Baťův kanál: Z důležité dopravní tepny turistickou atrakcí

Pokud chcete zažít plavbu po kanálu a z paluby lodi pozorovat zlaté lány, zelené louky a historická města, nemusíte jezdit až do Holandska nebo do Francie. Podobný zážitek nabízí Baťův kanál na pomezí Jihomoravského a Zlínského kraje, který byl vybudován před téměř osmdesáti lety a původně sloužil především levnější a jednodušší dopravě lignitu.

Za vznikem kanálu stojí dvě slavná jména - Tomáš a Jan Antonín Baťové. První jmenovaný se v polovině 20. let minulého století zasadil o znovuoživení myšlenky na splavnost řeky Moravy, která se objevovala už za Rakouska-Uherska, po jeho tragické smrti se pak plánů ujal druhý jmenovaný. Hlavním účelem kanálu byla doprava lignitu z dolu v Ratíškovicích do elektrárny v Otrokovicích, tím druhotným pak meliorace a zavlažování okolních polí. Financování stavby v letech 1934-38 si rozdělili všichni zainteresovaní - čtvrtinu zaplatila firma Baťa, které šlo o dopravu zmíněné suroviny, přibližně polovinu ministerstvo zemědělství, jemuž záleželo na vybudování efektivního melioračního systému, a zbylá čtvrtina především na mzdy dělníků šla z pokladny ministerstva sociální péče.

V Baťových úvahách přitom nešlo jen o jižní Moravu, kanál se měl stát součástí propojení tří největších středoevropských řek - Dunaje, Odry a Labe. ,,Několik set kilometrů vodních průplavů by učinilo z Československa stát, kterým by nepřetržitě mohla probíhat veliká část evropského obchodu," nastiňoval tehdejší smělé plány krátký film, který byl v Baťových ateliérech natočen v roce 1945. Baťův kanál byl vyměřen pro lodě do nosnosti 150 tun. Odersko-dunajský kanál, který se tématem našich politiků stává i dnes, byl přitom po válce zamýšlen pro lodě o nosnosti až 1000 tun.

Celková délka vybudované vodní cesty byla bezmála 52 km, přibližně polovina vedla korytem řek Moravy a Dřevnice, zbytek uměle vybudovaným plavebním kanálem. Celkem se na celé jeho délce nachází 14 plavebních komor a technickou zajímavostí je třeba úrovňové křížení řeky Moravy u obce Vnorovy. Hladina kanálu je v tomto místě totiž výše, než hladina řeky a pod jejím korytem proto vede ,,vyrovnávací" potrubí, které zajišťuje stejnou hladinu kanálu před i za křižovatkou. Na části cesty byly čluny s nákladem sunuty pomocí remorkérů, zbytek byly taženy povozy a později traktory, které se pohybovaly po souběžně vybudované komunikaci.

Plavba po kanálu byla zahájena rok před vypuknutím druhé světové války, v jejímž závěru byla velká část zařízení poškozena. Spolu s Baťovými závody byla záhy po skončení války znárodněna i akciová společnost spravující plavební kanál, na kterém se sice v roce 1947 obnovila doprava, neměla už ale příliš dlouhého trvání. Namísto lignitu začaly lodě v 50. letech převážet jen stavební materiál, což se ukázalo jako nerentabilní, a původní závlahový systém ztratil význam se vznikem rozsáhlých družstevních polí. V roce 1961 byla doprava na kanálu zastavena úplně a začala tak třicetiletá etapa postupného chátrání.

První loď na jeho vody znovu vyplula až v roce 1995 a dnes je Baťův kanál především turistickou atrakcí. V provozu je celkem třináct původních plavebních komor a osm přístavišť. Od května do září funguje mezi Veselím nad Moravou a Strážnicí pravidelná lodní doprava a celá vodní cesta je přístupná i pro malé čluny. Ty je možné si například ve Strážnici nebo Starém Městě také vypůjčit. Splavný úsek se rozkládá mezi městy Otrokovice a Rohatec, v plánu je ale jeho výrazné rozšíření, které by sahalo od zdviže v Hodoníně až po Kroměříž. Výrazně by se tak rozrostlo i množství dalších pamětihodností a přírodních zajímavostí, které je možné navštívit v těsné blízkosti kanálu.

Zdroj: www.vodazakladzivota.cz