Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Biodiverzita v lokalitách ekologického zemědělství

12.05.2013  |  615× přečteno      vytisknout článek

biodiverzitaBakalářská práce na aktuální téma...

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Autor práce: Kristýna Muchová
Vedoucí práce: RNDr. Aleš Dolný, Ph.D.

2011


ABSTRAKT

Zemědělství se po většinu času považovalo a v některých částech světa stále považuje i za pečovatele o krajinu, což v naší republice zcela neplatí. Prostřednictvím zemědělství získávala stále rostoucí lidská populace obživu. Postupem času však zemědělství přestávalo plnit funkci pečovatele a zaměřilo se pouze na produkci potravin. To mělo a stále má negativní dopad na druhové bohatství Země. Vnitřní funkce ekosystémů do značné míry závisí na biologické rozmanitosti. Ta má také zásadní vliv na výrobu potravin včetně recyklace živin, regulace mikroklimatu a místních hydrologických procesů, potlačení nežádoucích organismů a detoxikaci škodlivých chemických látek. Obnovuje také přírodní procesy, které jsou z velké části biologické a jsou závislé na zachování biodiverzity.
Jedním z hlavních problémů politik na celém světě je v udržitelném zemědělství obnovit funkční biodiverzity. Je-li biodiverzita v pořádku, můžou agroekosystémy sponzorovat vlastní úrodnost půdy, ochranu plodin a produktivitu. Biologická rozmanitost ovlivňuje všechny faktory, které vedou k udržitelným výnosům, úsporám energie a menší závislosti na vnějších vstupech. Může pozitivně působit i mimo samotnou zemědělskou půdu.

Klíčová slova:
biodiverzita, ekologické zemědělství, konvenční zemědělství, ochrana nelesních biotopů


ABSTRACT
Agriculture is considered by most of the time and in some parts of the world still sees as a caregiver the country, which in our country is not entirely true. Increasing human populations gained through agriculture living. Over time, however, agriculture ceased to function as a caregiver and has focused only on food production. It had and still has a negative impact on the species richness of the Earth. The internal functions of ecosystems depends largely on biological diversity. It also has a major impact on food production, including nutrient recycling, regulation of microclimate and local hydrological processes, suppression of undesirable organisms and detoxification of harmful chemicals. Biodiversity restores the natural processes, that are largely biological and depend on the conservation of biodiversity.
One of the major issues of policies around the world in sustainable agriculture is to restore the functional biodiversities. If biodiversity is in order, agroecosystems can to sponsor their own soil fertility, crop protection and productivity. Biodiversity affects all the factors, that lead to sustainable incomes, saving energy and less dependence on external inputs. It can positive influence also beyond its own farmland.
Keywords:
biodiversity, organic farming, convencional farming, protection of non-forest habitats

OBSAH
ÚVOD - PROČ BIODIVERZITA V ZEMĚDĚLSTVÍ? 9
1HISTORIE EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ 10
2Ekologické a konvenční zemědělství - srovnání 12
2.1Konvenční zemědělství 12
2.2Ekologické zemědělství 13
2.2.1Ochrana flóry 13
2.2.2OCHRANA FAUNY 15
3OCHRANA PROTI ŠKODLIVÝM ČINITELŮM V EZ 16
3.1Preventivní opatření 17
3.2Mechanická opatření 17
3.3Termická regulace 17
3.4Mulčování 17
3.5BIOLOGICKÉ A BIOTECHNICKÉ METODY 18
4ZDRAVÍ PŮDY - MIKROFLÓRA 18
5Biodiverzita flóry 20
5.1"Seed bank" 20
5.2PLEVELY 20
6BIODIVERZITA BEZOBRATLÝCH PŘI EZ 22
7oBRATLOVCI A EZ 24
7.1Mihule, ryby 24
7.2Obojživelníci a plazi 24
7.3Ptáci 24
7.4SAVCI 25
8BIODIVERZITA PŘI RŮZNÝCH ZPŮSOBECH HOSPODAŘENÍ 27
9SHRNUTÍ - BIODIVERZITA OBECNĚ PŘI EZ A KONVENČNÍM ZEMĚDĚLSTVÍ 30
10POTRAVA A BIODIVERZITA (KONVENČNÍ VERSUS EZ) 34
11CÍLE EZ DO BUDOUCNA 36
ZÁVĚR 42
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 43
SEZNAM POUŽITÝCH zkratek 47

ÚVOD - PROČ BIODIVERZITA V ZEMĚDĚLSTVÍ?
V mé bakalářské práci se zabývám druhovým bohatstvím v zemědělských lokalitách. Ze-mědělství patří k nejdůležitějsím faktorům ovlivňujícím biodiverzitu. Proto je třeba se tímto tématem zabývat. Jak uvádí Darkoh (2003): Pěstování plodin a chov hospodářských zvířat nevyhnutelně mění obrovskou rozlohu Země.
V první části práce se zabývám hlavními rozdíly mezi konvenčními způsoby hospodaření a ekologickým zemědělstvím. V následujících kapitolách se podrobněji věnuji dopadům odlišných způsobů hospodaření na biodiverzitu.
Cílem této přehledové práce je charakterizovat přehled literárních údajů týkajících se biodiverzity v lokalitách ekologického zemědělství a srovnat stav biodiverzity s lokalitami konvenčního zemědělství.
Při zpracovávání práce jsem využila sekundární analýzy dat.


1 HISTORIE EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ

Ekologické zemědělství je označováno také jako organické, biologické. Užití těchto označení závisí na jednotlivých zemích. Výjimku tvoří pojmenování biodynamické zemědělství, jehož význam se posouvá více do spirituální roviny.
Způsob využití krajiny se v historii velmi měnil. V současnosti narůstá plocha zemědělsky využívaná kácením lesů apod., na stranu druhou dochází k úbytku orné půdy nesprávným zacházením. Počátky EZ v Evropě se datují do období po první světové válce (Šarapatka 2006). Vzniká na základě negativní motivace způsobené konvenčním zemědělstvím. První údaje o poškození půdní úrodnosti a změnách v agroekosystémech, zvýšený výskyt chorob, škůdců se dochovaly z prvních desetiletí minulého století. V 70. letech 20. století vznikla mezinárodní federace IFOAM. V roce 1991 vyšlo v Evropě Nařízení Rady EHS č. 2092/91 - o ekologickém zemědělství a označování zemědělských produktů a potravin. Od roku 2007 až do roku 2013 probíhají v Evropské unii programy rozvoje venkova EAFRD.
Evropská unie je jedním z prvních iniciátorů na světě, který zavedl politiky v oblasti eko-logického zemědělství (Alemanno 2009). Poté, co se zjistilo, že spotřebitelé jsou ochotni platit vyšší ceny za produkty ekologického původu, byla definována pravidla pro produkci a uvádění těchto produktů na trh za účelem zajištění podmínek spravedlivé
konkurence mezi výrobci produktů z organického zemědělství. Na základě úmluvy o bio-logické rozmanitosti se realizovaly a probíhají projekty a motivační opatření k rozšíření šetrnějšího přístupu k přírodě i v zemědělství.
V České republice se objevují teprve v letech 1985-1987 pouze zprávy v tisku o ekologickém zemědělství. Vzniká první ekologický statek, který stále funguje - ZD Starý Hrozenkov. K výraznému zlomu došlo hlavně kolem roku 1989. Stalo se tak reakcí na trh. Docházelo ke snížení produkce a tím pádem ke zvýšení produktivity. Velký vývoj kupředu zapřičinila harmonizace legislativy, vytvoření systému kontrol a certifikace a systému podpor. Kontrolu a certifikace provádějí nyní tři organizace, které si konkurují.
K největšímu nárůstu ekologických zemědělců došlo od roku 1998, kdy byly postupně navyšovány dotace do ekologického zemědělství. Zemědělská politika má rozhodující vliv na zemědělství. Účelem poskytovaných dotačních titulů je uhrazení ekonomické újmy zemědělci za to, že bude hospodařit způsobem, který je příznivý životnímu prostředí. Jsou zdůrazňovány mimoprodukční funkce krajiny. Nejméně se v ekologickém zemědělství produkuje ovoce a zeleniny.
V poslední době procházejí úrodné oblasti nížin a úvalů intenzifikací. V okrajových čás-tech České republiky se upouští od hospodaření. Základní příčinou současného stavu je změna přístupu společnosti k tvorbě a využívání krajiny.

2 EKOLOGICKÉ A KONVENČNÍ ZEMĚDĚLSTVÍ - SROVNÁNÍ
Podle Mika (2009) je 65 % půdy v České republice ohroženo vodní i větrnou erozí. Dochází tak k její degradaci (ztrátě organického uhlíku v půdě). V posledních desetiletích přetrvával tlak na zvyšování produkce za současného snižování nákladů. Docházelo dlouhodobě k acidifikaci půdy kyselými dešti a tak k vyplavování důležitých látek (Ca, Mg, K, Na). V současnosti se tento trend mnohem snížil. Nejvíce jsou takto narušeny lesy, kde dochází k velkému okyselení povrchových vod. Díky urbanizaci ubývá zemědělského půdního fondu. Na zpevněných a zastavěných plochách se voda špatně vsakuje a vznikají povodně či naopak sucha. Intenzifikace zemědělství zapřičiňuje velké zornění půdy. Na straně druhé je tady extenzifikace, kdy se zemědělská půda velkoplošně zatravňuje, zalesňuje, dochází k opuštění půdy.
Uvedené způsoby zemědělského managementu se liší především náklady, udržitelností a produktivitou. Genetická diverzita je také rozdílná.
2.1 Konvenční zemědělství
Intenzifikace zemědělství probíhala jako odpověď na světové války proti podvýživě, v dobách, kdy bylo nedostatek vitamínů. Po první světové válce v rámci intenzifikace probíhalo přemísťování lidí do měst a začalo se ve velkém měřítku používat hnojiva. Po druhé světové válce nastala industrializace, zcelovaly se pozemky a do zemědělství vstoupila těžká technika. Snížil se tak počet přírodních a ekologicky stabilizačních prvků krajiny. V současné době je klasické zemědělství závislé na neobnovitelných zdrojích. Intenzivní zemědělství není trvale udržitelné (Šarapatka 2006). Důvody tvoří degradace půd (častá vodní a větrná eroze), náročnost na vodu, znečištění agrochemikáliemi, zvyšování uniformity. Zemědělství znečišťuje vody dusičnany a fosforem. Kvůli eutrofizaci dochází ve vodách k nárůstu řas a sinic. Od roku 2004 byla ve zranitelných podhorských oblastech zavedena opatření ke snížení zornění a odchovu hospodářských zvířat, přesto se koncentrace uvedených látek v zvyšují.
Dochází k přepásání travních porostů.V konvenčním zemědělství je dovoleno geneticky modifikovat organismy, což diverzitu ochuzuje. Upravené organismy mají větší náchylnost k patogenům. Genetické úpravy mají zatím mnohé další neznámé účinky. Z uvedeného lze vyvodit, že intenzifikace má vliv na lidské zdraví. V současnosti produkuje konvenční zemědělství přebytek nekvalitních potravin. Svým managementem poškozuje životní prostředí i konzumenty. Vznikají problémy s plodností zvířat i klíčivostí semen.
Vztah k přírodě je zde formován bojem proti její invazi a zemědělec je chápán jako dělník.
2.2 Ekologické zemědělství
Je uznávaná metoda hospodaření definovaná zákonem. Stále větší pozornost je věnována vlivu na životní prostředí intenzivní zemědělské praxe a v této souvislosti ekologické ze-mědělství získává uznání jako poměrně přátelské systému výroby. Obecně platí, že riziko škodlivých účinků je tady nižší, i když ne nutně tak. Ekologické zemědělství se dá klasifi-kovat jako hospodaření bez chemie, popřípadě pouze s použitím anorganických sloučenin mědi a fosforu proti houbovým chorobám rostlin. V ekologickém zemědělství živiny aplikují méně a jsou zakázány pesticidy. Rozmanitost může být posílena střídáním plodin a postupy v podobě krycí plodiny, meziplodiny. Ve většině případů je také nižší přebytek živin. Nicméně, špatné řízení ekologicky hospodařící farmy, např. orba trávy, luštěniny v nesprávný čas, může mít své následky. Nízká soběstačnost v krmivech, a problémy s některými výrobními systémy je taktéž možná (např. ekologický chov prasat, tj. pastva prasnice, nízká úroda). V ekologickém zemědělství je zakázáno geneticky upravovat organismy, i je jakkoliv používat. Snižuje se náchylnost půdy k vodní a větrné erozi a to například ponecháváním květnatých pásů. Látky, které se v ekologickém zemědělství můžou používat, se uvádějí v pozitivních seznamech. Výrazně se tak snižuje znečištění půdy a vod.
Živiny, které opouštějí koloběh živin na farmě (rostlinné a živočišné produkty) jsou nahrazovány nákupem krmiv, popř. přírodních hnojivých látek (surové fosfáty, draselné a hořečnaté soli, vápence a jiné horninové moučky).
Vztah k přírodě je tady ovlivněn etickým cítěním a zemědělec je chápán jako pečovatel o krajinu.
2.2.1 Ochrana flóry
Trvalé travní porosty nejsou využívány tak intenzivně. Jsou chráněny přírodě blízké biotopy: křovinaté pásy, remízky, lesní okraje, mokřady, vodní toky (tím se zčásti zamezuje povodním). Používají se ekologicky šetrné postupy, půda je využívána v několikaletých intervalech s časovým odstupem. Existuje více odlišností v porovnání s konvenčně hospodařícími podniky. Jde zejména o zákaz používání minerálních dusíkatých hnojiv, vyšší uplatnění organických hnojiv a větší důraz na využití jetelovin. Racionálně se využívají statková hnojiva - kejda, močůvka, kompost či chlévský hnůj v rámci uzavřenějšího cyklu živin v hospodářství.
Význačným faktorem k udržení stability produkce a kvality je intenzita a způsob využívání porostu, vyžadující znalosti o reakci druhů na kosení, spásání, střídavé využívání, počet sečí atd. Odlišný je také způsob šetrného zlepšení, případně obnovy porostů. Ekologické zemědělství používá spíše mechanických než chemických zásahů. Biologická fixace dusíku se zvyšuje zvýšením podílu jetelovin.
Cílem ochrany rostlin v EZ není vyhubení patogenů, ale jen jejich regulace (Urban 2003). Odstraňují se příčiny výskytu škodlivých organismů. Využívá se jedné z přirozených vlastností půd a tou je schopnost omezovat výskyt chorob. Rostliny pěstované v biologicky aktivní půdě získávají přirozenou odolnost proti škodlivým organismům. Využívá se smíšených porostů i zapracování dusíku do půdy vhodnými rostllinami.
Zvláštní pozornost je věnována solitérům, ekotonům, či ohroženým druhům rostlin. Jejich ochrana probíhá v rámci omezení kosení před vykvetením. Probíhá snaha o zachování starších a krajových odrůd v sadech a vinohradech. Tím dochází k uchování genetické diverzity rostlin. Ekozemědělci se snaží zachovat či znovu vytvořit vhodné biotopy pro ohrožené, vzácné i důležité rostliny. Tím nepřímo podporují i zachování či zvýšení biodiverzity fauny. Vysazují se větrolamy, živé ploty, které mohou zlepšit prostředí pro volně žijící zvířata a užitečný hmyz, poskytují zdroje dřeva a organické hmoty. Navíc mění rychlost větru a mikroklima. Uvedené struktury můžou také sloužit jako biologické koridory pro oběh biodiverzity v zemědělství ve velkém měřítku krajiny. Jako prostředky na ochranu rostlin a hubení škůdců se smí použít jenom ty přípravky, které jsou uvedeny v pozitivním seznamu (Šarapatka 2006). V ekologickém zemědělství se farmáři snaží zachovat i mimoprodukční rostliny, které mají v ekosystémech své nezastupitelné funkce. Ekologické zemědělství působí pozitivně na diverzitu rostlin také nižší hladinou dusíku v půdě a v některých případech i omezenou kultivací.
2.2.2 Ochrana fauny
V ekologickém zemědělství se uznávají zásady welfare - přátelského a lidského přístupu k hospodářským zvířatům. Jsou chována stará plemena, např. nosnic, a tím se zachovává diverzita i genetická. Zvýšené pozornosti se také těší ohrožené druhy živočichů. Dbá se o zachování jejich přirozených areálů například opožděným kosením travních porostů. Ponechané staré stromy představují útočiště ohroženému hmyzu. Vysoká zeleň v krajině je stanovištěm predátorů, kteří mají vliv na agroekosystém, např. na redukci stavu drobných hlodavců. Neobhospodařované plochy poskytují útočiště mnoha druhům hmyzu. Větší pestrost kvetoucích rostlin láká opylovače. Zákaz používání chemických postřiků v ekologickém zemědělství má taktéž pozitivní vliv na výskyt a množství mnoha živočichů. Dobře působí i menší použití těžké mechanizace. Vyšší zastoupení jetelotrav vede k regeneraci půdních živočichů. Vyloučení vyššího použití minerálních hnojiv výborně působí i na edafon. Organické hnojení je příznivé pro půdní bezobratlé, kteří můžou být zdrojem potravy pro větší druhy. Vyšší dodávka organické hmoty ve formě posklizňových zbytků a organických hnojiv vytváří příznivé podmínky pro žížaly a další faunu v půdě a zvyšuje biologickou aktivitu půdy. Pro ptáky má zásadní vliv pestrost pěstování rostlin i chovu zvířat, osevní postupy, ponechané okraje polí i mimoprodukční biotopy. Zvyšuje se tak nabídka jejich potravy i možnost rozmnožování. Jako příklad lze uvést omezená období kosení, která způsobí, že na zemi hnízdící ptactvo stihne vyhnízdit, než jsou pole posečena. Jinak by došlo ke zničení či poškození mláďat.

3 OCHRANA PROTI ŠKODLIVÝM ČINITELŮM V EZ
Ve skutečnosti každý druh, který existuje v agroekosystémech má skutečnou hodnotu a několik studií potvrdilo, že odstranění nebo přidání ještě jednoho druhu může mít hluboké účinky (Darkoh 2003). Biodiverzitu v zemědělství velmi ovlivňují i postupy v ochraně plodin proti zemědělským škůdcům. Odrážejí se i na struktuře potravin. Ukazuje se, že ekologické způsoby hospodaření snižují škody podporou vyváženosti mezi přirozenými nepřáteli. V ekologickém zemědělství se používají prostředky biologické kontroly, které působí velmi silně v hubení škůdců a jsou pro rostliny největším přínosem. V rámci konvenčního managementu dochází k narušení rovnoměrnosti přirozených nepřátel a tím škůdci dosahují vysokých hustot. Crowder (2010) uvádí, že důležitější než biodiverzita je obnova druhů. Ekologické zemědělství nabízí potenciál k návratu funkční rovnoměrnosti ekosystémů.
Při ekologicky optimálním využívání porostů musí hospodář respektovat vztah: porost je funkcí stanoviště. Znamená to pozorovat a hodnotit pravidelně porostovou skladbu a podle změn provádět odpovídající opatření s cílem zajištění dostatečné produkce, její kvality a nezatěžování životního prostředí.
Vyváženost mezi predátory a patogeny vedla nezávisle ke zvýšení rostlinné biomasy. Větší rovnoměrnost spíše než dopad na každé jednotlivé druhy nepřátel, je základem kaskádových účinků na býložravce a rostliny. Nerovnoměrné komunity bývají náchylnější na invaze a méně odolné vůči disturbanci. Přirození nepřátelé se vyskytují významně více při ekologickém než klasickém agroekosystému. Intenzita jejich účinku je téměř stejnoměrná jako při konvenční kontrole škůdců. Jak počty, tak relativní abundance druhů musí být zachovány, aby bylo dosaženo intenzivního fungování ekosystému. To snižuje využití širokého spektra pesticidů. Pesticidy totiž zabíjejí mnoho druhů.
Narušení populací molů použitím chemických postřiků v konvenčním zemědělství dochází ke zvýšení počtu obaleče jablečného jako odporu vůči insekticidu. Tak se počet jejich generací ročně zvyšuje. To vede pěstitele ke zvýšení počtu insekticidních postřiků. Používání pesticidů při konvenčním hospodaření má na ptáky buď toxický účinek nebo zapříčiňuje změny jejich chování. Tím mizí i přirozená biokontrola škůdců. Například více než 220 druhů ptáků v Severní Americe konzumuje hmyz považovaný za zemědělské škůdce. Nedávné studie týkající se ptáků dokazují, že s jejich přítomností je spojena menší hustota členovců. Výbornou biokontrolu zajišťují také v jabloňových sadech, kde dochází ke snížení škod způsobených housenkami Parus major. Z uvedeného vyplývá, že snížená aplikace syntetických chemických pesticidů umožňuje vyšší biokontrolu ptáky a tím opět snižuje vstupy pesticidů (Bouvier 2011).
3.1 Preventivní opatření
V ekologickém zemědělství se používá osiva žádoucích trav a jetelovin bez přítomnosti semen plevelů. Uznané osivo může podle platného zákona č. 92/1996 Sb. obsahovat určité procento nežádoucích semen. To při běžném výsevku znamená obohacení půdy o jiné doprovodné druhy (Šarapatka 2005).
3.2 Mechanická opatření
Každá kulturní plodina má určitou konkurenční schopnost (Urban 2003). Ta je dána rych-lostí jejího růstu i klimatickými podmínkami. K nejdůležitějším mechanickým opatřením v ekologickém zemědělství patří vláčení a plečkování. Při uvedených postupech nedochází k vedlejším účinkům na hospodářské rostliny, jako např. při chemickém ošetření, kdy v ošetřovaných organismech zůstávají rezidua použitých látek.
3.3 Termická regulace
Je přímou technikou regulace plevelů ohřevem plamenem. Vytvořeným teplem se poško-zuje plevel, který poté uhyne. Půda se jako horší vodič tepla oteplí o 3-6 oC v hloubce 0,5 cm. Při zásahu není poškozován ani edafon.Uvedená metoda nemá velký vliv na již vzrostlé a vytrvalé plevele.
3.4 Mulčování
Mulčováním se rozumí nastýlání půdy organickým materiálem do výšky cca 3-5 cm Reguluje se tak fotosyntetické záření, které je nutné pro růst rostlin. Dochází k podpoře života v půdě, která má neustálý přísun živin z mulče. Udržuje se i správná drobtovitá struktura půdy. Půda je chráněna před vysycháním a tvorbou půdního škraloupu a zachovává si vyrovnanou teplotu. Je chráněna před vodní a větrnou erozí. Mulčování taktéž omezuje vyplavování živin.
3.5 Biologické a biotechnické metody
Při biologických regulacích plevelů se záměrně využívá živých antagonistů. Lze k nim zařadit využití různého hmyzu i např. pastevní odchov prasat na orné půdě. Z uvedeného vyplývá, že se tak opět aktivují přirozené mechanismy agroekosystémů. Do biotechnických metod patří zakrývání plastovou fólií nebo netkanou textilií.

4 ZDRAVÍ PŮDY - MIKROFLÓRA
S ohledem na půdní biologii, je ekologické zemědělství obvykle spojeno s podstatně vyšší úrovní biologické aktivity: bakterie (Monera), houby (Mycota), chvostoskoci (Collembola), roztoči (Arachnida), žížaly (Lumbricus terrestris). Tak se děje vzhledem k střídání plodin, snížení aplikace živin, a zákazu pesticidů.
Diepeningen (2006) provedl srovnávací studii ekologického a konvenčního hospodaření na orné půdě. Místem určení bylo Nizozemsko. Půdy z akreditovaných organických a konvenčně řízených farem byly analyzovány pomocí polyphasického přístupu. Byly provedeny závislé a nezávislé mikrobiologické rozbory a zemědělci byli dotazováni na manažerské postupy. Zakázané používání hnojiv a pesticidů vyústilo v mnohem nižší úrovně dusičnanů a celkového rozpustného dusíku v půdě, vyšší počet bakterií různých trofických skupin a větší druhovou bohatost komunit bakterií a háďátek.
Mnohem silnější vliv na půdní vlastnosti než řízení má půdní typ - jílovitý nebo písčitý. Typ půdy je ovlivněn mnoha abiotickými faktory, pH, jakož i počty bakterií a různých skupin oligotrofních živočichů. Co se týče postupů řízení, záleží na hloubce orby, na typu plodiny nebo krycí plodiny či na historii řízení půdy.
Zdravá půda tvoří stabilní systém s odolností vůči stresu. Má vysokou biologickou rozmanitost a množství živin. Ekologičtí zemědělci orají svá pole pluhem méně hluboce, což mimo jiného zapříčiňuje i pomalejší vysoušení než u půdy konvenční. V organických půdách se vyskytuje více háďátek i eubakterií. Lze konstatovat vyšší biologickou aktivitu. Ekologičtí zemědělci aplikují více organického uhlíku, aby jejich pole byla méně náchylná pro vyplavování dusičnanů. Půdy při ekologickém zemědělství bývají více stabilní. Hlavními rozdíly u ekologického zemědělství oproti konvenčnímu jsou nižší úrovně rychle rozpustných dusičnanů a celkové větší druhové bohatosti v organických půdách.
Přechod z konvenčního na ekologické zemědělství vede k postupnému zvyšování biodiverzity. Některé druhy hlístic zapřičiňují dočasné zvýšení diverzity u mladších ekologických farem. Ty během přechodného období asi 5 let mohou čelit problémům se škůdci a nemocemi, které později přecházejí v méně závažné formy (Diepeningen 2006). Efektivní půdní biologické řízení může zvýšit produktivitu hlavně orné půdy a je vhodné pro restaurování degradovaných půd.
Suthar (2008) uvádí, že abundance a aktivity žížal v orných půdách je silně závislá na řídících postupech. Proto žížala může fungovat jako potenciální bioindikátor využití půdy. Z jejího výkumu vyplývá, že největší aktivita i největší počet druhů žížal je v půdách ekologického zemědělství. Menší potom v lokalitách obhospodařovaných konvenčně.
V ekologickém zemědělství bývají díky nižším vstupům výnosy o 20 % nižší (Mäder 2002). Avšak v porovnání s vyššími vstupy u konvenčního zemědělství jsou výnosy srov-natelné. Díky většímu podílu organického prohnojování se u ekologického zemědělství uvolňují z půdy živiny pomaleji, což je pro rostliny a životní prostředí výhodnější. Při organickém zemědělství půdní biomasa udržuje větší zásoby fosforu. Mykorhiza patří zde k půdním společenstvům. Zlepšuje výživu rostlin a strukturu půdy. Vyšší je biomasa a abundance půdních červů. Například epigeičtí členovci jsou důležitými predátory a citlivými indikátory půdní úrodnosti. V průměru bývá dvakrát větší hustota střevlíkovitých, drabčíkovitých a pavouků v půdách lokalit ekologického zemědělství než u zemědělství konvenčního. Některé ohrožené a specializované druhy se nacházejí pouze u ekologického zemědělství.
Zvýšení půdní biologické aktivity a biodiverzity má pozitivní přínos pro vyšší potravinové stupně zahrnující ptáky a větší zvířata. Čím vyšší půdní biodiverzita, tím také vyšší výnosy.


5 BIODIVERZITA FLÓRY
Zvýšení bohatství rostlinných druhů na ekologických farmách bylo prokázáno u řady studií pravděpodobně v důsledku ukončení používání přímých hnojiv a aplikací herbicidů. Spíše extenzivní pastva podporuje biodiverzitu flóry.
Podle výzkumu Hawesy (2010) se v lokalitách obhospodařovaných ekologicky nachází až o 100 druhů více než při konvenčním zemědělství, co se týče britských ostrovů. Objevují se planě rostoucí rostliny.
5.1 "Seed bank"
Celková zásoba semen v půdě odráží dlouhodobé, kumulativní účinky přístupu řízení ze-mědělského podniku. Poskytuje také informace o možném obnovení biologické rozmani-tosti v rámci orné půdy. Ovlivňují ji také půdní vlastnosti jako množství organického uhlíku a celkového dusíku. "Seed bank" určuje složení společenstev a indukuje trendy v regionální rozmanitosti v důsledku změn hospodaření zemědělského podniku. U orga-nických farem dominují půdní zásoby semen s nízkými vstupy.
5.2 Plevely
Jedním ze způsobů zvýšení rostlinné bohatosti se jeví umožnění větší hustoty plevelů na úkor vysokého výnosu. Je však třeba uvést, že mnohem větší podíl (50%) kolísání ve vý-nosu plodin zapříčiňuje intenzita hospodaření než hustota plevele. Uvedený příklad se týká zejména plevelů s nízkou konkurenční schopností.
Existuje vztah mezi výnosem a hustotou plevele. I když se ekologické zemědělství obvykle spojuje s větší druhovou bohatostí a hojností, výsledky jsou velmi proměnlivé a často protichůdné. Nejvlivnějším ukazatelem se jeví management farmy, poté intenzita hospodaření. Dlouhodobý rozdíl druhů plevelů v "seed bank" byl evidentní na základě managementu hospodaření: konvenční řízení upřednostňují druhy klíčící na podzim, kdežto u organického řízení dominují na jaře klíčící druhy. U konvenčních farem to jsou trávy tolerantní k herbicidům a nitrofilní druhy, u ekologických farem zase rostliny vnímavé k herbicidům, méně nitrofilní, dvouděložné druhy.
Předchozí práce ukázaly, že vlastnosti půdy můžou být důležitým determinantem druhové rozmanitosti místních plevelů. Bylo prokázáno, že hlavní půdní proměnné ovlivňující ko-munity plevelů je přítomnost jílu a fosforu. K dalším důležitým půdním vlastnostem patří pH, poměr uhlíku a dusíku. Půdní textura je také důležitá. Na základních jílovitých půdách roste vysoce kontrastní plevel v porovnání s kyselými písčitými půdami. Větší diverzita plevelů bývá při větším zamokření (většinou na jaře). Větší obdělávání půdy vede k poškození semen plevele. Vyšší obsah uhlíku by měl zlepšit podmínky pro růst rostlin a tím i rozmanitější plevely. Z výzkumu Hawesy (2010) vyplývá, že rozmanitost plevelů je největší v ekologických farmách v rozsahu jednotlivých pozemků, oproti tomu v integrovaných a konvenčních farmách na regionální a krajinné bázi. Největší rozdíly v bohatosti plevelů lze pozorovat na malých územích. Důležitým faktorem je heterogenita prostředí, díky níž by šlo zvýšit diverzitu plevelů i v konvenčních farmách. Výsledky ukázaly, že dané skutečnosti platí u ekologického zemědělství v oblastech jednoduché krajiny s vysokým podílem orné půdy a u konvenčního zemědělství v oblastech silně pozitivně ovlivněných složitostí krajiny. To vyústilo v téměř podobnou rozmanitost. Diverzita intenzivních polí se jen slabě týká ochrany krajiny, což u organických pozemků právě platí. V intenzivním zemědělství je vyšší druhová bohatost na okrajích polí, což o ekologickém zemědělství neplatí. U osmi druhů rostlin by mohlo být prokázáno, že závisí na ekologickém zemědělství. Tyto druhy řadíme k hemikryptofytům nebo neofytům. Některé z nich jsou luštěniny, které mohou mít užitek z různých střídání plodin, včetně víceletých k zelenému hnojení. Luštěniny bývají konkurenceschopnější v organicky obhospodařovaných polích z důvodu menšího přísunu dusíku (Roschewitz 2005).


6 BIODIVERZITA BEZOBRATLÝCH PŘI EZ
Ekologické zemědělství podporuje zachování přirozených prvků krajiny, k nimž náleží i staré stromy. Tak dochází nepřímo k ochraně tesaříka alpského (Rosalia alpina).
Podle studie Gaighera (2010) z vinic Kapské oblasti se obecně členovci vyskytovali nejvíce v přirozeném prostředí, poté v ekologicky obhospodařovaných vinicích a až poté v konvenčních vinicích. Stejný trend byl pozorován u dravců, saprofágů a fytofágů. Schopnost organických vinic poskytovat lepší útočiště organismům byla částečně utvářena větší diverzitou neproduktivních rostlin.
Ayuke (2011) uvádí, že bohatost žížal a termitů odráží dlouhodobý vliv zpracování půdy, včetně intenzity orby, množství organické hmoty a živin a střídání plodin. Žížaly jsou citlivé na rušení spojené se zemědělstvím a intenzitou využívání zemědělské půdy. Jejich role může být podstatně zvýšena použitím postupů zvyšujících půdní uhlík v systémech na orné půdě. Žížaly se více vyskytují na polích s neustálou rostlinnou výrobou než na úhorech. Hojnost termitů bývá významně odlišná. Více se vyskytují v půdě ladem než v obdělávané půdě, nezáleží jakým způsobem. Vyšší hojnost termitů byla zaznamenána v zemědělství, jehož management měl za následek vysokou hladinu uhlíku. Výsledky výzkumů ukázaly, že poruchy půdy vyvolané kontinuální rostlinnou výrobou více škodí termitům.
Velký vliv na bohatství bezobratlých má podnebí a typ půdy. Obvykle se rozmanitost žížal a termitů zvyšuje s množstvím srážek nebo vlhkostí půdy. V tropických zónách dané skutečnosti fungují opačně. Co se týče teploty, dané druhy mají raději teplejší oblasti. Přítomnost termitů může být částečně přičítána jejich hnízdícími návyky a schopností využívat širokou škálu zdrojů potravy, které zahrnují dřeva, smetí, půdy a hnoje. Můžou stavět jak nadzemní kopce, tak podzemní tunely. Jedná se pravděpodobně o strategii, která by zabránila následkům nepříznivých podmínek. Některé skupiny termitů a žížal bývají naopak lépe zastoupeny v chladu a vlhku (Ayuke 2011).
Střevlíkovití obecně nereagují odlišně přítomností na systém hospodaření. Představují biokontrolu zejména v obilných polích. Podle výkumu Purtaufa (2005) sedm druhů bylo hojnější v rámci ekologického řízení, a osm druhů v rámci konvenčního řízení. Druhové bohatství zvýšily travní porosty v okolní krajině, kde činnost a hustota sledovaly stejný trend. Pro tuto čeleď jsou velmi důležité krajinné prvky a to z důvodu možných zimovišť. Tím vyvstává přínos ekologického zemědělství pro ochranu jejich rozmanitosti.
Druhová bohatost a abundance motýlů jsou výrazně vyšší při ekologickém zemědělství v lokálním měřítku. Místní diverzitu motýlů také pozitivně ovlivňuje způsob hospodaření v okolní krajině. Motýli se vyskytují početněji, pokud jsou obklopeni spíše konvenčně než ekologicky obhospodařovanými polemi. Uvedené lze zčásti vysvětlit jen rozdíly v místní dostupnosti nektaru a hostitelských rostlinných zdrojích. Celková pozorovaná druhová bohatost je vyšší v ekologicky obhospodařované krajině, hlavně z důvodu vyšší rozmanitosti polí. Proto musí být přijato v úvahu prostorové rozložení ekologických farem, aby se maximalizoval jejich potenciál ke zvýšení biodiverzity. Nicméně, zemědělská praxe v krajinném měřítku ovlivňuje místní rozmanitost motýlů nezávisle na místním hospodaření. Ekologicky obhospodařované pozemky pozitivně ovlivňují i sousední oblasti řízené konvenčně. Tak působí na biodiverzitu.
Studie provedená v krajinném měřítku Cloughem (2005) ukázala, že druhová bohatost pavouků pozitivně koreluje s procentem doprovodných rostlin stanovišť kolem studovaných lokalit. Z výsledků lze vyvodit, že způsob řízení krajiny nemá valný vliv na rozmanitost pavouků, zatímco heterogenita krajiny má pro ně zásadní význam. Více jednotlivců a druhů lze nalézt v okrajích polí. Rozdíly tak ukazují silný okrajový efekt plodin bezprostředně sousedících s celoroční hranicí pole. Dochází zde ke zvýšené aktivitě druhů Pardosa. Zatím Erigone a Oedothorax se vyskytují ve vysoké hustotě v centru obilných polí. Nebyly zjištěny žádné rozdíly mezi pavoučí faunou ekologicky a konvenčně řízených polí. Zvýšení rozmanitosti by mělo na pozemcích s energetickými plodinami nastat zaplevelením, poněvadž kořist pavouků je spojována s mimoproduktivními rostlinami. Výsledky jiných výzkumů poukazují na výrazně vyšší rozmanitost v oblastech organického zemědělství díky vyššímu podílu plevelů. V ekologickém zemědělství se používají mechanické hřebeny pro kontrolu plevele. Bylo prokázáno, že můžou nepříznivě ovlivňovat množství pavouků. Další věc, kterou je třeba zohlednit, je, že pavouci patří k epigeickým dravcům, tedy jejich rozmanitost nezáleží jen na velikosti zaplevelení, nýbrž i na rozložení potravinového řetězce.


7 OBRATLOVCI A EZ
V současnosti probíhají snahy o repatriace ohrožených druhů, např. rysa na Šumavu. Ne vždy mají kladný výsledek.
7.1 Mihule, ryby
Jejich populace jsou decimovány eutrofizací. Chemické postřiky používané v konvenčním zemědělství se s dešťovou, povrchovou vodou, erozí, vsakováním do podzemní vody dostávají do tekoucích vod. Z důvodu používání herbicidů dochází stále častěji k převratu pohlaví u ryb a obojživelníků.
V ekologickém zemědělství je zakázáno chemické ošetřování a umělá hnojiva. Tím se snižuje znečištění vod a poškození vodních organismů.
7.2 Obojživelníci a plazi
Jsou zemědělstvím poškozováni zejména destrukcí a fragmentací biotopů.
Ekologické zemědělství je vůči těmto živočichům přátelštější zejména tím, že chrání vlhké biotopy. Sesbírané kamení z polí zemědělci soustřeďují na jejich okraje a vytvářejí tak vhodné biotopy pro teplomilné živočichy.
7.3 Ptáci
Ptáci patří k nejvíce ohroženým živočichům zemědělstvím, protože obývají zemědělskou krajinu. Jsou považováni za vhodné biologické indikátory změn v zemědělské praxi ovlivňujících životní prostředí. Podílejí se také na biocontrole škůdců. Bouvier (2011) ve své studii hodnotí dopad regulace škůdců na komunity ptáků. Bohatost a rozmanitost ptáků je nejvyšší v ekologicky obhospodařovaných lokalitách a nejnižší v konvenčních. Více jsou postiženi hmyzožravci než ptáci semenožraví. Ptáci rychle reagují na změny ve využití pesticidů. K diverzitě ptáků velkou měrou přispívají také různá vytrvalá stanoviště jako sady, krycí byliny (trávy), živé ploty. Takové hospodaření podporuje organické zemědělství. Ptačí společenstva ovlivňují různorodé krajinné kompozice. Změny ve společenstvech ptáků můžou tak záviset na rozdílech okolní krajiny.
Co se týče zemědělských účinků, jedná se především o používání syntetických chemických pesticidů (např. široké spektrum neurotoxických insekticidů) v konvenčních sadech. Tyto bývají většinou použity proti můrám a mšicím a jsou vysoce toxické. Ve studii Bouviera (2011) se uvádí, že byly přítomné ve sledovaných sadech nepřetržitě od března do října. Uvedené látky vytvářejí změny v centrálním nervovém systému ptáků. Účinky se můžou lišit v závislosti na jednotlivých druzích nebo citlivosti, aplikaci dávky, načasování a teplotě. Neurotoxické výrobky mohou změnit chování nebo dokonce způsobit smrt u nejcitlivějších jedinců, což může mít za následek pokles hojnosti, nebo dokonce absenci některých druhů v agroekosystémech, kde jsou aplikovány. Takové přímé účinky můžou vysvětlit, proč druhy, které patří do různých alimentárních společenstev chybí nebo jsou pouze zřídka nalezeny v neorganických lokalitách. Pesticidy mohou mít rovněž nepřímý vliv na ptačí komunity snížením disponibilních zdrojů. Například hojnost hmyzí kořisti je jedním z nejvýznamnějších známých faktorů tvarujících hustotu hmyzožravých ptáků. Konkrétně, snížení hmyzí dostupnosti je zodpovědné za pokles hmyzožravého polního ptactva, jako je například koroptev polní a strnad obecný. Travní pokryv bývá obvyklý v sadech a na ostatních zemědělských lokalitách, i když jeho množství je regulováno. Proto jeho regulace pesticidy nemá velký vliv na zrním se živící ptactvo.
K nejrychleji mizejícím ptákům řadíme obyvatele mokřadů a ptáky, na něž negativně pů-sobí intenzifikace a mechanizace zemědělství. Jsou to např. strnad zahradní, čejka chocholatá, koroptev polní, drop velký, koliha velká, mandelík hajní, ťuhýk rudohlavý. Ústup od hospodaření má špatný vliv na skřivana polního.
7.4 Savci
Dopady zemědělské intenzifikace na divokou zvěř byly předmětem rostoucí obavy, zejména v posledních dvou desetiletích. Populace řady savců rychle klesají. Hlavní politické nástroje pro přínosy životnímu prostředí na zemědělské půdě jsou agro-environmentální programy. Ty podporují zemědělce, aby přijali více ekologicky šetrných zemědělských osvědčených postupů pro podporu biologické rozmanitosti. Navíc, povinné vynětí půdy z produkce, které snižuje zemědělské přebytky, by také mohlo mít pozitivní dopady na volně žijící zvířata. Například zachování okrajových plodin, jako dřevo nebo možné zdroje bezobratlých mají pozitivní vliv na savce-myši. Travnaté okraje polí můžou podporovat komunity menších savců. Živé ploty působí také dobře. Potenciální podpůrná opatření můžou tvořit také osevní směsi, načasování a závažnost řezání. Na úrovni zemědělského podniku lze heterogenitu stanoviště zvýšit prostřednictvím ekologického zemědělství. Studie zde naznačují významné výhody savců, zejména myší a netopýrů. Efektivní způsob zachování diverzity savců musí však probíhat v krajinném měřítku. Je třeba řešit otázky jako spojení stanovišť mezi farmami (MacDonald 2007). Svými smíšenými kulturami je ekologické zemědělství obzvlášť vhodné pro divokou zvěř (Hole 2005). Je potřeba zavést monitorování volně žijících živočichů, aby programy byly efektivní.
Příkladem savce, který se v posledních letech zařadil mezi ohrožené živočichy je Spermophilus citellus. Dříve byl považován za škůdce. Jeho přirozený biotop tvoří krátkostébelné travní porosty, které vznikaly v zemědělství díky pastvě. Obývá je proto, aby měl přehled o své kolonii. V jiném biotopu by byl snadno napadnutelný. Nyní se na mnoha místech ustupuje od hospodaření, scelují se pole, zarůstají meze nebo dochází k intenzifikaci, čímž tyto biotopy zanikají.
Co se týče letounů, ekologické zemědělství je prospěšné pro netopýry, a to jak prostřednictvím poskytování strukturovanějších stanovišť, tak vyšší hojností hmyzí kořisti (Fuller 2005).

8 BIODIVERZITA PŘI RŮZNÝCH ZPŮSOBECH ZEMĚ-DĚLSKÉHO HOSPODAŘENÍ
Mnohé výzkumy vedly ke zjištění, že ekologické zemědělství je výhodné pro biologickou rozmanitost, ale výhody mohou záviset i na vlastnostech okolní krajiny. V člověkem málo využívaných oblastech se nacházejí přírodní a přírodě blízká stanoviště. V těchto částech se nevyskytuje zemědělství konvenční, nýbrž ekologické. To podporuje zachovávání specifických druhů a je zde i větší biodiverzita. Podle Mika (2009) je stav uvedených stanovišť v České republice relativně špatný. Travinná stanoviště - louky zabírají v České republice 10000 km2. Přírodní a přírodě blízká stanoviště jen 1/3 z uvedeného. K úbytku cenných stanovišť dochází tak zarůstáním opuštěných extenzivních pastvin. Důsledkem je unifikace.
Diverzita v rámci jednoho regionu nemusí být v korelaci s průměrnou diverzitou v libovolném místě regionu. Biodiverzita bývá větší na okrajích než ve středu polí.
Systém hospodaření nemá vliv na množství a diverzitu opylovačů ani na velikost a množ-ství semen a plodů v sadech. Lze však pozorovat, že na ně negativně působí okolní neob-dělávané pozemky. V jednoduché krajině, v níž dominuje intenzivní zemědělství, jsou velkým přínosem opatření zaměřená na prospěch biologické rozmanitosti, například ekologické zemědělství. Izolované ekologické farmy však nemusí poskytovat všechny měřitelné výhody opylovačům a opylování. Možná dlouhodobé intenzivní zemědělství v této oblasti má za následek omezený počet druhů, díky čemuž potenciální přínosy ekologického řízení nelze realizovat. U některých plodin, jako pšenice (Triticum aestivum L.), ekologické zemědělství poskytuje nepřímé výhody opylovačů prostřednictvím většího množství a rozmanitosti květin v rámci určené oblasti. Průměrná plocha pozemku v ekologickém zemědělství se v EU na konci 20. století zvýšila. Vzhledem k růstu ekologického zemědělství a jeho finanční podpoře prostřednictvím agro-environmentálních režimů, je důležité vědět, jaké skutečné výhody jsou poskytovány z hlediska biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb. Ve své studii Purtauf (2005) nenalezl žádné výhody samotných ekologických farem v kontrastní krajině k opylení a zjistil, že péče o krajinu je důležitější než místní zemědělské soustavy. V závislosti na druhu plodiny a pěstitelských postupech na regionální úrovni je zapotřebí síť ekologických lokalit. Tak se plně využije potenciál výhod ekologického zemědělství pro opylovače a opylování.
Druhová bohatost koreluje s heterogenitou krajiny. Díky ní vzniká větší množství možných zimovišť, či oblasti, kde bezobratlí nejsou rušeni. Heterogenita krajiny souvisí s větší strukturální i vegetační rozmanitostí, což zapřičiňuje vyšší možné množství potravinových zdrojů. To činí krajinu životaschopnou pro větší počet druhů živočichů, zejména pro ty méně přizpůsobivé (Clough 2005). Rozšíření zjednodušených ekosystémů, jako je intenzivní pěstování jednoletých plodin, má velký podíl na krizi celosvětové biologické rozmanitosti. V homogenních orných krajinách dochází k ohrožování přezimování plevelných škůdců. Například pro druhy, jako jsou Melanagromyza aenoventris, které přezimují v pupenech suchých stonků hostitelského plevele na orných půdách, představuje orba zničení zimovišť. Většina ostatních druhů spoléhá na neobdělávané lokality pro přežití.
Diverzifikaci krajiny lze posílit několika způsoby: méně plodiny na orné půdě, více trva-lých stanovišť a extenzifikačními opatřeními prostřednictvím ekologického řízení. Ta tvoří i účinná opatření k posílení rozmanitosti členovců na plevelích. Biodiverzita ekologického zemědělství spoléhá z velké části na doprovodné rostliny. Celkově je porost plevele výrazně vyšší v oblastech organických než klasických. Nicméně, parazitismus je obecně nižší na méně narušených stanovištích než na jednoletých plodinách. Takže rušení a izolace v rámci plodin, stejně jako malá velikost pozemku může být hlavním omezujícím faktorem.
Bylo prokázáno, že hmyzí škůdci plevelů byli rozmanitější na ekologických farmách, ne-vyskytovala se zde ale vyšší hustota plevelů. Zvýšení diverzity v ekologických polích je pravděpodobně výsledkem vyššího přirozeného krytu hostitelských rostlin. Složení a roz-manitost vegetace matice (určujících plevelů) hrají roli v kolonizacích hostitelských rostlin plevelů orných půd býložravci. Tak lze obecně konstatovat, že ekologické řízení může zvrátit některé negativní dopady místní intenzifikace na rozmanitost plevelných býložravců.
Většina srovnávacích studií byla prováděná v orných nebo smíšených systémech. K dopadům vztahujícím se k trvalým porostům ekologického zemědělství je nedostatek informací. Hole (2005) uvádí, že například v Británii intenzifikace zapříčinila na trvalých travních porostech stejně hluboký pokles biologické rozmanitosti jako na orných půdách. Trvalé travní porosty tvoří místní flóry vyskytující se v ekotonech. Jsou druhově pestré. Poskytují fytoterapii pasoucím se zvířatům. Diverzita trvalých travních porostů by měla být zvýšena sečí či přísevem z později sečeného sena. Měl by se přizpůsobovat i termín výsevu (Šarapatka 2005). Purtauf (2005) uvádí, že v krajinném měřítku by měl převod orné půdy do trvalých stanovišť obohatit místní rozmanitost střevlíkovitých.
Je méně známo, jak degradují ekosystémy díky rozdílům v hojnosti jednotlivých druhů. Zachování vzácných druhů nebo obnovení druhů vyhubených patří k poměrně jednodu-chým snahám, protože jsou zaměřeny potřebám jednotlivých taxonů. Crowder (2010) ve své práci uvádí, že v organických oblastech je podstatně větší vyrovnanost druhů než v konvenčně řízených oblastech.
Všechny studie odkazují na suchozemské ekosystémy, a to navzdory nebezpečí, že vodní ekosystémy rovněž využívají ekologického zemědělství. To zabraňuje znečištění vodních cest pesticidy a rozpustnými anorganickými hnojivy a vede ke sníženému vyplavování dusičnanů s následným přínosem pro kvalitu vody.

9 SHRNUTÍ - BIODIVERZITA OBECNĚ PŘI EZ A KON-VENČNÍM ZEMĚDĚLSTVÍ
V naší republice se vyskytuje přibližně 80000 druhů. Z toho 3500 druhů cévnatých rostlin, kde původních a archeofytů zavlečených do 15. století je 2500. Roste zde 886 druhů mechorostů, 1500 druhů lišejníků, 40000 druhů hub. Žije tady 24000 druhů hmyzu, 8000 ostatních bezobratlých a 711 druhů obratlovců. Díky dostatku údajů lze usuzovat za nejohroženější obratlovce a cévnaté rostliny. Kupříkladu k našim ohroženým rostlinám patří 1148 druhů. Podle červených seznamů z let 1979, 1995 a 2000 ohroženost vzrůstá. Například hořeček mnohotvarý český Gentianella praecox subsp. Bohemica se nachází během století téměř na pokraji vyhynutí. Příčinou je tradiční hospodaření v zemědělství, které zahrnuje pastvu, pravidelnou seč, rozorávání pastvin a luk i eutrofizaci. Některé druhy orchidejí vyhynuly vinou znečištění. Plevely, např. koukol zase vinou extenzifikace zemědělství. Velmi ohrožené jsou také druhy vzácných stanovišť (slatin a slanisek). Hmyzu ubývá kromě uvedených příčin také kvůli invazi druhů nových a klimatickým změnám. Motýli vyžadují moaikovitý ráz stanovišť. To zajišťovalo maloplošné zemědělství a všudypřítomná i lesní pastva. Díky zemědělské a lesnické revoluci v 19. století však docházelo k intenzifikaci zemědělství, která obnášela zcelení honů, meliorace a chemizace.
Diverzita včel bývá vyšší v tradičních oborech než v ekologickém zemědělství. Diverzita členovců zase nezávisí na způsobu hospodaření. Pavouci vykazují nižší bohatost v ekolo-gické oblasti, než v tradičních oborech, což vede k vyšší celkové druhové bohatosti v konvenčně řízené pšenici. Podobnost ve složení krajiny v okolí korelovala s podobností v druhovém složení pro epigeické členovce konvenčních polí. Omezené použití insekticidů na konvenčních polích nebo použití hřebenů proti plevelům v ekologické oblasti můžou být škodlivé pro epigeickou faunu. Pro tuto skupinu organismů proměnlivost krajiny přispívá ke zvýšení


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist