Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Učme se od biologických systémů

18.02.2007  |  zdroj: HN  |  126× přečteno      vytisknout článek

Dosavadní dějiny vědy jsou nepřetržitým pokusem o nalézání odpovědí rozkladem, analýzou a opětnou syntézou.

Dějiny lidstva jsou charakterizovány rostoucí komplexností a tedy i výkonností. Management proto nebude v budoucnosti jednodušší, nýbrž spíše stále složitější. Manažer bude muset řídit mnohem komplexnější a neprůhlednější systémy než doposud. Přírodní vědy mu však otevírají skvělou příležitost k poučení. Kdo nechce mít zájem jen na krátkodobé maximalizaci zisku či na přežití své firmy, nýbrž na její životaschopnosti, tomu se může poznání tohoto tématu vyplatit.

Dosavadní dějiny vědy jsou nepřetržitým pokusem o nalézání odpovědí rozkladem, analýzou a opětnou syntézou. Čím větší komplexnost, tím více se lidé snaží ji omezit. Přitom se však mohou ztratit komplexní souvislosti. Manažer se ale nemůže spokojit s tím, že pro dílčí problémy nalezl jen dílčí řešení. Musí být s to řídit celek - ve všech jeho aspektech a souvislostech.

BEZ KOMPLEXNOSTI TO NEJDE

Komplexnost lze zvládnout pouze komplexností. Tento zákon je pro manažera stejně významný jako Newtonův zákon gravitace pro fyzika. Ten rozhoduje o úspěchu či neúspěchu v komplexním hospodářství. Mezitím byl objeven zákon "potřebné komplexnosti", který je znám také jako "Asbyho zákon" (Ross Asby byl průkopníkem kybernetiky).

Od vzniku kybernetiky jako vědecké disciplíny v padesátých letech se vědci zajímají o souvislosti a celky, a především o otázky řízení komplexních systémů. Místo pouhé analýzy pozorují živé tvory a od nich se učí, jak řešit komplexní úkoly.

Metoda učení se od přírody se nazývá bionika. Pojem "bionika" vznikl ze dvou slov - biologie a technika. Jde totiž o to, přistupovat k praktickým problémům transdisciplinárně. Technici se přitom dozvídají, co se mohou pro řešení svých technických problémů naučit od biologických systémů. Příroda ve svém vývojovém procesu trvajícím přes čtyři miliardy let vyvinula optimalizované procesy, které člověk stěží může překonat, a bionika tuto zkušenost využívá.

Méně známá je ovšem skutečnost, že možnosti uplatnění bioniky dalece překračují technická řešení při výrobě produktů. Kybernetici uplatňují bionické metody i na otázky řízení podniků. To je dokonce nejdůležitější oblast jejich uplatnění, protože z inovace může vyplynout praktický užitek jen tehdy, když má úspěch na trhu. To však klade vysoké požadavky na management. Otázka tedy je, jak organizovat a řídit podnik tak, aby z vědění/znalostí vznikl tržně ekonomický užitek. Také pro tento případ poskytují biologické systémy "best practices".

OSVĚDČENÉ MODELY PRO MANAGEMENT

Biologické systémy disponují vlastnostmi, o nichž podniky mohou sotva snít. Jsou funkčně spolehlivé, adaptabilní, flexibilní, rychle reagují a samy se opravují. Vědí, jak se integrovat a stabilně růst, jak se obnovovat, rychle rozšiřovat, ideálně organizovat, jak minimalizovat náklady a současně dosáhnout robustnosti.

Vedle potřeby pochopit systémový charakter tohoto světa a jeho zákony existují už i osvědčené modely a metody z kuchyně bioniky managementu, které jsou manažerům k dispozici. Toto je pět nejdůležitějších:

1. Životaschopné systémy

Nejvýkonnější řídicí systém je centrální nervový systém člověka. Ten je s to koordinovat vysoce komplexní postupy, optimalizovat souhru v komplexních orgánech, přizpůsobovat se změnám a dokonce produkovat uvědomování si sama sebe.

Z tohoto poznatku vyvinul britský manažerský kybernetik Stafford Beer model životaschopných systémů. Ten ukazuje, jak se sebeorganizovat, seberegulovat a sebekoordinovat - ale také jak růst bez reorganizace a integrovat nové jednotky.

Životaschopný systém se skládá z řady nižších životaschopných systémů a zároveň sám je součástí vyššího životaschopného systému. Tento princip se podobá ruským "matrjoškám".

Všechny tyto systémy lze podle principu dělení buněk autonomně řídit - nezávisle na tom, zda se jedná o koncern, oddělení, projekt, tým nebo živého tvora.

2. Syntegrace

V každé organizaci se musí lidé dorozumět. To není problém, dokud jde o nanejvýš sedm osob, nebo všichni jsou stejného mínění. Co ale dělat, když jde o třicet osob, které zastupují různé názory a zájmy? To se v praxi často stává, například při startu velkých projektů, při strategickém plánování nebo při zahajování nové obchodní aktivity. Bez vhodných předpokladů by byli slyšet jen ti, kteří mají na scéně nejlepší pozici nebo křičí nejhlasitěji. Dobrou komunikaci nelze plánovat a nelze ji také nařídit. Dobrá komunikace ale vzniká automaticky, když se vytvoří správné předpoklady.

Metoda syntegrace k tomu využívá 60stupňový stavební styl přírody: rovnostranný trojúhelník se postará o vysokou pevnost tkáně při minimální spotřebě materiálu. Tento princip lze přenést také na komunikaci tak, že se osoby uspořádají do třídimenzionální struktury složené ze samých rovnostranných trojúhelníků. Tento tzv. ikosaedr (pravidelný dvacetistěn - pozn. red.) pevně stanoví, kdo kdy, s kým a o čem hovoří. Stejně jako genetický kód vytváří všechny formy života, přináší tato struktura účinnou komunikaci mezi mnoha lidmi. Maximum osob přitom dojde v minimu času k maximu pochopení a konsensu. Metaforicky řečeno se přitom spojí třicet mozků, které fungují jako mozek jediný.

3. "Operations Room"

I když jde v top managementu o rozhodování v týmech, může biologie poskytnout cenné podněty. Napadnou přitom zejména tři aspekty:

Především jsou biologické systémy permanentně online. Nepřijímají rozhodnutí na základě zpráv starých celé měsíce. Data, která používají, jsou v reálném čase a jsou filtrována tak, že vznikají zpracovatelná množství a především relevantní informace. Za druhé příklad lidského mozku ukazuje, jak lze v "centrále" zpracovat informace z rozdílných oblastí v dalekosáhlá rozhodnutí, která kromě toho lze simulovat. Za třetí existuje paměť, která člověku umožňuje "skladovat" vzpomínky.

Tyto prvky jsou k dispozici v bionickém "operačním sále" (Operations Room). Tento prostor slouží managementu k tomu, aby řídil celou oblast, za kterou odpovídá. Skládá se ze čtyř do kruhu uspořádaných, velkoplošných obrazovek s rozdílnými funkcemi: informace, simulace, vzpomínky a zaměření pozornosti. Uprostřed sedí vedoucí pracovníci, takže má všechno na dohled - jako v kontrolním letovém středisku NASA. Na obrazovkách se simulují, přijímají a systematicky realizují rozhodnutí na základě rozsáhlých, aktuálních a relevantních informací.

4. Biokybernetický model senzitivity

Systémový charakter byznysu pochopí manažeři lépe, když si představí vzájemné působení jeho prvků mezi sebou navzájem i s jeho prostředím jako systém. To umožňuje model senzitivity, který vypracoval německý bio-kybernetik Frederic Vester.V tom se zobrazují důležité vlivové veličiny se svými vzájemnými vztahy inputů a outputů v síťové struktuře.

Manažeři tímto způsobem integrují své osobní představy do společného modelu podniku v jeho komplexním prostředí. Tak jsou nuceni vidět celek, a nikoliv jen tu část systému, na níž jsou osobně zainteresovaní. Síťové propojení prvků je zřetelné. Tím jsou komplexní souvislosti pochopitelné a lze je simulovat. To ukáže, které prvky reagují na zásahy senzitivněji než jiné a jakou roli v celkovém systému zaujímají.

5. Evoluční inovace a optimalizace portfolia

Ingo Rechenberg, vedoucí katedry bioniky a evoluční techniky na berlínské univerzitě, před lety dokázal, že optimalizovaná jsou nejen řešení vzniklá evolucí, ale že sám evoluční proces je optimalizován pro nalézání řešení. Příroda nás učí utvářet inovaci jako permanentní, nikoliv periodický proces. Ten musí být zaměřen na to, aby se z permanentních interních i externích změn systematicky rozpoznávaly většinou netušené šance a využívaly se. Nové se nehledá, nýbrž je nalézáno. Nové vždy navazuje na stávající schopnosti a je důsledně od počátku utvářeno jako životaschopný systém.

Evoluci lze ale také simulovat. Výzkumné a vývojové projekty se přitom optimalizují evolučním algoritmem tak, aby náklady a užitek, šance a rizika byly v rovnováze. Simulacemi lze v krátké době optimalizovat například logistické procesy.

Také při rozšiřování nových řešení na trhu se lze poučit ze zákonů přírody, například z toho, jak se šíří viry. Tyto procesy sledují zákonitosti, které lze nejen zobrazit ve formě křivek růstu - tzv. S křivek, ale také propočítat. Před zhruba deseti lety byl například takto propočítán okamžik a úroveň nasycení trhu mobilních telefonů v Rakousku.

MEZE POUŽITELNOSTI

Praxe ukázala, že lidé i firmy se mohou od přírody v mnoha ohledech hodně naučit. Nicméně je žádoucí opatrnost, neboť učení se od biologických systémů má své meze:

1. Příroda není vzor

Manažerská bionika nechce napomáhat romantickým představám, biologismu, ekologismu, sociálnímu darwinismu či neoliberalismu. Příroda nám nemůže poskytnout obecný vzor. Vedle biologické evoluce existuje totiž také sociální a kulturní evoluce, jejíž vymoženosti jsou pro lidstvo důležité. Cílem manažerské bioniky není návrat k přírodě. Cílem je najít střízlivou cestu k tomu, jak profitovat z řešení, která nevyvinul sám člověk. Z jakých řešení se chce člověk poučit, to musí nakonec posoudit sám.

2. Přírodu nelze kopírovat

Řešení přírody není možné přenášet přímo, nemůžeme je jednoduše kopírovat. Je nutno přísně sledovat metodologický postup vycházející z příslušné problematiky. Teprve ve druhém kroku začíná hledání vhodných řešení v přírodě a pokus něco z tohoto řešení použít.

3. Povrchní analogie a metafory mohou být nebezpečné

Co se může manažer naučit z chování lva? Nic. Svět jednoho nemá se světem toho druhého nic společného. Stejně nesmyslné je srovnávat koloběh peněz v ekonomice s krevním oběhem člověka. Takovéto povrchní metafory jsou nejen nesmyslné, ale dokonce nebezpečné. Proces poznávání začíná sice často analogií, dalece ji však přesahuje. Jinak se člověk vystavuje nebezpečí, že se poučí chybně, protože použije řešení, které je snad na první pohled samozřejmé, ale přesto nepoužitelné.

Jde o to vyhnout se léčkám uplatnění bioniky na management, ale přesto se poučit. "Best practices" budoucnosti se nenacházejí ve srovnání s jinými firmami. Kdo se srovnává s jinými, může být nanejvýš tak dobrý jako oni. Lepšími se stanou jen ti, kteří srovnávají svá stávající řešení s optimalizovanými řešeními biologických systémů. Někteří s tím už začali.

Pfiffner, M.: Von biologischen Systemen lernen, io new management č. 12/2006, s. 25 - 29; zkráceno


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist