Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Bílé Karpaty

27.08.2005  |  zdroj: HN  |  157× přečteno      vytisknout článek

Bílé Karpaty Sem se nejezdí kvůli čarokrásným zámkům. Sem se nejezdí za vzácnými uměleckými díly. Sem se nejezdí obdivovat neopakovatelné přírodní scenérie.
Nic z toho tady, v nevysokých a rozlohou nevelkých horách v nejvýchodnější části země, nenajdete. Bílé Karpaty se pyšní onačejšími lákadly.
"Travnatý svah prokvetlý pestrými barvami léta. Je vidět daleko do kraje. Kopce a lesy až k zamženému obzoru. Tu a tam chomáček chalup, křiklavě modrých nebo bílých, se strmými střechami, na nichž se neudrží sníh. Každý si zde dovede postavit domek. Ze dřeva, z kamení, z cihel," přibližuje Kopanice spisovatelka Květa Legátová ve své nejznámější knize Želary (předobrazem literární vesnice Želary je středisková obec Starý Hrozenkov). Nic víc už není třeba dodávat. Krása Kopanic, jak jsou místními Bílé Karpaty nazývány, se skrývá v jejich odlehlosti, strohosti a skromnosti. Kopanice dostaly své jméno podle toho, že těžko dostupná políčka bylo možno obdělávat jen kopáním motykou. I dnes se na skromných pastvinách bělokarpatských strání pasou krávy a ovce. Jako by tady staletí nic neznamenala. Lidé stále žijí v rázovitých chalupách a drží se své těžké práce, zvyklostí a nářečí.
Ale i v této odlehlé části republiky je pár míst, která nadchnou i ostřílené cestovatele.

Za světly a miškáři
Zámek Nový Světlov stojí nad městečkem Bojkovice. Je to ideální výchozí bod pro putování po bělokarpatských kopcích. Už proto, že v jednom z křídel zámku sídlí muzeum Bojkovska.
Nový Světlov byl původně gotický hrad, který staletí tvořil nárazníkové pásmo proti nájezdům Maďarů, Tatarů či Turků. Kromě obranné funkce na hranicích českého státu plnil hrad i úlohu hlásnou: pomocí ohňů (světel - proto Světlov) oznamoval daleko do kraje blížící se nebezpečí. Středověcí šlechtici jej nechali mnohokrát zpevnit a rozšířit. Nejradikálnější, úpravou prošel v polovině 19. století za hraběte Jindřicha Larisch-Mönnicha. Válečnické nájezdy ustaly, a tak se majitel rozhodl, že těžce opevněný hrad promění ve výstavnou rezidenci. Přestavbu ve stylu anglické tudorské gotiky navrhl vídeňský architekt Edvard Kusche, který už předtím projektoval světoznámý zámek Miramare v italském Terstu. A protože se mu Nový Světlov v mnohém podobá, říká se stavbě v Bojkovicích slovácké Miramare. Současný vlastník, soukromá firma z Prahy, se o areál nestará, což je na první pohled znát. Zarostlý park, opadávající omítka a zamčený hlavní vstup.
Jedno křídlo ovšem spravuje město Bojkovice, které do něj umístilo už zmíněné muzeum. A i kvůli němu se vyplatí Nový Světlov navštívit. Během několika desítek minut pozná návštěvník minulost Kopanic. Od pravěku přes středověk až po léta nedávná. Kromě pohledu do života místních šlechticů expozice představuje každodenní tvrdou realitu venkovanů, kteří museli snášet přísnou ruku panstva, rozmary horského počasí a pravidelné nájezdy válečníků. Nejobsáhlejší sbírka mapuje zaniklá řemesla. Například zvěroklestičství. Zdejší vyhlášení zvěrokleštici - říkalo se jim rovněž miškáři nebo šviháci - kastrovali dobytek ve všech koutech rakouského mocnářství. Specifické povolání vyžadovalo krom specifických nástrojů i specifickou řeč. "Mluví-li miškářskou hantýrkou dobře jizající klestiči, slyšíš, že mluví sice česky, ale nerozumíš ani slova, nejsa z kraje šviháckého," zapsal si o zdejších cestovních "veterinářích" písmák Alois Jašek a přidal podrobný slovník. Když miškář pravil, ž e si někdo "skřápal stupaňu", mluvil bezpochyby o tom, že si nešťastník zlomil nohu. Když měl hodně peněz, řekl, že "čamí ostro šupek". S tím, jak po druhé světové válce přestali být mi škáři žádaní, v zapomnění upadla i jejich zvláštní řeč.

Za Janem Amosem
Jen kousek od Bojkovic leží vesnička Komňa. Popravdě řečeno, ničím se od ostatních obcí rozložených na holinách Bílých Karpat neliší. Jenže Komňa drží trumf takřka světový. Patří na seznam tří pravděpodobných rodišť Jana Amose Komenského. Jeho životní pouť připomíná úsporná expozice v památkově chráněné sýpce z roku 1774 na návsi. Jelikož malinkaté muzeum v jednopatrové kamenné budově s dřevěnou pavlačí nemá běžnou otvírací dobu, musí se navštěvník domluvit na telefonu 572 641 140.
Existuje ještě jeden důvod, proč Komňa stojí za zmínku. Koncem 19. století ve vsi žilo na dvě stovky už připomínaných zvěrokleštičů. Proto si zde, v odlehlé horské vesnici, umístili sídlo svého zemského spolku.

Za rozhledem dnešním
Začnou-li vás nudit návraty do minulosti, můžete zamířit na druhý nejvyšší vrchol Bílých Karpat, Velký Lopeník. Na počátku letošních prázdnin se turistům otevřela nová, dvaadvacet metrů vysoká rozhledna z dubového dřeva. Poté, co pozorovatel vystoupá přesně sto jedna schodů, může obhlédnout horkou současnost Kopanic z nadhledu. Jakmile zaměří své oči zpátky na moravskou stranu, otevře se před ním úrodná nížina Slovácka, uzavřená hradbou Chřibských kopců s hradem Buchlov. Udělá-li čelem vzad, ocitne se na skok u sousedů, na slovenské straně. Před sebou uvidí údolí řeky Váh a vrcholky Považského Inovce. Jižněji je možné zahlédnout věže jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice. Při obzvláště příhodném počasí se prý na obzoru vyloupne i předhůří Alp. Ale na to se musí čekat dlouho, bělokarpatské kopce přitahují rády mraky. Věž je otevřená každý den mimo pondělí od deseti hodin dopoledne do pěti odpoledne.

Připomínky bitev
Pomníky a ještě jednou pomníky. Těch je rozeseto po celých Kopanicích nečekaně mnoho. Připomínají urputné boje na konci druhé světové války, kdy se v průsmycích snažili Němci stůj co stůj zastavit nápor postupujících osvoboditelských armád. Minulý režim nechal na klíčových místech bitev vystavit desítky monumentů a soch oslavujících pouze hrdinství sovětských vojáků. Až teprve po roce 1989 nadšenci vztyčili několik pomníků připomínajících i bojovníky přicházející od Západu. Například na místě zvaném Hribovňa připomíná letadlo vytesané v pískovcovém balvanu vzdušnou bitvu amerických letců, které němečtí stíhači sestřelili v srpnu 1944. Létající pevnosti B-17G se tehdy vydaly z letiště v Itálii bombardovat vítkovické letiště. Jenže nad Kopanicemi je přistihly německé stíhačky a deset strojů s bílou hvězdou poslali k zemi. Místní lidé vám třeba vylíčí, jak američtí veteráni ještě na začátku 90. let vykupovali zbytky vraků, které starousedlíkům posloužily jako střechy kůlen.

Opomíjené zříceniny
Za další turistickou atrakcí Bílých Karpat musí člověk do ciziny - na slovenskou stranu hor. Ruiny dvou jedinečných hradů ze 13. století stojí totiž až za hraniční čárou.
První z nich je Lednica. Pozor, neplést si s jihomoravských zámeckým areálem Lednice. Slovenská Lednica je pravým opakem výstavného sídla na Moravě. Turistu tady skoro nepotkáte, o vstupné se starat rovněž nemusíte, a už když uvidíte jeho siluetu na šest set metrů vysokém vápencovém bradle, pochopíte, že se za jeho zdmi nebydlela zženštilá hrabata. Lednici považují na Slovensku za nejnepřístupnější hrad. Tuto výhodu využili mnozí majitelé včetně loupeživých rytířů, kteří odtud vyjížděli drancovat okolí. Později se na hradě ukrýval před Habsburky moravský uprchlík - českobratrský kněz a autor díla Světlo v temnotách Mikuláš Drábik.
Jediná cesta do paláce a na hradní nádvoří vede tunelem vytesaným ve skalním masívu, nejvyšší skalní partie stavitelé vy-užili jako pozorovatelnu. K ní vede osmdesát vysekaných schodů, k nimž musíte nejprve vystoupat po dlouhatánském kovovém žebříku. Vrcholový rozhled po Kopanicích ovšem vzpomínky na útrapy hravě zahladí.
Druhá ze zřícenin leží jižněji. I ona je srostlá se skalními hroty a i ona se chlubí jedním nej. Hrad Vršatec, přilepený jako vlaštovčí hnízdo ke skalní stěně, je totiž nejvýše položenou tvrzí na vápencovém bradle na Slovensku. Ani tady nemusí návštěvník počítat vstupné a přetahovat se s ostatními turisty o nejkrásnější místo k výhledu do považského údolí. Oba hrady byly součástí 130 km dlouhého řetězu strážních pevností, rozmístěných na obou březích Váhu. -
AUTOR: KAMILA MACHALOVÁ

JAK SE TAM DOSTAT

Bílé Karpaty neboli slovácké Kopanice, tvoří zelenou východní hranici se Slovenskem. V mapě je tak najdete jednoduše - navazují na Moravskoslezské Beskydy a Javorníky. Nejlepší přístup je z uherskohradišťského okresu. Dopravní tepnou je modernizovaná silnice E 50, která spojuje Uherský Brod na moravské straně a Trenčín na slovenské. Pokud se na Kopanice chystáte vlakem, můžete využít přímý rychlíkový spoj z Prahy do Uherského Brodu, odkud je možné dál pokračovat vlaky jezdícími přes Karpaty po takzvané vlárské dráze. Výstupní stanicí jsou Bojkovice.

kam na jídlo

Vydáte-li se na Kopanice po hlavní cestě z Uherského Brodu, nemůžete motorest Rasová minout. Polodřevěná restaurace stojí těsně před odbočkou na Komňu. Neočekávejte ovšem žádné typické dálniční bistro, motorest si zachovává domáckou atmosféru, a tedy i chutné jídlo. Tel.: 572 641 561.
Přímo na bojkovickém náměstíčku najdete restauraci a pizzerii Chalupa. Otevřeno má každý den od 12 do 24 hodin a objednat si můžete od specialit italské kuchyně po českou klasiku. To vše v příjemném, chalupářsky střiženém interiéru. Tel.: 572 642 564, Masarykovo nábřeží 317.

kde se ubytovat

V Bílých Karpatech turista dřív našel především podnikové chaty, v nichž se ubytování bez známostí objednávalo obtížně. Dnes pomalu přibývá klasických horských chat, které za úplatu poskytnou střechu nad hlavou i tulákům. V okolí Mikulčina vrchu stojí za zmínku chata Valmont a chata Jana. Ta první se tyčí nad údolím Vyškovce, ta druhá se zase skrývá v lesnaté části Lopenického sedla. Obě ovšem návštěvníkům slibují daleký rozhled ze svých teras.
Na Valmontu mohou ubytování využít bazén anebo moderní hřiště. Za lůžko a den host zaplatí 270 korun.
www.horskachatavalmont.cz
Chata Jana, posazená ve výšce 799 metrů nad mořem, příchozí může uchvátit svou historií. Za protektorátu sloužila jako německá celnice a sídlila v ní finanční stráž. Zdržíte-li se více než jeden den, provozovatel slibuje cenu 250 korun za lůžko. Tel.: 777-567130
sweb.cz

sportovní vyžití

Cyklisté mohou Bílé Karpaty poznat z dálkové trasy nazvané Beskydsko-karpatská magistrála. Hory navíc protíná řada regionálních stezek, které vedou na všechna turisticky nejzajímavější místa. V Bílých Karpatech najdete několik koupališť, autokempů, rybářských revírů a honiteb bohatých na vysokou zvěř.
Hlavní centrum lyžařského sportu v Bílých Karpatech se soustředí na několik sjezdovek poblíž Mikulčina vrchu. Příznivci běžeckého lyžování si užijí kdekoliv - na dobře vyšlapanou stopu narazí téměř všude.

INFORMACE

Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty se rozkládá na ploše 715 km2, vyhlášena byla 3. 11. 1980. Od roku 1996 se oblast objevila na seznamu jedinečných biosférických rezervací UNESCO. Ochránci přírody si oblast cení z jednoho důvodu, stále zůstala harmonická a na tisících hektarech odlesněných luk rostou vzácné druhy orchidejí.
- O fauně a flóře více :
www.bilekarpaty.cz
- O turistických zajímavostech a službách na:
www.mikroregion-bojkovsko.cz
www.uherskobrodsko.cz
www.slovacko.cz

ZAJÍMAVOST

Žítkovské bohyně
Už za Rakousko-Uherska to byl pojem. Bohyně z Žítkové, bylinkářky a lidové léčitelky, které dokázaly věštit budoucnost a vykládat sny. "Bydlejí zde bohyně, jenž nejen umějí léčit, nýbrž i vynajíti ukradené, začarované a nevyzpytatelné věci. Dovedou vyrovnávati spory a sváry, po případě je ale též dovedou způsobit a rozdmýchati. Dovedou pomáhat milencům neb zamilovaným ve všech jejich tužbách. Zkrátka a dobře, ony dovedou vše, všecinko, ony objasní vše," zapsal o nich spisovatel Josef Hofer v roce 1912. Ještě dnes v kopaničářské vesnici najdete ženy, které "čarovat" údajně umějí. Bohyně prý měly celou síť spolupracovníků, kteří už když cizinci radili, jak se k jejich samotám dostat, vyzvěděli, proč přicházejí. Bohyně je tak už ve dveřích mohly ohromit tím, že přesně věděly, co po nich hosté žádají. I největší pochybovači přiznávali, že žítkovské čarodějky dokázaly kousky, na něž žádné racionální vysvětlení nepasovalo.

AKCE

Slavnosti, festivaly a folklór
Bílé Karpaty a jejich předhůří nepřitahují jen turisty a sportovce, ale také milovníky tradic a folklóru. Patrně nejznámějšími událostmi jsou mezinárodní festival ve Strážnici, Horňácké slavnosti ve Velké nad Veličkou, letní Kopaničářské slavnosti ve Starém Hrozenkově.
V průběhu zimy tady probíhají také zajímavé kulturní akce, jako je Festival masopustních tradic Fašank ve Strání anebo tradiční silvestrovský přechod Bílých Karpat se setkáním Čechů a Slováků na nejvyšším vrcholu, Velké Javořině. Akce vždy končí slavnostním zapálením Vatry přátelství na náměstí ve Strání.


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist