Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Poteče voda z moře do moře?

23.06.2012  |  zdroj: Technik  |  85× přečteno      vytisknout článek

galilejJe to vlastně jezero, které se rozkládá v jižní části dlouhého údolí mezi Izraelem na západní a Sýrií a Jordánském na východní straně...

Údolím protéká v jeho severní části řeka Jordán, pramenící v horstvu Hermon na hranici Izraele s Libanonem a protékající Genezaretským (Galilejským) jezerem. Jižně od něho tvoří hranici mezi Izraelem, resp. Palestinskou autonomií (západním břehem) a Jordánskem a vlévá se do zmíněného Mrtvého moře. Je to jediný vodní tok, který toto "moře" napájí.

Název "moře" nese tato vodní plocha od dávných dob, kdy představy lidí o vzdálenostech byly jiné než dnes. Ostatně jako moře jsou označovány i jiné vodní plochy, které jsou de facto jezery a honosný název moře získaly díky své velké rozloze, např. moře Kaspické.

Hladina klesá, vody je stále méně

mořePřitom Mrtvé moře je mořem ve smyslu velké vodní plochy bohužel stále méně a méně. Jeho plocha se totiž neustále zmenšuje. Zatímco v letech 1900-1905 byla jeho plocha 950 čtverečních kilometrů, v roce 2000 už to bylo jen 650 km2, tedy o třetinu méně. Objem vody se během stovky let zmenšil ze 155 na 135 krychlových kilometrů, tedy o 20 km.

Mrtvé moře leží v proláklině vzdálené několik desítek kilometrů na východ od východního břehu Středozemního moře - tato proláklina je podle zjištění geografů a geofyziků pokračováním zlomu (riftu) z východní Afriky. Jestliže hladina byla v roce 1900 na hodnotě -392 metry pod úrovní hladiny Středozemního moře, v roce 2000 to už bylo minus 413 metrů. Úbytek vody přinesl logicky i pokles hladiny jezera až o deset metrů. Vzhledem k tomu, že břeh Mrtvého moře se na západní straně svažuje směrem k jeho středu povlovně, zatímco východní jordánský břeh jde prudce do hloubky, jsou na tom škodní ti, kdo žijí, pracují a podnikají na izraelském břehu. Tam jsou totiž turistická a balneologická střediska zaměřená na léčbu různých kožních a nervových nemocí vysoce slanou vodou Mrtvého moře. Dnes je běžným jevem, že hotelové komplexy, které byly ještě před dvaceti třiceti lety přímo u vody, jsou od ní vzdáleny několik stovek metrů, a v některých případech se turisté a lázeňští hosté z hotelů dopravují ke koupání v mrtvém moři dokonce i speciálními turistickými vláčky, které v krajních případech ujedou i několik kilometrů. V posledních dvaceti letech začala vznikat balneologická centra i na jordánském břehu jezera, která samozřejmě vzhledem k uvedeným skutečnostem snižování hladiny tolik nepociťují.

Odborníci předpovídají, že pokud bude úbytek vody v jezeře pokračovat dosavadním tempem, poklesne do roku 2020 jeho hladina o dalších nejméně osm metrů.

Kdo anebo co za to může?

Názory, že Mrtvé moře se nalézá v pouštní oblasti západní Asie, kde byly a jsou odjakživa vysoké teploty (v létě kolem 50 °C), a tudíž se voda intenzivně vlivem horka hodně odpařuje, odborníci dnes jednoznačně odmítají. Právem poukazují na to, že v minulých stoletích bylo v oblasti Mrtvého moře klima stejné a k žádnému úbytku vody a vysychání nedocházelo. Příčinu vidí vědci v zemích, jichž se tento problém bezprostředně dotýká (tedy hlavně v Izraeli, Jordánsku a v oblasti spravované palestinskou samosprávou na Západním břehu Jordánu) i vědci zabývající se touto otázkou v USA a západní Evropě jinde, a to v neuvážlivém působení člověka.

mrtveZemě, jimiž protéká, resp. které odděluje Jordán, totiž odebírají z této řeky (která by se ostatně podle evropských měřítek dala nazvat spíše větším potokem) neúměrně velká množství vody potřebné pro průmysl, zemědělství a komunální hospodářství, hlavně vodovodní sítě. Nadace pro výzkum životního prostředí Global Nature Fund (GNF) v Bonnu zjistila, že zatímco ještě v roce 1948 protékalo dolním tokem Jordánu (tedy pod jeho výtokem z Genezaretského jezera) do Mrtvého moře 1850 milionů kubických metrů vody za rok, v roce 2005 už to bylo jen pouhých 200 milionů m3 vody. Navíc tento dolní tok Jordánu slouží mnoha podnikům v Izraeli a na Západním břehu jako stoka, protože do něho odvádějí i nevyčištěné odpadní vody a splašky, což ke kvalitě vody v jezeře samozřejmě nepřispívá, i když se nevhodné příměsi ve větším množství vody hlavně v severní části Mrtvého moře poněkud rozředí.

Ale ne dosti na tom. Izrael a Jordánsko odebírají vodu také přímo z jezera, a to 260 až 300 milionů kubických metrů ročně. Činí tak sice s bohulibým úmyslem tuto vodu odsolovat, ale tento úbytek je samozřejmě znát a s ekologickými kritérii hodnotícími stav a vývoj jezera je samozřejmě v rozporu.

Obrovským odběratelem vody v jižní části jezera na izraelské straně je velký závod využívající sůl z jezerní vody s její mimořádně vysokou koncentrací k výrobě hnojiv a mnoha dalších chemických produktů. Zde přitom došlo k určitému kouzlu nechtěného, resp. k realizaci kroku, se kterým nikdo původně nepočítal: protože hrozilo, že v důsledku velkého úbytku vody rozdělí mělčina na nejužším místě Mrtvé moře na dvě části a ztíží se tak přístup k soli, vybudoval zmíněný závod (Izraelské závody potaše) kanál mezi oběma částmi jezera, takže zajistil aspoň uchování jeho celistvosti.

Politika stranou - jde o vodu (a tedy o život)

Jak známo, vztahy mezi státy, resp. politickými reprezentacemi na Blízkém východě nejsou zdaleka ideální. O vztazích mezi Izraelem a Palestinskou autonomií není jistě zapotřebí se šířit, vztahy mezi Izraelem a Jordánskem sice existují na diplomatické úrovni, nicméně sympatiemi ke druhému partnerovi ani jedna z obou stran neoplývá. O to překvapivější a potěšitelnější je fakt, že aspoň pokud jde o záměry na záchranu Mrtvého moře, nalézají tito tři partneři společný jazyk. Problém vody totiž tíží všechny a podvazuje jejich plány hospodářského a sociálního rozvoje. Od záměrů je samozřejmě dlouhá cesta k politické vůli, ekonomickým kalkulacím, zajištění finančních a technických prostředků a investicím. Nicméně záměrem se vždycky začíná.

mrtvePodle odborníků z výšeuvedeného pracoviště GNF, pokud by se měl vrátit relativně ještě uspokojivý stav z roku 1978, mělo by se do Mrtvého moře dostat ročně aspoň 900 miliard kubických metrů vody. Se srážkovými spady v této oblasti příliš počítat nelze, takže by muselo jít o přivedení vody odjinud. A odkud?

Jedna skupina expertů navrhuje přivádět vodu potrubím a kanály z jednoho či dvou míst na izraelském pobřeží Středozemního moře směrem na východ přes oblast Galileje na severu země a pak vést vodu stejným způsobem paralelně s tokem Jordánu až do severní části Mrtvého moře.

Jiná skupina expertů pléduje pro proražení průplavu ze Středozemního moře, se začátkem v oblasti Gazy přes severní část poušti Negev do Mrtvého moře - s vyústěním v nejužším místě Mrtvého moře.

V poslední době si na rozdíl od obou předchozích návrhů, které se objevily už dříve, získává značnou popularitu tzv. " Vodovod míru", který by měl vést ze severního výběžku Rudého moře, z oblasti izraelského přístavu Eilat (Akabský záliv), střídavě po izraelském a jordánském území na sever, kde by ústil do jižního konce Mrtvého moře. Šlo by o kombinaci průplavu a vodovodu o celkové délce 180 kilometrů.

Tímto vedením by se ročně mělo přepravit z Rudého do Mrtvého moře 1900 milionů krychlových metrů mořské vody. Část z ní by v cílovém místě byla hned používána k odsolování a výrobě sladké vody, jež by se rozváděla do Izraele, na území Palestinské samosprávy a do Jordánska. Zbytek vody by doplňoval Mrtvé moře. Protože výškový rozdíl mezi jižním cípem Mrtvého moře a Akabským zálivem je cca 400 metrů (Mrtvé moře je v proláklině, Rudé moře má hladinu výše), využívala by tento rozdíl (přečerpávací) vodní elektrárna k výrobě proudu.

Francouzská firma Coyne et Bellier již z pověření Světové banky vypracovala studii proveditelnosti tohoto projektu (ta stála 16 milionů dolarů). Jeden z jejích autorů, David Meehan, odhaduje jenom stavební náklady na cca 10 miliard dolarů. Jelikož se kromě postavení kanálů a potrubí má jednat také o elektrárnu, odsolovací kapacitu a vodovodní síť pro rozvod odsolené vody, odhadují se celkové náklady na nejméně 16 miliard dolarů.

Nečekaný odpor ekologů

V současné době jsme svědky situace, která se může zdát na první pohled paradoxní: proti příliš velkým odběrům vody, která do Mrtvého moře vůbec nedoteče anebo která se z něho ve velkém odčerpává, samozřejmě už dlouho vystupují ekologická hnutí v zemích, jichž se tento problém dotýká nejvíce (hlavně v Izraeli), i jinde ve světě. Zároveň se však nyní ekologové staví proti myšlence přivádění vody do Mrtvého moře z Rudého moře. I v této otázce je nejvíce slyšet izraelské ekology. Nejde přitom o skupinky ekologů, kteří by problém politizovali, nýbrž o hlasy ekologů z vysokých škol a výzkumných pracovišť. Pokud by se záměr vybudovat "Vodovod míru" měl v blízké či vzdálenější budoucnosti realizovat, bylo by zapotřebí, aby jejich názory byly řádně zohledněny, neboť mají patřičnou argumentační hloubku.

Co především namítají tito oponenti myšlenky přivádění vody z Rudého do Mrtvého moře? Poukazují např. na to, že voda v Rudém moři obsahuje značné množství síranů (sulfátů), zatímco voda Mrtvého moře je vápnitá. Pokud by nedošlo k důkladnému promísení obou druhů vod, mohlo by to vést k tomu, že by se na březích a na dně jezera vytvářely velké a početné útvary z kamenné soli (chloridu sodného) a sádry, a to v daleko větší míře, než se na březích kumuluje sůl v různých útvarech dnes.

Jiná námitka uvádí, že při míchání vod hrozí rozmnožení bakterií řas, jež způsobují, že se voda zakalí, a přitom ji ohřívají, což vede k tomu, že se pak voda o to rychleji odpařuje. Zvláště bakterie Archaea jsou pověstné tím, že ve slaném prostředí produkují rudohnědý sliz.

Pan Stefan Hoermann z GNF uvádí i další námitky a je toho názoru, že přivádění vody z Rudého moře by zásadně změnilo chemické poměry v Mrtvém moři - a to k horšímu. Podobné kritické či přinejmenším rezervované stanovisko k myšlence "Vodovodu míru" zaujímají i představitelé izraelského průmyslu, hlavně chemického, kteří jinak, jak známo, s ekology často nesouhlasí.

Námitkou, kterou rovněž nelze bagatelizovat, je též upozornění na riziko zemětřesení, které je v oblasti prolákliny Mrtvého moře poměrně značné. Zemětřesení v místě tohoto tektonického zlomu by mohlo poškodit nebo úplně zničit potrubí anebo kanály a slaná voda z nich by se tak dostala pod zemi, kde by znehodnotila zásoby spodní (sladké) vody, se kterou by se smísila.

Ekologové bohužel zatím nenabízejí alternativu, která by přínos stavby vodovodu z Rudého do Mrtvého moře adekvátně mohla nahradit. Vypracovávají návrhy a programy šetření s vodou v průmyslu i v domácnostech a programy pro efektivnější využívání a recyklaci odpadních vod. Jak odborníkům v Izraeli a v Jordánsku, tak v ostatních zemích, které se zabývají vodohospodářstvím Blízkého východu, je ale zřejmé, že takové kroky nijak z nemohou řešit situaci, kdy v zemích tohoto regionu světa roste průmyslová výroba, počet obyvatel a také životní standard a nároky, což všechno s sebou nese i značné nároky na spotřebu vody.

Existují i koncepce, které navrhují, aby celá oblast Mrtvého moře a jeho pobřeží kolem dokola byla vyhlášena biosférickou rezervací, takže by se stala chráněným územím, ale ty - na rozdíl od výšeuvedených racionálních argumentů ekologů - nemají naději na to, že by mohly být vyslyšeny. Už proto ne, že jenom obcházejí problém a že by jenom konzervovaly dosavadní tendenci, která vede k tomu, že Mrtvé moře je stále menší a menší. Myšlenka rezervace se přirozeně vůbec nezabývá ostatními oblastmi zemí kolem jezera, které mu berou vodu.


Záměr byl už v polovině 19. století

Myšlenka přivést vodu do Mrtvého moře (a tak snížit jeho slanost, kvůli které v něm ani nemohou žít ryby) není nová. Jako první s ní přišel v roce 1855 anglický admirál William Allen (1792-1864), který k němu chtěl postavit průplav ze Středozemního moře. Stejný plán měl později Dr. Theodor Herzl (1860-1904), tvůrce ideologie sionismu, inspirátor hnutí, jež později vedlo ke vzniku státu Izrael. Tomu šlo hlavně o to, aby se výškového rozdílu mezi hladinou Mrtvého moře a jeho okolí dalo využívat pro výrobu elektřiny. Byly tu i jiné představy. Jednu z nich na mapce ukazuje zelená čára, vedená z oblasti Gazy do nejužšího místa Mrtvého moře.

V 50. letech minulého století byl v USA vyhotoven plán výstavby vodovodu protínajícího pásmo Gazy a poušť Negev (viz zelená čára na mapce). Tehdy bylo smyslem dosáhnout zvýšení hladiny jezera, která už tenkrát markantně klesala, energetický aspekt byl vedlejší. V roce 1977 byl v Izraeli vypracován návrh postavit vodovod od Středozemního moře na východ, kde by se pak jižně od Genezaretského jezera stočil souběžně s tokem Jordánu na jih a vedl až do Mrtvého moře (na mapce fialová čára). V současné době se nejvíce nadějí přikládá návrhu na vedení vody z Rudého moře (červená čára na mapce).


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
ASIO, spol.s r.o.
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist