Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Správná zemědělská praxe z pohledu zákona o ochraně ovzduší a o integrované prevenci

31.10.2003  |  126× přečteno      vytisknout článek

Správná zemědělská praxe z pohledu zákona o ochraně ovzduší a o integrované prevenci Antonín Jelínek, Martin Dědina Článek je převzat ze sborníku z mezinárodní vědecké konference \"Zemědělská a zahradnická technika z hlediska environmentální politiky státu\", která se konala 29.-30. května 2003 v Lednici. Abstract Idea of right agronomic practise is launch to czech legislation by force of Athmospheres law and Nitrite target. What farmers must to compete on plant and animals farms, in order comply with law and Nitrite target requirment, at seccesion of IPPC, is bone of this contribution. Key words: Right agronomic practise, Atmospheres law, Nitrite target, IPPC (Integrated pollution prevention controll law) Abstrakt: Pojem správné zemědělské praxe je zaveden do České legislativy prostřednictvím zákona o ochraně ovzduší a Nitrátovou směrnicí. Co vše musí zemědělci na farmách rostlinné i živočišné výroby splnit, aby vyhověli požadavkům zákona a směrnice v návaznosti na zákon o integrované prevenci je předmětem tohoto příspěvku. Klíčová slova: Správná zemědělská praxe, zákon o ochraně ovzduší, Nitrátová směrnice, zákon o integrované prevenci Úvod Celosvětový posun k šetrnějšímu zacházení s životním prostředí se nevyhnul ani resortu zemědělství. Zemědělství zásadním způsobem ovlivňuje životní prostředí nejen jako tvůrce krajiny, ale hlavně působí ve třech oblastech tj. působí na půdu, vodu a ovzduší. Zemědělská činnost významně ovlivňuje všechny tři oblasti a zvláště intenzivní chovy hospodářských zvířat svými vedlejšími produkty, což jsou hlavně organické zbytky (chlévský hnůj, kejda, drůbeží trus, podestýlka) a plynné emise (amoniak, metan, oxid uhličitý a další skleníkové a zápašné plyny) rovněž negativně působí na životní prostředí. Bylo proto nutné v souladu se snahou o dlouhodobý udržitelný rozvoj přijmout řadu opatření, které významně sníží nepříznivé vlivy zemědělské činnosti na životní prostředí. V Evropské unii byl vypracován systém směrnic, které převedeny do legislativy jednotlivých členských zemí tvoří základ ekologického chápání provozování zemědělských technologií. V české republice se také před vstupem do EU přijalo několik zákonů a směrnic, které jsou plně v souladu s legislativou EU a významně budou ovlivňovat zemědělství v budoucích letech. Dne 5. února 2002 byl v České republice přijat zákon č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2003. Tímto úkonem je do českého právního řádu implementována směrnice Rady 96/61/EC o integrované prevenci a omezování znečištění (Integrated Pollution Prevention and Control - IPPC), která byla v členských státech EU přijata v září 1996 a od října 1999 je v platnosti. Ještě téhož roku se prostřednictvím Ministerstva životního prostředí - garanta implementace směrnice Rady 96/61/EC do české legislativy, do procesu integrované prevence a omezování znečištění zapojila i Česká republika. V resortu zemědělství se první zmínky o dané problematice začaly objevovat na konci roku 2000, kdy byla pro odbornou a širokou chovatelskou veřejnost uspořádána první konference, týkající se implementace směrnice Rady 96/61/EC do resortu zemědělství. Účelem zákona je ochrana životního prostředí jako celku, tzn. přejít od masového využívání koncových technologií, jež pouze převádějí znečištění z jedné složky životního prostředí do druhé, k prevenci a minimalizaci znečištění přímo u zdroje a životní prostředí brát komplexně v celém kontextu výrobních a zemědělských činností. Zákon č. 76/2002 Sb. uplatňuje několik principů s cílem vyšší ochrany životního prostředí při udržitelném vývoji průmyslové a zemědělské činnosti. Princip prevence nahrazuje dosud uplatňovaný postup sledování výstupů výroby a stupeň znečišťování těmito výstupy zaměřením na vstupy výroby a na efektivnost jejich využívání. Pro prevenci znečištění je tedy důležité řízení materiálových a energetických toků v průběhu výroby, uvážlivá volba vstupů s uplatněním bezodpadových technologií. Je to v podstatě omezení strategie zavádění tzv. koncových technologií, tj. technologií přidávaných na konce výrobního postupu za účelem zachycení anebo úpravy produkovaných nečistot a jejich nahrazení prevencí vzniku odpadů a zavedením úsporného hospodaření se surovinami a energiemi. Princip integrovaného povolování představuje posun od posuzování vlivu výroby na jednotlivé složky životního prostředí (vzduch, voda, půda) a zaměření se na komplexní zhodnocení výrobní činnosti jako celku. Tento postup vyžaduje podrobnou analýzu jednotlivých výrobních procesů. Princip náhrady škodlivých látek za méně škodlivé dává prostor pro analýzu použitých prostředků a technologií zejména v oblasti sanitace a hygieny, kde vývoj jde v posledních letech prudce vpřed. Princip snižování rizika u zdroje je spojen s modernizací a zdokonalováním výrobních technologií a používaných technik. Úzce souvisí i s principem uplatňování nejlepších dostupných technik (BAT - Best Available Technique). Princip vyjednávání a komunikace spočívá v dialogu mezi žadatelem a povolujícím orgánem. Smyslem tohoto vyjednávání je domluvení podmínek pro provoz zařízení tak, aby vyhovovaly jak životnímu prostředí, tak podnikatelským záměrům provozovatele zařízení, a přitom aby výrobce ekonomicky nelikvidovaly. Výsledkem je dohoda o opatřeních a termínech jejich realizace. Princip výměny informací a zveřejňování dat slouží k maximální informovanosti výrobců o technologických a technických možnostech v rámci stanovených BATů, ale také k informovanosti veřejnosti o rizikách ohrožujících životní prostředí a o opatřeních, které mají tato rizika minimalizovat. Na druhé straně veřejné projednávání může ochránit i provozovatele zařízení od nereálných požadavků bez technických možností jejich naplnění. Princip subsidiarity přenáší rozhodovací povinnost na místní orgány, zodpovědné za udržitelný rozvoj ve svém regionu. Zákon o IPPC je tzv. horizontálním zákonem, je to předpis speciální, jehož aplikace má přednost před použitím složkových zákonů. Znamená to, že povolovatel provozů (Krajský úřad) bude postupovat podle zákona o IPPC při posuzování žádosti o povolení činnosti. Cílem zákona je zpřehlednit, provázat a zjednodušit pracovní postupy v rozhodování podle složkových zákonů v oblasti životního prostředí prostřednictvím tzv. integrovaného povolování, jehož výsledkem má být rozhodnutí o žádosti pro vydání integrovaného povolení. Integrované povolení bude nahrazovat rozhodnutí, stanoviska, vyjádření a souhlasy, které jsou vyžadovány podle jiných právních předpisů, pokud je jimi dáván souhlas k provozu zařízení nebo k činnosti provozované v zařízení, nebo pokud je neopomenutelným podkladem v rámci procesu povolování staveb tzn., že provozovatel nemusí jako doposud žádat o jednotlivá dílčí složková povolení jednotlivé dotčené orgány, ale podá pouze jednu žádost v elektronické a písemné podobě a ty pak vydají svá stanoviska již přímo povolovateli. S tímto tématem souvisí i rozsah novelizovaných předpisů. Ze strany EU je požadováno jako minimum integraci v oblasti ovzduší, vody, znečišťování půdy a odpadů. Zákon č. 76/2002 Sb. tento minimální požadavek přesahuje o oblast ochrany půdy, ochrany přírody a krajiny, lázeňství, veterinární péče a částečně i o oblast veřejného zdraví. Jedná se o tyto předpisy: zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 98/1999 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb. zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění zákona č. 238/1999 Sb., zákona č. 67/2000 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb. zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší). zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 347/1992 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., zákona č. 3/1997 Sb., zákona č. 16/1997 Sb., zákona č. 123/1998 Sb., zákona č. 161/1999 Sb., zákona č. 238/1999 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb. zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon) zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 154/2000 Sb. a zákona č. 102/2001 Sb. zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 254/2001 Sb. a zákona č. 274/2001 Sb. Zákon č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci) rozlišuje dva druhy zařízení: Za tzv. stávající zařízení je považováno takové, pro které byla podána žádost o stavební povolení podle stavebního zákona do 30. října 1999 a které bylo uvedeno do provozu do 30. října 2000. Po nabytí účinnosti zákona bude muset stávající zařízení získat integrované povolení do 30. října roku 2007. Na první pohled se může zdát, že je to dostatečně dlouhá doba na zajištění povolení, ale vzhledem k počtu zařízení, kterých je v současnosti pouze v sektoru zemědělství okolo 460 a na lhůtách určených k projednání žádosti, nelze tuto problematiku v žádném případě podcenit. Za tzv. nové zařízení je považováno takové, jež bylo uvedeno do provozu mezi 30. říjnem 2000 a 1. lednem 2003 a zařízení, které ještě nebylo uvedeno do provozu do 1. ledna 2003, ale bylo pro něj vydáno stavební povolení. U těchto zařízení bude muset provozovatel podat žádost o integrované povolení do 3 měsíců od nabytí účinnosti zákona, tím dojde k revizi již vydaného stavebního povolení a zařízení bude muset získat i integrované povolení. Provozovatel zařízení, který podal žádost o stavební povolení do dne nabytí účinnosti zákona a jestliže pro toto zařízení ještě stavební povolení nebylo vydáno, je povinen doložit integrované povolení současně s návrhem na zahájení kolaudačního řízení. Sankce za neplnění litery zákona o integrované prevenci jsou značné a pro ilustraci jsou citovány články 4 a 5 §37. (4) Pokutu do výše 4 000 000 Kč Česká inspekce životního prostředí uloží provozovateli zařízení, jestliže provozuje zařízení bez platného integrovaného povolení nebo neplní podmínky integrovaného povolení. (5) Pokutu do výše 7 000 000 Kč Česká inspekce životního prostředí uloží provozovateli zařízení, jestliže neplněním podmínek integrovaného povolení nebo provozováním zařízení bez platného integrovaného povolení ohrozil nebo ohrožuje životní prostředí. Integrované povolení je vydáváno na dobu 8 let. Jestliže v průběhu těchto 8 let dojde ke změně v provozu, funkci či rozsahu funkce zařízení, která může mít důsledky pro životní prostředí, nebo která může mít podle názoru příslušného orgánu významné nepříznivé účinky na člověka nebo životní prostředí, je provozovatel povinen tuto změnu neprodleně hlásit příslušnému krajskému úřadu a zažádat o revizi integrovaného povolení. Účastníky řízení o vydání integrovaného povolení jsou na jedné straně provozovatel zařízení, na straně druhé příslušný Krajský úřad na jehož území má být zařízení provozováno. Do procesu dále vstupuje obec a všechna občanská sdružení, která mají potřebu se k danému problému vyjádřit. Má-li zařízení přeshraniční vlivy i zástupci příslušného dotčeného státu, prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí. Dle přílohy č. 1 zákona 76/2002 Sb. do působnosti resortu zemědělství spadají následující kategorie zařízení: 6.4. jatka o kapacitě porážky větší než 50 t opracovaných těl denně, zařízení na úpravu a zpracování za účelem výroby potravin nebo krmiv z živočišných surovin (jiných než mléka), o výrobní kapacitě větší než 75 t hotových výrobků denně, z rostlinných surovin, o výrobní kapacitě větší než 300 t hotových výrobků denně (v průměru za čtvrtletí), zařízení na úpravu a zpracování mléka, kde množství odebíraného mléka je větší než 200 t denně (v průměru za rok). 6.5. Zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu o kapacitě zpracování větší než 10 t denně. 6.6. Zařízení intenzivního chovu drůbeže nebo prasat mající prostor pro více než 40 000 kusů drůbeže, 2 000 kusů prasat na porážku (nad 30 kg), nebo 750 kusů prasnic. O tom co bude nebo nebude považováno za nejlepší dostupnou techniku se rozhoduje v technických pracovních skupinách (TWG), sídlících v Evropské kanceláři pro IPPC v Seville. Na přípravě těchto dokumentů se podílí kromě zástupců Komise, členských a kandidátských států i zástupci průmyslových svazů. Výsledky jednání a výměny informací jsou shrnuty do tzv. referenčních dokumentů nejlepších dostupných technik (BREF) pro jednotlivé kategorie zařízení. Ty jsou nezávaznými dokumenty, které slouží příslušným orgánům k posouzení technologií chovů uváděných provozovatelem a nejsou právně závazné ani vymáhatelné, nicméně povolovatel k nim musí přihlédnout. Střední a velké zdroje znečišťování, jsou v zákoně č.86/2002 Sb. - zákon o ochraně ovzduší, definovány dle počtu kusů: střední zdroj: zařízení chovu prasat na porážku (nad 30 kg) s projektovanou kapacitou ustájení od 500 do 999 kusů nebo od 180 do 299 prasnic. velký zdroj: zařízení pro chov prasat na porážku (nad 30 kg) s projektovanou kapacitou ustájení od 1000 do 1999 kusů nebo od 300 do 749 prasnic. Pro tyto zdroje znečišťování platí povinnost zpracovat plán Správné zemědělské praxe, která je v Příloze č.2 k nařízení vlády č. 353/2002 Sb. definována v následujících bodech, které provozovatel uvede: kategorii, skupinu, název, umístění a popis zdroje podle údajů provozní evidence, podrobný technický popis zdroje a používaných technologických postupů, způsob ustájení a projektovanou kapacitu ustájení hospodářských zvířat, způsob odvádění znečišťujících látek do vnějšího ovzduší, dosavadní provozní řád zpracovaný podle § 11 odst. 2 zákona, jedná-li se o zvláště velký či velký zdroj, návrh provozního řádu pro období uplatňování plánu, dosavadní způsob zjišťování emisních koncentrací znečišťujících látek a množství vypouštěných znečišťujících látek, kopie protokolů o autorizovaných měřeních emisí provedených u zdroje podle právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti zákona, údaje v souhrnné provozní evidenci, zejména celkové množství vypuštěných emisí amoniaku vykazované za uplynulé 2 roky, referenční a snižující technologie pro chovy hospodářských zvířat, skládky chlévského hnoje a kejdy a způsoby zapravení na pole, u kterých je deklarován emisní hmotnostní tok amoniaku do vnějšího ovzduší, a které budou v rámci plánu u zdroje instalovány. Porovnání stávající technologie chovu s navrženou snižující technologií. Uvedení termínu realizace jako změny při využívání technologického zařízení zdroje ve smyslu § 17, odst. 2, písm. f) zákona, další technickoorganizační opatření spalovací zdroje, zdroje nezemědělských technologií, případně spalovny odpadů provozované v areálu zemědělského zdroje, vyhodnocení snížení emisí amoniaku a pachových látek jako výsledku plnění plánu, termín zahájení plnění plánu, termíny a způsob kontrol průběžného plnění plánu, termíny či lhůty doplňování plánu, jména, adresy a podpisy provozovatele zdroje a krajského úřadu Plán Správné zemědělské praxe zpracovaný podle těchto bodů se předává na Krajský úřad ve třech vyhotoveních. Krajský úřad do 90 dnů plán schválí nebo zamítne. Plán platí na dobu určenou Krajským úřadem a může být zrušen pouze tímto úřadem nebo na základě žádosti provozovatele. Závěr Zákon o integrované prevenci a Správná zemědělská praxe vytvářejí předpoklad pro zlepšení vztahu zemědělců k životnímu prostředí. I když se mnohým zdá, že některé části zákonů jsou příliš přísné a realizace opatření vedoucích k jejich splnění je příliš investičně náročná, je nutné si uvědomit, že pouze drastické omezení tvorby amoniaku a skleníkových plynů umožní snížení nebezpečí klimatických změn, kterých jsme v poslední době svědky. Proto je nutné se na řešení této problematiky maximálně soustředit a vyjednat si takové podmínky provozu, které jsou pro chovatele z hlediska technického i ekonomického nejvýhodnější. Zdroj: CZ BIOM - www.biom.cz


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
Regitas s.r.o.
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist