Hospodaření s dešťovou vodou: Získávají nejen občané a obce

Ačkoli v České republice již byla zavedena pravidla pro správné nakládání s dešťovou vodou, uvědomělý přístup k jejich dodržování je relativně slabý nebo se jejich dodržování vyžaduje jednostranně. Pravděpodobnou příčinou je, že tato pravidla byla málo vysvětlena odborné veřejnosti i pracovníkům stavebních úřadů. Nový systém odvodnění přitom přinese užitek jen tehdy, bude-li správně pochopen a respektován jak ze strany stavebníka, tak ze strany města.

KLASICKÝ ZPŮSOB HOSPODAŘENÍ S DEŠŤOVOU VODOU

Dosavadní, dnes již opouštěný systém spočíval v oddílné kanalizaci pro splaškovou a dešťovou odpadní vodu, kdy dešťová voda byla odváděna nejkratší cestou rovnou do vodního toku. Tento systém již přestává vyhovovat a jeho další používání by se stalo lidem nebezpečným.

A to hned ze čtyř důvodů:

1) Města se rozšiřují rychleji, než se čekalo, a přestává stačit kapacita dešťové kanalizace. Mnoho měst vybudovalo oddílnou kanalizaci v poslední dekádě minulého století v souladu se svou tehdejší velikostí a plány na další rozvoj. Tato kanalizace však často nemá takovou kapacitu, aby se na ni mohly napojit celé čtvrti nových domů. Není ekonomické tuto funkční kanalizaci vykopávat a nahrazovat ji dražší kanalizací o vyšší kapacitě. Pokud se však tato situace nevyřeší, bude docházet k pravidelnému vyplavování takového sídla dešťovou kanalizací.

2) Zvyšuje se míra zastavěnosti a vodní toky jsou přehlcovány vodou ze sídel. To má vliv na četnost a sílu povodní, jak můžeme v posledních letech často pozorovat. Ukázalo se, že velké množství malých nádrží je výhodnější než budování velkých přehrad pro zachycení vody z přívalových dešťů. Kromě toho je platí sami stavebníci - ti tak na místě řeší ekologický problém, který jejich stavba vytváří.

3) Voda v krajině významně přispívá ke stabilitě klimatu. Posilování vodních zásob - jako jeden ze strategických cílů urbanismu - je nutné k zachování kvality životního prostředí. Voda v krajině působí jako stabilizátor. Na teplých místech se vypařuje a na chladných kondenzuje. Takto voda vyrovnává teploty v prostoru, ale i v čase. Tím předchází výskytu vichřic a dalších extrémních jevů, které vznikají kvůli rozdílům teplot v prostředí.

4) Zkanalizovaná voda se nemůže dále účastnit malého vodního cyklu. Malý vodní cyklus je uzavřený koloběh, při němž voda vypařená z pevniny spadne v podobě srážek na tu samou pevninu (podobně funguje i nad mořem). Většina srážek dopadajících na pevninu má právě tento původ. Voda, kterou odvedeme do řeky, odteče a malého cyklu se dále neúčastní. To způsobuje úbytek vody v krajině a destabilizaci počasí. Místo pravidelných menších srážek pak můžeme pozorovat dlouhá období sucha a následné přívalové deště.

Zejména ekonomicky motivovaný důvod nedostatečných kanalizačních kapacit má zásluhu na proniknutí trendu hospodaření s dešťovou vodou do legislativy. Druhé dva důvody však můžeme považovat za závažnější. Lokality s porušeným malým vodním cyklem a bez vodních zásob (např. velká města) jsou v letních měsících velice náchylné k přehřívání právě z důvodu chybějící vody.

NOVÝ ZPŮSOB HOSPODAŘENÍ S DEŠŤOVOU VODOU

Základním principem koncepce přírodě blízkého hospodaření s dešťovými vodami v urbanizovaném povodí je v maximální možné míře napodobit přirozené odtokové charakteristiky lokality před urbanizací. Základem HDV je tzv. decentralizovaný způsob odvodnění, jehož podstatou je řešit srážkovou vodu tam, kde spadne, a vracet ji do přirozeného koloběhu vody.

V nejužším slova smyslu jsou přírodě blízká opatření taková, která podporují výpar, vsakování a pomalý odtok do lokálního koloběhu vody. V širším slova smyslu sem patří i zařízení, která alespoň určitým způsobem přispívají k zachování přirozeného koloběhu vody a k ochraně vodních toků, např. akumulací a užíváním dešťové vody nebo zdržením a pomalým škrceným odtokem do stokové sítě.

LEGISLATIVNÍ RÁMEC NOVÉHO ZPŮSOBU ODVODNĚNÍ

Oporu pro uplatnění nového systému hospodaření s dešťovou vodou můžeme nalézt v prováděcích vyhláškách ke stavebnímu zákonu - předpisech č. 501/2006 Sb. (Vyhláška o obecných požadavcích na využívání území) a č. 268/2009 Sb. (Vyhláška o technických požadavcích na stavby).

Tyto vyhlášky stanovují možné způsoby likvidace srážkových vod - přednostně zasakováním, pokud to není možné, pak zadržováním a regulovaným odtokem do oddílné kanalizace. Jestliže ani to není možné, pak regulovaným odtokem do kanalizace jednotné. Stavebníkovi se dále ukládá tyto vody přiměřeně čistit, pokud na pozemku dochází k jejich znečištění.

K uvedeným předpisům lze podotknout, že hovoří pouze o již zachycené dešťové vodě. Lze však aplikovat přírodě blízká opatření (vegetační střechy, zeleň, propustné povrchy, zalévání dešťovou vodou...), která objem zachycené >>dešťové odpadní vody<< výrazně snižují.

Úkolem stavebníka je vhodným způsobem zacházet s dešťovou vodou a odpadní vodu bezpečně odvádět z pozemku.

Úkolem obce je naopak v plánech rozvoje správně vyhodnotit možnosti likvidace odpadních vod.

Nejsou-li v místě rozvoje dobré podmínky pro bezpečné vsakování srážkových vod, je nutné vybudovat dešťovou kanalizaci, a to i přesto, že zákon ukládá přednostně vsakování. Důvodem může být neprostupné podloží (jíly, skála) nebo i nepříznivý geologický profil některých svažitých pozemků, kde přílišným zasakováním srážkových vod může dojít k destabilizaci svahu.

Pokud obec dešťovou kanalizaci nevybuduje, má stavebník podle zákona o vodovodech a kanalizacích v takovém případě právo na vypouštění dešťové vody do kanalizace jednotné.

Celá problematika hospodaření s dešťovou vodou je podrobně řešena v normě TNV 75 9011 (březen 2013), která popisuje pravidla pro jednotlivé objekty i celé koncepce, a to pro všechna prostředí, ve kterých mají systémy HDV fungovat. Tato odvětvová technická norma vodního hospodářství by proto neměla chybět na žádném stavebním úřadě.

AUTOR: ONDŘEJ NEHASIL
projektant vytápění, vzduchotechniky a zdravotechniky (vodovody a kanalizace), PROJEKTIVA CZ s. r. o.