Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

VODNÍ DÍLA

15.09.2004  |  186× přečteno      vytisknout článek

Vodní přehrady a hydroelektrárny bývaly považovány za ideální řešení ekonomických i ekologických problémů. Velká vodní díla však od počátku vyvolávala obavy ochránců přírody a protesty místních obyvatel. Jak se na to dívá svět dnes?

Největší konjunkturu zažily vodní přehrady v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Gigantické hráze rostly jako houby po dešti - v Brazílii, v Japonsku, v Turecku nebo třeba v Číně. Byla období, kdy byly dokončovány dvě až tři přehrady denně. Lidé si od nich slibovali trvalý zdroj čisté elektřiny, dostatek vody pro zavlažovací systémy i do veřejných vodovodních sítí, ochranu před povodněmi, usplavnění dalších říčních úseků a v neposlední řadě i rekreační využití.
V osmdesátých letech počáteční euforie rychle odezněla. V Severní Americe a v Evropě počet nových přehradních nádrží rapidně klesl. O každé nové vodní dílo museli ekonomové svádět tuhé boje s ekologickými aktivisty a řada ambiciózních projektů se nerealizovala. Svou podporu výstavbě přehrad a hydroelektráren postupně omezovala i Světová banka a soukromé peněžní ústavy.

ASUÁN

Jedním z největších kontroverzních vodních děl minulosti byla asuánská přehrada na Nilu. Měla zahájit novou etapu ekonomické samostatnosti Egypta a její budování s pomocí Sovětského svazu mělo i výrazný politický podtext. Po jedenácti letech výstavby ji v roce 1971 slavnostně otevřel prezident Anvar Sadat. Za sto jedenáct metrů vysokou přehradní zdí se vytvořilo pět set kilometrů dlouhé jezero, které výrazně změnilo ráz celé krajiny. Od té doby je přehrada neustálým jablkem sváru mezi zastánci a odpůrci této stavby a nechybějí ani návrhy na její úplnou likvidaci.
Přes veškerou kritiku nelze přehlédnout mnohá pozitiva nilského vodního díla. Turbíny asuánské přehrady pokrývají čtvrtinu spotřeby elektrické energie v celém Egyptě. Počátkem osmdesátých let to bylo dokonce plných sedmdesát procent. Ustaly ničivé záplavy. Zemědělská produkce několikanásobně vzrostla a rolníci dnes díky Asuánu mohou sklízet dvě až tři úrody ročně. To je velmi významné pro pouštní stát s rychle rostoucím obyvatelstvem. Když v letech 1979 až 1988 postihlo východní Afriku katastrofální sucho, podařilo se jeho následky podstatně zmírnit právě díky zavlažovacím systémům z Asuánu.
Nelze přehlédnout ani řadu námitek, které stavbu provázely od samého počátku. Světovou veřejnost znepokojilo zaplavení mnoha starověkých památek a archeologických nalezišť. Některé stavby, například kolosální sochy v Abú Simbel, bylo třeba s velkými náklady rozebrat a přesunout na nová stanoviště, kde jsou vytrženy z původního kontextu.
Poněkud stranou veřejného zájmu zůstala skutečnost, že kvůli stavbě přehrady muselo opustit domovy na sto tisíc rolníků. Mnozí z nich ztratili doslova půdu pod nohama a skončili na dně společnosti.
Dalším nepříjemným následkem pro zemědělce je postupující zasolování půdy v důsledku umělého zavlažování. Méně významný je výpadek pravidelného nanášení úrodného nilského bahna, které známe z učebnic dějepisu. Ve skutečnosti jsou sedimenty splavované z Etiopské vysočiny relativně chudé na živiny a moderní zemědělství by se bez umělých hnojiv stejně neobešlo.

PŘEHRADY VE SVĚTĚ

V současné době je ve světě 45 tisíc velkých přehrad. Jako velké přehrady se podle definice Mezinárodní komise pro velké přehrady (ICOLD) označují vodní díla, jejichž přehradní hráz je vysoká alespoň patnáct metrů, nebo které pojmou nejméně tři miliony kubických metrů vody. Téměř polovina všech velkých přehrad je v Číně. Elektrická energie z vodních elektráren pokrývá devatenáct procent světové spotřeby. Více než dvě desítky zemí využívají k výrobě elektřiny prakticky pouze vodní sílu, mezi nimi například Norsko a Brazílie. V Rakousku dodávají vodní turbíny 75 procent celkové spotřeby, ve Švýcarsku 60 procent, zatímco v Německu jsou to pouhá čtyři procenta.

ZAVLAŽOVÁNÍ A POVODNĚ

Polovina velkých přehradních nádrží slouží k zavlažování. V celosvětovém měřítku dodávají vodu pro třicet až čtyřicet procent veškeré zavlažované půdy.
Důležitou úlohou vodních přehrad je i ochrana proti povodním. Na vrub katastrofálních záplav jde celá třetina škod způsobených přírodními katastrofami. Na Dálném východě je to dokonce plná polovina. Při povodních v Číně v letech 1853 a 1931 zahynulo při každé přes sto tisíc osob. Při nejničivější povodni čínských dějin v roce 1887 bylo kolem milionu obětí. Některé odhady udávají i mnohem vyšší čísla. Stavbou přehrad se škody ze záplav podařilo výrazně omezit.

ZANÁŠENÍ

Velkým problémem přehradních nádrží bylo od počátku jejich zanášení. Materiál usazovaný na dně umělých jezer časem snižuje jejich objem a omezuje tak protipovodňový účinek. Rozsah zanášení závisí na množství sedimentů přinášených jednotlivými řekami. Primát mají v tomto ohledu čínské řeky, v jejichž povodí působí všechny faktory, které zvyšují množství naplavovaného materiálu. Prudké deště, mladé drolivé horniny v Himálaji a snadno erodující sprašové půdy.
Největší množství sedimentů přináší Žlutá řeka (Chuang-che), která podle kalného zbarvení dostala i jméno. V jednom krychlovém metru s sebou unáší třicet pět kilogramů materiálu, při povodních to může být až šest set kilogramů. Druhá řeka v tomto pořadí, indická Ganga, má jen čtyři kilogramy sedimentu v jednom kubickém metru.

ŽLUTÁ ŘEKA

První plány na spoutání Žluté řeky předložili odborníci již v roce 1955. Navrhli tehdy vybudovat 46 přehrad. Když v roce 1961 postavili první z nich, ukázalo se, že již po jeden a půl roce snížily sedimenty její objem o patnáct procent. Vedle hráze proto dodatečně vybudovali hluboké propusti, kterými se z přehradního jezera odplavovaly usazeniny. Dnes již patří takovéto bypassy k běžnému standardu všech nových přehrad. Ukázkovým příkladem je přehrada Siao-lang-ti (Xiaolangdi) na středním toku Žluté řeky se 154 metry vysokou hrází. Její obtoky se řídí speciálním plánem. Přehrada má současně zabránit usazování sedimentů ve spodní části řeky, které způsobují zvyšování koryta nad okolní terén. Proto se usazeniny mají proplachovat vždy až po více letech, a to takovým proudem vody, který je zanese až do moře.

TŘI SOUTĚSKY

Také přehrada Tři soutěsky na řece Jang-c'-ťiang má v první řadě sloužit jako protipovodňová zábrana. Už by se neměla opakovat podobná povodeň jako v roce 1954, kdy na dolním toku řeky zahynulo 30 000 osob. Před obdobím dešťů se má hladina vody v šest set kilometrů dlouhém jezeru snížit o třicet metrů a při nebezpečí povodní má dolů protékat maximální možné množství vody. Tím se současně bez ničivých důsledků propláchne celé koryto řeky a přehradní jezero se zbaví nadbytečných usazenin.
Mnozí kritici pochybují o účelnosti gigantického projektu za dvacet čtyři miliardy dolarů, jehož turbíny mají dodávat 18 200 megawattů elektrické energie. Tvrdí, že stejný účel by splnilo několik menších přehrad. To by však znamenalo větší zábory půdy, neboť podle propočtů spotřebuje malá přehrada více přírodních zdrojů na jeden kilowatt elektrické energie než přehrada velká.

NUCENÉ STĚHOVÁNÍ

Statistická čísla ani argumenty ve prospěch přehrad nejsou žádnou útěchou pro stovky tisíc osob, které musely ustoupit nově budovaným nádržím. V celosvětovém měřítku bylo takto postiženo kolem padesáti milionů lidí. Jen v případě Tří soutěsek šlo o milion osob, u přehrady Siao-lang-ti to bylo 180 000 osob. Dalším trvalým zásahem je nevratná změna biotopů v zaplavené oblasti.

PŘÍRODA

Pokusy oživit přírodu v okolí přehrad a navrátit ji k původnímu stavu ukázaly, že to není jednoduchá záležitost. V roce 1996 něco podobného vyzkoušeli Američané v oblasti Grand Canyon. Jednorázovou umělou záplavou z přehrady Glen-Canyon a z jezera Lake Powell se nepodařilo docílit trvalého návratu původní druhové skladby. Pravidelné vypouštění jezera je neproveditelné vzhledem k závislosti okolních obyva- tel na zavlažovacích systémech a přísunu vody.
Jediným trvalým řešením je úplná likvidace přehradní hráze. V minulém roce bylo v USA zrušeno padesát sedm starších přehrad, ovšem těch menších. Od roku 1999 postihl stejný osud přes sto přehradních nádrží. Několik menších hrází odstranili s patřičnou mediální kampaní Francouzi. Na celkové energetické bilanci se to nijak zvlášť neodrazilo. V průmyslově vyspělých státech stojí přehrady již prakticky na všech příhodných místech. V Německu nenajdeme ani jednu řeku, která by byla ponechána v celém svém toku v přírodní podobě.

ROZVOJOVÉ ZEMĚ

Jinak je tomu v zemích třetího světa. Tady se ještě nabízejí široké možnosti využívání vodních toků. Světová komise pro přehrady však varuje před neuváženými projekty. Africké země by se měly poučit z našich chyb. Například ze zjištění, že projekty sloužící především k zavlažování zemědělské půdy se velmi často minuly cílem. Jejich výsledkem bylo zasolování půdy a negativní dopad na okolní krajinu. Krajním příkladem ekologické katastrofy způsobené zavlažováním je osud Aralského jezera. Po odčerpání vody z jeho přítoků se část jezerní plochy změnila v solnou pustinu.

TECHNICKY DOKONALÉ

Z technického hlediska jsou dnešní přehrady velmi dobře zajištěné proti nepředvídaným událostem a není třeba mít obavy z protržení hráze. Například 196 metrů vysoká železobetonová hráz Itaipú na jihoamerické řece Paraná je protkána 2400 čidly a měřicími sondami, které neustále sledují teplotu, napětí a případné pohyby přehradního tělesa. Obtokový systém je koncipován tak, aby nemohl způsobit podemletí hráze. Turbíny hydroelektrárny Itaipú dodávají devadesát procent elektrické energie Paraguaye a navíc kryjí ještě čtvrtinu brazilské spotřeby.
Nebezpečím horských přehrad jsou hrozící sesuvy půdy. V roce 1963 se v italském údolí Vajont uvolnil dva kilometry široký horský svah a sklouzl do jezerní nádrže. Přehrada nápor vody udržela, ale záplavová vlna se přelila přes korunu hráze, zaplavila pět vesnic a způsobila smrt 2500 osob.
Dnes se v podobných případech nebezpečné svahy zpevňují a trvale se monitoruje jejich stabilita nebo se v takových místech od stavby přehrady raději upustí.
Spor mezi zastánci a odpůrci přehrad není vyřešen. Zdá se však, že z dialogu se poučily obě strany. Největší konjunkturu má výstavba vodních přehrad sice již za sebou, ale jejich význam je přes všechny výhrady a kritické hlasy i v dnešní době nezpochybnitelný.

převzato z časopisu 100 1 zahraniční zajímavost (http://stoplusjedna.newtonit.cz)


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ASIO, spol.s r.o.
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist