Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Role alejí v krajině

16.06.2012  |  241× přečteno      vytisknout článek

alejÚvaha o proměnách a významu alejí v kulturní krajině...

Autor je krajinář a problematice kulturní krajiny se věnuje od studia v absolventském programu oboru Landscape Design a Landscape Design History (Radcliffe College - Landscape Institute of Harvard University) a stáže na Kings Manor Institute of Advanced Architectural Studies, York University. Tématem se zabýval jako specialista odboru historického urbanismu Státního ústavu památkové péče. V rámci výzkumné činnosti na Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích v.v.i., i pedagogické činnosti a postgraduálního studia na FA ČVUT publikoval desítky odborných článků a statí. Je autorem a spoluautorem specializovaných map, metodik, krajinářsko-urbanistických studií, úprav zahrad, parků a krajiny i oborově zaměřených průmyslových vzorů. Je členem Americké společnosti krajinných architektů (ASLA), Mezinárodní federace krajinných architektů (IFLA), Harvard Alumni Association, Harvard Club of Prague, The National Trust a viceprezidentem Asociace Entente Florale CZ-souznění.



V kultivaci a designu krajiny se staly určujícími aspekty krásy, estetična a kompozice prostoru. Studium estetických funkcí krajinotvorných prvků je předmětem úvah, které nacházejí oporu v umělecko vědních oborech.

Genius, podle Schopenhauera, náleží všem lidem v různé míře a skládá se z kapacity pro estetický zážitek. Ten nastává, když jedinec vnímá a chápe, že objekt není jen objekt samotný, ale je formou platónského objektu. Jedinec je schopen ztratit sám sebe v tomto objektu umění a uniknout cyklu nenaplněných přání. Podle Dušana Šindeláře (Tržiště estetiky) estetická funkce, která je jedním z hlavních atributů uměleckého díla, původně fixovala to, čím se člověk začal lišit od ostatních forem života, totiž vědomou péčí o dokonalost. Estetická funkce je znamením zobecnění a tím i uspokojení té které potřeby prostřednictvím významového tvaru. Snaha estetizovat si skutečnost jde až tak daleko, že se příroda začíná stylizovat. Uspořádané prostředí se uplatňuje jako symbol, teprve v něm se člověk cítí potvrzen jako lidská bytost. Tady se završuje i Sokratova myšlenka o kráse jako účelovém uspořádání.

Počínaje renesancí krajina byla alejemi a stromořadími uspořádávána, efekt byl dosahován jednoduchostí formy, stojící na uměle vytvořené, leč přirozeně působící dominantě liniově řazených prvků. Šlo o součinnost s krajinou, o vytváření harmonie prostoru, měřítka a přítomných funkcí. Jak rozvádí Šindelář: "Horticultura, jejímž vlastním úkolem je pěstování rostlin, přibližuje se k umění, ba stává se uměním tehdy, žádá-li si architektura přizpůsobení přírody stavitelským výtvorům. Proto pozorujeme zejména silný rozmach horticultury jako umění v době baroka a rokoka, kdy její pomoci potřebovalo stavitelství zámků ..., v době dnešní počítá s účastí horticultury zejména koncepce urbanistická, řešící celou rozlohu města podle jednotného plánu". Estetická funkce se stala podstatou umění zahradnictví, designu zahrad a krajiny; znakem krajinných kompozic pak samozřejmě aleje a stromořadí. Památky designu krajiny (aleje jako znakové fixace lidské podstaty v přírodě, či viditelné stvrzení spravované oblasti) je nutno chápat jako díla historicky dokončená, všemožně je chránit a zachovávat jejich formy, mají-li zůstat uměleckými díly. Podle Šindeláře to je "přirozené pro typicky polyfunkční architekturu a urbanismus, kde estetická funkce nabývá na dominantním významu účinem optickým (často teprve časem a naším způsobem zrakového vnímání) a kde estetická funkce zaujímá právě místo uprázdněné funkcemi ostatními".

Aleje, často v reliktech původních kompozic, které ztratily hospodářské funkce, jsou esteticky a prostorově dominantní prvky kultivace krajiny. Je zájmem jejich život uchovat a prodloužit, i s ohledem na funkce povahy ekologické; estetická a ekologická funkce tady sledují stejné zájmy. Staré aleje v krajině jsou však dnes často nahlíženy utilitárně, jejich estetické funkce jsou přehlíženy a dochází k jejich ztrátám. Z velkého zahradnictví tradičně rozvíjeného pod křídly umění se staly obory technické a inženýrské.Právě ztráta schopnosti vidět svět celistvě a ve vzájemných organických souvislostech je zřejmá v neschopnosti vytvořit organický a stylový celek s vnitřní logikou a harmonií. Ještě roku 1894 František Josef Silva Tarouca (Čechy pod Kosířem) hovoří o umění (zahradnickém) jako o zobrazování krásy, kde krása je chápána jako jednota různorodostí. Podle Šindeláře dochází k záměně principu a ideje za šablonu, recept a schéma: "Myšlenka, že člověk nenapodobuje přírodu, ale tvoří ji, zplaněla v tezi, že zahrada musí být světem umělým. Proto zahrada klesá v absurditu, myšlenka se stává malichernou a směšnou, záměr není vyjádřen individuální formou, ale je naopak výsledkem standardní, mechanické a anonymní výroby, je obelstěním estetiky i člověka".

Standard hypermarketů a zahradnických megaprodejen vstupuje do prostředí, kde člověk chce standardu uniknout. Degenerované objekty jsou nositeli necitlivosti, malosti, diletantství a nevkusu.Projevují se zdrobnělostmi, lpěním na principu, absencí formy. Stačí připomenout náhrady vzrostlých alejí různými malokorunnými kultivary.Vznešené a zaklenuté aleje lip, kaštanů, dubů, jilmů, jasanů, javorů, topolů i vysokokmenných hrušní jsou nahrazovány druhy, kde estetická ani žádná jiná funkce (užitná, hospodářská) neexistuje. Uspořádání kulturní krajiny nelze utvářet vatou, amorfními shluky a liniemi neuspořádané křovité zeleně. Krajina působí cize, postrádá řád, kultivovaný po staletí.

Naplňují se vize Jana Mukařovského (Studie z estetiky):"Umění je zbytečné, přesahujíc hranice zájmů a pojetí světa a kde hledisko ekonomizace se stává stále více rozhodující. Výsadba lesů, plodin, organizace krajiny se řídí přísně ekonomickými hledisky a do přírody se zavádí typ uspořádání, který ji není vlastní. Přitom každý objekt architektury, urbanismu, je tradičně posuzován vzhledem k tomu, jak formuje prostor pro oko a pohyb člověka." Staré aleje a jejich systémy jsou jedinečné formy uspořádávání prostoru krajiny, s hodnotami a funkcemi především estetickými. Je tedy nutno upozornit na jejich formy, dynamiku, vznešenost a krásu.
Italská renesance
V renesančním Toskánsku byl systém hospodářské krajiny součástí konceptu vily v krajině. Cosimo (1389-1464) a po něm Lorenzo (1449-1492) de´Medici založili fungující systém venkovských vil nového hospodářského organizování a ekonomie území. Tradiční koncept římské venkovské vily byl Lorenzem vzkříšen a aplikován v krajině pod svahy Chianti u Florencie. Střediskem se stala vila v Poggio a Caiano (po 1485), od které se alejemi rozvinul vzorový koncept okrasné farmy La Cascine di Poggio a Caiano. Zde byla ideální krajina poprvé v novověku hospodářsky a esteticky utvářena, s odkazy ke klasickým tradicím.

V příměstské oblasti Říma bylo prostředí vil s běžnou krajinou nazýváno Vigna (šlo o krajinu s vinicemi, ovocnými sady a lesy; např.Vigna Cesi,Vigna Carpi,vigny Madama, Giulia, aj.). Barco (obora), Barchetto a Bosco (les), byly transformovány na parky a udržovány na rostlém terénu, bez geometrizace a formálnosti (mimo alejí a průseků). Sloužily k procházkám a projížďkám, nešlo jen o lov.V Itálii 15.-17. století se tyto enklávy staly velmi oblíbenými, zejména v okolí papežského dvora. Tyto nové parky byly osazovány loubími alejí a stromořadími, na pozadí porostů byly prostory s lavičkami a loggiemi k odpočinku, k obdivování antických sbírek a ke kontemplaci.

Řady stromů se vysazují v liniích a ve stejných odstupech, v symbolické pětici quincunx, s rohy vzájemně si odpovídajícími. Alej má vytvořit klenební strukturu (loubí) a je symbolem primární architektury přírody, spojením kosmického, lidského a přírodního řádu. Je architekturou s interiérem, jehož vlastnosti vycházejí z daných sponů a roztečí a jsou závislé na architektuře použité dřeviny. Krása, vznešenost a harmonie interiéru aleje vzniká přirozeným stárnutím, sklenutím korun. Pravidelné aleje zprostředkovaly propojení interiéru domu se zahradami, vinicemi i lesními oborami. Estetický zájem o přírodu je v době renesance provázen proměnami designu zahrad a krajiny, postupy zahradnického umění začínají formovat i okolní prostory. Zahrada s okolím sadů a vinic byla lidským intelektem ideálně strukturovaná příroda.
Barco
Lesní honitba zanikla ve prospěch estetického prožitku v Barco Farnese, Casina di Caccia vily Farnese v Caprarole. Barco (obecně lesní obora, park) je tvořeno založeným kaštanovým lesem s luxusním interiérem zahrady, jejíž kompozice (prostorově rozvinutá od stinného interiéru aleje jedlí v nástupu její spodní části) vrcholí symbolickým vstupním prostorem do lesa. Barco di Bagnaia je pak ztvárněním Arkádie, protkáno loukami, promenádami, fontánami, alejemi jilmů, cypřišů, sady ovocných stromů, fíků, kaštanů a oliv. V Caprarole i Bagnaie koncept barca vyniká v kontextu s prostory zahradních teras, s prastarými mýty, božstvy, nymfami, titány a mýtickými postavami, figurálně sochanými jako doprovod hydraulických her a triků. Barco je pokračováním zahrady, kde pravidelnost je dána pouze průseky promenád s alejemi. Aleje jsou pak vznešenými doprovody cest do Arkádií, posvátných lesů, obor, do světa legend, mýtů a představ.

I v zapomenutém Barco Orsini (Poggio Strozzoni) u Pitigliana, mezi divokými stržemi a skalními převisy, byl dvěma alejemi (platanů a cypřišů) rozehrán prastarý příběh krajiny Arkádie. Příběh ztraceného zlatého věku oživený dotvářením silných míst prastaré etruské pohřební krajiny se sochami, vyhlídkami, balkóny, pomníky a hrobkami dávných Etrusků. Arkádie nemohla nalézt posvátnější místo, kde středem obdivu byla byla divokost všeobjímající přírody, neodvratně pohlcující starý a zapomenutý svět.
Do celé Evropy
Fenomény vigna, barco (barchetto) a bosco byly inspiracemi designu parků a krajiny pro osvícenou Evropu. Zahradnictví coby umělecká disciplína prožívalo zlaté období, vytvářelo prostorotvornými a uměleckými prostředky symbolický svět nalezeného ráje, zlatého věku. Zde nacházely uplatnění i další formy umění; poezie, filosofie, scénografie, hydraulika, sochařství, architektura i horticultura. Prostřednictvím císařského dvora i přímých kontaktů české aristokracie našly renesanční a manýristické impulsy živnou půdu i v české krajině a osobitým způsobem ovlivnily tvář sídel a krajiny.

Italské barchetto bylo koncem 16. století součástí kasina Jakuba Krčína a Viléma z Rožmberka na Kratochvíli. Inspirací pro jejich stavitele Baldassara Maggiho z Arogna byly italské vily, kasina a hospodářská sídla, jako Cascine di Poggio a Caiano. Podle veduty Prahy od Sebastiana Münstera z r. 1547 byla alejí připojena i Královská obora v Bubenči s Pražským hradem. Na Verleho vedutě Kratochvíle ze 17. století jsou zachycena stromořadí velké obory nad Petrovým Dvorem. Pozdější aktivity Schwarzenbergů tyto linie potvrdily (dvory Švarcemberk, Grejnarov) a rozšířily (Rábín; nemluvě o Hluboké, Orlíku aj.). Müllerova mapa Království Českého z dvacátých let 18. století zobrazuje alej (patrně již Trčkovskou) ze Smiřic do staré obory a dále k zámečku ve Starém Plesu, i Valdštejnovu lipovou alej z Jičína do Valdic. Prostor valdického kasina se zahradou byl propojen s Jičínem čtyřřadou lipovou alejí, měřítkem a dynamikou se vymykajícím dosavadním zvyklostem, podobně jako celá hospodářská správa krajiny vévodství (Terra Felix).

Turínem, Římem a Paříží inspirovaný hrabě František Antonín Špork na svých panstvích nechal vysázet řadu alejí. Lovecký zámeček ve Starém Plesu doplnil koncem 17. století kaplí sv. Huberta a alejí připojil ke staré smiřické oboře. V Kuksu prvky inspirované antikou, italským manýrismem i francouzským parkem (spolu s nábožensky obrodnými odkazy, kultem řádu sv. Huberta či zálibou v parforsních honech a čižbě) formovaly krajinu. V lipové aleji vedoucí od Kuksu ke Stanovicím byl zřízen park s menažérií, kuželkami a střelnicí.Lesní plány Nového lesa i mapa panství z poloviny 18. století zachycují soustavu lesních průseků a alejí, která prostorově organizovala panství. U Šporkova statku navazoval systém lipových a ovocných alejí, členění krajiny liniemi stromů existovalo i v okolí Bukovin a u Heřmanic. Krajina Kuksu s prvky klasických forem Sancta Agricultura tak stála při zrození naší rozmanité a drobným lidským měřítkem tradiční kulturní krajiny. Aleje a stromořadí se postupně staly základními kameny urbanistické kompozice krajiny i doprovodem důležitých zemských a obchodních cest a silnic.
Krajina jako svébytná hodnota
Do měřítek krajiny se obtiskla inspirace klasickou literaturou, uměním i architekturou. Fragmenty lze u nás dokumentovat na bývalých velkých dominiích, ale i na dalších panstvích (často po četných slohových změnách přicházejících z Anglie a Německa, ovšem rovněž inspirovaných klasikou). Patří k nim i okrasně didaktické hospodaření knížete Karla Egona I. z Fürstenberka na Křivoklátském panství. Zde byly již před koncem 18. století praktikovány revoluční saské hospodářské postupy a technologie Schubarta von Kleefeld, včetně založení a provozu první vyšší odborné školy a vzorových okrasných hospodářství pro hospodářské správce a experty mocnářství. Dnes je připomínají jen názvy, přestavěné budovy a dožívající lesní aleje cest.
Hospodářská krajina minulých staletí byla prostředím spravovaným a komponovaným s estetickými záměry, v harmonii člověka s přírodou. Staré parky a obory byly proměňovány, v krajině základem se ataly scenérie se solitérními stromy, alejemi cest a opláštěním porostů užitnými i esteticky zajímavými dřevinami (habry, lísky, medonosné lípy, břeky, kaštany, medonosné akáty, atp.). Dnes jsou součástí kulturního dědictví, svědky proměn kultivace krajiny a svébytným odkazem.

Aleje ovocných i jiných dřevin jsou však často bez náhrady likvidovány, namísto úpravy dopravního režimu a důkladné údržby a obnovy alejových stromů. Tradiční krajina, staré cesty, meze, remízy, aleje a stromořadí z krajiny mizí. Normativní plánování je symbolickým obrazem marného zápasu a lidského snažení; často má za následek glajšajtování obrazu krajiny, kde rozhodující je produkční (dopravní) funkce. Zde číhá řada úskalí, která nakonec vrcholí totalitou.

Šindelář (v 60. letech!) říká: "Funkce má tendenci standardizovat naše potřeby, produkty a psychický život. Stabilizuje se postupně v autoritativní normu, která diktuje našemu počínání. Má tendenci zjednodušovat a oklešťovat náš vztah k životnímu prostředí. Také jistá náchylnost měřit vše kvantitativně projevuje se jako snaha redukovat skutečnost na měřitelná a ověřitelná fakta a data, na jednoznačný výkaz funkce. Jedinec se stává funkcí, obecninou a je mu upřen význam, člověk je redukován na jednu dimenzi a podobá se tak stroji nebo materiálu, jeho hodnota je měřena jeho výkonností. Jedinec se stává divákem a ne účastníkem světa. Je to degradace člověka na skupinu životních a sociálních funkcí."

Takový systém vede k odcizení, exploataci, drancování prostředí, ale i k indiferenci k jiným, zdánlivě nepodstatným aspektům, byť jsou esenciálními součástmi prostředí a jeho proměn. Naše krajina je svázaná s civilizací Evropy, kde od renesance a osvícenství patří tolerance, respekt, hledání pravdy, krásy a forem mezi zásadní hodnoty.

ZDROJ:http://www.hendrychjan.estranky.cz


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist