Toto jsou totiž základní pravidla přírody, která vždycky fungovala a fungovat budou, když se podle nich budeme řídit a ne s nimi bojovat zaručí nám to bezproblémový rozvoj a rovnováhu v naší zahradě. Hmyzí škůdce zbaští jejich přirození hmyzí a ptačí predátoři, plevel bude utlačen bujnými trvalkami a mulčem, a v chytře kombinované zeleninové zahrádce pro něj nezbude moc místa. Majitel takové zahrádky si může vybrat mezi slastným odpočinkem se sklenkou vína ve stínu krásných stromů, nebo pomáháním přírodě na své zahrádce k ještě větší dokonalosti, neboť dobře založená „ekozahrada“, po pár letech od založení, uvítá vaši pomoc jen pokud ji nabídnete rádi a dobrovolně. Necháte za sebe většinu času pracovat přírodní zákony - pracují totiž rádi, zdarma a elegantně. 

Zahrada k dosažení svého maximálního potenciálu potřebuje minimálně 10 let (což neznamená, že už za rok či dva nebude hezká, funkční a užitečná!). Na oplátku vám nabídne energii a atmosféru, kterou na běžné zahradě nenajdete ani za sto let. Řešení tímhle způsobem nabízí nově se rodící styl zahrádkaření a nový pohled na život na této planetě celkově, nazývaný Permakultura. Vezmeme-li si příklad z přírody o kterou se nikdo nestará a přesto je tak krásná (ze zbytků té nedotčené se celosvětově stávají národní parky) a zkomponujeme svou zahradu z prvků, které se vzájemně doplňují ve svých funkcích, zamyslíme-li se nad potřebami a vzájemnými vazbami rostlin a živočichů a nás, můžeme si ušít zahradu přímo na míru i svým vlastním potřebám a estetickému cítění. Samozřejmě jsou k tomu potřeba znalosti mnoha přírodních funkcí a také trocha intuice a představivosti, ale někdy je to snazší než se zdá. Daleko snazší než se starat o špatně zkomponovanou klasickou zahrádku.

Jak vytvořit ekozahradu? - Vždy nejdříve vymyslete takzvanou kostru zahrady, což jsou stromy a keře, poskytující maximum užitku pro člověka i zahradu, poté naplánujte umístění nižších všestranně přínosných druhů keřů a trvalek, a teprve potom je vhodná doba celou kompozici a zbylá místa esteticky dotvořit okrasnými keři a trvalkami. Zahrada určitě nebude méně krásná, než když to uděláte opačně, jak bývá častým zvykem. Dále existuje několik faktorů, jejichž znalost nám pomůže vytvořit dobře fungující zahradu. Správný výběr rostlin je z nich ten nejdůležitější.

Obecně jsou nejvíce braná kriteria pro jejich výběr podle: vzhledu, nároku na vodu a potřeby slunce. Ačkoliv i toto je důležité, ještě důležitější jsou vlastnosti, kterými rostlina obohatí zahradu jako celek, jako fungující ekosystém. K vysazení rostliny je dobré o ni vědět víc, než že nám na zahradě dobrovolně poroste. Rozhodnete-li se pro ekologicky přínosnou a užitečnou permakulturní zahradu, nesmíte zapomenout na některé další faktory, jako např.:

1) Poskytování potravy pro člověka - Čím více potravy vám poskytne váš vlastní kus půdy, tím lépe. Při výsadbě mají vždy přednost rostliny jedlé před čistě okrasnými. Ekozahrada bude ještě více "eko" a permakultura ještě úplnější, když pomůže ušetřit ničení vzdálených zemí, kde se pro nás pěstuje potrava způsoby většinou pro nás nepřijatelnými. Dost potravy lze totiž vypěstovat ve vlastní zahradě nebo na balkoně, takže co všechno lze dokázat za pomoci přírody a při minimální péči na zahradě, je zatím většinou světa nedoceněné.

2) Vytváření a využívání specifických mikroklimatických podmínek - Jedná se o taková opatření které na vaší zahradě zajistí vytvoření těch správných podmínek k růstu rostlin. Jedním příkladem mohou být například větrolamy. Silný vítr příliš vysušuje půdu a mnoha rostlinám nesvědčí. Vhodně vysazené dřeviny fungují lépe než zeď, protože zdi svou pravidelnou linií vytvářejí silné víry, zatímco nepravidelné větve stromů větrný proud doslova rozeberou a zastaví. Dále lze výsadbou významně měnit vlhkost vzduchu v zahradě. Zahrada lesního typu zadrží více vláhy, zatímco plocha osázená skalničkami a nízkou vegetací vytvoří suché pouštní klima. Čím více povrchu půdy je zakryto listy, tím více vláhy zůstane v zahradě. Množství vody odpařené vlivem přímého slunce a větru může být obrovské. Jiné mikroklima se také tvoří i na různých stranách od jednoho vzrostlého stromu. Např. rostlina, která neporoste na severní straně velké třešně, může dobře prosperovat na její jižní straně.  Jiné mikroklima je i u zdí a velkých kamenů, které akumulují teplo přes den a vydávají ho v noci.

3) Potrava, úkryt a domov pro zvířata a hmyz - Příroda sama dovede účinně regulovat přemnožení živočišných druhů, kterým mi říkáme škůdci. Aby toho příroda mohla dosáhnout, musí mít možnost ubytovat a nakrmit v naší zahradě i další zvířátka, která škůdce požírají. Každé zvíře má v přírodě svou úlohu a smysl, ať už ho považujeme za užitečné či nikoliv a každé má právo na život a svůj prostor. A ať už si to přiznáváme, nebo to popíráme, jsme jako živočišný druh na přírodě závislí. My lidé jsme jediní, kdo má moc vědomě životní prostředí ničit a také naopak - vědomě ho vylepšovat. Při vysazování nové vegetace by jsme na potřeby ostatních živých tvorů neměli zapomínat. Mnoho druhů hmyzu potřebuje k přežití určité druhy rostlin, stejně tak jako ptáci k hnízdění a savci k úkrytu. Každá větší zahrada by také měla obsahovat jeden vzdálený kout, který bude ponechán bez lidského zasahování, zarostlý divokou vegetací, se spadanými větvemi, bez jakékoliv údržby.

4) Vlastnosti kořenů pod povrchem půdy - Často se posuzují vlastnosti rostlin podle jejich nadzemních částí, ale to co je pod zemí není o nic méně důležité. Kořeny mohou vést mělce pod povrchem, nebo směřovat do značných hloubek. U stromů bývá kořenová soustava srovnatelná s rozlohou větví. Mnoho rostlin spolu neroste díky kořenové neshodě, jiné si naopak na úrovni kořenů pomáhají. Jako příklad slouží produkce dusíku do půdy. Dusík je pro růst nezbytně důležitý a proto kořeny některých stromů, keřů a plodin spolupracují s tzv. hlízkovými bakteriemi, které na kořenech žijí a produkují dusík pro rostlinu i její okolí. Takové rostliny (např. rakytník, hlošina, čimišník, luštěniny, jetel, atd.) můžeme vysazovat na chudší půdy a zlepšovat tak jejich úrodnost a vhodnost pro náročnější vegetaci), navíc jsou pro nás i pro zvířata tyto rostliny zároveň zdrojem potravy, tedy příklad ideální kombinace pro permakulturu. Kořeny také zpevňují půdu, zabraňují erozi, vytahují živiny z velkých hloubek a po odumření nadzemních částí (listy, stonky, plody,...) je dávají k dispozici do koloběhu života. To samé se děje s vodou, kterou hluboko kořenící druhy pumpují napovrch a přeměňují ji na jedlé šťavnaté plody a listy. Důležité je i to, jak samy rostliny časem ovlivňují PH půdy. Některé nesnesou kyselou půdní reakci, jiné zase zásaditou.

Zdroj: www.ekozahrady.com,