Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Naučím Čechy pít mléko

09.08.2002  |  129× přečteno      vytisknout článek

Naučím Čechy pít mléko Ministr zemědělství Jaroslav Palas o změně stravovacích návyků a pozici našich zemědělců v EU. Před televizními kamerami jste si se svým předchůdcem Janem Fenclem připil mlékem. Co tím vzkazujete českým spotřebitelům? Tento národ chci naučit pít mléko. Jeho konzumací lidé prospějí svému zdraví a navíc pomohou zemědělcům obhájit na podzim v Bruselu Českem navrhované kvóty pro chov skotu a produkci mléka. Ty při vyjednávání s Evropskou unií považuji spolu s kvótami na obilí za klíčové pro další osud domácího zemědělství a nehodlám z nich slevit. To zní odvážně, uvážíme-li, že dospělí u nás holdují spíše pivu a děti coca-cole. Ve spotřebě piva jsme se 160 litry na hlavu ročně světovou jedničkou, o toto prvenství nás hned tak někdo nepřipraví. Zato s pouhými 60 litry vypitého mléka na občana jsme naopak na nelichotivém posledním místě tabulky ve srovnání se státy unijní patnáctky, kde se ho v průměru vypije takřka 101 litrů. V sousedním Německu je spotřeba mléka na občana 88 litrů, v Rakousku 93 a ve Finsku, kde ho vypijí nejvíc, je to dokonce 181 a půl litru. Přitom ještě v roce 1989 u nás vypil každý český občan 91,4 litru mléka, aniž by to nějakým způsobem ohrozilo i tehdy nadměrnou konzumaci piva. Důvodem propadu pozdější spotřeby byl prudký nárůst spotřebitelské ceny mléka a produktů z něj. Za průměrem Evropské unie zaostáváme i v konzumaci jogurtů a zakysaných výrobků. Co dohánět máme nynější státy EU i ve spotřebě sýrů a tvarohu. Srovnatelná s unijním průměrem je pouze naše spotřeba másla - 4,1 kilogramu na občana ročně. Tuhle nepovzbudivou statistiku chci změnit a profitovat by na tom měli především domácí zemědělci a potravináři. Přebytky mléka jsou však noční můrou společné zemědělské politiky EU. Přesvědčíte Unii, že co si u nás doma vyrobíme, to také dokážeme doma sníst? Hlavním argumentem našich vyjednavačů je fakt, že spotřeba mléčných výrobků v Česku jde v posledních letech opět nahoru. V roce 2000 se spotřeba sýrů zvýšila meziročně o 1,2 kilogramu na občana, obdobně o kilogram vzrostla konzumace jogurtů. Mlékaři odhadují, že na spotřebu z roku 1989 bychom se mohli dostat už za tři čtyři roky. Když námi navrhované kvóty na produkci v Bruselu neobhájíme, budeme muset velmi brzy začít mléko dovážet, což v EU vědí. Chceme, aby Unie zohlednila údaje o naší dřívější spotřebě a nevycházela při stanovení kvóty pouze z období největšího spotřebitelského propadu. Váš předchůdce Jan Fencl se zasadil o dotované mléko pro školáky. Budete v tom pokračovat? Peníze ve státním rozpočtu jsou, takže záleží jen na školách, zda se do akce zapojí. Pokud by si dotované školní mléko kupovaly všechny děti na českých školách, jeho spotřeba by vzrostla o sedm procent. To ovšem není zase tak mnoho, abychom tím vytáhli zemědělcům trn z paty. Hlavní smysl akce spočívá ve změně stravovacích zvyklostí dětí. Výrazněji podpořit odbyt domácí zemědělské produkce hodlám akcí zaměřenou na propagaci konzumu českých potravin. Za tím účelem vznikne marketingový fond, do něhož se bude odvádět malá částka z každého litru nebo kilogramu potravinové produkce. Chceme přesvědčit české občany, že naše potraviny jsou kvalitní a nezávadné a že za tuto kvalitu a nezávadnost ručí stát, a proto se jim vyplatí je bez obav kupovat. Myslím si, že do českých spíží patří české potraviny. Není chystaná propagace českých výrobků spíš obratně maskovaným tažením proti dovozu potravin? Nebráníme se dovozu potravin, které doplňují a obohacují nabídku na trhu. Podobná situace je i na trzích zemí EU, kde je poptávka po potravinách nasycena z domácí produkce a dovezené výrobky rozšiřují a zpestřují místní nabídku, ale nevytlačují zcela domácí producenty. Snahou České republiky je docílit vyrovnanou obchodní bilanci agrárního obchodu se zahraničím, to je vydělat si na dovoz zemědělských komodit vývozem vlastních produktů. Jižní ovoce, plody moře, zahraniční sýry, prosím, proč ne. Jenže záporné saldo obchodní bilance v agrárním obchodu se v posledních letech pohybuje kolem dvaceti miliard korun, a to i kvůli zboží, které dokážeme sami vyrobit. Proč dotovat naše zemědělce, když by možná bylo levnější potraviny dovážet? Takový obchod by byl ekonomicky nevýhodný. Produktivita práce v českém zemědělství v současné době dosahuje 88 procent průměru v zemědělství zemí Evropské unie. Tak vysokou míru konkurenceschopnosti nemá žádné jiné odvětví v našem národním hospodářství. Názor, že by bylo lepší nahradit domácí potraviny dovezenými, v sobě navíc skrývá jedno velké nebezpečí. Dovozci, pokud by k tomu měli dostatek kapitálu, by udrželi nízké ceny jen po tu dobu, než by získali na trhu monopol. Pak by si cenu stanovili libovolně a nebyl by tu konkurenční výrobek, který by mohl rovnováhu na trhu ovlivnit. Dovoz řady běžných potravin by nebyl možný, kdyby státy EU nedotovaly export svých přebytků. My pak vlastní přebytky musíme se ztrátou vyvážet, ovšem nikoli do zemí Unie, kam se kvůli nevýhodně nastaveným clům nedostaneme. Podle asociačních dohod z poloviny devadesátých let je například hovězí maso z Unie při dovozu k nám zatíženo clem dvacet procent, na české hovězí je v Unii clo 97 procent, takže je na tamějším trhu prakticky neprodejné. Nehodláme také dovážet levné potraviny ze zemí s nešetrným přístupem zemědělství k životnímu prostředí, protože to by byl ekologický dumping. Ale většina občanů vyčítá nešetrný přístup k životnímu prostředí a krajině také našim zemědělcům. Naše venkovská krajina bude stejně udržovaná jako v sousedním Rakousku a Německu, až čeští zemědělci budou disponovat srovnatelnou podporou, jakou mají zemědělci těchto států. Navíc odpovědnost za tvorbu a údržbu venkovské krajiny nenesou jen zemědělci, ale i samotné obce. Požadavek údržby venkovského prostoru má charakter celospolečenské objednávky, protože z udržované krajiny mají prospěch všichni občané. Jako takovou je jí proto potřeba legislativně i finančně zabezpečit. Na okamžik, kdy budeme moci čerpat prostředky na údržbu krajiny z unijních fondů, se musíme samozřejmě připravit už nyní. Dva stěžejní programy, Sektorový operační plán a Horizontální plán rozvoje venkova, musí být hotovy do konce letošního roku. Krajina v kulturním stavu, to jsou obdělaná pole a louky bez plevele a nejlevnější formou udržování luk je spásání trávy skotem. EU nám ale říká: Zatravněte dalších 600 tisíc hektarů zemědělské půdy a nezvyšujte počet krav a ovcí... Unie po nás dokonce chce, abychom současné stavy přežvýkavců snížili o sto tisíc kusů. Přitom už v současné době chováme na nynější výměře českých pastvin jen pětinu krav a ovcí v porovnání s průměrem EU. Proti Německu a Rakousku máme poloviční hustotu paseného dobytka na každých sto hektarů trvalých travních porostů. Pokud obhájíme námi navrhované kvóty krav a ovcí, dosáhne jejich hustota na sto hektarů pastvin polovičního počtu ve srovnání s EU. Kdybychom naopak přistoupili na kvóty navržené EU, kleslo by naše zatížení skotem na sto hektarů trvalých travních porostů na pouhých 12 procent průměru EU. Navíc i o trávu, kterou nespase skot, se musíme postarat. Drahé a neekologické řešení je trávu posekat a nechat ji ležet na zemi jako zelené hnojení. Z posečené trávy unikají dusičnany do spodních vod. Komisař Franz Fischler se netají tím, že mu naše zemědělské podniky připadají stále příliš velké. Jakými argumenty přesvědčíte Unii, že naše zemědělství prošlo restrukturalizací? V Bruselu moc dobře vědí, že české zemědělství prošlo za uplynulé desetiletí transformací srovnatelnou snad jen s kolektivizací 50. let minulého století. Z asi půl milionu pracujících opustily po roce 1989 sektor dvě třetiny z nich a v současné době v něm pracuje jen 156 tisíc osob. Podíl zemědělců na celkové zaměstnanosti u nás je 3,41 procenta, a to je srovnatelné s průměrem zemí Unie. Čeští zemědělci přitom stále zajišťují většinu potravin ve spotřebním koši našich obyvatel. Stát do řízení zemědělských podniků nezasahuje, a proto jim ani nemůže nařídit, jak mají být velké. Skutečnost, že se řada zemědělců dobrovolně rozhodla zachovat hospodaření ve větších celcích, které umožňují efektivnější rozdělení práce a racionálnější využití vstupních zdrojů, jim umožňuje docílit lepší produktivitu práce. Tuto komparativní výhodu budeme při jednáních o vstupu do Unie obhajovat. Stihneme uzavřít kapitolu zemědělství do konce roku? Český vyjednavač Pavel Telička začátkem minulého týdne dal v Bruselu na srozuměnou, že uzavírat kapitolu zemědělství za každou cenu ještě do konce letošního roku nemusíme a že se jednání mohou prodloužit i do příštího roku. Krátce poté mě vedoucí Delegace Evropské unie v Praze Ramiro Cibrian ujistil, že prostor pro vyjednávání existuje a že nevidí důvod, pro by kapitola zemědělství nemohla být ještě letos uzavřena. Naším cílem je rozhodující kvóty obhájit a docílit toho, aby přímé platby v plné výši začali čeští zemědělci čerpat již v roce 2007 s nástupem nového střednědobého rozpočtu EU a ne až v roce 2013, jak zněl původní návrh Evropské komise koncem ledna. Zemědělce neobětujeme, protože jsou významnou součástí potravinářského komplexu, který zabezpečuje takřka dvacet procent domácího HDP. Náš potravinářský průmysl má nejvyšší tržby i přidanou hodnotu z celého zpracovatelského průmyslu. Loni zemědělci docílili již podruhé za sebou zisku, a to 3,3 miliardy korun. Podnikat v zemědělství také znamená část produkce vyvážet. Máme co nabídnout? Prostor vidím pro ekologické zemědělství, které se u nás slibně rozvíjí. V zahraničí je poptávka po bioproduktech rostlinného původu vysoká. Spotřebitelé v Unii o tyto výrobky stojí. Možnost pro export se nabízí u biohovězího. U nás je zatím poptávka po biohovězím proti ostatním bioproduktům relativně nízká. V rámci akreditace České republiky v Evropské unii můžeme od loňského prosince bez problémů vyvážet naše ekologické zemědělské produkty do EU. Zemědělství ovšem nejsou jen potraviny. Pěstovat lze i květiny. ALICE OLBRICHOVÁ Zdroj: Ekonom


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist