Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Abeceda kompetencí obce při řešení vzhledu obce a cest

08.07.2008  |  zdroj: Moderní obec  |  627× přečteno      vytisknout článek

Vzhled obce ovlivňuje jednak výstavba, jednak stav veřejných prostranství včetně veřejné zeleně..

Příloha navazuje na dvě předchozí (viz Moderní obec č. 7/2007, č. 1/2008). Zaměřuje se na praktické řešení vzhledu obcí, cest a přístupů v oblasti samostatné a přenesené působnosti, na zákonné povinnosti a kontrolu jejich dodržování, dále na stanovení povinností a povolení správním rozhodnutím, na stanovení povinností v obecně závazných vyhláškách a nařízeních a na sankce za porušování zákonů a právních předpisů obcí. Je mnoho zákonů a v nich mnoho pojmů, povinností a sankcí, některé se kryjí, jiné nikoliv. I na to se snažím upozornit, poskytnout svůj zcela nezávazný názor. Ale hodně věcí by si spíše než boj o názor či výklad zasloužilo zejména změny v právní úpravě, které by vedly k jednoznačnosti a srozumitelnosti. Proto je také cílem této přílohy maximální zjednodušení, k němuž stačí pouhá dvě písmena abecedy.


VZHLED OBCE

Vzhled obce je nepochybně záležitostí obce a jejích občanů. Každá obec by si tak měla rozhodovat o svém vzhledu samostatně v rámci samostatné působnosti. Nemůže ale rozhodovat o záležitostech, které zákon svěřuje státní správě. Vzhled obce ovlivňuje jednak výstavba, jednak stav veřejných prostranství včetně veřejné zeleně, dále stav veřejných staveb a cest, a rovněž veřejný pořádek na veřejných prostranstvích.

VZHLED OBCE A VÝSTAVBA

Oblast výstavby spadá do státní správy, kterou vykonává stavební úřad. Pro tuto oblast jsou závazné právní předpisy a akty vydané po linii nadřízenosti a podřízenosti v rámci státní správy uvedené v § 61 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. V tomto směru je vyloučeno rozhodování orgánů samosprávy o vzhledu staveb v obci formou usnesení zastupitelstva či rady obce, které by zavazovalo stavebníky nebo stavební úřad. Pro výkon státní správy platí zákony a právní předpisy, pro výkon státní správy v oblasti výstavby platí stavební předpisy. Právním předpisem je také vyhláška zastupitelstva. Zastupitelstvo však není výslovně zmocněno zákonem vydat konkrétní vyhlášku, která by byla obecně závazná pro občany i úřady a která by se týkala požadavků na vzhled staveb v obci. Obec může vydat vyhlášku o záležitostech obce podle § 10 zákona o obcích, pokud nebude stanovovat pro své území stejné povinnosti, jaké už stanovil Parlament ČR pro území celého státu v zákonech, případně pokud s platnými zákony nebude v rozporu. Protože povinnosti a pravidla svazují život občanů až dost. Navíc neustále vznikají nová pravidla nebo se mění a je stále obtížnější si je pamatovat, natož je dodržovat nebo kontrolovat jejich dodržování. Je proto lepší podívat se, jaké možnosti k ovlivnění vzhledu obce poskytují stávající zákony než složitě vymýšlet zákonné a ústavní vyhlášky.


Vzhled obce, obec jako dotčený orgán a jako účastník řízení

Tomu, že vzhled obce je záležitostí obce, jejích orgánů a občanů, kterou lze chránit i ve správním řízení, odpovídá zakotvení práva na samosprávu v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád. Podle správního řádu má každá obec ze zákona postavení dotčeného orgánu v řízeních, která se dotýkají práva obce na samosprávu. Z § 85 zákona číslo 183/2006 Sb., stavebního zákona, je obec účastníkem územního řízení. Je tak oprávněna i povinna uplatňovat v územním řízení námitky k ochraně zájmů obce a zájmů občanů obce, a to nejpozději při veřejném ústním jednání. Účastníkem stavebního řízení obec ze zákona není. Obec může být ale účastníkem stavebního řízení například z titulu vlastnictví sousedního pozemku. Usnesení rady obce, případně zastupitelstva obce, pokud si to zastupitelstvo vyhradí, proto může stanovit pravidla právě pro jednání za obec v územním či stavebním řízení a pro uplatňování námitek. Obec může být také vlastníkem pozemků, které prodává za účelem výstavby. Pro tyto případy je zastupitelstvo oprávněno určit smluvní podmínky prodeje pro umístění staveb, a to při uzavírání smluv o prodeji obecních pozemků.


Vzhled obce a regulační plán

Umístění a prostorové uspořádání staveb může zastupitelstvo přímo ovlivnit. V rámci samosprávy vydává regulační plán formou opatření obecné povahy. I když to není právní předpis, je závazný a obecné povahy. V regulačním plánu se rovněž stanoví, kde bude veřejné prostranství. Podrobné podmínky pro využití pozemků v řešené ploše, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí nestanoví územní plán, ale regulační plán. Proto je regulační plán pro vzhled obce významný. Bez regulačního plánu podléhá výstavba pouze plošným pravidlům stanoveným územním plánem a stavebními předpisy. Pro stavební úřad platí stavební předpisy a správní řád včetně vyjádření účastníků, ale nikoliv usnesení zastupitelstva nebo rady obce.

Regulační plán stejně jako územní plán se vydává v samostatné působnosti formou opatření obecné povahy. Pro jeho vydání platí zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. O regulačním plánu pojednává zákon č. 183/2006 Sb., a to v § 61 a následujících. Rozhodnutí o územním a regulačním plánu patří do samostatné působnosti obce svěřené stavebním zákonem zastupitelstvu obce. Regulační plán vždy stanoví podmínky pro vymezení a využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb veřejné infrastruktury a vymezí veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšná opatření. Dále tento plán nahrazuje v řešené ploše ve schváleném rozsahu v zastavěném území územní rozhodnutí a je závazný pro rozhodování v území. O pořízení regulačního plánu může rozhodnout z vlastního nebo jiného podnětu zastupitelstvo obce v ploše nebo koridoru řešeném územním plánem, nebo, není-li vydán územní plán, v zastavěném území. Lze tak učinit i v nezastavěném území, avšak jen tehdy, když se nemění jeho charakter. Náklady na zpracování návrhu regulačního plánu projektantem hradí obec. Pokud zpracování regulačního plánu vyvolá výhradní potřeba jiné osoby, může příslušné zastupitelstvo v rozhodnutí podmínit jeho pořízení částečnou nebo úplnou úhradou nákladů vynaložených na zpracování návrhu regulačního plánu projektantem.

Regulační plán pořizuje příslušný úřad územního plánování, tj. obecní úřad obce s rozšířenou působností v přenesené působnosti. Úřad územního plánování pořizuje také územní plán. Zastupitelstvo obce rozhoduje v samostatné působnosti o pořízení územního plánu a regulačního plánu, schvaluje v samostatné působnosti zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu územního plánu, vydává v samostatné působnosti územní plán, vydává regulační plán. Regulační plán pořízený na žádost platí 3 roky ode dne nabytí jeho účinnosti, není-li v něm stanovena lhůta delší, a pozbývá platnosti, nebyla-li ve lhůtě platnosti podána úplná žádost o stavební povolení, ohlášení nebo jiné rozhodnutí podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů, nebylo-li započato s využitím území pro stanovený účel, nebo bylo-li stavební nebo jiné povolovací řízení zastaveno nebo žádost zamítnuta po uplynutí lhůty jeho platnosti.

