Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Obnova infrastruktury se vleče

20.05.2010  |  zdroj: Moderní obec  |  56× přečteno      vytisknout článek

Po roce 2013 budou dotace do vodárenství v České republice zakázanou podporou.

Mimořádné dotace či >>měkké<< půjčky budou určeny jen na řešení mimořádných klimatických nebo společenských událostí. Konstatuje to Ing. František Barák, předseda Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK), který je i ředitelem vodárenské společnosti Vodovody a kanalizace Hradec Králové, a. s.

Přitom na obnovu vodohospodářské infrastruktury by měl vlastník ročně dát zhruba 2 % z její reálné hodnoty. Jak však Ing. František Barák upozorňuje, většina vlastníků zatím nyní vkládá do obnovy méně než 0,5 % hodnoty majetku.

OTÁZKA: Už za necelých osm měsíců by Česká republika měla splnit svůj závazek vůči Evropské unii a zajistit čištění městských odpadních vod v sídlech nad 2000 ekvivalentních obyvatel. Jak reálné vidíte splnění tohoto závazku?

Předpokládám, že termín do 31. 12. 2010 nesplní několik desítek obcí. Ztráta několika let se odráží v celkovém procesu přípravy, který je velice náročný jak z hlediska finančního, tak zpracování projektu. Nejistota v získání potřebného objemu finančních prostředků zpozdila zahájení přípravy projektů a je i jedním z důvodů, proč drobní vlastníci (obce), kteří nemají dostatek finančních prostředků, dosud nezahájili proces přípravy projektů a žádostí o spolufinancování z Operačního programu Životní prostředí (OPŽP). Musím přitom zdůraznit, že hlavním důvodem nesplnění závazku jsou špatně a neodborně sjednané podmínky přijatelnosti čerpání evropských dotací českou stranou. Nikoliv nepřipravenost vlastníků, délka provozních smluv nebo podíl soukromého sektoru u žadatele o dotaci. Podrobným rozpracováváním podmínek přijatelnosti s doplňováním dalších podmínek a regulačních nástrojů se celý proces svou vysokou administrativní a finanční náročností stal pro žadatele tém ěř neschůdný. Časová ztráta několika let se odráží v realitě schvalování a čerpání prostředků na projekty z OPŽP a je hlavním důvodem nesplnění uvedeného závazku.

Je třeba jasně sdělit, že dotace EU do českého vodárenství měly napomoci financovat realizaci směrnice Rady č. 91/271/EHS, tedy zajistit čištění městských odpadních vod podle přísnějších evropských standardů. Evropské dotace k tomu určené jsou jednorázové a z pohledu potřeb finančního krytí obnovy vodárenského majetku poměrně malé. Představují, budou-li vyčerpány, jen asi dvouroční potřebu zdrojů na obnovu české vodárenské infrastruktury.

OTÁZKA: Co vše jiného by tedy pomohlo, aby se tato infrastruktura mohla rychleji obnovovat?

V naší zemi máme 70 tisíc kilometrů vodovodních sítí a 37 tisíc kilometrů kanalizačních rour, více než 2255 čistíren odpadních vod, 12 645 vodojemů a 3645 úpraven vod nebo zdrojů a desetitisíce dalších vodárenských provozních objektů. Velká většina infrastrukturního majetku je uložena v podzemí a představuje poměrně komplikovaný systém. Tento majetek v reálných cenách přesahuje 1000 miliard korun - přibližně 100 tisíc korun na každého obyvatele. Chceme-li, aby zařízení byla funkční a dokázala vyrábět a dodávat kvalitní pitnou vodu, musíme je pravidelně obnovovat, každých zhruba 40 až 45 let. To znamená ročně dávat zpět do sítí přibližně tolik peněz, kolik utrácíme za vodné a stočné, čili okolo 2500 korun na občana ročně. Jenže na obnovu ve většině míst přispíváme podstatně méně, než je třeba. Neumožňuje nám to nízká cena vodného a stočného. V posledních letech jsou proto investice do obnovy zhruba na čtvrtině požadované výše. V malých společnostech nebo svazcích, kde udržují velmi nízkou cenu vody, majetek dokonce neobnovují vůbec - není tam na to z čeho brát.

Jak známo, už druhým rokem musí vlastníci vodárenské infrastruktury plnit plán obnovy. Zásadním problémem jeho optimální realizace je relace mezi výší odpisů vodárenského majetku a cenou vodného a stočného. Na obnovu by měl ročně vlastník dát zhruba 2 % z reálné hodnoty majetku. Nyní většina vlastníků vkládá do obnovy méně než 0,5 % hodnoty majetku. SOVAK ČR se snaží obecnou i odbornou osvětou vysvětlovat, že obnova sítí a technologií musí být financována vlastníky především z ceny vody. Je třeba přestat s politickým populismem a s využíváním ceny vody jako politického nástroje.

A ještě jedna poznámka: Aby vodárenské sítě a technologie konstantně sloužily, musíme je zodpovědně obnovovat v reálných, nikoliv v pořizovacích cenách. Uvedu příklad: Stále sloužící, ale dosluhující úpravna vody ze sedmdesátých let minulého století tehdy vybudovaná za 70 milionů korun bude dnes stát pětinásobek. Je-li dosud odepisována v pořizovací hodnotě, vlastník samozřejmě nemůže mít žádné zdroje na výstavbu nové úpravny. Kde tedy získá zdroje? Jedině z vodného a stočného. Pro financování může využít i komerční úvěry, půjčky obcí nebo předplacené nájemné. Vše ovšem bude muset jednoho dne vrátit.

OTÁZKA: Jak vidíte strategii financování vodohospodářské infrastruktury po roce 2013, kdy Česká republika bude do rozpočtu EU už přispívat více, než z něho bude čerpat?

Po roce 2013 budou dotace do vodárenství v České republice zakázanou podporou. Mimořádné dotace či >>měkké<< půjčky budou určeny jen na řešení mimořádných klimatických nebo společenských událostí. Vlastníci vodárenské infrastruktury budou muset spoléhat pouze na sebe, stát už jim příliš nepomůže. Chtějí-li tedy starostové rekonstruovat nebo dokonce budovat vodovod, kanalizaci či ČOV, potom jediným možným zdrojem financování je a bude cena vodného a stočného. Nechtějí-li zvýšit cenu vody, musí počítat s tím, že dílo budou hradit z obecního rozpočtu. Tam, kde je majetek v dobrém stavu a náležitě obnovován, by měla na financování obnovy směřovat nejméně polovina z vybraného vodného a stočného. Kde je infrastruktura v zanedbaném stavu, tam musí dojít k zásadnímu nárůstu ceny vody a podíl směřující do obnovy musí být na několik let, než dojde k náležité obnově, ještě vyšší.

OTÁZKA: Může být řešením i častější využívání koncesního modelu (projektů PPP)?

Projekty partnerství veřejného a soukromého sektoru, tedy projekty PPP, jsou jednoznačně jedním z mnoha vhodných konceptů při realizaci nejen projektů spojených s dobudováním vodárenské infrastruktury. Už i nyní jsou za projekty PPP považovány mnohé stávající provozní vztahy, jejichž šíře je v ČR značná. Typickým případem PPP projektu je však často situace, kdy právě soukromý subjekt přímo participuje na výstavbě infrastruktury, kterou následně po určitou dobu využívá. Výhody či nevýhody takového řešení vyplývají z konkrétní situace vlastníka. Aktuální situace, kdy jsou mnohé probíhající projekty kritizovány, neodpovídá potenciálu, který model PPP nabízí. Zejména do budoucna lze očekávat s přibývajícími příklady úspěšných realizací spíše zvýšení počtu tzv. oddílného nebo koncesního modelu. Ve vztahu ke stávajícímu znění koncesního zákona slýcháme častou kritiku. Množství dosud uskutečněných koncesních řízení naznačuje, že je oprávněná. Proto bychom přivítali zjednodušení práv ní úpravy a její soulad s požadavky EU v oblasti koncesí, které jsou však paradoxně v plenkách. Některé požadavky, třeba. na obstarávání souhlasu ministerstev nebo uveřejňování informací, se zdají být přehnané a formalistické.

OTÁZKA: Samostatnou kapitolou je jistě i uplatňování zákona o vodách (vodního zákona) v praxi z pohledu vlastníků a provozovatelů vodohospodářské infrastruktury...

Podle tohoto zákona postupují vodoprávní úřady při řešení projektů vodohospodářské infrastruktury jako speciální stavební úřady. Řízení před nimi komplikuje nejednotnost výkladu takových pojmů, jako jsou udržovací práce či údržba, jinak definovaní účastníci řízení apod. V některých případech se projevuje nekoncepčnost orgánů územního rozhodování při posuzování projektů vodovodů a kanalizací, nerespektování vazeb mezi územním plánem a plánem vodovodů a kanalizací, řešení jednotlivých projektů bez souvislostí s řešením širší lokality - například pokud jde o odvádění odpadních a srážkových vod samostatnou oddílnou kanalizací. Složitá je situace u vodovodních a kanalizačních přípojek, k jejichž umístění je třeba územního rozhodnutí, resp. územního souhlasu, přičemž jejich stavbu může stavebník v souladu se zákonnými podmínkami provést bez povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu, příp. jen s ohlášením. Většina stavebníků nevnímá, že řízení o stavbě přípojky se již velmi zjednoduši lo. Ale pro provedení stavby přípojek platí také zákon o vodovodech a kanalizacích, což zase často neregistrují ani stavební úřady.

OTÁZKA: Co vítáte v novele vodního zákona, přijaté po Poslanecké sněmovně v březnu nyní koncem dubna už i Senátem?

Za přínos vládní novely vodního zákona považují vlastníci a provozovatelé fakt, že byl doplněn v § 1 účel zákona - přispívat k zajištění zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Dále se podařilo v § 5 odst. 3 doplnit otázku využívání srážkových vod tím, že se stavebníkům ukládá povinnost zajistit vsakování nebo zadržování a odvádění povrchových vod vzniklých dopadem atmosférických srážek na stavby (tj. srážkových vod) v souladu se stavebním zákonem. Obdobně se problematice srážkových vod věnuje i doplnění ust. § 38 odst. 2, do něhož byla začleněna úprava rozlišení srážkových vod a vod odpadních z dešťových oddělovačů, která sem byla přenesena z prováděcí vyhlášky k zákonu o vodách. Vlastníci i provozovatelé vodovodů považují za velmi účelné zjednodušení administrativy kolem poplatků za odběr podzemní vody, které je bezesporu přínosem i pro státní správu. V tomto smyslu má svůj význam rovněž doplnění § 115, kterým se upřesňují a doplňují ustanovení upravující vodoprávní řízení, a doplnění ust. § 109, kterým byla posílena pravomoc vodoprávních úřadů.


Ing. František Barák, předseda SOVAK ČR: Jménem našeho sdružení zvu všechny odborníky i další zájemce o vodárenskou problematiku z řad představitelů obcí a měst jak na Mezinárodní výstavu výstavu VODOVODY A KANALIZACE (VOD-KA), kterou SOVAK ČR pořádá v Brně ve dnech 25. až 27. května, tak na celý Mezinárodní vodohospodářský a ekologický veletrh WATENVI, který tvoří naše výstava spolu s Mezinárodním veletrhem techniky pro tvorbu a ochranu životního prostředí ENVIBRNO. Určitě si nenechte ujít ani Mezinárodní veletrh komunálních technologií a služeb URBIS TECHNOLOGIE, který tyto tradiční veletrhy na brněnském výstavišti doplní ve stejném termínu.

AUTOR: IVAN RYŠAVÝ


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ASIO, spol.s r.o.
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist