Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Krajina vede k nebi, hora je oltář

03.06.2005  |  zdroj: HN  |  124× přečteno      vytisknout článek

Krajina vede k nebi, hora je oltář Nocování na skále, ostrý vítr na hřebeni, vyčerpání, samota - nebo alespoň bolavé nohy. Fyzické nepohodlí je nutnou podmínkou k tomu, aby člověk pocítil svou sounáležitost s krajinou. To vyznávají umělci, pro které je krajina nejen námětem, ale také zdrojem kontemplace a hledání sebe sama. Právě ti se sešli na výstavě nazvané Od země přes kopec do nebe...
Expozice rozložená do všech pater Severočeské galerie v Litoměřicích nemohla vzniknout jinde. Její autor, historik umění Jiří Zemánek, našel silné téma, které spojuje české (i německé) umělce s krajinou Českého středohoří. Vystavené práce ale zároveň toto místo přesahují a nabízejí zajímavý komentář k současnému zakrnělému vztahu společnosti ke krajině.
Zemánkův projekt si rozhodně nelze plést s přehlídkou krajinářů. Kurátor do své výstavy pečlivě vybral jen ty autory, kteří svým obrazem (fotografií, objektem) vyjadřují víc než jen obdiv k horským panoramatům. Každý z nich se musel stát poutníkem, chodcem, aby získal v krajině osobní prožitek a pocit bytostného spojení. Je překvapivé, kolik takových umělců žije a žilo: výstava sahá až k malířům počátku 19. století.
Na samém začátku expozice jsou vystaveny romantické obrazy německých malířů, kteří České středohoří "objevili" dříve než Češi. Vůbec prvním byl v tuzemsku málo známý Caspar David Friedrich, který kolem roku 1810 zachytil například pohoří Kubačka a který tady našel posvátnou krajinu. Romantici totiž krajinu vnímali jako metaforu cesty k Bohu. Hory jsou v tomto pojetí oltářem.
Motiv posvátné krajiny ale není cizí ani současným myslitelům. "Zemský povrch je průsečíkem podzemních a nebeských sil, které jej vzájemným střetáváním modelují a formují. Krajina a divočina tak bezprostředně odkazují k tomu, co je přesahuje a co i nadále zůstává mimo dosah člověka," napsal kulturolog Vít Erban pro sborník Krajina zevnitř (nakl. Malá skála, 2002).
V Litoměřicích jsou vystaveny i kresby básníka Karla Hynka Máchy včetně pěti originálních kreseb hradů a zřícenin. Mácha, jehož obraz se do krajiny kolem Bezdězu silně vtiskl zásluhou jeho básní, ale také zápisků z cest, se objevuje jako inspirace i v dalších, především současných dílech. I to ukazuje, jak je myšlení období romantismu aktuální. "Romantický malíř nebo básník byl prvním, kdo si v době nastupující technické revoluce uvědomil začínající odluku člověka od přírody a jeho reakcí byl důraz na imaginaci. I dnes je důležité citové souznění s krajinou, jenomže nám už chybí empatie," prohlašuje Zemánek.
V Litoměřicích je vystaveno také několik prací, které se zrodily z poměrně "extrémních" podmínek. Nechybějí tu již proslavené deníky Františka Skály, které psal a ilustroval během putování z Prahy do Benátek v roce 1993, nebo kresby Karla Adamuse, které vznikaly při výstupu na horu jako bezprostřední záznamy "meditativní chůze". Jan Mlčoch zase fotografoval za velmi nepříznivého počasí svou cestu na horu Kotel.
Zemánek ale postihl řadu dalších aspektů krajiny promítané do umění. Zcela právem sem zahrnul například meditativní a mystické práce výtvarníků, kteří objevují krajinu vlastní duše, kam patří i pozdní obrazy Františka Drtikola.
Karel Malich zase dominuje části věnované Síle místa a energii krajiny. Jeho plátna pokrývají jakási magnetická silová pole nebo křivky, které se vztahují k jedinému místu spojenému s malířovým dětstvím.
Fotografie Křížovnické školy zase dokumentují recesistickou akci, při které hudebníci ze skupiny Plastic People of the Universe šli v roce 1974 na horu Blaník budit hrou na nástroje spící rytíře.
Nechybějí ani práce dokumentující či s nadsázkou glosující devastaci krajiny. Malou odbočkou je ukázka suiseki, čínského umění, které se zabývá sbíráním kamenů připomínajících horské miniatury nebo lidské postavy.
Na české poměry nebývale promyšlenou a komplexní výstavu lze vnímat i jako aktivistickou událost s filozofickým a ekologickým apelem, který je sice silně přítomný, ale zároveň nenápadný a nevtíravý. (Lze si však neuvědomit, že jedna z nejinspirativnějších českých krajin je zároveň tou nejzničenější?) Tahle výstava rozhodně nenabízí jen estetický zážitek.
Od země přes kopec do nebe... o chůzi, poutnictví a posvátné krajině. Severočeská galerie Litoměřice. Potrvá do 7. 8. 2005.


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist