Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Hýřivý svět barev a ozdob

08.01.2012  |  89× přečteno      vytisknout článek

barvyJak jde hra často roztodivných barev a tvarů v přírodě dohromady s evoluční biologií, která předpokládá neustálý boj o život? Vysvětlení přináší pohlavní výběr, mechanismus zodpovědný za mnohé z toho, proč svět vypadá, jak vypadá - i toho, proč se nám něco líbí a něco ne.

Darwinistický svět si často představujeme jako nelítostný střet zubů, drápů a zobanů o to, kdo koho sežere. Jistěže se tím objasňuje řada pozorovaných jevů, třeba velké zuby vlka (nikdo soudný nemůže pochybovat, že to má cosi společného s Karkulkou). Paví chvost se už ovšem takovému výkladu vzpírá. Je to věc nejenom neúčelná - a de facto už tím škodlivá, protože na její vytvoření jsou potřeba zdroje, které by organismus mohl lépe investovat jinde - ale svého majitele přímo ohrožující. Páv tahající se s dlouhých chvostem je pomalý a při útěku před predátorem se navíc může snadno zamotat do vegetace.

Odpověď je v tomto případě známá až notoricky: tato nákladná ozdoba je určená k tomu, aby se líbila samicím.

Je celkem jasné, proč kolem sebe potkáváme paví samce s barevnými ocasy. Rozumně založený páv, který si řekl, že celé tohle třeštění, předvádění a namlouvání jsou směšné, se sice nejspíš dožil požehnaného věku a i život mohl strávit celkem spokojeně, nicméně své geny do další generace nepředal.

Současné organismy včetně nás samých jsou prostě potomky těch "nerozumných", nesou jejich geny - a s nimi i značnou část jejich vlastností.

Kde se preference berou

Paví ocas tedy z pohledu svého nositele dává smysl, proč se ale proboha líbí samicím? Pro samici by přece, zdá se, bylo výhodnější spářit se s jedincem uměřenějším; její synové by potom měli bez překážejícího ocasu lepší šance na přežití a tedy předání genů zase do další generace. Nebo ne?

Ne. Synové samice s takovýmhle vkusem by sice lépe unikli predátorům, ale své geny by dále moc nepředali, protože by se nelíbili ostatním samicím (nebo jejich většině).

Máme před sebou tedy systém s kladnou zpětnou vazbou: jakmile se ustaví situace, kdy většina preferuje v pohlavním výběru určitou vlastnost, je prostě nutné držet zobák a krok. Modely teorie her ukazují, že určitá preference může zcela převládnout, i když není pro své nositele výhodná.

Samozřejmě to bude fungovat jen do určité míry, řekněme, že páv s kilometrovým ohonem se už předání svých genů do další generace vůbec nestačí dožít. Mimochodem, na toto téma se prováděla i řada experimentů, kdy se ptákům třeba přilepovaly uměle ještě delší "nástavce" jejich per; samičky (nebo samci, pokud se zdobí naopak samičky) byly vesměs těmito jedinci nadšené.

Dobře, jednou převládající preference má tedy tendenci dále posilovat. Otázkou ale je, jak taková preference vůbec vznikla. Na tuto otázku evoluční biologové dosud nemají úplnou odpověď, respektive hypotéz existuje hned několik. Nemusejí se navzájem vylučovat, za různé případy mohou být odpovědné jiné mechanismy.

Proč se tedy záliba pávic původně objevila, co třeba na pavích ohonech bylo tak zajímavého na samém začátku? Mohla to být náhoda, ale taková odpověď je, když nic jiného, nudná. Může zde být nějaký celkem normální důvod (barevného samce si samice snáze všimne). Poměrně bizarní je tzv. hendikepová teorie, která tvrdí, že jedinec s nevýhodnou ozdobou původně dával najevo jiné kvality, naznačoval cosi jako: "jsem prostě tak dobrý, že si můžu dovolit i tohle postižení".

Člověk ostentativně nosící na krku zlatý řetěz tak analogicky ukazuje, že i přes tuto investici dokázal nezemřít hlady. Vypitím deseti piv manifestujeme, že (do určité míry) musíme mít, alespoň co se jater a ledvin týče, zdravý kořínek. Stejně tak vlasy po pás, když nic jiného, demonstrují alespoň obdivuhodnou obratnost, tj. schopnost se do ničeho nezamotat a neuškrtit.

Symetrie, žirafí krk a transvestité

Jevy související s pohlavním výběrem stojí u kořene řady našich estetických preferencí. Ozdoby například bývají zpravidla symetrické; naopak asymetrie je podezřelá, může znamenat nějakou růstovou vadu či jinou chorobu - není náhodou, že při posuzování přitažlivost obličejů preferují muži i ženy co nejsymetričtější tváře. Snad zde do hry vstupují i parazité: Ti totiž mnohdy působí asymetrické kožní defekty, odtud se pak zase bere preference čisté pleti/srsti, kde je to vše (tj. zdraví) dobře vidět. Barevné vzory budou znečištěny a narušeny i třeba v případě parazitů vyvolávajících průjmová onemocnění.

Zbývá ještě jedna velmi elegantní teorie. Experimenty u rybiček - pavích oček a jakýchsi novoguinejských opeřenců prokázaly, že preferovaný typ partnera v tomto případě připomíná oblíbenou potravu (což je vlastně logické, přitahuje k sobě; kdyby naopak připomínal predátora, efekt by byl opačný). Samičky pavích oček bezvýhradně preferují oranžové samečky a stejně tak i oranžovou potravu (nejspíš proto, že se živí ovocem a to oranžové obsahuje oproti jiným barvám více beta-karotenu, z něhož se tvoří vitamín A a ten má zase význam pro fungování imunitního systému; ale tyhle technické detaily nás s ohledem na naše téma nemusí moc zajímat).

Opravdoví nadšenci pro experimentální vědu by toto mohli fungování této teorie testovat i v lidské společnosti a zkoušet se převlékat tak, aby připomínali partnerovu oblíbenou potravu; takové pokusy, když nic jiného, zřejmě spolehlivě zaženou nudu a oproti jiným módním výstřelkům budou alespoň vyžadovat značnou kreativitu.

Pohlavní výběr zřejmě vysvětluje i zdánlivě tak evidentní věc, jak je žirafí krk. Asi je to jinak, než se zdá na první pohled. Samozřejmě, že s vyšším krkem žirafa lépe dosáhne na různé větvičky. Experimentálně se však ukázalo, že od určité velikosti je krk nevýhodou; jednak už moc nezvyšuje úspěšnost ožírání, za druhé je to náročné na srdce (musí se pumpovat krev do hlavy ve velké výšce) a navíc dlouhý krk žirafě překáží třeba při útěku před lvem. Jenže podobně jako paví ocas se dlouhý krk prostě opačnému pohlaví líbí, nadto se dá použít i v soubojích, kdy se s ním žirafáci navzájem tlučou.

Tím vším rozhodně nemá být řečeno, že všemožné ozdoby a nějak neobvyklý vzhled způsobuje výhradně pohlavní konkurence. List je zelený, protože zelený je chlorofyl a bez něj by prostě nebyl funkční. Nicméně pohlavní výběr i tak hraje velkou, možná až rozhodující roli v tom, jak organismy vypadají navenek - něco jako fungování módy v lidské společnosti. Samotný přírodní výběr by měl naopak preferovat spíše jedince, kteří s okolím dokáží splynout a nebýt vidět (což je výhodné pro dravce i kořist). Nápadné úkazy, jako noční optická show světlušek, mají nejčastěji seznamovací funkci.

Za zmínku snad v této souvislosti stojí ještě jeden kuriózní jev. U stejnonožců (korýši) někteří samci druhotné ozdoby vůbec nemají a vypadají skoro přesně jako samičky. Tito "transvestité" se tak totiž snaží dostat k samičkám a přitom uniknout pozornosti dominantních samců. Někdy jde tohle předstírání tak daleko, že se samci maskují i za malé děti.

Signály nejen pro partnery

Do hry přirozeně vstupuje i řada dalších mechanismů. Může být výhodné se "líbit" či "zaujmout" i jiné druhy, kde to nijak nesouvisí se sexualitou - třeba pro takové květiny je dost důležité se líbit opylovačům.

Pro psy je zase klíčové, aby se líbili nám. Pochopitelně, že nás u psů zajímala/zajímá i jejich povaha a bezprostřední funkčnost (ochrana, lov, hlídání domu, pasení stád...), nicméně obrovská variabilita ve vzhledu psích plemen celkem jasně ukazuje, že jsme se na našich společnících značně podepsali - a na rozdíl od pavích samiček nemáme vkus zdaleka uniformní.

Vzhled může být rovněž součástí výstrahy. Nápadní mohou být třeba živočichové jedovatí či nepoživatelní, signál je v tomto případě směřován k predátorům. Cílem může být neobvyklým vzhledem dravce třeba zmást, aby váhal s lovem a konzumací, asi jako když my narazíme v lese na neznámou houbu. Takový motýl kombinuje více účelů: barvy a vzory na křídlech mají za cíl přilákat partnera, ale stejně tak tím motýl přímo předstírá cizí identitu (třeba když vzor na křídle připomíná oko - logicky by se pak zdálo, že motýl jako celek musí být oproti skutečnosti mnohem větší a rozhodně se mu lépe klidit z cesty).

Výše zmíněná handicapová strategie může vstupovat do hry i mimo přímý pohlavní výběr - takhle někdy antilopa jakoby provokuje lva ("tě můžu nechat přiblížit a stejně ti uteču, neplýtvej na mě vůbec silami").

Jeden z nejpůsobivějších jevů v přírodě, podzimní barvy listů, zase podle nejnovějších teorií souvisí s "handicapovou" signalizací stromů hmyzu. Jak se na to přišlo? Zbarvení listů totiž není jen nějaký vedlejší důsledek jiné biochemie, ale stromy do listů barviva pumpují aktivně.

Proč takhle vydávají energii? Pochopitelně tím nechtějí oslnit jiný strom, vždyť jsou slepé. Ani vazba na opylovače zde není pravděpodobná, na podzim je už dávno po květech. Signál, jak se zdá, směřuje k hmyzím parazitům, kteří by chtěli do dřeva naklást vajíčka a škodit stromu svými larvami. Strom se jim brání syntézou všemožných jedů. A barva listů říká hmyzákovi: jsem silný strom, který dokáže všelijaké chemické syntézy a tvoje larvy zabiju; radši běž obtěžovat jinam.

Chlupy a barva kůže

Jak se všechna možná vysvětlení komplikovaně proplétají, může ukazovat i případ člověka: proč vypadáme jinak než naši nejbližší příbuzní šimpanzi? Jednou z nápadných odlišností je u člověka ztráta převážné části ochlupení. Jak zmizení srsti vysvětlit?

Může být, že to má jednoduše "fyzikální" důvod. V africké savaně bylo vedro a štvát na palčivém slunci kořist v hustém kožiše nebylo zrovna pohodlné. Jiná hypotéza je opět "parazitická" - v chlupech se dobře dařilo blechám a jiným kožním parazitům, které naši předkové takhle přece jen omezili. No a pak zde, jak jinak, zbývá pohlavní výběr: ztráta srsti totiž zvýrazňuje některé pohlavní znaky, které mohou sloužit k manifestaci příslušných "kvalit".

Pohlavní výběr může zčásti stát i za barvou lidské pleti. Zde není pochyb o tom, že optimální barva nějak souvisí s klimatem. Tmavá pokožka v tropech chrání před spálením a rakovinou kůže, naopak v jiných zeměpisných šířkách komplikuje zachycování slunečního svitu potřebné pro syntézu vitamínu D.

Jared Diamond ale dokládá, že tak jednoduchý vztah mezi podnebím a barvou pleti asi neexistuje a náš různý vzhled dává do souvislosti i s tím, že někde lidé preferovali určitý vzhled partnerů a jinde zas jiný.

Krása listí

Samozřejmě, že takovýhle pohled na věc může působit pobuřujícím až cynickým dojmem. Copak není příroda krásná nějak ze své podstaty a všechno lze přepočítávat na zisky, ztráty, investice a triky? Je podoba světa důsledkem konkurujících si snah zaujmout, odpudit nebo jinak ošálit?

Ale proč by nám to vlastně mělo vadit? Je přece docela zajímavé zjistit, že javor barví listí ne pro nás, ne z žádných "vyšších účelů", ale kvůli nějakému hmyzákovi. My ovšem ze záplavy rudého podzimního listí můžeme být nadšeni tak jako tak...


Konkurenční střet nemá jen podobu kočky, která sežere myš, ale je i soubojem v rámci jediného druhu, o potravu i o příležitosti k rozmnožování; největším soupeřem kocoura je zkrátka jiný kocour.


Co číst dál

Jan Zrzavý, David Storch, Stanislav Mihulka: Jak se dělá evoluce, Paseka 2003

Nancy Etcoffová: Proč krása vládne světu, Columbus 2002

Jared Diamond: Třetí šimpanz, Paseka 2004

Olivia Judsonová: Sexuální poradna dr. Tatiany pro všechna živá stvoření, Argo a Dokořán 2009

Richard Dawkins: Sobecký gen, Mladá fronta 2003

Matt Ridley: Červená královna, Portál 2007

Jay Ingram: Rychlost medu a jiná věda každodenního života, Oldag, 2007

Jaroslav Flegr: Evoluční biologie, Academia 2009

AUTOR: Pavel Houser

ZDROJ: MODERNÍ ŘÍZENÍ


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist