Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Objevujeme dávno zaniklou přírodu

10.05.2005  |  130× přečteno      vytisknout článek

Objevujeme dávno zaniklou přírodu V květnovém čísle našeho časopisu si v rubrice Česká mozaika můžete přečíst článek o české paleobotanice. Jeho dvou autorů jsem se zeptala na pár otázek.

Zde najdete druhou část rozhovoru se Stanislavem Opluštilem.

Josef Pšenička, paleobotanik, má přesličky a plavuně v lásce už od dětství.

Jak jste se ke svému oboru dostal? Jaké bylo vaše první setkání s paleobotanikou?

Někdy ve čtvrté třídě mě starší sestra vzala na jednu lokalitu nedaleko Radnic, kde jsme spole hledali trilobity. A tak začala moje dráha paleontologa, sbíral jsem fosílie, které se nacházely v okolí Radnic, kde bylo mnoho černouhelných dolů. Některé byly ještě otevřené, jiné již zavřené. Na otevřené doly jsem se podíval jen občas - a bylo vždy dobrodružství, neboť jsem tam chodil tajně a bez povolení. Zavřené a opuštěné doly zase poskytovaly haldy, kde bylo možné sbírat bez rizika. Vzhledem k tomu, že se jednalo o uhelné doly, sbíral jsem zkameněliny rostlin, i když je pravda, že občas jsem se rozjel do Rokycan na proslulé Rokycanské kuličky, kde bylo možné nalézt trilobity. Sbírka již v sedmé třídě činila několik stovek fosílií.

Věděl jsem právě od čtvrté třídy, že chci studovat paleobotaniku a celé své snažení jsem tomu podřídil. Také jsem se setkal s pochopením a podporou rodičů, občas mě vzali i na vzdálenější lokality, jako Beroun či Skryje.

Foto z lokality: Martin Frouz

Co a kdo vás ve vaší práci inspiruje?

Vždy mě přitahovaly záhadné věci. A když jsem byl malý, zkameněliny mi připadaly záhadné a krásné. Věděl jsem, že je doklad dávno zaniklé přírody. Později jsem se dostal k čtyřem dílům Paleobotaniky famózního českého paleobotanika Františka Němejce. To byl jeden z mých prvních vzorů.

Je nutné dodat, že můj profesní život ovlivnilo mnoho lidí: Zlatko Kvaček, který mi ukázal, co je paleobotanika, a který mi řekl: "Do dneška jsi sbíral fosílie, byl jsi sběratel, nyní je začneš vědecky zpracovávat a hodnotit, musíš se tedy stát vědcem.". Jeden z nejuznávanějších palynologů Jiří Bek byl tím, kdo mě hodil do "mezinárodní divoké vody konferencí". Dalším byl Erwin L. Zodrow z UCCB v Kanadě. Dokázal se postarat o finance a ukázal mi, jak to chodí na zahraničních universitách.

Motor mé práce je právě ve spolupráci se zahraničními institucemi, brzdou je bohužel zatuchlý systém muzeí v celé ČR, kde věda je odsunuta na jedno z posledních míst v hierarchii preferencí.

Jak vypadá mezinárodní spolupráce vašeho pracoviště? Jaké je postavení Čechů vzhledem k zahraničním kolegům?

Paleontologické oddělení Západočeského muzea v Plzni nyní spolupracuje na několika mezinárodních grantech - s UCCB v Kanadě nebo projekty IGSP v Evropě. Publikujeme společně v impaktovaných časopisech, jezdíme na stáže a konference po celém světě.

Myslím, že již dnes máme dobré renomé. To potvrzuje i zájem některých kolegů deponovat své sbírky právě v našem muzeu. Dále máme nabídky na spolupráci a publikování odborných článků.

Foto z lokality: Martin Frouz

Když srovnáte vaše pracovní podmínky a podmínky vašich zahraničních kolegů, co vám z toho vyplyne?

Je velmi těžké jednoduše odpovědět. Vzhledem k tomu, že mám velký počet grantů, vybavil jsem si jak laboratoř, tak kancelář potřebným vybavením (mikroskopy). Mám podmínky na české poměry poměrně dobré. Mohu říci, že i Západočeské muzeum se v rámci svých možností snaží vybavit oddělení paleontologie potřebným vybavení (zakoupilo binokulární lupu, podpora zahraničních cest atd.).

Nicméně trendy v českých muzeích směřovat spíše do kulturní oblasti českou vědu (především studium přírodních věd) trochu ochuzuje a brzdí. Bohužel o vědě se rádo diskutuje, ale málo se pro ni dělá.

Čeští vědci zůstávají za zahraničními kolegy daleko především v ohodnocení práce, jak v rovině morální, tak rovině finanční.

Kdo chce dělat vědu v muzeu, musí mít granty, nejlépe zahraniční. Kdo má možnost odejít do zahraničí, ten jde. A já bohužel nebudu výjimkou. Pokud se naskytne příležitost opustit českou vědu, budu nucen odejít, protože zde v dohledné době nebudou podmínky lepší.

V posledních týdnech je paměť veřejnosti co se týče pravěku "oživena" výstavou prací Zdeňka Buriana v jízdárně Pražského hradu. Jaký máte k jeho tvorbě vztah?

Pouze obdivný. Zdeněk Burian ovlivnil můj zájem o paleontologii již od dětství. Když jsem začal sbírat zkameněliny, stále jsem si půjčoval učebnici pro deváté třídy, kde bylo mnoho Burianových rekonstrukcí pravěkých zvířat a přírody. Později jsem od rodičů dostal k vánocům knihu s Burianovými obrazy. Na dlouhou dobu ovlivnil můj obraz jednotlivých geologických období. Pokud se řeklo karbon, vybavil jsem si stromovité plavuně, přesličky, kmeny plavuní ležících v močálu (rašeliništi) kapradiny atd.

Dnešní poznání karbonu je již posunuto o kousek dále, a tak vím, že je nutné zhotovit nové rekonstrukce.

V paleobotanické oblasti pro Českou republiku zaznívá několik nej.. . Vážíme si toho dostatečně?

Myslím, že skutečně zaznívá mnoho nej… Těžko říci, zda-li si toho vážíme dostatečně. Dlouhá léta o sobě paleontologie nedala u široké veřejnosti vědět - až na malé výjimky (Dr. Turek z Národního Muzea, Dr. O. Fejfar, který vydal populárně naučnou publikaci o paleontologii).

Co je podle vás potřeba dělat?

Mým záměrem je pokusit se českou paleontologii zpopularizovat v tisku i v televizi. Česká paleontologie má mnoho jmen, které znají odborníci z celého světa.

Nicméně je to běh na dlouhou trať. Paleontologové musí využít každou možnost představit svou práci veřejnosti. Teprve poté budou lidé o těch nej... vědět, budou si ji více považovat a snad budou na ni i hrdí. Vždyť paleontologie má své vědní kořeny právě v České republice.

Foto z lokality: Martin Frouz

Popište nám, co vše musí paleobotanik ve své práci přestát: Jaký je váš nejdobrodružnější zážitek z terénních prací?

Paleobotanik musí především zvládnou základy vědecké práce. Musí se poprat s nepřízní počasí při terénních pracích či s neposlušnou technikou, ale musí být i diplomat při získávání povolení k výkopům na soukromých a státních pozemcích, při získávání soukromích sbírek nebo získávání peněz na svou vědeckou činnost.

Velký fenomén české paleobotaniky je nedostatek vědecké literatury. Pokud pracujete na nějakém problému, nemůžete jednoduše zajít do některé vědecké knihovny pro literaturu, kterou potřebujete. Musíte si o ni psát autorům nebo žebrat ve vydavatelství.

A nejdobrodružnější zážitek? Vzpomínám si na jeden, kdy jsem byl na střední škole v Příbrami. To již bylo v době, kdy už byl uzavřen povrchový důl na černé uhlí a lom se pomalu napouštěl vodou. Jednou jsme se vydali s kamarádem na sběr zkamenělin, bylo to někdy v dubnu, těsně po tom, co slezl sníh. Přišli jsme k lomu a na malém vznikajícím ostrůvku obklopený vodou jsem uviděl krásný 0.5 m dlouhý kmen stromovité plavuně. To byla výzva: ten kmen musím mít ve své sbírce. Ostrůvek byl asi 5 m daleko a nešlo na něj přeskočit. A tak jsme vymysleli plán. Postavíme si malý vor a na ostrůvek doplujeme. Zaběhli jsme domů pro duši z osobního automobilu a pár prkýnek. Vrátili jsme se a sestavili malý provizorní vor. Ovšem, původní plán dostat se na ostrůvek suchou nohou se ukázal jako utopie. Nejdříve jsme zjistili, že může plout jenom jeden a ještě s problémy. Nicméně vidina vlastnictví krásného zkamenělého kmenu zvítězila nad zdravým rozumem. Svlékl jsem se do trenek a vydal se na voru na ostrůvek.

Jen co jsem nasedl, vor se potopil tak, že jsem po pás seděl ve vodě. Voda byla šíleně studená. Ani nevím jak jsem doplul na ostrůvek. Nastal další problém: jak dostat kmen z ostrůvku. Oba jsme se na vor nevešli. Proto jsem se rozhodl, že kmen přivážu na vor a já poplavu vedle voru. Zavolal jsem na kamaráda, ať mi hodí svetr. Tím jsem přivázal kmen a vydal se cestu zpět. Ze studené vody mě začaly chytat křeče a právě na poloviční cestě zmizel kmen i s mým svetrem v hlubinách jezera. Já jsem měl štěstí, že jsem se vůbec dostal na břeh. Domů jsem se vracel bez kmenu a bez svetru, mokrý a promrzlý.

Jiný zážitek na mě čekal na podzim roku 2002 při objevení historické plavuně, shodou okolností na stejné lokalitě. Po ránu jsme si každý vybrali svoji část výkopu, na které budeme pracovat. Najednou se objevil otisk kmínku stromovité plavuně. Všichni jsme zpozorněli. A začala mravenčí práce s majzlíkem a kladívkem. Pomalu se začaly objevovat další a další části rostliny. Druhý den jsme odhalili celé tři 1,3 m dlouhé větve stromovité plavuně. Všichni jsme věděli, že se stalo něco pozoruhodného - stojíme nad největší nalezenou větví stromovité plavuně druhu Lepidodendron lycopodioides.

Takže můj osudový důl Ovčín u Radnic mi jeden kmen plavuně vzal a jiný dal.

Foto z lokality: Martin Frouz

Kdyby za vámi přišla mladá a chytrá dívka s tím, že by se chtěla stát paleobotaničkou, co byste jí poradil? Na co se má připravit?

Je to strastiplná cesta, mnoho učení a nakonec rozčarování z finanční odměny. Nejdříve bych se jí zeptal, co vše chce paleobotanice obětovat, neboť to má dvě roviny. Jedna je radost z objevování dávno zaniklé přírody, setkáváte se s mnoha zajímavými lidmi, jezdíte po celém světě. Druhá rovina je bohužel finanční. I když získáte práci, rozlučte se i třeba s průměrným výdělkem. Bude to cesta od výplaty k výplatě.

Nicméně, pro každého z nás je to vášeň, která nás naplňuje každý den a dává smyl celého života. Pokud bude mladá chytrá dívka tuto vášeň cítit, může se začít pomalu učit vše co bude v tomto oboru potřebovat….

Ilustrace: Jiří Svoboda
 
Zdroj: National Geografic


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist