souběžně s podáním návrhu na zahájení územního řízení o jeho umístění, popřípadě žádosti o stavební povolení stavby nebo její změny nebo žádosti o dodatečné povolení stavby v případě, kdy se územní rozhodnutí nevydává, který podává stavebnímu úřadu podle zvláštního právního předpisu16).

Otázka zní - bude se muset u nových objektu a to u všech kde budou nebezpečné chemické látky zpracovávat Návrh na zařazení a analýza a hodnocení rizik závažné havárie? Přitom existuje protokol o nezařazení, Návrh na zařazení je až po překorčení limitů v příloze č. 1 a analýza s hodnocením se provádí pro objekty A nebo B. Pletu se nebo nám zakonodárečci opět nedopařením a zahlcením předvolebním bojem nechali v zákoně závažnou chybu? Dost by obtěžovalo novou výstavbu. Co vy na to?

Radim Labaj
Ekoaudit, spol. s r.o.

Tak co Vy na to?
vloženo: 11.05.2006 12:46     vložil:  Radim Labaj Reagovat 
zobrazit všechny příspěvky

EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist