Úterý, 19. března 2024

Riziková či udržitelná budoucnost?

Žijeme ve světě, kde jsou nebezpečí, která jsme sami vytvořili, ve srovnání s těmi, jež přicházejí zvenčí stejně, či ještě více hrozivá...

Riziková či udržitelná budoucnost?

Riziko podle britského sociologa Anthonyho Giddense předpokládá společnost, která se aktivně snaží odtrhnout od své minulosti, což je podle něj základní charakteristika moderní průmyslové civilizace, rizikem v postmoderní společnosti se také zabývá německý sociolog Ulrich Beck.

Vnímání představy rizika je s uvažováním o budoucnosti neodlučně propojeno. Uvádí se, že představa rizika, tak jak ho dnes chápeme, pochází z šestnáctého a sedmnáctého století a uvedli ji v život západní mořeplavci. Jeden z kořenů slova pochází z portugalštiny a znamená odvážit se. Původně se přitom vztahovalo k prostoru, později k času (bankovnictví), pak k dalším situacím. Každému racionálnímu rozhodování pak předchází úvaha o možných rizicích, jež mohou jednotlivé volby přinést, a jejich poměřování.

Pokud se člověk považuje zodpovědným za vytváření své budoucnosti, cítí se často zodpovědný i za rizika, která ho potkají. Vloudí se mu pak vyčítavá myšlenka: Kdybych se byl rozhodl jinak, bylo by to lepší... Ovšem ne vždy tomu tak musí být. Tíha odpovědnosti může být svalena na vyšší moc a v rizicích a událostech, jež dotyčného postihnou, může nacházet vyšší smysl. Tak tomu bývá v tradičních společnostech, které jsou zároveň založeny na pevných náboženských systémech. Ty interpretují společenské i individuální události z perspektivy vyššího smyslu, dochází tak k vytěsňování náhody i poměřování rizik. Naproti tomu v individualizované společnosti jsou individualizovaná i rizika.

Německý sociolog Ulrich Beck přišel s pojmem riziková společnost. Přívlastek riziková volí z důvodu, že většinu rizik, kterým čelí, sama vytvořila a nejsou - jako v dobách minulých - vnějšího přirozeného původu. Společnost pak produkuje systémové problémy, které jsou ale delegovány na bedra jedinců (např. nezaměstnanost). Můžeme tak říci, že člověk sice má právo se seberealizovat, ale již nemůže ovlivnit společenské podmínky, které slouží jako nepřekročitelné mantinely a jež nelze měnit jinak než institucionálně. Beck uvádí, že dochází ke dvěma jevům, tím, že jsou lidé během procesu individualizace vytrhováni z kontextu sociálních vazeb a privatizováni. S tím souvisí současná krize vztahů a opouštění rodinných vazeb.

S procesem individualizace a modernizace úzce souvisí problematika vyrobeného rizika. Pozitivistické paradigma vědění stavělo na domněnce, že čím více budeme znát, tím lépe se budeme moci rozhodovat, poměřovat, kontrolovat a předcházet rizikům; a tím pádem se staneme pány nad budoucností, kterou budeme moci korigovat. Paradoxně se však ukazuje, že s narůstajícím věděním je budoucnost mnohem komplexnější a obtížněji odhadnutelná, natož pak předpověditelná a kontrolovatelná. Giddens rozlišuje dva druhy rizika - riziko vnější a riziko vyrobené. Jako vnější riziko tak můžeme chápat přírodní katastrofy, jež se dějí bez jakéhokoli antropogenního přičinění (zemětřesení, výbuch sopky, pád meteoritu). Riziko vyrobené naproti tomu zahrnuje většinu rizik spojených se životním prostředím. V Giddensově pojetí se netýká pouze přírodních složek, ale i sociálních a kulturních determinant. S tím souvisí i jeho slavný výrok, že naše společnost žije po konci přírody. Vzhledem k nejasným hranicím mezi prostředím kulturním a přírodním není překvapivé, že je problematické také definování toho, co je riziko vnější a co již vyrobené. Například povodně v České republice mohou být vnímány dvojí optikou. Vzhledem k tomu, že povodně u nás byly i v minulosti, můžeme se setkat s názorem, že na ně lidská aktivita nemá žádný vliv. Na to je ale možné namítnout, že i když nemá vliv přímo na rozvodnění toků, má vliv na ničivé škody (tím, že se sídla začala stavět tam, kde dříve nebyla) a tím se i běžné periodické záplavy stávají rizikem vyrobeným. Zvýšená periodicita, s níž se toky vylévají, může posloužit i jako domněnka, že na povodních se již podepisují antropogenní činnosti.

Giddens proklamuje, že v současné době máme menší starosti, co nám může udělat příroda, naopak větší obavy v nás vzbuzuje to, co jsme my udělali jí - a co nám může vrátit. Rizika vnější se s těmi vyrobenými vzájemně prolínají a doplňují. Individualizovaná budoucnost je tak i budoucností mnohem rizikovější, jinými slovy: ,,Žijeme ve světě, kde jsou nebezpečí, která jsme sami vytvořili, ve srovnání s těmi, jež přicházejí zvenčí stejně, či ještě více hrozivá."

Zdroj: www.udrzitelny-rozvoj.cz

Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů