Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Vlčí stopou po vlastních nohou

01.02.2009  |  zdroj: Týden  |  206× přečteno      vytisknout článek

Dobrovolnické vlčí patroly jsou nápadem ostravského zoologa Ludvíka Kunce

Po hřebeni Beskyd na česko-slovenské hranici u osady Vjadačka postupuje sněhem vlčí hlídka. Dva mladí muži pátrají po stopách karpatských šelem. "Na hňupoviny mají peněz dost," pohoršuje se myslivec Jan Olšák, letitý nepřítel vlků i jejich ochránců.

Hrnek čaje, kousek vánočky a rychle sbalit. Je lednové sobotní ráno, Miroslav Kutal (25) a Vladislav Holec (25) ukládají do batohů výbavu. Kutalova krosna polyká baterku, sádru na odlévání stop i učební pomůcky; v případě potřeby může udělat někde v krčmě přednášku. "Kost z jelena překousnutá vlkem," ukazuje absolvent biologie na olomoucké univerzitě půlku hnátu s ostrým zlomem po vlčích tesácích. Jeho kolega Holec balí odlitek s rysí stopou, na parapetu pod zamrzlým oknem beskydské základny vlčích hlídek je vystaven odlitek vlčí stopy. "Na Malý Polom a do Horní Lomné," vytyčuje Kutal patnáctikilometrovou trasu pro dnešní den. Pokud narazí na stopu obávané šelmy a zdrží se sledováním její dráhy, může se prodloužit.

Vilk, kurva mazana

"Vilka nechytiš, to je kurva mazana," svěřoval se autorovi této reportáže před třinácti lety rolník Jan Pavlosek z beskydské Morávky. "U nas deň s nocu tři dny chlapi u mrtveho jelena vartovali, ale maš rozum? Pak už muchy mršinu požraly, tak flinty zabalili." Jak se žije beskydským vlkům dnes a co se od té doby změnilo? Mají navrch ochránci, nebo lovci? Hned zkraje letošního roku vlci ukázali, co dokážou. "První lednový týden strhli u Janovic srnce a téměř celého ho sežrali," říká Vladislav Holec, který útočníka identifikoval na místě činu. Myslivec Petr Mach našel ohlodané zbytky v místech, kam zvěř chodila na řepku (vlčí hlídky nyní nabízejí myslivcům za poskytnutí informace o zvířatech zabitých vlkem finanční odměnu). "Vlk si místa, kam se v zimě stahují jeho možné oběti, dokáže výborně ohlídat," říká Holec.

Přeškrtnutá flinta

Dobrovolnické vlčí patroly jsou nápadem ostravského zoologa Ludvíka Kunce (74), známého bojovníka za návrat rysů do Beskyd. Kunc v sedmdesátých letech jezdil dvakrát třikrát týdně do Beskyd a šmejdil po stopách rysů. Místní polesný mu vícekrát mířil na hlavu; vzteky bez sebe chtěl zastřelit vetřelce, který mu slídil v honitbě.
"Nám jde o totéž jako panu Kuncovi: aby žádný myslivec neměl jistotu, že je v lese s vlky sám, a nemohl je beztrestně střílet," vysvětluje šéf vlčích hlídek Kutal. Patroly začal organizovat před sedmi lety, nyní má k dispozici tři stovky dobrovolníků. "Dneska jich mám v terénu patnáct, po lese se často pohybujeme i ve všední dny - naši lidé si kvůli hlídkám neváhají brát dovolenou," pochvaluje si.
Ve svazích pod Malým Polomem vybírá Kutal místo, na které provazem upevňuje varovný vzkaz pro myslivce: "Území sledují dobrovolné hlídky" - tak zní nápis na ceduli, kterou zdobí vyobrazení vlka, medvěda a rysa s přeškrtnutou puškou. Letos už hlídky na stopy šelem narazily pětkrát; nejčastěji na rysí tlapy. Najdou dnes stopy vlka? "Těžko říct, velkou roli hraje náhoda," nechce Kutal nic slibovat.

Setr a vlčí mlha

Kutal a Holec se brodí sněhem v prudkém svahu u horské osady Vjadačka. "Srnec," shodují se nad nalezenými šlápotami. Lesem pokračují do osady jménem Vrchpredmier, tentokrát ve směru liščích šlépějí. U vsi je překvapí hluboká stopa po pneumatikách v krajnici úzké silnice. Za zatáčkou je živo, domorodci vytlačují auto zapadlé do sněhu, vůz se vrací na vozovku až s pomocí vlčí hlídky. "Jindy jsme zase vyváděli z hor opilce, aby v lese nezmrznul," vypráví Kutal.
Takzvané "zadní hory" Moravskoslezských Beskyd při česko-slovenské hranici jsou trvale osídleny od valašské kolonizace z patnáctého až sedmnáctého století, žádný odsun se tu nikdy nekonal. "Co oni vědí o beskydské přírodě? Ani nerozeznají stopu vlka od psa! Jednou tady běhal irský setr mého kamaráda a vlčí hlídka přiběhla celá nadšená, že objevila vlka." Myslivec z osady Bílá a penzionovaný ředitel lesnického učiliště Jan Olšák vlčí hlídky nesnáší. "Vlci do Beskyd nepatří," tvrdí rezolutně.

Schované kožešiny

Právě v "zadních horách" kolem Bílé spáchali vlci od léta 1994 do zimy roku 1996 nejvíce beskydských ataků a srazili spoustu zvěře včetně stáda muflonů. Chovatel Ondrej Brezina tehdy přišel o část ovčího stáda, které se páslo u hraničního přechodu Bílá-Klokočov. Vyhlášený vlkobijce Olšák tehdy tvrdil, že jde o křížence vlků se psy, případně o vlky zběhlé z chovu jistého farmáře z Příboru. "U nás divocí vlci nežijí a vlčí hlídky jsou největší hňupovina, co znám," rozčiluje se myslivec i dnes.
"Máme svědectví místních lidí, že vlky slyšeli výt, někteří je i viděli. Sám jsem takové štěstí neměl," přiznává šéf vlčích stráží Kutal. Vyfotografoval nebo odlil desítky vlčích šlépějí, mnohokrát narazil na vlčí trus. A doufá, že letos vlka konečně spatří: prostřednictvím fotopastí rozmístěných na utajených místech. Nová zjištění slibují i genetické rozbory nalezeného trusu. "Můžeme zjistit, zda opakovaně potkáváme stejné vlky, nebo různé smečky."
V Beskydech žijí dvě kategorie myslivců. Jedni - a je jich podle vlčích hlídek většina - už se smířili s tím, že velké šelmy jsou zákonem přísně chráněné a do Beskyd patří, neboť brání les před přemnožením jelenů a srnců; jídelníček šelem navíc tvoří slabé a nemocné kusy, takže současně zlepšují zdravotní stav zvěře. Menší skupinu myslivců pak tvoří krvelační střelci, kteří pálí po všem živém. "Vlky v honitbě jsou schopni vystřílet do jednoho," stěžuje si Kutal.
Vlci se vrátili do Beskyd po stoleté odmlce právě v roce 1994 a záhy se dostali do mysliveckých hledáčků. "Odhaduji, že zabitých vlků byly desítky," míní Kutal, který rovněž tvrdí, že zná některé úhlavní nepřátele šelem osobně. "Říkat jejich jména považuji za nekorektní, důkazy nemám. Jeden takový žije nedaleko odtud." Ochránci přírody na příslušného lovce dokonce poslali policii, aby provedla domovní prohlídku. Nic nenašla. "Vlčí kožešiny musel dobře schovat," domnívá se Kutal.

Dálnice a kulovnice

Občas vlčí hlídka najde past na vlka, takzvanou újeď, kterou tvoří nevábná mrtvola hospodářského zvířete; před Vánocemi takovou návnadu objevila na Jablunkovsku. Veterinární zákon újedi zakazuje, každý nález tudíž ochránci vlků ohlašují myslivcům a veterinářům. Musí následovat šetření, avšak dosud se ani jednou nepodařilo zjistit pachatele. Myslivci navíc kladení újedi ospravedlňují jako past na "škodnou" - třeba na lišky.
Vlčí hlídky pro tuto zimu zvýšily odměnu pro toho, kdo vypátrá střelce vlků, na padesát tisíc korun. Výzva se opírá o zákon č. 114/1992 Sb., který chrání všechny tři druhy velkých šelem, tedy rysy (nyní se jich na českém území pohybuje 10 - 17 kusů), medvědy (1- 3) a právě beskydské vlky (8- 15). Část chovatelů ovcí ovšem nepřestává poukazovat na vlčí hrozbu, šelmy líčí jako odvěkého nepřítele. "Někteří chovatelé se domnívají, že mohou ovce jen tak volně pustit na louku. To je nesmysl. Ve městě taky nenecháváte otevřené dveře u auta," srovnává Kutal. Pokud ovce hlídá vycvičený pastevecký pes, stát chovatele za každou vlkem zabitou ovci odškodní. Pytlačící myslivci však nejsou jediným nepřítelem vlků. Kolem Beskyd se svírá kruh satelitních vesnic, golfových hřišť a průmyslových zón. "A vlky odděluje od migračního koridoru," říká František Jaskula, šéf Správy Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Rovněž postupně dokončovaná dálnice Ostrava - Žilina - Bratislava přispěje (ve spojení s řekou Váh) k zablokování vlčí migrace ze slovenských hor. Už nyní šelmy do Moravskoslezských Beskyd pronikají prakticky jedinou cestou - pod dálničním viaduktem na Jablunkovsku. "Tamní obce přitom uvažují, že v těchto místech dají zelenou další průmyslové zóně," říká Jaskula.
Šéf vlčích hlídek Kutal je o něco optimističtější. V Rumunsku - přesněji v okolí třistatisícového města Brašov - se před časem podílel na sledování vlků vysílačkou: "V noci přicházela vlčí smečka na místní smetiště, ráno se vracela do lesa příměstskými silnicemi kolem autobusových zastávek. Lidi se domnívali, že jde o toulavé psy." Každý vlk je podle Kutala svéhlavý tvor, mnozí však dokážou s člověkem žít v podivuhodné symbióze - pokud se nebojí nabitých kulovnic.

Souboj grantů

Vlčí hlídka postupuje k Malému Polomu (1061 m n. m.) při česko- - slovenských hranicích. V osadě jménem Haferovci se třemi popisnými čísly trvale žije pouze jedenaosmdesátiletá Marie Haferová. O pár metrů výše jezdí na chalupu valašský automobilový závodník Tomáš Tomeček. "Ten je teď v Jižní Americe na Rallye Dakar," sděluje stařenka; přímo za její chalupou našla nedávno vlčí hlídka rysí stopy. Haferová žije v Beskydech od narození, šelmy však v životě na vlastní oči neviděla - jen kdysi dávno stopu, která prý vypadala jako medvědí. "Vlka nikdy!" tvrdí.
Jiní domorodci ze "zadních hor" však vlky záměrně vyhledávají: "Našinci dobře vědí, jak s nimi zatočit," provokuje Petr Šimeček, předseda JZD ve Starých Hamrech. Ochránci šelem mu nemohou přijít na jméno, zato u místních je oblíben. Šimeček také zmapoval dějiny zdejšího pastevectví a salašnictví, na čtrnáct zastavení naučné stezky sehnal peníze z Evropské unie. Granty ovšem umí získat i "vlčí hlídač" Kutal: za dva miliony korun se pět jeho lidí bude výzkumem beskydských šelem živit dva roky profesionálně (za osmnáctitisícovou hrubou mzdu).
Šimečkovo stádo šlechtěných ovcí "valašek" vlci zčásti zlikvidovali v roce 1995; přišel tehdy o desítky kusů, škodu odhadoval na statisíce korun. Chov už neobnovil, vyzval však myslivce, že úspěšného střelce odmění čtrnáctidenní dovolenou na své farmě a padesáti tisíci korun. Správa CHKO na něho podala trestní oznámení, policie případ odložila. Ochránci přírody reagovali podáním žaloby na státním zastupitelství.
"Vlci do Beskyd nepatří. A vlčí hlídky se je snaží v horách udržet za každou cenu. Sami nyní vypouštějí do hor vlčí štěňata ze zoologických zahrad a od soukromých chovatelů," rozčiluje se Šimeček a dodává: "Nejde jim o vlky, ale o evropské granty."

Prohrají vlci?

Kutal a Holec tvrzení o štěňatech ze zoo ignorují. Profesionální přírodovědci včetně těch slovenských vícekrát prokázali, že současná vlčí populace v Beskydech má původ na Slovensku. "Vlk nepozná, že přešel hranice," žertuje Kutal u hraničního patníku nad slovenskou osadou Vrchpredmier. Ochránce vlků proto zaráží, proč se ani patnáct let po návratu vlčích smeček do Beskyd zdejší populace nezvyšuje.
Ve dvou smečkách žije maximálně deset až patnáct vlků a tato čísla se každý rok opakují. "Ve srovnání s Německem či Polskem jde o nepřirozenou stagnaci," říká Kutal. Nová vlčí pokolení potřebují další teritoria, a proto obvykle postupují do jiných oblastí. Například v mnohem méně zalesněné saské Lužici vlků podle věrohodných zjištění každoročně přibývá (Němci šelmy počítají s pověstnou důkladností), dokonce se přibližují k Berlínu.
"Normálně by se vlci z Beskyd už dávno rozšířili do Oderských vrchů, vojenského prostoru Libavá i do Jeseníků," tvrdí Holec a jeho kolega Kutal ho doplňuje: "Ilegální odstřel zřejmě v Beskydech pokrývá přirozený přírůstek. Ač tady mají vlci výborné přírodní podmínky, kvůli pytlákům jen živoří." Předminulou sobotu - na cestě mezi osadami Vljadačka a Horní Lomná - vlčí hlídka na žádnou vlčí stopu nenarazila.

Vlci v českých zemích

Vlk byl v českých zemích běžným zvířetem do konce 17. století. Pak začal intenzivnější lov a počty vlků výrazně klesaly, až byla původní populace zcela vyhubena. Posledního vlka v Beskydech zastřelil u Bukovce 5. března 1914 František Jež. První věrohodné údaje o návratu vlků pocházejí z roku 1994 - opět z Beskyd - a jejich příchod souvisel se zvětšováním vlčí populace na Slovensku. Předpokládá se, že tato migrace souvisí s vysídlováním venkova, přesunem hospodářských aktivit do měst, dočasným zákazem lovu vlků na Slovensku a v neposlední řadě i s částečným zlepšováním vztahu lidí k vlkům. Příchod vlků do Beskyd však byl nečekaný (v té době navíc neexistoval zákon na úhradu škod na hospodářském zvířectvu způsobených velkými šelmami) a místní lidé (zejména chovatelé ovcí) jej dosud nepřijali.

"Našinci dobře vědí, jak s vlky zatočit," provokuje Petr Šimeček, předseda JZD. Ochránci šelem mu nemohou přijít na jméno, zato u místních je oblíben.

Oblast "zadních hor" s nejčetnějším výskytem vlků v Moravskoslezských Beskydech

Lysá hora 1323 m
Zbojnická 773 m
Bobek 871 m
Javořinka 832 m

Autor: Ivan Motýl


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist