Pitná voda tekoucí z kohoutků v Praze je naprosto nezávadná. Potvrzují to pravidelné kontroly obsahu až stovky chemických látek a sloučenin ve vodě, které vodárenské firmy provádějí každodenně. Obsah naprosté většiny chemikálií je hluboko pod stanovenými hygienickými limity.

Právu to potvrdila technická ředitelka Pražských vodovodů a kanalizací (PVK) Radka Hušková, která je zároveň předsedkyní odborné komise laboratoří při Sdružení vodovodů a kanalizací.

Kvůli "opakovaným útokům" ze strany výrobců minerálních a balených vod, kteří podle PVK šíří do médií a mezi veřejností argumenty, že pitná voda z kohoutku může být plná zbytků léčiv a dalších chemických sloučenin, si společnost Veolia Voda - PVK vedle běžných analýz objednala mimořádný rozbor vody i na obsah těchto zbytků léčiv.

Koncentrace pod hranicí stanovitelnosti

Podle rozboru provedeného akreditovanou laboratoří státního podniku Povodí Vltavy - VHL Plzeň (zkušební laboratoř číslo 1252) byly ve všech odebraných vzorcích vody sledované sloučeniny léků v tak malém množství, že je nebylo možné ani přesně určit.

Laboratoř měla k dispozici vzorky z úpravny vody Želivka, z vodárny Káraný i přímo z pražské vodovodní sítě. Zjišťovala obsah sedmi vybraných chemických sloučenin, které jsou součástí léků na tlumení bolesti či antibiotik. Šlo mj. o ibuprofen, diclofenac, erythromycin a čtyři další léčiva.

"Ve všech vzorcích vody byly sledované sloučeniny zjištěny v tak malém množství, že to bylo pod mezí jejich stanovitelnosti," uvedla mluvčí PVK Marcela Dvořáková.

I zjištěný obsah olova či pesticidů byl podle výsledků rozborů hluboko pod hygienickými limity. Například olova bylo naměřeno 0,0005 miligramu na litr, když stanovený hygienický limit je řádově vyšší a činí 0,025 mg/l.

"Rozbory na zbytky léčiv se nikde ve světě běžně nedělají, vždyť jenom přístroje k tomuto účelu určené stojí milióny korun. Jejich časté provádění by mělo dopad do ceny vody," vysvětlila Hušková.

Jedním z projektů, které se tímto tématem ve světě nedávno zabývaly, byl projekt KNAPPE, který mapoval výskyt zbytků 181 druhů léčiv a hormonů ve vodním prostředí (v pitné, povrchové i v podzemní vodě) ve 24 zemích.

"Také tento projekt prováděný pod záštitou Světové zdravotnické organizace byl v roce 2008 ukončen s tím, že jde spíše o psychologický než o reálný zdravotní problém," řekla Hušková. "Po diskusi se zdravotníky jsme došli k závěru, že ani v našich podmínkách není nutné tyto složky v pitných vodách soustavně sledovat," dodala Hušková.

Všechny zdroje se monitorují dlouhodobě

Vodárenské firmy v Česku podle Huškové dlouhodobě a nepřetržitě monitorují všechny zdroje pitné vody - podzemní i povrchové. Ty mají několik ochranných pásem, toxické ani jiné škodlivé látky se v jejich okolí nevyskytují. U nádrží se sledují i jejich přítoky. Monitoring má přísná pravidla a je nastaven tak, že výskyt jakékoliv atypické události vyvolá okamžitou reakci a zásah.

PVK i ostatní vodohospodářské firmy v současnosti používají pro sledování případné toxicity jímané vody už i biologickou ochranu, a to ve spolupráci s Výzkumným ústavem rybářským ve Vodňanech. K tomuto účelu se používá pstruh duhový - od dvoucentimetrového plůdku až po roční rybu. Pstruh je nejcitlivější na případné změny ve vodách. Akvária snímají kamery, které by zachytily nejen případný úhyn, ale i změnu v chování rybek.

Veolia Voda, která v ČR vedle PVK vlastní i další vodárenské firmy, v poslední době usiluje o rehabilitaci pitné vody i jako nápoje vhodného pro restaurace a hotely. To nelibě nese zejména největší tuzemský výrobce minerálních vod, společnost KMV, který má na českém trhu dominantní postavení a obává se zřejmě poklesu zájmu o jeho výrobky a poklesu tržeb.

V řadě vyspělých evropských zemí, především pak těch vinařských, je přitom servírování "obyčejné vody" na stoly zákazníků zcela běžné. Nikdo se proti tomu neohrazuje, ani proti tomu nevede marketingovou a mediální válku.