Jestliže po vydání regulačního plánu vydá kraj územně plánovací dokumentaci nebo obec územní plán, je obec povinna uvést regulační plán z podnětu do souladu s následně vydanou územně plánovací dokumentací kraje nebo následně vydaným územním plánem anebo jeho změnou vymezující veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšná opatření. Do té doby nelze podle jeho dotčených částí postupovat.

Rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce, vydává vymezení zastavěného území a územní opatření o stavební uzávěře, uplatňuje v samostatné působnosti námitky k územnímu plánu sousední obce.

VZHLED VEŘEJNÝCH PROSTRANSTVÍ

Místo, kde bude veřejné prostranství, vymezí zastupitelstvo obce v územním nebo v regulačním plánu. Vzhled veřejných prostranství souvisí s jejich stavem, čistotou, způsobem užívání, zda je užívání například v souladu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví či majetku. To, že se pozemek určuje pro veřejné prostranství územním nebo regulačním plánem, vyplývá z § 101 stavebního zákona. Ten stanoví, že k takto určenému pozemku pro veřejné prostranství má obec v případě prodeje takového pozemku předkupní právo.

K zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti může každá obec vydat vyhlášku, pokud nebude stanovovat pro své území stejné povinnosti, jaké už stanovil Parlament ČR pro území celého státu v zákonech. Zákony platí pro území celého státu, zatímco vyhláška obce stanoví specifické povinnosti, které platí pouze v dané obci.

Na celém území státu je například přestupkem znečišťování veřejných prostranství, k jehož potírání prostřednictvím pokut za přestupek je zmocněna každá obec. Stejně tak je v kompetenci každé obce ukládat pokuty podnikatelům a právnickým osobám za znečišťování veřejných prostranství. Přestupkem je rovněž poškození nebo neoprávněný zábor veřejného prostranství, založení skládky nebo odkládání odpadů mimo vyhrazená místa. Přestupkem je také znečištění, poškození či zábor veřejně přístupných objektů nebo veřejně prospěšných zařízení. Ne každé jednání, které narušuje vzhled obce, je znečištění, zábor nebo poškození veřejného prostranství, veřejně přístupných objektů nebo veřejně prospěšných zařízení. K ochraně vzhledu obce lze vyhláškou zakázat jednání, které je v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, nebo zakázat takové užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti, které by bylo v rozporu s účelem, k němuž má sloužit. Porušení vyhlášky obce je přestupkem nebo správním deliktem spojeným s vysokou pokutou. I proto je třeba povinnosti a zákazy ve vyhláškách pečlivě zvažovat.

Vzhled obce narušuje rovněž nečistota a nepořádek na pozemcích, které nejsou veřejným prostranstvím. V kompetenci každé obce je proti občanům, podnikatelům či právnickým osobám, kteří neudržují čistotu a pořádek na pozemcích, které vlastní nebo užívají, zahájit přestupkové řízení nebo řízení o správním deliktu.

Vzhled veřejné zeleně

Pro vzhled veřejné zeleně je důležitá výsadba stromů a keřů, jejich ošetřování, údržba a kácení. Péče o stromy a keře, zejména jejich ošetřování a udržování, je povinností a právem jejich vlastníků. V samostatné působnosti každá obec může podle § 10 písm. c) zákona o obcích bez dalšího zákonného zmocnění stanovit vlastníkům a uživatelům veřejné zeleně v obci povinnosti za účelem udržování čistoty a ochrany, jestliže je to v zájmu obce a občanů obce. A také, když se předmět a cíle takové vyhlášky nebudou překrývat se zákonem nebo s ním nebudou v rozporu. Toto vyplývá z nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 45/06 ve věci obecně závazné vyhlášky města Jirkova k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku na veřejných prostranstvích. Pokud je obec výhradním vlastníkem veřejné zeleně, je vydání takové vyhlášky zbytečné. Tím by obec ukládala povinnosti pouze sama sobě.

Ke kácení dřevin na veřejném prostranství potřebuje obec, pokud je vlastníkem dřevin, respektive pozemku, jehož jsou dřeviny součástí, povolení orgánu ochrany přírody. Povolení jí lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin. Pouze výjimečně, a to tehdy, když bude stavem stromů zcela zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo bude-li hrozit škoda značného rozsahu, bylo by možno kácet strom bez povolení a oznámit to orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení. Orgánem ochrany přírody je v tomto případě každý obecní úřad.

Ještě si dovolím připomenout působnost pověřeného obecního úřadu týkající se ochrany pokojného stavu. Paragraf 5 občanského zákoníku zakotvuje působnost zasáhnout proti zásahům do pokojného stavu, například i proti nevhodně vysazené veřejné zeleni, která by začala představovat pro vlastníka sousedního pozemku zásah do jeho pokojného stavu. Pověřený obecní úřad by mohl zakázat zásah, tj. například ohrožující výsadbu vzrostlých stromů, nebo nařídit obnovu předešlého pokojného stavu v případě nebezpečně se rozrůstajících stromů a keřů. Rozhodnutím pověřeného obecního úřadu není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu.

MEZITITULEK: VZHLED OBCE A POKUTY ZA JEHO NARUŠENÍ

Tuto problematiku upravuje § 58 zákona o obcích. Každá obec může uložit pokutu až do výše 100 tisíc korun podnikateli a právnické osobě, která neudržuje čistotu a pořádek na pozemku, který užívá nebo vlastní, takovým způsobem, že naruší vzhled obce. A až do výše 200 tisíc korun, když znečistí veřejné prostranství, naruší životní prostředí v obci nebo odloží věc mimo vyhrazené místo nebo poruší povinnost stanovenou právním předpisem obce.

Pokuty ukládá rada obce, která to může usnesením svěřit obecnímu úřadu. V obcích bez rady pokuty ukládá starosta. Při ukládání pokut se postupuje podle správního řádu, tj zákona č. 500/2004 Sb. Pokud se tedy zjistí důvod pro uložení pokuty, nejprve se musí oznámit zahájení řízení a po proběhlém dokazování, až se opatří podklady pro rozhodnutí a účastníci se vyzvou, aby se k tomu vyjádřili, se pokuta ukládá správním rozhodnutím, proti němuž je možno se odvolat ke krajskému úřadu. Pokuta se ukládá v samostatné působnosti, což znamená, že se přitom uplatní právo na samosprávu. Uložení pokuty je proto právo obce, nikoliv povinnost. V případě nečinnosti obce nemůže za obec rozhodnout sousední obec ani krajský úřad, a v případě odvolání nemůže krajský úřad rozhodnutí obce změnit. O pokutě rozhodne obec v samostatné působnosti svým jménem jako o své záležitosti, nikoliv o záležitosti státu. Listina o pokutě bude mít v záhlaví obec a pokud bude na takovém rozhodnutí razítko, musí to být razítko obce, nikoliv razítko se státním znakem. V odůvodnění nesmí chybět zdůvodnění výše pokuty, tj. jak se ve výši pokuty odráží povaha, závažnost, doba trvání a následky protiprávního jednání.

Neudržování čistoty a pořádku na svém pozemku nebo na užívaném pozemku takové, že naruší vzhled obce, kterého se dopustí fyzická osoba, je přestupkem. O tomto přestupku se rozhoduje podle přestupkového zákona č. 200/1990 Sb., v rámci výkonu státní správy, jménem státu. Správní řád se použije podpůrně, přednost mají ustanovení zákona o přestupcích. Na rozhodnutí se uvádí razítko se státním znakem.

V přestupkovém řízení rozhoduje obec. Jelikož jde o výkon státní správy a o přestupek patřící mezi přestupky proti veřejnému pořádku, rozhoduje o něm každý obecní úřad nebo přestupková komise, pokud ji zřídí rada obce jako svůj orgán nebo starosta jako zvláštní orgán. V případě, že obec uzavře veřejnoprávní smlouvu s jinou obcí, pak o přestupcích rozhoduje spřízněná obec na základě veřejnoprávní smlouvy.

Za neudržování čistoty a pořádku na vlastním nebo užívaném pozemku způsobem, který naruší vzhled obce, je možno ukládat pokuty v samostatné působnosti právnickým osobám a podnikatelům v obcích i v hlavním městě Praze, ale fyzickým osobám pouze v hlavním městě Praze.


Vzhled obce a kompetence městské části

Městské části mohou ukládat pokuty podle § 58 zákona o obcích pouze v případě, že jim to statutární město svěří statutem, jinak pokuty ukládá statutární město. Přestupky na úseku veřejného pořádku patří do působnosti městských částí, protože orgány městských částí mohou vykonávat přenesenou působnost, kterou podle zvláštních zákonů vykonávají orgány každé obce.

Kromě obce a města máme také městys. Nelze ale jednoduše přiřadit kompetence obecního úřadu obci, pověřeného obecního úřadu městysu, obecního úřadu obce s rozšířenou působností městu. I to je příklad toho, jak přibývá pojmů bez obsahu, kvantity bez kvality.


Vzhled obce a kompetence hlavního města Prahy a městských částí hlavního města Prahy

Pokuty za narušení vzhledu obce způsoby stanovenými zákonem o hlavním městě Praze ukládají městské části. Hlavní město Praha ukládá pouze pokuty za porušení obecně závazných vyhlášek. Pokuty ze zákona ukládá přímo Magistrát hlavního města Prahy. I pro porovnání právní úpravy upozorňuji na změny v kompetencích městských částí hlavního města Prahy.

Zvýšily se pokuty, které může ukládat městská část hlavního města Prahy v samostatné působnosti narušitelům vzhledu městské části. Podle § 29 odst. 2 a 3 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, může městská část ukládat pokuty fyzickým osobám i podnikatelům i právnickým osobám, které neudržují čistotu a pořádek na pozemku, který užívají nebo vlastní, a naruší tím vzhled městské části.

Fyzické osobě může městská část uložit pokutu až do výše 100 tisíc korun, právnické osobě nebo podnikateli až do výše 500 tisíc korun. Neudržování čistoty a pořádku na svém nebo užívaném pozemku vedoucí k narušení vzhledu obce je rovněž přestupkem podle § 47b zákona č. 200/1990 Sb., za což je možno v přestupkovém řízení v přenesené působnosti uložit pokutu jenom 10 tisíc korun. Protože pokuta podle přestupkového zákona je nižší, lze pro ukládání pokut využít právní úpravy v zákoně o hlavním městě Praze a nikoliv v zákoně o přestupcích. Pouze v případech, kdy jiný zákon stanoví vyšší sankci, je použití zákona o hlavním městě Praze při ukládání pokut za stejné jednání vyloučeno.

Městská část může uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč právnické osobě nebo podnikateli, kteří při výkonu své podnikatelské činnosti znečistí veřejné prostranství, odloží věc mimo vyhrazené místo nebo jinak naruší vzhled městské části. V samostatné působnosti tak může městská část hlavního města Prahy uložit pokutu podnikateli za znečištění veřejného prostranství podle zákona o hlavním městě Praze, jestliže zvláštní zákon neumožní uložit vyšší sankci, zatímco fyzické osobě podle zákona o přestupcích v přenesené působnosti.

Působnost v oblasti přestupků na úseku veřejného pořádku náleží v hlavním městě Praze městským částem.

VZHLED OBCE A VEŘEJNÝ POŘÁDEK

Vzhled obce podle mého názoru ovlivňují rovněž herny s jejich křiklavými světelnými reklamními nápisy. A také důsledky, které přinášejí výherní hrací přístroje (VHP) na veřejný pořádek, například notoričtí konzumenti alkoholu na ulicích. Výherní hrací přístroje lze provozovat v hernách, kasinech a též v pohostinských zařízeních a dalších místech splňujících podmínky zvláštního provozního režimu, který by měl zabránit hrám osob mladších 18 let. Více než šest výherních hracích přístrojů smí být provozováno pouze v hernách a kasinech. Provozování VHP nesmí být ze zákona povoleno ve školách, školských zařízeních, v zařízeních sociální a zdravotní péče, v budovách státních orgánů a církví, jakož i v sousedství uvedených budov. Obecní úřad není státní orgán neboli orgán státu, ale orgán obce. Státní orgán je například finanční nebo katastrální úřad. Okruh vzdálenosti do 100 metrů od těchto budov může stanovit obec vyhláškou. Obec smí naštěstí stanovit obecně závaznou vyhláškou vydanou v samostatné působnosti jedno ze dvou omezení. Buď stanoví, že výherní hrací přístroje mohou být provozovány pouze na místech a v čase vyhláškou určených, nebo určí, na kterých veřejně přístupných místech v obci je provozování výherních hracích přístrojů zakázáno.

Co se týče světelné reklamy, obec může obecně závaznou vyhláškou výslovně pouze regulovat promítání světelných reklam a efektů na oblohu (podle § 50 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší), což existenci křiklavých světelných reklam neřeší.

Veřejný nepořádek souvisí s konzumací alkoholu. V tomto ohledu řadu povinností ukládá zákon č. 379/2005 Sb., například zákaz vstupu osobám, které jsou zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek a ve stavu, v němž bezprostředně ohrožují sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek. Zakazuje se jim vstupovat do všech veřejných prostor, kde by mohly způsobit sobě nebo jiné osobě škodu nebo vzbudit veřejné pohoršení. Dodržování výše uvedeného zákona kontroluje obecní policie a každá obec. Správní delikty se týkají provozovatelů, přestupky fyzických osob. V případě právnické osoby se přestupky týkají fyzických osob, které za právnickou osobu jednaly nebo měly jednat, a jde-li o jednání na příkaz, těch osob, co daly k jednání příkaz. Za přestupky se podnikatelům - provozovatelům - právnickým osobám - ukládají sankce osobám oprávněným za ně jednat podle obchodního rejstříku.

Je ale otázkou, zda do kompetence každé obce patří přestupky, které zakotvuje přestupkový zákon nad rámec povinností stanovených zákonem č. 379/2005 Sb., které spadají do kompetence každé obce, například umožnění podávání alkoholu, nebo jestli to přísluší pouze obci s rozšířenou působností. Obce projednávají přestupky proti pořádku ve státní správě ve věcech, které jsou jim svěřeny, kam spadá i protialkoholní kompetence. Umožnění požívání alkoholu ale není zakázáno a není správním deliktem podle zákona č. 379/2005 Sb. Je ale přestupkem podle přestupkového zákona. Je to rozdíl proti umožnění kouření na zakázaných místech, které správním deliktem je. Přestupky jsou stanoveny v § 30 zákona o přestupcích. Když se překrývá přestupek a správní delikt spočívající v prodeji a podání alkoholu osobám mladším 18 let a osobám ovlivněných zjevně alkoholem, a prodej tabákových výrobků osobám mladším 18 let a prodej alkoholu a prodej tabákových výrobků na kulturních, společenských a sportovních akcích určených pro osoby mladší 18 let apod., potom je vhodné zvážit druhy sankcí, případně možnost blokové pokuty za přestupek. Porušení uvedeného zákona je správní delikt nebo případně přestupek.

Sankce za správní delikty spočívající v porušení zákazů stanovených uvedeným zákonem č. 379/2005 Sb. ukládá provozovatelům každá obec v přenesené působnosti. Obecní policie může ukládat pokuty za přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, tj. za prodej, podání, požití alkoholu i další přestupky s výjimkou pěstování marihuany. Do působnosti obce nepatří neoprávněné přechovávání malého množství omamné nebo psychotropní látky. Za přestupky s touto uvedenou výjimkou může ukládat blokové pokuty obecní policie.

Obec v samostatné působnosti smí v případě konání kulturní, společenské nebo sportovní akce přístupné veřejnosti s důvodným rizikem nárůstu problémů a negativních společenských jevů způsobených jednáním fyzických osob pod vlivem alkoholu omezit nebo zakázat v určitých dnech nebo hodinách nebo na určitých místech prodej, podávání a konzumaci alkoholických nápojů obecně závaznou vyhláškou. Mimo případy konání kulturních, společenských nebo sportovních akcí lze zakázat konzumaci alkoholu nikoliv kvůli ochraně před alkoholismem, ale z důvodu ochrany veřejného pořádku, bude-li konzumace alkoholu natolik nemístná, že to bude v rozporu s ochranou mravnosti, majetku, bezpečnosti, zdraví.

VZHLED OBCE A VEŘEJNÉ CESTY

Na vzhledu chodníků a cest a stavu jejich užívání se podílejí orgány obce v rámci samostatné působnosti z hlediska správy majetku obce, do něhož místní komunikace, případně účelové komunikace patří. Avšak státní správu k nim vykonávají silniční správní úřady a speciální stavební úřady.

Silničním správním úřadem je v určitém rozsahu každá obec, respektive každý obecní úřad, zatímco speciálním stavebním úřadem je obecní úřad obce s rozšířenou působností. Při zřizování nové místní nebo účelové komunikace na cizím pozemku obec v samostatné působnosti uzavírá s vlastníkem pozemku smlouvu o zřízení věcného břemene nebo dává žádost o zřízení věcného břemene (vyvlastnění), pokud k uzavření smlouvy nedojde. O dohodu se stará i v případě vypořádání se s majiteli pozemků, na nichž se již nacházejí chodníky a místní nebo účelové komunikace. Obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhoduje o vyvlastnění za účelem zřízení nových místních komunikací, jestliže se s vlastníky pozemků nedohodne. Speciální stavební úřad rozhoduje o vyvlastnění k již zřízeným místním komunikacím, nedojde-li k dohodě s vlastníky pozemku.

Obecní úřady obcí s rozšířenou působností: Vykonávají působnost speciálního stavebního úřadu a silničního správního úřadu. Jsou speciálním stavebním úřadem ve věcech silnic II. a III. třídy, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací. Jsou silničním správním úřadem ve většině věcí týkajících se silnic. Dále projednávají přestupky a správní delikty ve věcech týkajících se běžného užívání dálnic a silnic. Kromě toho uplatňují stanovisko k územním plánům a regulačním plánům a závazné stanovisko v územním řízení.

Obce: Rozhodují o zařazení pozemní komunikace do kategorie místních komunikací a o vyřazení místní komunikace z této kategorie. Také projednávají přestupky a správní delikty ve věcech místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací, s výjimkou správních deliktů, k jejichž projednávání je příslušný celní úřad. Všechny obce vykonávají působnost silničního správního úřadu ve věcech místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací.

Obec je, respektive by měla být, vlastníkem místních komunikací, které se nacházejí na jejím území. Pokud je místní komunikace stavba, a tedy samostatná věc, obec je vlastníkem cesty a vlastníkem pozemku může být někdo jiný. Vlastníkem účelových komunikací je obec jako každá jiná právnická nebo fyzická osoba, která ji zřídila. Pokud veřejná účelová komunikace není stavba, respektive samostatná věc, je součástí pozemku a vlastnictvím vlastníka pozemku, který buď souhlasil se vznikem komunikace a s obecným užíváním, nebo se mu měl bránit například negatorní žalobou nebo překážkami, které kladl vzniku komunikace dříve, než komunikace s jeho souhlasem mohla vzniknout.

Krajský úřad: Provádí řízení a vydává rozhodnutí, jde-li o věc, jež se má uskutečnit v územním obvodu dvou nebo více silničních správních úřadů, jakožto společně nadřízený správní orgán. Tento orgán může stanovit, že řízení provede a rozhodnutí vydá některý ze silničních správních úřadů, v jehož územním obvodu se má věc uskutečnit.

V řízení o věcech upravených zákonem č. 13/1997 Sb. se postupuje podle správního řádu, pokud uvedený zákon nestanoví jinak. Obecné předpisy o správním řízení se nevztahují na vydávání výzev k odstranění věcí umístěných, zřizovaných nebo provozovaných bez povolení, reklamních zařízení, umístěných na místních komunikacích nebo v silničním ochranném pásmu.

Zařazování místních komunikací do tříd

O zařazení pozemní komunikace do kategorie místní komunikace rozhoduje příslušný silniční správní úřad, tj. obecní úřad, na základě jejího určení, dopravního významu a stavebně technického vybavení. Protože pro rozhodování o věcech upravených zákonem č. 13/1997 Sb. se postupuje podle správního řádu, jestliže uvedený zákon nestanoví jinak, vydává obecní úřad správní rozhodnutí o zařazení místních komunikací.

Místní komunikace se rozdělují podle dopravního významu, určení a stavebně technického vybavení do těchto tříd:

a) místní komunikace I. třídy, kterou je zejména rychlostní místní komunikace,

b) místní komunikace II. třídy, kterou je dopravně významná sběrná komunikace s omezením přímého připojení sousedních nemovitostí,

c) místní komunikace III. třídy, kterou je obslužná komunikace,

d) místní komunikace IV. třídy, kterou je komunikace nepřístupná provozu silničních motorových vozidel nebo na které je umožněn smíšený provoz.

Změní-li se dopravní význam nebo určení pozemní komunikace, rozhodne silniční správní úřad o změně kategorie. Když změna kategorie pozemní komunikace vyžaduje změnu vlastnických vztahů k pozemní komunikaci, může příslušný silniční správní úřad vydat rozhodnutí o změně kategorie pouze na základě smlouvy o budoucí smlouvě o převodu vlastnického práva k dotčené pozemní komunikaci uzavřené mezi stávajícím vlastníkem a budoucím vlastníkem. Například to platí při změně kategorie účelové komunikace ve vlastnictví jiné osoby, než je obec, na místní komunikaci. V takovém případě by mělo dojít ke změně vlastnictví, protože vlastníkem místní komunikace by měla být obec. Opět jde o správní rozhodnutí. Do doby převodu vlastnického práva k dotčené pozemní komunikaci vykonává všechna práva a povinnosti k této pozemní komunikaci její dosavadní vlastník.

Pro zařazování místních komunikací je třeba vědět, co je to místní komunikace. Místní komunikace je pozemní komunikace. Pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci. Místní komunikace je veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce.

Podle § 21 zákona č. 135/1961 Sb. se staly místními komunikacemi všechny obecně přístupné a užívané ulice, cesty a prostranství, které sloužily místní dopravě a byly zařazeny do sítě místních komunikací, jednotně budované a spravované pro území obce. Do sítě místních komunikací patřily podle prováděcí vyhlášky obecně přístupné a užívané pozemní komunikace, nezařazené do silniční sítě, které:

a) byly na území zastavěném nebo určeném k souvislému zastavění,

b) vzájemně spojovaly dvě obce (sídliště), popřípadě části obce (sídliště u závodů) nebo osady a byly pro toto spojení dopravně významné,

c) spojovaly obec se železniční stanicí, železniční zastávkou, letištěm nebo přístavem, pokud jako účelové komunikace neslouží převážně provozu nebo správě těchto zařízení,

d) spojovaly obec se hřbitovem.

Místní národní výbor mohl zařadit do sítě místních komunikací účelové komunikace, které:

a) spojovaly obec se silnicí nebo s místní komunikací anebo

b) zpřístupňovaly veřejnosti veřejná památková místa nebo rekreační oblasti (např. rybníky, turistické hotely, autocampingová zařízení, rozhledny).

Pokud k 1. 4. 1997 pozemní komunikace nesplňovaly výše uvedené podmínky stanovené zákonem pro místní komunikace, mohly být mezi místní komunikace zařazeny správním rozhodnutím. I nyní se místní komunikace zařazují rozhodnutím podle zákona č. 13/1997 Sb.

Evidence místních komunikací

Základní evidencí komunikací je pasport, který vedou jejich správci. Nejmenší rozsah evidence místních komunikací zahrnuje délku místních komunikací I. až III. třídy v km, počet a celkovou délku mostů na nich v km a objem finančních prostředků vynaložených na jejich výstavbu a zvlášť na jejich údržbu. Místní komunikace jsou ze zákona veřejně přístupné podle § 6 zákona o pozemních komunikacích. Každý je smí užívat bezplatně k účelům, ke kterým jsou určeny podle § 19 zákona o pozemních komunikacích.

Účelová komunikace

Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. O zařazení komunikací mezi účelové komunikace se nerozhoduje. Příslušný silniční správní úřad může na návrh vlastníka účelové komunikace a po projednání s příslušným orgánem Policie ČR upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu. V pochybnostech, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavřený prostor nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad, tj. obecní úřad. Opět by vydával rozhodnutí podle správního řádu. Veřejné účelové komunikace smí každý užívat bezplatně k účelům, ke kterým jsou určeny podle § 19 zákona o pozemních komunikacích.

Státní dozor na komunikacích v obci

Státní dozor na místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích vykonávají silniční správní úřady, tj. každý obecní úřad, v rozsahu své působnosti. Ministerstvo dopravy vykonává vrchní státní dozor nad výkonem státního dozoru prováděného příslušnými silničními správními úřady. Osoba pověřená výkonem státního dozoru je povinna prokázat se průkazem, který musí obsahovat její jméno, příjmení a věcný i územní rozsah jejího oprávnění. Dozírá, zda vlastníci (správci) a uživatelé pozemních komunikací plní povinnosti stanovené tímto zákonem. Zjistí-li pověřená osoba při výkonu státního dozoru porušení povinností stanovených tímto zákonem, podle potřeby a povahy zjištěných nedostatků písemně uloží způsob a lhůtu odstranění těchto nedostatků a jejich příčin.

Pořádková pokuta

Vlastníku (správci) nebo uživateli pozemní komunikace, který nesplní písemný příkaz daný mu při výkonu státního dozoru osobou pověřenou výkonem státního dozoru, může silniční správní úřad uložit pořádkovou pokutu do 100 tisíc korun. Řízení o uložení pořádkové pokuty lze zahájit do 1 roku ode dne nesplnění uložené povinnosti. Pořádkovou pokutu lze uložit i opakovaně, nebyl-li písemný příkaz splněn ani ve lhůtě nově stanovené silničním správním úřadem. Úhrn takto uložených pořádkových pokut nesmí přesáhnout částku 300 tisíc korun. Pořádková pokuta je příjmem rozpočtu, z něhož se hradí činnost silničního správního úřadu.

Přestupky a správní delikty znečištění a zneprůjezdnění místní a účelové komunikace

Každý silniční správní úřad, tj. každý obecní úřad, je kompetentní k řešení přestupků a správních deliktů. Fyzická osoba se dopustí přestupku, právnická osoba a podnikatel se dopustí správního deliktu, jestliže:

v rozporu se zákonem užije místní komunikaci jiným než obvyklým způsobem nebo k jiným účelům, než pro které jsou určeny, anebo nedodrží podmínky stanovené v povolení zvláštního užívání,

znečistí nebo poškodí místní komunikaci, její součást nebo příslušenství,

jako vlastník vraku neuposlechne výzvy vlastníka místní komunikace k odstranění vraku,

bez průtahů neodstraní jí způsobené znečištění místní komunikace, ani neprodleně místo takového znečištění alespoň provizorně neoznačí nebo neprodleně takovou závadu neoznámí vlastníku (správci) pozemní komunikace,

v rozporu s § 29 umístí na pozemní komunikaci, tj. na místní i na veřejné účelové, pevnou překážku nebo ji neodstraní na svůj náklad ve lhůtě stanovené silničním správním úřadem,

Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán. Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže o něm příslušný orgán nezahájil řízení do dvou let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 4 let ode dne, kdy byl spáchán.

Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává v přenesené působnosti obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo obec anebo celní úřad podle své působnosti, tj. v případě místních komunikací, případně veřejných účelových komunikací, obec.

Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby. Pokuty vybírá orgán, který je uložil. Příjem z pokut je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost orgánu, který pokutu uložil. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci.

Co se týká pevných překážek, je situace složitá. Přestupkem je umístění překážky na pozemní komunikaci, tj. místní i účelové, kdežto § 29 hovoří spíše o místní komunikaci než o komunikaci účelové. Podle § 29 mohou být umístěny na vozovkách, dopravních ostrůvcích a krajnicích dálnice, silnice a místní komunikace pouze dopravní značky a zařízení kromě zábradlí, zrcadel a hlásek, a ostatní předměty tvoří pevnou překážku. Zábradlí je součástí komunikace, hlásky jsou příslušenství komunikace, zrcadlo je dopravní zařízení. Pevnou překážku lze umístit na pozemní komunikaci na základě povolení, tj. na místní nebo účelové komunikaci na základě povolení obecního úřadu se souhlasem Policie ČR. V § 29 se hovoří o odstraňování překážek na místní komunikaci. Pevné překážky, na jejichž umístění nebylo vydáno povolení, jsou jejich vlastníci povinni odstranit na svůj náklad ve lhůtě stanovené silničním správním úřadem. Po marném uplynutí stanovené lhůty je vlastník místní komunikace, ale nikoliv účelové komunikace, oprávněn odstranit pevnou překážku na náklady jejího vlastníka. Pro tento postup platí správní řád. Na odstranění pevné překážky z účelové komunikace lze proto využít výše popsaný státní dozor a případně i pořádkovou pokutu.


ZŘIZOVÁNÍ CEST

Obce jsou nuceny jednak zřizovat nové cesty a legalizovat staré cesty vzniklé na cizích pozemcích, a jednak rozhodovat o zřizování nových cest a o legalizaci starých cest.

Nároky na zřizování nových komunikací

Podle vyhlášky č. 501/2006 Sb. je obecným požadavkem na vymezování ploch vytvářet a chránit bezpečně přístupná veřejná prostranství v zastavěném území a v zastavitelných plochách, chránit stávající cesty umožňující bezpečný průchod krajinou a vytvářet nové cesty, je-li to nezbytné. Tato vyhláška také stanoví nejmenší šířku veřejného prostranství, jehož součástí je pozemní komunikace zpřístupňující pozemek bytového domu, která je 12 m a při jednosměrném provozu lze tuto šířku snížit až na 10,5 m, a jestliže je součástí veřejného prostranství pozemní komunikace zpřístupňující pozemek rodinného domu, je šířka 8 m. Při jednosměrném provozu lze tuto šířku snížit až na 6,5 m. Součástí veřejného prostranství je též nejméně jeden pruh vyhrazený pro pěší v minimální šířce 2 m umožňující bezbariérové užívání. Podle § 20 odst. 7 této vyhlášky musí vést ke každé stavbě rodinného domu nebo stavbě pro rodinnou rekreaci nebo souvislé skupině těchto staveb zpevněná pozemní komunikace široká nejméně 2,5 m a končící nejdále 50 m od stavby.

Zřizování místních komunikací

Zřizovat místní komunikace může obec na vlastních pozemcích, tj. na pozemcích, které obec vlastní nebo které koupí. A po dohodě s vlastníky pozemků také na cizích pozemcích. Pokud k dohodě nedojde, je třeba si zajistit právo zřídit stavbu na cizím pozemku u vyvlastňovacího úřadu podle zákona o vyvlastnění. Zákon o vyvlastnění se vztahuje na vyvlastnění, respektive zřizování věcných břemen (legislativní zkratka je vyvlastnění) pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Řízení upravená zvláštními předpisy nejsou tímto dotčena. Účelem vyvlastnění je zřídit věcné břemeno podle zvláštního zákona. Zákon o pozemních komunikacích určuje postup pro uskutečnění nové stavby místní komunikace, tj. že řízení vede vyvlastňovací úřad podle zákona o vyvlastnění. Uvedený zákon stanoví také kompetenci pro legalizaci již zřízených staveb místních komunikací, tj. že řízení je svěřeno speciálnímu stavebnímu úřadu bez toho, že by zákon odkazoval na postup podle vyvlastňovacího zákona. Mám za to, že ze zákona o vyvlastnění vůbec nevyplývá, že účelem vyvlastnění je výhradně zřízení nových staveb a nikoliv provozování již zřízených staveb. Rovněž z něj nelze dovozovat, že se podle vyvlastňovacího zákona postupuje pouze tehdy, když tak stanoví zvláštní zákon. Zákon o vyvlastnění upravuje podmínky vyvlastnění pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Zvláštní zákon má stanovit pouze účel vyvlastnění. Tímto účelem může být jak zřízení, tak provozování již zřízených staveb.

Při vyvlastnění se postupuje podle jiných předpisů pouze v případě, že vyvlastňovací řízení upravuje zvláštní předpis, například zákon č. 222/1999 Sb. Zvláštním předpisem není však správní řád.

V souvislosti s tím, že zákon o pozemních komunikacích neodkazuje v § 17 odst. 2 na vyvlastňovací zákon, uvádím následující: V § 44 zákona o pozemních komunikacích se uvádí, že na řízení se vztahuje správní řád, nestanoví-li zákon o pozemních komunikacích jinak. Neodkazuje-li tedy zákon na přestupkový zákon nebo na vyvlastňovací zákon, postupuje se podle správního řádu. Ze správního řádu rovněž vyplývá, že se použije vždy, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup. Vyvlastňovací zákon je procesní předpis stejně jako správní řád. Přimlouvala bych se za smysluplnou a jednoznačnou formulaci v zákonech, které stanoví který správní orgán podle jakého zákona postupuje při vzniku nových staveb i při řešení již vzniklých staveb, protože tyto stavby v důsledku nejasné právní úpravy nezaniknou.

Zřizování nových místních komunikací na cizích pozemcích

Zákon o pozemních komunikacích č. 13/1997 Sb. od 1. 1. 2007 v § 17 stanoví, že pro uskutečnění stavby dálnice, silnice nebo místní komunikace lze vlastnické právo ke stavbě, pozemku a zařízení vyvlastnit podle zvláštního právního předpisu, zákona o vyvlastnění. Právo odpovídající věcnému břemenu je právem, které opravňuje stavebníka ke zřízení požadované stavby na dotčeném pozemku. Součástí rozhodnutí je stanovení výše jednorázové náhrady. Pokud byla platná územně plánovací dokumentace schválena před 1. červencem 1992 a nebyly proto v její závazné části vymezeny stavby dálnice, silnice a rychlostní místní komunikace jako veřejně prospěšné stavby, jsou tyto stavby veřejně prospěšnými stavbami, pro jejichž uskutečnění lze vyvlastnit pozemky, stavby a práva k nim podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Na ostatní místní komunikace a účelové komunikace se toto nevztahuje.

Zřizování nových účelových komunikací na cizích pozemcích

Účelové komunikace by musely být vymezeny v územním plánu jako veřejně prospěšné stavby. Podle § 170 stavebního zákona lze nové účelové komunikace zřídit na cizích pozemcích. Práva k pozemkům a stavbám, potřebná pro uskutečnění staveb nebo jiných veřejně prospěšných opatření podle tohoto zákona, lze odejmout nebo omezit, jsou-li vymezeny ve vydané územně plánovací dokumentaci a jde-li o veřejně prospěšnou stavbu dopravní a technické infrastruktury včetně plochy nezbytné k zajištění její výstavby a řádného užívání pro stanovený účel. Sem patří například stavby pozemních komunikací, tj. i účelových komunikací, nebo veřejná prostranství, která patří do technické infrastruktury jako občanské vybavení, zřizované nebo užívané ve veřejném zájmu. Veřejně prospěšnou stavbou je stavba pro veřejnou infrastrukturu určená k rozvoji nebo ochraně území obce vymezená ve vydaném územním plánu. Územní plán obsahuje textovou a grafickou část. Podle vyhlášky číslo 500/2006 Sb. se výkresem veřejně prospěšných staveb rozumí výkres ploch nebo pozemků určených pro umístění navrhovaných veřejně prospěšných staveb i veřejných prostranství, ve kterých lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit nebo ke kterým lze uplatnit předkupní právo.


Řešení dříve zřízených komunikací na cizích pozemcích

Zákon o pozemních komunikacích č. 13/1997 Sb. od 1. 1. 2007 uvádí, že když byla zřízena stavba dálnice, silnice nebo místní komunikace na cizím pozemku a vlastníku této stavby se prokazatelně nepodařilo dosáhnout majetkoprávního vypořádání s vlastníkem pozemku, je příslušný speciální stavební úřad oprávněn na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno, které je nezbytné pro výkon vlastnického práva ke stavbě. Součástí rozhodnutí je stanovení výše jednorázové náhrady. Ve znění do 31. 12. 2006 podle § 17 platilo, že když byly splněny všechny podmínky pro vyvlastnění nezastavěného pozemku nezbytného pro stavbu dálnice, silnice nebo místní komunikace a vyvlastňovací řízení nebylo možno zahájit nebo toto řízení ukončit rozhodnutím o vyvlastnění proto, že dotčený vlastník nebyl znám nebo určen, nebo proto, že byl prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný, mohl příslušný speciální stavební úřad na návrh stavebníka dálnice, silnice nebo místní komunikace vydat rozhodnutí o zřízení věcného břemene umožňujícího využití tohoto pozemku, popřípadě jeho části pro účely stavby za náhradu. Právo odpovídající tomuto věcnému břemenu bylo jiným právem k pozemku, které opravňovalo stavebníka zřídit na dotčeném pozemku požadovanou stavbu. Jestliže byla zřízena stavba dálnice, silnice nebo místní komunikace na cizím pozemku a vlastníku této stavby se prokazatelně nepodařilo dosáhnout majetkoprávního vypořádání s vlastníkem pozemku, byl příslušný speciální stavební úřad oprávněn na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno nezbytné pro výkon vlastnického práva ke stavbě, a to za jednorázovou náhradu ve výši odpovídající vyvlastnění. Starý zákon o pozemních komunikacích č. 135/1961 Sb. odkazoval, že o vyvlastnění nemovitostí nebo práv k nemovitostem pro účely stavby a správy dálnic, silnic a místních komunikací, jakož i pro plnění ostatních úkolů stanovených tímto zákonem, platí ustanovení zákona o územním plánování a stavebním řádu a prováděcích předpisů k němu vydaných. Vzniklých účelových komunikací se toto netýká.

Zřizování věcných břemen k provozování již zřízených místních komunikací

Věcná příslušnost správního orgánu k rozhodnutí o návrhu na zřízení věcného břemene nikoliv na výstavbu, ale na provozování stavby místní komunikace, se odvíjí od toho, že vlastnické právo není absolutně nedotknutelné. Existují ústavní a zákonné důvody omezení vlastnického práva. Je třeba řešit i již zřízenou stavbu a takovým řešením není zamítnutí žádosti o dodatečné vyvlastnění, neboť stavba existuje a nezanikne zamítnutím žádosti o vyvlastnění. Buď je ve veřejném zájmu zajistit její provozování, nebo nařídit její odstranění. Zákon o vyvlastnění nepředpokládá odstranění staveb z důvodu, že jsou provozované na cizím pozemku bez věcného břemene, ani že jejich provozování není ve veřejném zájmu a měly by být proto ve veřejném zájmu odstraněny.

ZŘIZOVÁNÍ PŘÍSTUPU

Podle § 170 stavebního zákona lze právo k pozemku odejmout nebo omezit též k vytvoření podmínek pro nezbytný přístup, řádné užívání stavby nebo příjezd k pozemku nebo stavbě. Podle § 151o občanského zákoníku lze od 1. 1. 2001 zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek, pokud není vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak. Může tak učinit soud na návrh vlastníka stavby. Přístup vyvlastňovací úřad pro vlastníka stavby nebo pozemku nezřizuje, když k stavbě nebo k pozemku existuje veřejná cesta, tj. místní komunikace, respektive veřejná účelová komunikace, k níž existuje právo obecného užívání. Z práva obecného užívání vyplývá, že cestu může užívat každý. K cestě, kterou může užívat každý na základě zákonného práva obecného užívání, nelze zřídit věcné břemeno přístupu a příjezdu pro jednu osobu. V pochybnostech, zda existuje k stavbě nebo pozemku veřejný přístup a příjezd po místní nebo účelové komunikaci, je možno v rámci řešení předběžné otázky požádat, aby v případě sporu rozhodl obecní úřad a deklaroval v rozhodnutí podle § 142 správního řádu skutečný stav komunikace, případně vydal osvědčení tohoto stavu, pokud o něm nebude sporu.

ZŘIZOVÁNÍ CEST A PŘÍSTUPŮ VE VYVLASTŇOVACÍM ŘÍZENÍ

Vyvlastňovací řízení upravuje zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). Vyvlastňovací řízení je řízení o nabytí práva odpovídajícího věcnému břemenu k tomuto pozemku nebo stavbě a o poskytnutí náhrady. Obec může být žadatelem o vyvlastnění, neboli vyvlastnitelem, případně může být v některých vyhrocených případech i vyvlastňovaným. Obecní úřad obce s rozšířenou působností je vyvlastňovacím úřadem. Podle zákona o vyvlastnění se při zřizování a provozování zřízených cest nepostupuje, stanoví-li zákon o pozemních komunikacích jinak.

Vyvlastnění

Vyvlastněním se rozumí násilné odnětí nebo omezení vlastnického práva proti vůli vlastníka pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem a za stanovenou náhradu. Účel vyvlastnění musí být stanoven zvláštním zákonem. Najdeme jej v souvislosti se zřizováním přístupů a cest na cizích pozemcích, například v zákoně o pozemních komunikacích (§ 17) - účelem je zřízení nové místní komunikace nebo legalizace staré, nebo ve stavebním zákoně (§ 170) - účelem je zřízení přístupu a také veřejně prospěšných staveb. Vyvlastňovaný je ten, kdo je vlastníkem vyvlastňovaného pozemku. Vyvlastnitel je ten, kdo se domáhá, aby v jeho prospěch bylo zřízeno věcné břemeno.


Dokončení řízení

Žádosti na vyvlastnění, o nichž bylo řízení zahájeno přede dnem účinnosti tohoto zákona a dosud nebylo pravomocně skončeno, se projednají a rozhodnou podle právní úpravy účinné ode dne nabytí účinnosti zákona o vyvlastnění. Povinnost vyvlastnitele učinit vše pro to, aby vyvlastňovanému byl po dobu nejméně 6 měsíců znám účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem, se neuplatní.

Vyvlastňovací zákon je platný od 1. 7. 2006, kdy vyšel ve Sbírce zákonů. Účinný je od 1. 1. 2007. Dokončení řízení zahájených před touto dobou upravují přechodná ustanovení platných, respektive účinných předpisů, přičemž se vždy postupuje od obecného předpisu k zvláštnímu. Přechodné ustanovení § 31 zákona o vyvlastnění (ani § 190 odst. 3 stavebního zákona) neuvádí, že je třeba postupovat při rozhodování o žádosti podle zákona č. 184/2006 Sb., nýbrž podle právní úpravy účinné k 1. 1. 2007.

K 1. 1. 2007 není účinný jediný procesní zákon, ale je účinná dvojí procesní právní úprava, a to jak zákon č. 186/2006 Sb. (změnový zákon), tak zákon č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění. Podle čl. LVI, bod 2 změnového zákona platí pro vyvlastňovací řízení zahájené přede dnem 1. 7. 2006 speciálně zákon č. 50/1976 Sb., zatímco pro ostatní vyvlastňovací řízení zahájené po 1. 7. 2006 platí nový vyvlastňovací zákon. V souladu s § 31 vyvlastňovacího zákona (i § 190 odst. 3 písm. d) stavebního zákona) je postup podle čl. LVI bod 2 a čl. LVII bod 1 změnového zákona, které článkem LV a článkem LVII bod 2 nezanikly.

Řízení, která byla zahájena před 1. 7. 2006, a která se dokončují po 1. 1. 2007, se dokončí podle § 31 zákona o vyvlastnění a § 190 odst. 3 písm. d) nového stavebního zákona tak, jak je psáno v ustanovení čl. LVI bod 2 změnového zákona. V něm se dočteme, že vyvlastňovací řízení zahájená přede dnem 1. 7. 2006 se dokončí podle zákona č.íslo 50/1976 Sb., tj. starého stavebního zákona. To, že pro dokončení řízení zahájeného před 1. 7. 2006 nemůže platit právní úprava platná po tomto datu, podle mého názoru svědčí i § 5 vyvlastňovacího zákona ve vazbě na § 31, poslední věta. Z požadavků na podobu žádostí o vyvlastnění podaných před 1. 1. 2007 platí jediná výjimka - uvědomění o účelu vyvlastnění by mohlo být kratší než 6 měsíců, ostatní požadavky na pokus o dohodu by měly být splněny. Je však zcela zřejmé, že pokus o dohodu mohl mít náležitosti stanovené v § 5 vyvlastňovacího zákona až po 1. 7. 2007, kdy vyšel ve Sbírce zákonů, nikoliv v době, kdy vyvlastňovací zákon neexistoval. Proto také pokusy o dohodu, které by mohly být v souladu s § 5, mohly vzniknout až po 1. 7. 2007.

Obdobně je tomu se znaleckými posudky, které před 1. 7. 2007 rovněž nemohly odpovídat § 20 vyvlastňovacího zákona, a přesto by žádosti měly být doloženy znaleckými posudky podle vyvlastňovacího zákona. Pokusy o dohodu i znalecké posudky splňující požadavky podle vyvlastňovacího zákona mohly být přiloženy pouze k žádostem po 1. 7. 2007.


Povinnost vyvlastnitele pokusit se o dohodu o získání potřebných práv k pozemku

6 měsíců předem je třeba učinit oznámení o vyvlastnění a uvést, jaký je účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem,

60 dnů předem je třeba učinit návrh na dohodu; lhůta pro přijetí návrhu na uzavření smlouvy nesmí být kratší než 60 dnů,

90 dnů starý může být znalecký posudek při zahájení řízení.

V návrhu na dohodu je třeba nebo je vhodné uvést:

nárok vyvlastňovaného na vrácení převedených práv, pokud nebude zahájeno uskutečňování účelu převodu do 3 let od uzavření dohody,

souhlas s vyhotovením znaleckého posudku vyvlastnitelem (nebo vyvlastňovaným na náklady vyvlastnitele),

vyjádření vyvlastňovaného k jeho soukromým zájmům na nedotknutelnosti pozemku.

Žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení musí obsahovat:

náležitostí podání,

a dále zejména:

a) označení pozemku nebo stavby, jichž se vyvlastnění týká, a práv třetích osob na nich váznoucích,

b) splnění podmínek pro vyvlastnění,

c) jakého vyvlastnění se vyvlastnitel domáhá,

d) v jaké lhůtě a jakým způsobem vyvlastnitel zahájí uskutečňování účelu vyvlastnění.

K žádosti je vyvlastnitel povinen připojit:

a) příslušný výpis z katastru nemovitostí a kopii příslušné katastrální mapy,

b) listiny prokazující vlastnictví, nelze-li je zjistit z údajů uvedených v Katastru nemovitostí,

c) kopii územního rozhodnutí, vyžaduje-li je pro účel vyvlastnění zákon a není-li stavební úřad, který je vydal, současně vyvlastňovacím úřadem,

d) listiny prokazující splnění podmínek vyvlastnění,

e) znalecký posudek potřebný ke stanovení výše náhrad vyhotovený na žádost vyvlastňovaného nebo s jeho souhlasem na žádost vyvlastnitele.

Přípustnost a nepřípustnost vyvlastnění

Vyvlastnění je přípustné:

jen pro účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem,

a jen pokud veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného,

v minimálním rozsahu,

není-li možná dohoda,

jestliže je umístění stavby v souladu s cíli a úkoly územního plánování,

za náhradu.

Náhrada za zřízení věcného břemene

Náhrada se stanovuje ve výši ceny práva odpovídajícího věcnému břemenu tak, aby to odpovídalo majetkové újmě, která se u vyvlastňovaného projeví v důsledku vyvlastnění. Nedošlo-li k vyhotovení znaleckého posudku na žádost vyvlastňovaného a ani vyvlastnitele, stanoví se náhrada na základě posudku znalce ustanoveného vyvlastňovacím úřadem.

Uvědomění o zahájení řízení

Se zahájením řízení není možno zapomenout na následující:

o zahájení vyvlastňovacího řízení uvědomí vyvlastňovací úřad písemně kromě účastníků řízení též příslušný katastrální úřad.

Ústní jednání

Ústní jednání nařídí vyvlastňovací úřad tak, aby o něm byli uvědoměni účastníci řízení a další osoby, jejichž přítomnosti je třeba, nejméně 30 dnů přede dnem, kdy se má konat. Námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání mohou být uplatněny nejpozději při ústním jednání; k později uplatněným námitkám a důkazům se nepřihlíží. O tomto následku musí být účastníci poučeni v uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení. Zmeškání lhůty nelze prominout.

Rozhodnutí

Vyvlastňovací úřad může rozhodnout:

o zamítnutí žádosti vyvlastnitele, nebude-li za řízení prokázáno, že jsou splněny podmínky vyvlastnění. Je-li předmětem vyvlastnění nemovitost podléhající evidenci v katastru nemovitostí, vyvlastňovací úřad oznámí zamítnutí žádosti katastrálnímu úřadu ke zrušení poznámky bezodkladně po nabytí právní moci rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vyvlastnění,

o vyvlastnění, dospěje-li vyvlastňovací úřad k závěru, že podmínky pro vyvlastnění byly splněny, tj.:

o omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene ve prospěch vyvlastnitele a vymezení jeho obsahu, bude-li tím naplněn účel vyvlastnění,

o výši náhrady a lhůtě, do kdy má vyvlastnitel náhradu zaplatit - lhůta nesmí být delší než 60 dnů od právní moci rozhodnutí.

AUTOR: JUDr. EVA ŠROMOVÁ


Související články


Poslední diskuse k článku - 1 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek
Re: Abeceda kompetencí obce při řešení vzhledu obce a cest
Jak ale postupovat, když obec v r.2013 neseká trávu na obecním pozemku (náves uprostřed obce s 1 m vysokou trávou)? Obec má právo pokutovat soukromé vlastníky za porušení vzhledu obce a jestliže sama obec porušuje vzhled obce? Obec má snad právo vzled obce nerespektovat?
vloženo: 18.05.2013 23:25     vložil: Alena Reagovat 
zobrazit všechny příspěvky

EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist