Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Duchovní domov v pralese - Jane Goodalová

29.10.2004  |  186× přečteno      vytisknout článek

Duchovní domov v pralese - Jane Goodalová

Přednáška po dlouhé diskusi končí a plná aula filozofické fakulty tleská vstoje. Je vidět, že si přednášející velmi váží a obdivují nejen její práci, ale celou její osobnost. Štíhlá paní u tabule se usmívá a pozvedá na pozdrav plyšového šimpanze.

Jane Goodallová ve svých sedmdesáti letech vyniká obdivuhodnou energií, a tak byl pro ni tento rozhovor profesionálně příjemná záležitost. Do Prahy si odskočila z Karlových Varů, kam přijela na festival Tourfilm uvést svůj zatím poslední film Návrat do Gombe.


JANE GOODALLOVÁ
Jane Goodallová v Praze při přednášce na FFUK, 5.10.2004. Foto: Michal Gololobov

Před 35 lety zahájila pozorování šimpanzů v přírodní rezervaci Gombe v Tanzanii. Ve svých pracích se snažila zpochybnit ostrou hranici oddělující člověka od ostatních živočichů. Zvířata mohou cítit smutek, myslet, radovat se, nudit se, nenávidět i mít rádi. Roku 1960 upozornila na používání nástrojů (k lovení termitů užívají stébla trávy či větvičky). "Její" tlupa se v 70tých letech rozdělila a jedna část systematicky brutálně vyvraždila druhou. Tyto výzkumy předefinovávají pojmy člověk a zvíře.

V roce 1964 založila v Tanzanii výzkumné středisko Gombe Stream Research Center a v roce 1977 Institut Jane Goodallové pro výzkum, vzdělávání a ochranu života v přírodě. Založila nadaci Roots and Shoots. Náplní její práce je zlepšovat životní prostředí pro všechny živé bytosti. Je veřejně činná nejen jako zooložka. Patří do skupiny celebrit, které jsou posly míru OSN. Kromě toho se zabývala také bojem s globální chudobou a nemocemi.
Publikace: Lawicková - Goodallová, Jane van: Ve stínu člověka, Praha 1978. Goodall, Jane: Through a Window, Thirty Years with the Chimpanzees of Gombe, 1990. Návrat do Gombe - NG, březen 2003


Paní Goodallová, ve svých textech na mnoha místech opakujete, že jste v době, kdy jste ve 29 letech přijela do Gombe, pracovala jako sekretářka. Byla vaše pozdější práce vaším vysněným povoláním? Čím jste chtěla být jako malá holka?
Snila jsem o tom, že půjdu do pralesa a budu tam žít se zvířaty. Chtěla jsem do Afriky, Jižní Ameriky nebo do Kanady. Nejraději ale do Afriky. Přesně takový byl můj cíl.
V pralese jste mezi šimpanzi strávila téměř čtyřicet let. Často jste bývala sama, žila jste v primitivních podmínkách. Přišly na vás během té dlouhé doby pocity marnosti, osamění či krize? Co vám v takových těžkých chvílích pomáhalo?

J. Goodallová se šimpanzem.
Zdroj: IJG
Mé největší krize a deprese nepřicházely v době, kdy jsem byla přímo v pralese. Nebyla jsem tam také tak dlouho bez přestávek. Kdybych sečetla léta přímo v terénu, bylo by to tak pět let. Ale ty nejhorší chvilky nepřišly v pralese, tam jsem se nikdy necítila osamělá, i když jsem ráda mezi lidmi. Jsem ale také ráda sama a jsem spokojená, když jsem obklopená přírodu. Snad proto jsem se v pralese nikdy necítila deprimovaná či osamělá.
Představme si, že tento rozhovor bude číst mladá studentka zoologie či přírodovědy. Možná bude chtít tak jako vy posunout o kousek dál hranice našeho poznání a bude chtít udělat ve vědě velkou kariéru. Jakou byste jí dala radu? Co vy sama cítíte jako klady a zápory vědecké práce v terénu?
Klady jsou zřejmé - satisfakce přichází ve chvíli, kdy děláte přesně to, co jste vždycky chtěli. Negativa - neměla jsem děti, a rozhodla jsem se věnovat se jedné činnosti. Později jsem však byla přijata také v jiné oblasti než jen v oboru zoologie. Člověk musí věřit tomu, čemu jsem věřila já - že má práce je přínosem pro všechny lidi. Ta studentka bude mít vždycky nedostatek peněz. Bude mít těžkou cestu, často si bude chtít najít jinou, snadnější práci a bude si říkat, že se k tomu jednou možná vrátí, ale nevrátí. Lidé si dnes myslí, že všechno půjde hladce podle jejich představ, střední škola, vysoká škola, postgraduální program, vědecký úspěch. Ale takhle to nefunguje vždycky. Moje maminka mě podporovala myšlenkami, že je potřeba držet se svého snu a jít za svým cílem, nepřestat doufat, a po jisté době se začnou okolo vás množit příležitosti. Váš sen se splní.


J. Goodallová při práci. Zdroj: IJG
Vaše výzkumy primátů významně přispěly k poznání nejbližších příbuzných člověka. Vždyť šimpanzi se od lidí liší jen 1,4 % DNA. Zdá se, že tyto informace přispívají i k poznání samotných lidí. Kdybyste měla jmenovat jednu věc, kterou se lidé nejvýrazněji odlišují od zvířat, co by to bylo?
Souvislá artikulovaná mluvená řeč. To je podle mého názoru to nejvýraznější. Jejím prostřednictvím se také projevují rozdíly ve vývoji mozku.

Při vaší současné návštěvě České republiky zde propagujete film Návrat do Gombe. V dubnu 2003 jsme v českém vydání National Geographic otiskli váš článek Novinky z Gombe, kde také seznamujete čtenáře se změnami, které ve "vaší" šimpanzí tlupě proběhly za posledních 43 let. Mohla byste stručně popsat své pocity, když jste se po letech do Tanzánie vracela vy osobně?

Jeden ze šimpanzů z Gombe.
Zdroj:Kenneth Love/NG Image Collection
Ve skutečnosti jsem se do oblasti jezera Tanganika vracela několikrát, byla jsem na tomto místě už dvakrát, a tak film zachycuje návrat zhruba po měsíci. Ale chápu, na co se ptáte. Pokaždé, když se tam vrátím, vystoupám na vrchol kopce a rozhlédnu se až k obzoru, cítím ten samý pocit, jako když jsem byla mladá a do těch míst přišla poprvé. Zapomenu na roky, které uplynuly, zapomenu na všechno, co se odehrálo - například, že nedávno zahynul samec Goblin. Cítím se tam doma, je to můj duchovní domov.
Cestujete po světě nejen jako významná zooložka, ale také zastupujete veřejné zájmy. Například jste iniciovala založení programu nazvaného "Roots and Shoots", jehož úkolem je učit mladé lidi a děti starat se o lokální životní prostředí. Jak tato iniciativa funguje? Plánujete založit toto hnutí i v České republice?
Tato činnost se velmi rychle rozběhla. Máme 7500 aktivit v 80 zemích po celém světě. Kamkoliv přijedu, o tyto aktivity se zajímá mnoho lidí. Tak je tomu i v České republice. V rámci tohoto projektu komunikují děti mezi sebou navzájem. Učí se o přírodě a životním prostředí. Je třeba začít už v dětství, v osmi či jedenácti letech, aby se lidé naučili vztahu k přírodě.
To je skvělé...
Skvělé je, jak rychle se to šíří mezi lidmi. To mě osobně dělá velkou radost, když vidím, jak lidé spolu komunikují a mají společný cíl.
V roce 2002 jste byla jmenována poslem míru Spojených Národů. Je to velmi čestná funkce, ale není přímo spojena se zoologií. Proč jste tuto funkci přijala a co je vaším cílem při jejím naplňování?

Mládě z Tanzanie.
Zdroj: IJG
Nevybrala jsem si tuto funkci, ale Kofi Annan mě oslovil a jmenoval. Je zřejmé, že mír na celém světě je důležitý pro všechno živé, pro lidi i pro zvířata. Pokud nepřestaneme mezi sebou bojovat, příroda a s ní i zvířata budou trpět. Musíme chránit celou planetu a také se musíme snažit pomoc zemím, které na tom nejsou zrovna dobře. Je potřeba neustále nahlas opakovat, co tyto země potřebují, v čem je jejich situace nejpalčivější, a snažit se jim pomoci.
Váš život se velmi změnil v době, kdy jste opustila Gombe. Neláká vás někdy pomyšlení na návrat do pralesa? Nechtěla byste si od všech těch přednášek, rozhovorů a cest odpočinout a vrátit se do divoké přírody?
Ráda bych, ale nemohu. Dokud se na mých přednáškách scházejí lidé se zájmem o ochranu životního prostředí, je mým současným úkolem starat se o lidi potřebné, bojovat za ochranu životního prostředí, a zúročovat tak dále poznatky, ke kterým jsem dospěla v průběhu celého svého života, a také svou prací v pralese.To činí můj život hodnotnější. Tato práce mě potřebuje, potřebuje upřímně řečeno i známost mé osobnosti. I kdybych tedy nakrásně chtěla, jednoduše to nemůžu udělat. Mám dar komunikace, vím jisté věci a znám určité lidi, a pro svůj život jsem si vybrala dělat to, co teď dělám. A nechci to zradit. Je mým posláním být právě dnes zde a dělat to, co právě dělám. Kdybych toho nechala, utekla bych. Byla bych z takového útěku nešťastná, právě proto, protože by to byl útěk.
A moje poslední otázka - jak se jmenuje tento šimpanz (na stole ležící plyšové zvíře)?
To je Mr. Ages, můj maskot. Tohle je padesátá země, ve které spolu přednášíme, doprovází mě již pět let. Nikdy jsem necestovala jako turistka, vždycky jezdím víceméně pracovně, ale Mr. Ages mě provází všude, létá se mnou, potápí se a vůbec jezdí všemi myslitelnými dopravními prostředky.
Moc vám děkuji a přeji vám, ať se vám, jemu i všem šimpanzům daří...


J. Goodallová v Praze spolu se zástupci NG. Foto: Michal Gololobov

 

http://www.national-geographic.cz


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist