Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Evropa varuje: Léky poškozují přírodu

14.07.2003  |  130× přečteno      vytisknout článek

Evropa varuje: Léky poškozují přírodu Vědci poprvé naznačili, že antibiotika z kanalizace a farem mohou nepříznivě působit na řasy, bakterie a vodní rostliny Rezistentní bakterie, proti nimž nezabírají žádné preparáty. Mohou se objevit? Nepochybně ano. Alespoň pokud nezměníme způsob, jakým nakládáme s antibiotiky. GÖTEBORG (od zvláštního zpravodaje LN ve Švédsku) - Podzim roku 2000 zastihl britského vědce Alistaira Boxalla v nezáviděníhodné situaci. Chystal se zahájit výzkum, v němž figurovala šokující pomůcka: oceán prasečí kejdy. Dr. Boxall musel přesvědčit své postgraduální studenty, aby zamíchali téměř dva kilogramy antibiotik do 70 tisíc litrů nevábně vonícího kalu. \"Musel jsem sáhnout až na dno svých diplomatických schopností, abych je k tomu přiměl,\" vzpomíná badatel, který je vedoucím centra pro chemii životního prostředí na britské Cranfieldské univerzitě. Kejda pak putovala na pole a výzkumný tým zahájil odběr vzorků. Dostávají se antibiotika do půdy, povrchových a spodních vod? Setrvávají v přírodě, nebo se ihned rozloží? Jak působí na zemědělské plodiny a na živé organismy? Evropský projekt ERAVMIS, v jehož rámci výzkum probíhal, se těmito otázkami zabýval jako jeden z prvních na světě. Prezentace jeho výsledků proběhla koncem června v Göteborgu ve Švédsku. Čím se krmí dobytek Do velkochovů dobytka, prasat, drůbeže či ryb míří ročně tisíce tun antibiotik, více než 80 procent z nich jako součást krmiv. Většina těchto látek má za úkol bojovat s infekcemi, jež mohou v obřích chlévech či drůbežárnách bujet jako houby po dešti. Jako by to nestačilo, antibiotika se také již desetiletí používají jako stimulátory růstu. V 60. letech minulého století jistý výzkum prokázal, že hospodářská zvířata rychleji přibývají na váze, zahubíme-li určité bakterie v jejich střevech. Chovatelé tedy krmí zvířata léky, aby zvýšili produktivitu. Preventivním přísunem medikamentů zároveň brání tomu, aby tvorové namačkaní ve velkochovech houfně umírali. Ve zvířecím těle se spotřebuje jen část antibiotik. Zbytek odchází s výkaly. Spolu s hnojem, kejdou či močůvkou míří mimo zdi velkochovů. Dr. Boxall promítl v Göteborgu fotografii rozstřikovače pro hnojení kejdou. V pozadí se rýsoval vepřín pro 10 až 20 tisíc prasat, v popředí pak pole a hned u něj strouha naplněná vodou, v níž bezpochyby končí veškeré splachy a průsaky. Snímek vznikl v USA, fotograf by ale snadno pořídil podobný záběr i v Evropě. Katastrofa? To ne, ale... Vědci potřebovali vědět přesně, kolik antibiotik se na pole dostalo. Během pokusu proto nevystačili s běžným hnojivem, ale museli si připravit vlastní \"směs\". Odtud všechna ta práce s nevábným kalem. A výsledek? Projekt ERAVMIS ukázal, že antibiotika skutečně pronikají do půdy, řek a v malé míře i do podzemních vod. Není jich mnoho, a žádnou bleskovou zkázu tedy nepůsobí. Přesto existuje vážný důvod k zamyšlení. Příroda totiž nedokáže antibiotika rychle odstranit. Šest měsíců po vylití kejdy na pole pokleslo naměřené množství těchto látek jen nepatrně. Vědci jsou přesvědčeni o tom, že léky \"přežijí\" až do následující sezony, kdy se zemědělci postarají o další přísun. V laboratoři, kde badatelé pracovali s o něco vyššími koncentracemi, než byly ty naměřené v přírodě, antibiotika nepříznivě působila na část testovaných organismů. Zpomalovala růst vodních rostlin (okřehku) a narušovala fyziologické pochody některých bakterií. Laboratorní testy přitom trvaly jen krátce. Okřehek pobýval ve společnosti antibiotik pouhých sedm dní, půdní bakterie a živočichové tři až sedm týdnů. V přírodě jsou však organismy vystaveny vlivu léků po mnohem delší dobu, leckde zřejmě nepřetržitě. Navíc na ně nepůsobí jedna izolovaná látka, ale celá armáda různých produktů farmaceutického průmyslu, herbicidů, pesticidů a podobně. Obavy jsou tedy podle autorů studie namístě. Bez dalších výzkumů se neobejdeme. Z toalety do řeky Jako by špatných zpráv nebylo dost, zemědělství není hlavním \"dodavatelem\" antibiotik do životního prostředí. Veškerou jeho \"produkci\" předčí nemocní lidé. Léky vylučované z jejich těl končí v kanalizaci. Co se s nimi děje pak? Současné čističky odpadních vod antibiotika a další léky většinou nezachytí. Medikamenty volně odtékají do potoků, řek či moří. Stávají se také součástí čistírenských kalů. Jak vyplývá z výsledků jiného evropského výzkumu, ani \"lidská\" antibiotika nemizí z přírody, konkrétně z vod, nijak snadno. Projekt REMPHARMAWATER ukázal, že živé organismy je nerozkládají. Dokáže si s nimi poradit sluneční záření, ničí je však jen zvolna a pouze tam, kam dopadá. Mluvíme-li tedy o povrchových vodách, nepřekvapí nás, že situace je nejhorší v severních oblastech během zimy. S vlivem na živé organismy je to podobné jako u veterinárních léků: krátkodobě se antibiotika z lidských těl zdají být neškodná, dlouhodobý vliv by však mohl negativně působit na nejnižší příčky potravního řetězce - řasy a bakterie. Existují také obavy, že by antibiotika mohla proniknout do vodovodní sítě. V Německu k tomu dokonce zřejmě už došlo, musí to ale ještě potvrdit další testy. Nejde však jen o čisté řeky, nezávadnou podzemní vodu a podobně. Ve hře je víc: vznik rezistentních bakterií, proti nimž jsou veškerá antibiotika bezmocná. Lék by byl, ale neúčinkuje \"Superbakterie\" se objevují hlavně kvůli tomu, že se antibiotika používají více, než je zdrávo. Ačkoliv větší nebezpečí představuje neadekvátní léčení lidí, vina padá i na zemědělce. Rezistentní bakterie totiž vznikají například v trávicím traktu hospodářských zvířat. Své zvláštní schopnosti - umění odolávat lékům - pak dokážou předat jiným bacilům, třeba těm, kteří napadají člověka. K přenosu odolnosti může dojít například výměnou genů. Nakazit se lze kontaktem se zvířetem, konzumací jeho masa a dalšími způsoby. Ve zvířecích tělech se pravděpodobně vyvinula například bakterie enterococcus odolná proti antibiotiku \"poslední záchrany\" vankomycinu. Své mimořádné schopnosti si bacil natrénoval na preparátu Avoparcinu, antibiotiku, které zemědělci používali - a někde ještě používají jako stimulátor růstu; tedy jen proto, aby zvýšili produkci. Američané zůstávají v klidu Americká organizace Union of Concerned Scientists (Svaz zodpovědných vědců) nabízí vizi, která se může naplnit již v blízké budoucnosti: přijdete k lékaři s nemocným dítětem, nákaza pochází z jídla. Půjde třeba o salmonelózu nebo jinou střevní nemoc. Lékař předepíše antibiotika, ale ta nezabírají. Bacil salmonelózy si proti nim vypěstoval odolnost. Jaký osud dítě čeká? Řešení těchto problémů existují, jen se pro ně rozhodnout. Evropa se alespoň trochu snaží, Spojené státy nedělají podle Svazu zodpovědných vědců téměř nic, jen obviňují Evropany z vytváření obchodních bariér. Švédsko a Dánsko použití antibiotik jako stimulátorů růstu jednoduše zakázaly. A světe, div se. Zhroutilo se tamní dobytkářství či chov drůbeže? Vůbec ne. Chovatelé se přizpůsobili novým podmínkám, zlepšili péči o zvířata a přežili. Produkce nepoklesla, ceny potravin se prakticky nezvýšily. Evropská unie jako celek se k problému staví méně přísně. Nicméně od roku 1998 alespoň nesmějí být stimulátory růstu ta antibiotika, která se předepisují lidem. Horší je to s preventivními léky ve velkochovech, obranou před smrtonosnými infekcemi. Každá rada je tu drahá. Možná budeme muset přehodnotit způsob, jakým se staráme o zvířata - vepřín pro 10 tisíc prasat nejspíš není ta nejlepší cesta. Svěží vítr by snad mohla přinést nedávno schválená změna zemědělské politiky EU, která má konečně rozetnout ničivou souvislost mezi dotacemi a výší produkce. Jak zlepšit čističky Zatím není jasné, zda mohou rezistentní bakterie vznikat i ve volné přírodě, tedy mimo zdi kravínů, nemocnic či lidských příbytků. Výzkum je teprve na začátku. Přesto by nás neměla nechávat v klidu ani antibiotika, která proudí z lidských těl do kanalizace a do řek. Řešení není v tomto případě složité ani drahé. Stačí vybavit čističky odpadních vod existujícími technologiemi schopnými odstranit léky. Jak ukazuje POSEIDON, třetí výzkumný projekt představený v Göteborgu, medikamenty snadno padnou za oběť například molekulám ozonu, peroxidu vodíku nebo působení ultrafialového záření. Tyto metody ničí dokonce i estrogeny z antikoncepčních pilulek, které mění pohlaví ryb. Zdroj: Lidové noviny


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ASIO, spol.s r.o.
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist