Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Pratur a tarpan přírodě chybí, říká biolog Robovský

04.10.2009  |  661× přečteno      vytisknout článek

Původní evropská příroda rozhodně nepředstavovala pouze neprostupné lesy.

V rozhovoru pro Deník na to upozorňuje biolog Jan Robovský – z biologické fakulty Jihočeské univerzity.

Žila zde řada živočichů, kteří se živili spásáním trávy. Dva klíčové druhy pro tento ekosystém, pratur a divoký kůň tarpan, však člověk v minulých staletích vyhubil.

V současnosti se v řadě oblastí Evropy uvažuje o obnově původní divočiny, a jako jeden z problémů se objevuje, že bez tarpana a pratura, dvou ze tří velkých kopytníků Evropy, se původní biotopy velmi těžko obnoví a budou udržovat...

Je třeba se jasně dohodnout, co budeme považovat za původní přírodu. V posledních 120 tisících let v Evropě dominovala v posledním glaciálu „mamutí step“ – chladná a suchá step. V té době lesů bylo lesů málo - Středomoří a izolované souvislejší lesy i severněji. Dost lidí ale vnímá původní evropskou přírodu jako kontinuální neprostupný les, což byla spíše epizodická záležitost. Ale i když připustíme jako původní přírodu Evropy les, pak je naprosto zřejmé, že určitá místa byla i při maximu rozšíření lesa bezlesá a vliv kopytníků byl zřejmě významný. Pro náš prostor připadá v potaz oproti dnešku, kdy se u nás vyskytuje srnec, jelen, los, prase divoké, v dřívějších dobách pratur, divoký kůň a možná divoký osel Equus hydruntinus.
Jinak považuji za důležitou poznámku, že v dnešní přírodě nemáme vlastně striktního původního spásače. Máme tu spíše e okusovače – což jsou hlavně jelenovití, byť i jelen lesní může být někdy spásač, a všežravé prase. Chybí nám opravdu spásač, kterými jsou typicky tuři a koňovití.

V této souvislosti se občas uvažuje o možnosti získání původního genetického materiálu z pratura či tarpana, jejich naklonování a vypuštění do přírody. Byl už přečten kompletní genom pratura, aby se zjistilo, jak daleko od něho jsou zpětně vyšlechtěné formy z primitivního domácího skotu?

Jak se to vezme. Domácí tur je zvláštním typem pratura a jeho kompletní genom prakticky už známe, jen kousek ještě zbývá. Nicméně původ je určitelný, jak divoký předek, tak čas původu, i bez toho, aniž bychom měli celý genom. Nově víme, že dříve vymezované evropský poddruh (primigenius) a asijský (namadicus) jsou odlišné druhy a domestikací každého vznikl jiný domácí tur. Domestikací pratura vznikl náš domácí skot, domestikací „asijského pratura“ vznikl zebu. Druhotně došlo, například v Africe, k hybridizaci obou a vznikla nová plemena. Mmůže vás zarazit křížení mezi druhy, jenže zrovna turovití se kříží poměrně slušně a někdy zjevně i plodně. Ohledně geografických variant „evropského pratura“ se zdá, že existoval minimálně větší kontinentální forma a menší blízkovýchodní forma. Domestikací blízkovýchodní formy evropského pratura vznikl domácí evropský skot a to v neolitu. Dnes na základě genetických dat víme, že patrně při dotažení domácího skotu do Evropy docházelo k epizodickým přikřížení s větším evropským praturem.

Pokračují dále pokusy o zdokonalení zpětně vyšlechtěných jedinců, přeci jen někdy před osmdesáti lety v Německu neměli k dispozici takový genofond primitivních plemen, jako nyní v rámci celé Evropy?

Přesně nevím, v Zoo Chomutov by Vám asi odpověděli přesněji. Ale dnešní pratuři jako celek mají zřejmě stále návaznost na pokusy bratří Hecků. Oba se rozešli, co se rekonstrukce pratura týče a tedy i protěžování selektovaných znaků. Důležité je, že oba Heckové míchali páté přes deváté, aby získali něco, co by bylo praturovi podobné. Ostatně podobně tomu bylo i při pokusech o zpětné vyšlechtění tarpana. Nicméně jedno se jim nemůže upřít, že to tehdy dělali s vervou, kterou dnes těžko hledat... A navíc měli takové kontakty, že si uměli získat to, co chtěli. Uvědomte si také, jestli mohu trochu spekulovat, že tehdy nebyla určitá plemena tolik promíchaná, což by mohlo být pro získání pratura lepší, protože by v žilách primitivních plemen tehdy asi mohlo krve pratura kolovat více.

Mohlo by být dlouhodobě úspěšné případné vypuštění zpětně vykřížených praturů do přírody?

Odhlédneme-li od faktu, že dnešní „pratur“ je domácí kráva, mix mnoha plemen, a také k tomu, že pokud zdivočí krávy, tak nastartují své původní instinkty, například odkládají telata a pak se k nim občas vrací nakrmit, tak by to neměl být až takový problém.

Existovaly mezi pratury v Evropě různé geografické variace? V čem se lišily?

Kromě toho, co už jsem zmínil, se toho moc netuší. Zřejmě ano. Ale teď je zmatek co se názvů různých forem týče a počtu poddruhů, když se „pratur“ rozdělil na „pratura v užším smyslu“ a „prazebu“. Pratur zřejmě měl několik odlišných forem, menší na jihu a větší v kontinentální Evropě. Odlišnosti, co se zbarvení a podobně týče, jsou spekulativní a nemáme pro ně žádná data.

Kde se maleb praturů zachovalo nejvíce? Může to napovědět něco o četnosti jejich výskytu v dané oblasti?

Na kresbách či rytinách bývá problém odlišit, zda je to pratur či stepní vymřelý zubr či bizon (Bison priscus) - pokud si autor nedal moc záležet. Pokud ano, pak je určení poměrně jednoznačné. Bizonů je, mám dojem, na vyobrazeních více. Nejvíce kreseb je na Pyrenejském poloostrově, ale zřejmě kvůli tafonomii, zkrátka zde se kresby na jeskyních zachovali, třeba kvůli stabilitě klimatu a podobně. Četnost jejich výskytu nelze určitě zmapovat na základě vyobrazení. Obecně vzato napříč Eurasií byla mamutí step – v paleolitu – a jak bizon, tak pratur byli poměrně běžnými formami. Náš recentní zubr vznikl asi mezidruhovou hybridizací, matka byla pratuřice, otec bizon. Podle všeho obě formy, pratur i bizon, měly rády step, pratur možná i lesostep. Kvůli středověkým informacím vnímáme pratura i tarpana jako lesní prvek, například díky Bělověži a pralesům na území dnešního Polska, jenže to mohl být důsledek zatlačení těchto stepních prvků druhotně do méně vhodného prostředí, kde se ale udržely nejdéle, patrně kvůli kombinaci bažiny, nedostupnosti lesů a podobně.

Zůstaly po praturech, kteří se lovili ještě ve středověku, alespoň nějaké trofeje, vydělané kůže a podobně? Něco, z čeho by se dal získat materiál pro případné klonování?

Řada uchovaných rohů či lebek praturů v archeologických kontextech souvisí s trofejní „úlohou“. Nemáme ale jedinou kůži. Analýza DNA z kosterních zbytků je možná a podařila se. Výsledek je jasný - pratur, alespoň jeho menší blízkovýchodní verze, je uchován ve formě domácího skotu. Odlišnosti mezi blízkovýchodní a kontinentálně-evropské formy nebyly podle všeho velké. Klonování by bylo plýtváním finančním prostředky. Pokud by se někdy našly prostředky na získání genomu kostí pratura a domácího skotu, neměl by být problém si časem vyrobit pratura, je otázkou, zda by se „přecvakáním“ všech odlišných nukleotidů podařilo získat exteriér pratura. Ale on tu opravdu pobíhá, jen je zdeformovaný mnoha tisíci let domestikace.

A jak jsme na tom u původního evropského divokého koně? Podařilo se rozluštit jeho kompletní genom?

Veškeré analýzy ukázaly průšvih: máme problém odlišit plemena koní, tarpana a koně Převalského. Převalák i tarpan vlastně zapadají do genetické variability domácího koně, což může znamenat tři věci:
a) tarpan i Převalák jsou zdivočelí domácí koně, něco jako američtí mustangové.
b) domácí koně pochází z řady divokých koní, jedna linie je okruh Převaláka, jiná okruh tarpana a další okruh nám ne zcela známých koní. V souhrnu by to ale mohlo znamenat nějakých 20 až 30 odlišných druhů koní, kteří se podíleli na vzniku domácího koně.
c) Domácí kůň vznikl domestikací tarpana. Podle všeho vytvářel dva poddruhy, evropský – stepní tarpan a asijský, neboli kůň Převalského. Lesní tarpan zjevně nikdy neexistoval, byla to stepní forma zatlačená do lesa. Tím, že byly k domestikaci použity různé poddruhy – subpopulace, je kůň domácí soubor všech nebo většiny genetických linií tarpana. Pokud Převalák či stepní tarpan, řekněme tarpan z ruských plání, představuje výsek z variability tarpana, tak prostě může či musí zapadat do variability domácího koně.
Ve své podstatě vládne nejistota, jak tyto výsledky vysvětlit. Já bych byl asi pro variantu c). Jinak fakt, že Převalák a klasický dochovaný tarpan (holotyp) zapadají do variability domácího koně, vychází na základě mitochondriální DNA. Některé geny ukazují, že domácí kůň a Převaláci jsou od sebe izolování statisíce let.

Pravěké nástěnné malby, alespoň ty, které jsem viděl já, ukazují divoké koně, kteří jsou téměř shodní s dnešními koni Převalského. Je mezi nimi nějaký podstatný rozdíl? Neboli nemohl by být dnešní kůň Převalského skutečně zároveň původním evropským divokým koněm a odlišnost tarpanů, kteří byli šediví a neměli stojatou hřívu, dána spíše křížením se zaběhnutými domácími koňmi?

Na malbách je řada odlišných typů koní, jakoby stepní tarpan, jakoby Převalák, jakoby mohutný kůň a podobně. Jenže systematika koní je strašně komplikovaná, i když třeba naleznete téměř celou kostru. Malby nejsou většinou asociované s kosterními zbytky, a tak nevíme, o jaké koně vlastně jde. U takzvaných Převaláků je problém, dle mého soudu, že nikdo neřeší možnou oxidaci barvy. Podstatné je, že nemáme jediný fosilní zbytek Převaláka z Evropy, podle všeho je opravdu asijský endemit. Kresba pískového koně jako doklad Převaláka v Evropě je pak minimálně problematický. Že by tarpan byl v poslední době ledové v Evropě pískový i šedý a na východ od řeky Volhy se ustálil výskyt jen pískového, tedy kůň Převalského? Nevíme, jsou to jen spekulace. Pískoví koně mohou odpovídat jiným koním (druhy E. moschbachensis a podobně).

Nicméně hodně kreseb z paleolitu ukazuje koně jak s pruhy na hlavě, tak krku a na končetinách. To Převalákovi neodpovídá.

Obecně je kolem koňů posledního glaciálu a holocénu velké nejasno. Nikdo neví, kolik poddruhů či druhů koňů zde fungovalo a jak přispěli k domestikaci. Nyní se zdá, že napříč Eurasií, ale i v Sev. Americe, žil tarpan a ten měl řadu poddruhů. Archeologicky máme podloženou domestikaci stepního tarpana, ale nové nálezy ze severního Kazachstánu vlastně spadají do uvažovaného areálu koně Převalského. Opět ale s tím nikdo neumí moc pracovat, všichni se specifikaci, o jakého koně zde šlo, snaží jakoby vyhnout...

Pokročil nějak výzkum v tom, do jaké míry je tarpan, respektive jeho poslední zachovaný kus -vyfotografovaný a vycpaný, opravdu původní divoký kůň a do jaké míry už šlo o jedince prokřížené s domácími koňmi?

Za křížence bývá občas považován jak stepní tarpan, z něhož se zachovala jedna kostra, jedna lebka, a pár fotografií, toť vše, co z něj zbylo fyzicky, ale i Převalák. Je pravděpodobné, že k hybridizaci mohlo docházet, ale morfologicky a podobně jsou od domácích koní hodně odlišní a tudíž se zdá, že tarpan (a Převalák coby jeho východní varianta) byl opravdu divoký kůň a jejich domestikací opravdu vznikl domácí kůň.
Co se týče křížení stepního tarpana a Převaláka: patrně máme historické údaje, že mezi řekami Ural a Volha byla přechodná zóna mezi těmito koni, tedy výskyt jak pískových, tak šedých zvířat na jednom místě.

Na pravěkých malbách jsou, jestli se nepletu koně, se stojatou hřívou. Poslední vyfotografovaný tarpan však má hřívu poléhavou. Mohl by ji druh přirozeným vývojem jen za několik tisíc let nahradit hřívou poléhavou? Nebo se opět nabízí, že šlo již jen o křížence, byl kastrován...

Pravěká vyobrazení zachycují vždy stojatou hřívu, jen občas čupřinu, což je typické jen pro domácí koně. Ale je otázka, zda tyto kresby jsou až tak věrohodné. V této souvislosti bych chtěl jednou udělat pokus a nechat různými lidmi nakreslit nějaké divoké koně a pak zkontrolovat, kolik z nich spontánně nakreslilo koně se stojatou hřívou a bez čupřiny. Myslím, že třeba čupřina bude proměnlivě kreslena. Všichni divocí koně mají stojatou hřívu, občas může poléhat vlivem stresu, zdravotnímu stavu a podobně. U tarpana se řeší, zda neměl částečně poléhavou. Myslím si, že měl spíše stojatou a poléhavá vznikla vykastrováním chovanců a podobně. Divocí koně totiž mění hřívu jednou za rok, domácí jednou za dva roky a pak je prostě tak dlouhá, že nemůže stát. Souvisí to možná s určitou juvenilizací, přesněji pedomorfózou, při domestikaci.

Ještě jednou se vrátím k barevnosti. Jaká byla barevnost divokých koní zachycených na pravěkých malbách? Opět malby, které znám z populárních knížek já, jsou do pískova, téměř jako dnešní Převaláci...

Na vyobrazeních je jak šedá, tak písková varianta. Písková je asi běžnější, ale nemám k tomu přesná čísla. Ovšem je otázka, zda nemůže jít o určitou oxidaci... A nebo může jít o zobrazení jiných koní než tarpan (Equus moschbachensis apod.). Každopádně se nedávno objevila krásná studie, která odhaluje barevnost koní na základě studia „pravěké DNA“.

Denik.cz


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist