Martin Bernard: Stovky milionů se mohou zdát hodně, ale podívejte se na ČEZ, tam se vysokým ziskům nikdo nediví

Martin Bernard, ředitel firmy Veolia Voda v ČR

Rozhovor.

Obvinění, že vodárenské společnosti zneužívají svého monopolu, jsou podle šéfa české Veolie Voda Martina Bernarda lichá. "Provedli jsme obrovská zefektivnění provozu," říká v rozhovoru pro HN. Právě úspory a efektivita podle něj stojí za vysokými zisky společnosti, a ne neustále rostoucí ceny vody.

OTÁZKA: HN: Ceny vody od počátku příštího roku opět vzrostou, o kolik u zákazníků Veolie?

Navýšení by mělo být v průměru mezi 5 až 6 procenty. Nedá se ale vyloučit, že v některých oblastech vzrostou ceny víc, zejména pokud se v dané oblasti investovalo anebo se má investovat.

OTÁZKA: HN: Jak vypadá situace v Praze? Magistrát přišel s tím, že si chce sám řídit úpravny vody Želivka a Káraný.

U těchto dvou lokalit vypršela po patnácti letech provozní smlouva a Praha se rozhodla jít způsobem samoprovozování. Jsme ale přesvědčeni, že jejich náklady půjdou výrazně nahoru. Izolovaná společnost nebude schopná vyvinout na dodavatele takový tlak a snížit náklady na naši úroveň.

OTÁZKA: HN: Podle magistrátu v Praze vodárenské firmy přespříliš vydělávají. Jak to nastavení v Česku vidíte vy?

S tím nesouhlasím. Spíše kvůli požadavkům EU na přidělování dotací vzniká jiný pohled na celý systém. Obce jsou dnes tlačeny k tomu, aby smlouvy byly uzavírány na kratší dobu. Každý provozovatel si ale rozmyslí investování, když má jen desetiletou perspektivu.

OTÁZKA: HN: V Česku ale ceny vodného a stočného rostou - a spolu s tím i dividendy firem.

My dividendy od roku 2007 snižujeme. A klesají nám i zisky. Pokud se například v Praze nedohodneme na nárůstu ceny, tak náš objem nákladů včetně zisků nemůže vzrůst víc než o inflaci. Cena, která rostla poslední čtyři roky, byla daná jen nárůstem nájemného a poklesem fakturovaných objemů vody. A pokud nám to město nepovoluje promítnout do ceny, musíme zvýšit efektivitu a snížit náklady anebo zisk.

OTÁZKA: HN: I přesto dosahuje Veolia velmi dobrých zisků.

Záleží na tom, k čemu to vztahujete. Když si někdo spočítá objem zisků, tak se to jako stovky milionů může zdát hodně. Ale podívejte se na ČEZ, tam se nikdo vysokým ziskům nediví. Naše investice navíc nebyly zanedbatelné. Oproti menším obcím a společnostem máme také mnohem nižší náklady, provedli jsme také zefektivnění provozu. V Pražských vodárnách a kanalizacích v roce 2001 pracovalo 2140 zaměstnanců, dnes 1060 a provádějí ty samé činnosti. Bavíme se tak o 200 až 300 milionech korun ročně. To se vše nějakým způsobem transformovalo do zisku, ale nemá to zásadní vliv na cenu. Cena roste, jelikož se do ní promítá nájemné.

OTÁZKA: HN: Evropská komise kritizuje nejen zisk, ale i délky smluv. Ani v tomhle nemá pravdu?

Je strašně jednoduché vzít zahraniční společnost a udělat z ní zlého kapitalistu. Ale vezměte si, kdy ty smlouvy byly uzavírány, tedy okolo roku 2000. To byly preferovány dlouhodobé smlouvy, aby provozovatelé nevybydlovali infrastrukturu a měli důvod do ní investovat. Podmínky přijatelnosti v roce 2007 naopak chtěly smlouvy kratší.

OTÁZKA: HN: Je vodárenská infrastruktura v Česku vybydlovaná? Podle kritiků jsou nájmy tak nízké, že obcím nestačí na rekonstrukce.

Myslím si, že ne. Vlastníci mají již zhruba pět let zakotvenou povinnost vypracovávat plány financování obnovy infrastruktury. To vyžaduje spolupráci vlastníka i provozovatele. Naše smlouvy se postupně upravují tak, aby byl vlastník ujištěn, že k vybydlování nedojde.

OTÁZKA: HN: To ale neznamená, že nájemné je dostatečně vysoké. Pomohla by lepší regulace?

Stávající regulace věcně usměrňuje cenu vodného a stočného. A v rámci této ceny je položka nájemného, které platíme vlastníkovi. Ten z toho má platit udržovací investice. A je to na jeho odvaze, jestli nájemné vzroste o tolik a o tolik, aby investice mohl provádět.

OTÁZKA: HN: Právě díky nízkým nájemným ale vzniká pocit, že celý systém byl po roce 2000 nastaven špatně.

Kdo má ten pocit? Několik úředníků v EU? A po deseti letech říct, že se nastavil trh špatně... nastavilo se dobře bankovnictví? Nastavil se dobře chemický průmysl? Všechno mělo nějaký vývoj. Prošli jsme transformačním obdobím...

OTÁZKA: HN: ... nemůžete přece argumentovat tím, že v jiných oblastech to bylo ještě horší.

Uzavřely se dlouhodobé smlouvy a nám je dnes předhazováno, že jsme naše podniky dobře transformovali a vytváříme v nich zisky. To je opravdu problém? Všechny ty smlouvy se postupně upravují. Pouze základní parametry, jako je délka smlouvy, pro nás zůstávají nezpochybnitelné.

OTÁZKA: HN: Od příštího roku je nově nastaven přiměřený zisk. Je nastaven správně?

My to zpřesnění vítáme. Počítá se sedmiprocentní návratností kapitálu. Až poradci ministerstva životního prostředí přišli s tím, že jsou tu ti zlí provozovatelé. Nikdo nedbá na to, že zisk může pocházet ze zefektivnění celého systému. Ministerstvo financí nyní poprvé říká, že prioritou regulace cen je ochrana spotřebitele bez ohledu na aplikovaný provozní model. Jednoduše je tam investovaný kapitál, ze kterého se vypočítává zisk.

OTÁZKA: HN: Není problém právě to, že soukromé firmy budou vypočítávat zisk i z majetku obcí, který nevlastní?

Na tom se provozovatel s vlastníkem musí domluvit. Jsou tu navíc malé společnosti, které můžou být někde efektivnější než my. Ale oni tam nemůžou investovat stejné sumy jako my. Mají majetek na leasing a na základě tohoto modelu by pak nebyli schopni vytvářet zisk. Dnes je největší regulací to, že se všechny nové smlouvy musí soutěžit. Problém nastává naopak tam, kde je jen jeden majitel a nic se nesoutěží. U těchto společností to vypadá tak, že vezmete náklady, přičtete k tomu 7procentní zisk, vydělíte to kubíky vody a tuto cenu fakturujete. Efektivitu nikdo neřeší.

OTÁZKA: HN: Nemůže potom ministerstvo financí udělat tři různé modely přiměřených zisků pro tři různé modely fungování vodárenských sítí?

Je tu 2000 provozovatelů. Každá smlouva je unikátní. Kdyby ministerstvo nyní přišlo s tím, že všechny rozdíly podchytí, muselo by zmapovat všechny smlouvy. Co když někoho poškodí? Z toho by vznikaly arbitráže.

OTÁZKA: HN: Říkáte, že nejlepším regulátorem je soutěž. Proč po nás tedy EU požaduje sjednocení regulace? Ani ministerstva se na tom neshodnou.

Evropská komise po nás požaduje nezávislého, ne jediného regulátora. Administrativní náročnost regulovat každý subjekt je enormní. Například na Slovensku reguluje úřad řádově dvacet provozovatelů a vlastníků. Ale u nás jich je přes dva tisíce! Podívejte se na ministerstvo financí. To má pod sebou aparát finančního ředitelství. To oni nám říkají, jak může vypadat zisk a co do nákladů započítat a co ne. Ti nekontrolují nejen nás, ale i další odvětví a mají potřebné know-how.

AUTOR: Petr Lukáč
AUTOR-WEB: www.ihned.cz