Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Co můžeme mít na ploché střeše...

27.03.2008  |  241× přečteno      vytisknout článek

Při demolici a rekonstrukci objektů je dobré vědět, jaké odpady nám vznikají ze střech.Zde je krátký přehled materiálů, jež se používají či používaly na izolaci plochých střech.

Asfaltové pásy

Vývojový zlom v konstrukci a zpracování střešních hydroizolací nastal na přelomu padesátých let, kdy se objevily první těžké asfaltové pásy. Ty umožnily výrazně zvýšit rychlost izolatérských prací – byly konstruovány k aplikaci natavováním, a proto rychle nahradily pomalé hydroizolace prováděné nátěry a vkládáním papírových nebo celulózových vložek mezi jejich jednotlivé vrstvy. S rozvojem stavebnictví, jeho produktivity a celkové kvality, vznikly nové požadavky na životnost hydroizolací, které vyústily v technologický vývoj základní suroviny. Z oxidovaných asfaltových materiálů byly vyvinuty modifikované asfalty. Výrobky z modifikovaných asfaltů tvoří i dnes převážnou část profesionálně využívaných izolací.

Plasty (hydroizolační fólie)

Na českém i evropském trhu v současné době výrazně převažují fólie termoplastické . Jejich základní charakteristické vlastnosti jsou závislost modulu pružnosti jejich výchozího materiálu na teplotě, tj. s klesající teplotou termoplastické fólie tuhnou a ztrácejí svoji ohebnost, naopak se zvyšující se teplotou měknou, až při teplotě v rozmezí od 380 °C do 450 °C - dle typu konkrétní fólie - dojde k jejich zplastizování, opakovatelná plastifikace působením tepla s návratem do výchozího pružného stavu po ochlazení, elastickoplastické chování, kdy při dlouhodobém protažení se po odlehčení nevrací zcela do původní délky, ale vykazují určité trvalé protažení. Pro termoplastické systémy jsou typické poplastované plechy jako systémový konstrukční doplněk. Jedná se o tabule nebo role pozinkovaného plechu tloušťky obvykle 0,6 mm, na spodní straně lakovaného a na horní straně opatřeného vrstvou plastu stejného jako je materiál příslušné fólie v tloušťce 0,6 – 0,8 mm. Vrstva plastu umožňuje pevné přivaření fólie na různé pásky, lišty a úhelníky vytvarované z poplastovaného plechu, čehož se využívá při zakončení fóliových hydroizolací u atik, světlíků, okapů atd.

V současné době se ze skupiny termoplastických materiálů používají především fólie na bázi:

•  PVC (mPVC, EVA/PVC, PVC/CPE),

•  polyolefinů (polyetylenů a polypropylenů),

•  směsi polymerů s ropnými asfalty.

Hydroizolační fólie obsahující ve své materiálové bázi PVC jsou v současné době nejpoužívanějším typem hydroizolačních fólií pro ploché střechy na českém i evropském trhu. Polyvinylchlorid (PVC) je ve své podstatě tvrdý a nepoddajný materiál vyráběný z 57 % kamenné soli a 43 % ropy, který je velmi odolný vůči vlivům povětrnosti. Pro jeho použití jako základního materiálu pro výrobu flexibilních hydroizolačních fólií je proto nezbytné jeho změkčení, k čemuž se používají dvě metody:

a) měkčení pomocí tekutých změkčovadel (fólie typu mPVC),
b) kopolymerizace nebo legování PVC s etylen-vinyl-acetátem (fólie typu EVA/PVC) nebo chlorovaným polyetylenem (fólie CPE/PVC).

Způsob měkčení propůjčuje výsledným fóliím velmi rozdílné vlastnosti, které rozhodují i o jejich různých možnostech použití.

Výhodou fólií mPVC je vedle velmi příznivé ceny (ve srovnání s jinými typy hydroizolačních fólií) jejich velmi dobrá ohebnost a tvárnost a především vynikající svařitelnost. Proto je tento typ fólií stále výrazně převažující především v případě projektů, kde dominuje důraz na maximální úspornost stavebních nákladů.

Koncem 60. let se začaly projevovat vážné poruchy tehdejších prvních konstrukčních generací povlakových hydroizolací typu mPVC, způsobené malými znalostmi a zkušenostmi s tímto typem fólií, především s jejich náchylností ke ztrátě změkčovadel. Byla proto hledána jejich náhrada, která by na jedné straně odstranila tuto jejich největší slabinu, ale která by si na druhé straně zachovala jejich jinak velmi dobré užitné vlastnosti, tedy vynikající zpracovatelnost a velmi nízký difúzní odpor. Řešením bylo nahrazení tekutých změkčovadel vhodnou pevnou a přitom flexibilní látkou, která by jinak tuhému PVC dodala potřebnou ohebnost a tvárnost. Začátkem 70. let tak byly vyvinuty ve spolupráci s chemickým koncernem DuPont fólie na bázi EVA/PVC. Základ materiálové báze těchto fólií tvoří směs 60 % etylen-vinyl-acetátu (EVA) a 35 % PVC, zbytek doplňují obvyklé stabilizátory a pigmenty. Principiální rozdíl mezi oběma těmito základními typy fólií na bázi PVC tedy spočívá ve skutečnosti, že fólie typu EVA/PVC neobsahují žádná tekutá, potenciálně migrující změkčovadla, jsou vyrobeny výhradně z pevných, netěkavých látek. Jsou proto plně snášenlivé s asfalty i pěnovými polystyreny a jsou plně odolné vůči působení půdních mikroorganizmů. Jejich životnost je rovněž díky tomu rovněž výrazně vyšší než u fólií mPVC. Současně si ale fólie EVA/PVC zachovaly díky obsahu PVC ve své materiálové bázi všechny příznivé vlastnosti fólií mPVC. Fólie na bázi EVA/PVC jsou ideální povlakovou hydroizolací například pro sanace provlhlých střešních souvrství s asfaltovou krytinou a pro vytvoření hydroizolací zátěžových střech s vegetačním souvrstvím nebo se stabilizační vrstvou oblázků. Fólie typu EVA/PVC jsou určeny pro mechanické kotvení, lepení polymerními i asfaltovými lepidly i pro zátěžové střechy. Jsou vyráběny i jako samolepicí pásy opatřené na spodní straně samolepicí vrstvou z nízkomolekulárního butylu, krytého ochrannou polyetylénovou fólií.

Fólie na bázi polyolefinů (polypropylenů a polyetylenů) byly uvedeny na trh koncem 80. let jako důsledek tehdejší vlny ekologických hnutí především v německy mluvících zemích. Polyolefinické fólie neobsahují žádná migrující změkčovadla a jsou snášenlivé jak s asfalty, tak s pěnovými polystyreny. Neobsahují rovněž žádný chlór a jsou tedy plně „ekologické", z obdobných základních materiálů jako tyto fólie se vyrábějí mj. i potravinářské obaly.

Nevýhodou polyolefinických fólií je ve srovnání s fóliemi na bázi PVC jejich podstatně větší tuhost a obtížnější svařitelnost. U některých jejich typů je nutno oblast svaru před vlastním horkovzdušným svařením očistit tzv. aktivátorem.

Fólie s nízkým obsahem asfaltů tvoří přechodovou fázi mezi čistě polymerními fóliemi a asfaltovými pásy. Jejich materiálovou bázi tvoří směs polymerů (zpravidla polyolefinů) s ropnými asfalty. Neobsahují žádná migrující změkčovadla a jsou plně snášenlivé, již z principu složení své materiálové báze, jak s asfalty, tak s pěnovými polystyreny.

Do této skupiny hydroizolačních materiálů patří fólie na bázi:

•  etylen-kopolymer-bitumen (ECB),

•  olefin-kopolymer-bitumen (OCB).

Výhodou těchto fólií je jejich relativně dobrá odolnost proti průrazu a mechanickému poškození, nevýhodou je - oproti jiným typům hydroizolačních fólií - jejich tuhost a tím obtížnější pokládka a především pak obtížné vypracování tvarově komplikovaných detailů. Rovněž jejich svařování je výrazně obtížnější než v případě fólií na bázi PVC. Z důvodu obsahu asfaltů byla pro tyto fólie původně typická černá barva, v současné době jsou však již na trhu materiály tohoto typu i v barvě šedé, béžové nebo bílé.

Elastomerní fólie charakterizuje plně elastické chování při protažení, které nejsou tepelně tvarovatelné, při zahřátí nedochází ke zplastizování, nelze je tedy vzájemně spojovat horkým vzduchem a nejsou proto ani kompletovány poplastovanými plechy jak je to obvyklé v případě termoplastických fólií. Rovněž tyto materiály jsou stejně jako polyolefinické fólie plně „ekologické" a lze je zcela bez problémů použít např. i ve styku s pitnou vodou. Do této skupiny fólií patří materiály na bázi:

•  polyizobutylenu (PIB),

•  syntetických kaučuků, z nich především etylen-propylen-dien-monomer-kaučuku (EPDM).

Vyrábějí se jako homogenní fólie kašírované na spodní straně polyesterovým rounem. Spojování pásů se provádí velmi jednoduše a spolehlivě prostřednictvím samolepicích okrajů pásů, kdy po odtržení krycího ochranného proužku a přitlačení montážním válečkem na sousední pás dojde k jejich okamžitému vodotěsnému spojení. Fólie PIB jsou jedinými fóliemi pro ploché střechy, které je možno po položení natírat barvami. Tyto barvy jsou směsí kovových pigmentů, polyizobutylenu a speciálních benzínů a dodávají se v barvě titanzinku, mědi nebo ve zlaté barvě

Fólie na bázi syntetických EPDM-kaučuků jsou nejrozšířenějším typem elastomerních fólií. Jsou snášenlivé s asfalty. Pásy se vzájemně spojují speciálními lepidly nebo spojovacími páskami vloženými do spojů nebo lepenými přes spoj. Některé typy těchto fólií mají upraveny okraje pásů tak, že je možno je svařovat i horkým vzduchem.

Kotvení fólií na střešní ploše je možné jak všemi třemi výše uvedenými způsoby, tedy mechanickým kotvením, celoplošným nebo částečným lepením nebo volným položením pod zátěžovou vrstvu, je možno využít i samolepicí varianty fólií EPDM, kdy na spodní straně fólie je nanesena samolepicí polymerbitumenová vrstva chráněná polyetylénovou fólií. Mezi vrchní EPDM vrstvou a spodní samolepicí polymerbitumenovou vrstvou je ještě zpravidla vložena výztuž ze skelných vláken.

Termoplasticko-elastomerní fólie ve svých vlastnostech zahrnují jak pružnost elastomerních materiálů tak termoplastické vlastnosti, které umožňují jejich svařování horkým vzduchem.

Do této skupiny jsou zahrnuty materiály na bázi:

•  modifikovaného etylen-propylen-dien-monomer-kaučuku (EPDM),

•  chlorsulfidového polyetylenu (CSPE).

Výchozí materiálovou bází je varianta EPDM vykazující termoplastické chování. Pásy se na rozdíl od běžného vulkanizovaného EPDM svařují horkým vzduchem stejně jako termoplastické fólie. Materiál se vyznačuje vysokou chemickou odolností, neobsahuje žádná migrující změkčovadla, je rovněž snášenlivý s asfalty a pěnovými plasty. Způsob pokládky je opět obvyklý, tedy mechanické kotvení, lepení (kašírovaná fólie) nebo volné položení pod zátěž (nekašírovaná fólie).

Mnohé z typů hydroizolačních fólií se staly klasickými, časem a praxí prověřenými hydroizolačními materiály, přesto probíhá v laboratořích jednotlivých výrobců jejich neustálý další vývoj, který přináší na trh nové typy nebo konstrukční varianty hydroizolačních fóliových systémů. Příkladem tohoto vývoje jsou například integrované fotovoltaické systémy pro ploché střechy, které v sobě slučují dvě různé funkce: funkci standardní povlakové hydroizolace ploché střechy a zároveň funkci fotovoltaického generátoru elektrického proudu.

ZDROJ: Paneltyp


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
Ekologický oskar
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist