Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Emise - Obchody s odpustky

30.10.2003  |  135× přečteno      vytisknout článek

Emise - Obchody s odpustky Inkoust na unijní směrnici o obchodech s emisemi skleníkových plynů ještě neoschl a kolem českých komínů už se rojí zahraniční překupníci. Kdo však levně prodá, může příště draze shánět. podnikový ekolog Válcoven plechu Frýdek-Místek Jan Bajgr dostal pozoruhodný e-mail z Velké Británie. Jistý makléř chce okamžitě koupit velké množství komodity, která však s plechem nemá nic společného. Jde mu o uspořené emise oxidu uhličitého. Za každou tunu nabízí 9,5 eura. Součástí nabídky je čtyřicetistránková smlouva v angličtině, jejíž text nyní studují podnikoví právníci. \"Nevíme, jak se zachovat, protože domácí pravidla pro obchodování s ušetřenými emisemi dosud neznáme,\" říká Bajgr. \"Brit přitom chce uzavřít obchod teď, nebo nikdy.\" Na druhém konci republiky město Žlutice na Karlovarsku už svoje úspory prodalo nizozemské firmě BTG. Městská kotelna po rekonstrukci už nespaluje uhlí, ale slámu a dřevní štěpky. Nizozemská firma jim zaplatila za každou tunu oxidu uhličitého, který už nevypouštějí při spalování fosilního paliva, 4,95 eura. Získanými penězi město částečně splatí půjčku, kterou si na nové kotle vzalo. EURA LÉTAJÍ VZDUCHEM. Ušetřené emise skupuje BTG pro nizozemskou vládu. Až bude platit Kjótský protokol, Nizozemsko si je započte jako vlastní úsporu. Obchody už BTG uzavřelo v osmi českých městech. \"Kdyby obce chtěly obchodovat samostatně, nikdo by jejich úspory nekoupil, protože to jsou příliš malá množství. Drahá je také certifikace, která potvrdí, že úspora skutečně vznikla. A tu platíme nezávislým auditorům my,\" říká Martin Cmíral z BTG. Nizozemci u nás zatím skoupili 200 tisíc tun uspořených emisí. Je to zanedbatelné množství ve srovnání s tím, že Česká republika od roku 1990 ušetřila asi 40 milionů tun skleníkových plynů, které přestala vypouštět do ovzduší. \"Tahle úspora je ale majetkem státu, kterou si také stát sám prodá, až začne platit Kjótský protokol,\" zdůrazňuje Tomáš Chmelík z Ministerstva životního prostředí. \"Nizozemci mohou nakupovat jen ty úspory, které vznikly prokazatelnou modernizací energetických zařízení. Projekt však musí mít souhlas ministerstva, jinak nebude možné emise převést, aby se tytéž úspory nezapočítávaly dvakrát.\" Nizozemská vláda chce uvolnit na nákup úspor v Česku pět milionů eur. \"Pokud Kjótský protokol nezačne platit, je to riziko, s kterým počítá,\" tvrdí Martin Cmíral z BTG. PŘETOPENÁ ATMOSFÉRA. Kjótský protokol by měl začít platit od roku 2008, pokud ho ratifikují státy, které se na tvorbě skleníkových plynů podílejí aspoň 55 procenty. K tomu zatím chybí 10,8 procenta. Kjótský protokol by začal platit, kdyby se k němu připojilo například Rusko se svým podílem 17,4 procenta na vypouštěných skleníkových plynech do atmosféry. Klimatické změny planety vyvolané lidskou činností by se podle odborníků podařilo zmírnit ve chvíli, kdy produkce skleníkových plynů klesne o polovinu. Ratifikující státy se zavázaly, že v letech 2008 až 2012 sníží množství skleníkových emisí aspoň o 5,2 procenta proti roku 1990. Česko, které se zavázalo k osmi procentům, už zredukovalo emise takřka o čtvrtinu. Není to však zásluhou nových technologií, ale propadem průmyslové výroby. Řada dřívějších znečišťovatelů už ani neexistuje. MĚKKÉ KJÓTO. Britský makléř nabízí válcovnám za uspořené tuny dvojnásobek toho, co Nizozemci. Jeho obchod je ale z úplně jiného soudku. Souvisí s rozhodnutím Evropské unie nečekat na Kjóto a už od roku 2005 odstartovat na svém teritoriu trh s emisemi, jehož důsledkem bude drastická redukční dieta. K minulým zásluhám Brusel vůbec nehodlá přihlížet. Tím spíš, pokud vznikly bez doprovodných ekologických opatření. Průmyslové podniky na území EU čeká tvrdý přídělový systém. Budou se muset vejít do emisních limitů, které jim přidělí jejich ministerstva životního prostředí. Národní limity si jednotlivé státy stanoví samy, ale konečné slovo bude mít Brusel. Ten chce mít návrh emisních limitů včetně seznamu nejvýznamnějších znečišťovatelů na stole do konce dubna příštího roku. Zmíněná povinnost platí už i pro nově přistupující země, takže se jí nevyhne ani Česko. Termín je šibeniční. I tradičně ekologicky orientované Švédsko už se nechalo slyšet, že bruselskou směrnici nestačí včas promítnout do své legislativy. Namítá, že směrnice ještě ani nebyla zveřejněna v oficiálním věstníku. Na konkurenční výhodu naopak spoléhají Britové. V jejich zemi už podniky s emisemi vzájemně obchodují. Překupníci tam sázejí na neznalost budoucích předpisů v přistupujících zemích a zavětřili příležitost. Frýdeckomístecké Válcovny plechu dnes vypouštějí o 50 tisíc tun oxidu uhličitého méně než v roce 1990. Omezily totiž výrobu. Bruselská směrnice tak jejich dřívější úspory staví do nového světla. Není vyloučeno, že dnes levně prodají to, co si v příštích letech budou muset koupit zpět, avšak už za jinou cenu. EMISE NA PŘÍDĚL. \"Na rok 1990 ať podniky zapomenou, mantinely pro obchodování v rámci Unie jsou nastaveny jinak,\" podotýká Tomáš Chmelík. Připomíná, že unijní obchodování vychází ze systému povolenek. Každá z nich opravňuje podnik vypustit tunu emisí oxidu uhličitého. \"Směrnice nabízí dvě možnosti. Buď povolenky přidělovat zdarma, nebo v dražbě. My je podnikům vydáme bezplatně. Kdo s nimi nevystačí, bude si je muset koupit, a to nejen doma, ale od kteréhokoli podniku na území Evropské unie. Jinak zaplatí pokutu. Další možností je, že bude investovat do úspornější technologie,\" uvádí Chmelík. Specialista pro životní prostředí v Unipetrolu Vladimír Novotný, který už směrnici prostudoval na internetu, neskrývá rozčarování. \"Byla to pro nás ledová sprcha. A to jsme si ještě minulý měsíc mnuli ruce, jak jsme dobří v plnění Kjóta.\" Nejistotu v něm vzbuzuje především formulace, že každý podnik dostane povolenky \"do výše jeho potřeb\". \"Podnikům nechceme ubližovat, ale víc povolenek, než činí současná produkce emisí, od Bruselu žádat nemůžeme. Možná jich nakonec dostaneme i méně,\" připouští Tomáš Chmelík. Ujišťuje však, že požadavky českého průmyslu hodlá v Bruselu tvrdě hájit. Unie má za to, že povolenky představují určitý druh dotace firmám, proto by přidělování mělo být spravedlivé a nemělo by vést k neopodstatněnému obohacování. Databáze našich podniků teprve vzniká. \"Obešleme asi 450 nejvýznamnějších znečišťovatelů, bude na nich, nakolik věrohodně obhájí své požadavky,\" vysvětluje Chmelík. \"Předchozí úspory zohledníme jen v případě, že mají aktivní charakter, to znamená, že vznikly v důsledku investic do modernizace.\" Obchodování bude probíhat v elektronické formě přes účet spravovaný Ministerstvem životního prostředí. V komisi pro národní limity oxidu uhličitého jsou ze čtyřiceti procent zastoupeni pracovníci Ministerstva životního prostředí, zbylých šedesát procent jsou představitelé podniků. Například ČEZ v ní má dva zástupce. Komise se však zatím sešla pouze jednou a k žádným konkrétním závěrům nedospěla. Klíč k rozdělování povolenek zatím nikdo nezná. Ředitel výroby Českomoravského cementu Karel Okleštěk se netají obavami, že unijní směrnice postihne jeho odvětví nejvíc. \"Protože 95 procent oxidu uhličitého vzniká přeměnou vápence v cementový slínek, změnou paliva ani technologie mnoho nedocílíme. Chtít po nás úspory je absurdní. Povede to jedině k dalšímu propadu výroby a následnému dovozu cementu z neunijních států,\" říká. \"A pokud by úspory přece jen vznikly, podnik je zřejmě bude muset převést na zahraničního majitele,\" uvažuje. Nikoli nepodstatnou roli v produkci emisí sehrává samo počasí. Čím víc teploměr v zimě klesne pod bod mrazu, tím větší je produkce elektráren a tepláren a tím víc oxidu uhličitého se dostane do ovzduší. VLIV POČASÍ. \"Historicky nejnižší množství takových emisí vyprodukovalo Česko v roce 1999. Tehdejší zima byla velmi mírná. Úspory obdobného rázu jsme u nás zaznamenali také v roce 1996 a 1997,\" uvedl klimatolog Jan Pretel z Českého hydrometeorologického ústavu nad emisními grafy. Ústav spravuje databázi REZZO, neboli registr emisních zdrojů znečišťujících ovzduší. Pozoruhodné je, že sám oxid uhličitý nepatří mezi klasické emise. Jeho množství vypouštěné do ovzduší nelze změřit přímo. Vypočítává se statistickým odhadem podle druhu použitého paliva. Obecně platí, že nejvíc ho vzniká spalováním hnědého uhlí, nejméně produkuje zemní plyn. Žádný oxid uhličitý se netvoří nad jadernými elektrárnami. Ty jsou však trnem v oku ekologům z jiného důvodu. Domnívají se, že jaderná energetika není bezpečná, a proto s jejím rozvojem do budoucna nepočítají. Ivan Mojik ze slovenského Ministerstva životního prostředí přiznává, že po odstavení dvou bloků v Jaslovských Bohunicích v letech 2006 a 2008 budou muset naši sousedé jádro nahradit jiným palivem. Už dnes tak mají Slováci starosti z toho, jak to zamíchá jejich dosavadní příznivou bilancí skleníkových plynů. NOVÉ PŘÍLEŽITOSTI. V obchodech s emisemi oxidu uhličitého vidí dobrou příležitost banky. Česká spořitelna přispěchala s nabídkou garantovaných úvěrů pro podniky, jejichž investice přispěje k omezení skleníkových plynů. Produkt zvaný Finesa lze použít například na záměnu fosilních paliv za obnovitelné zdroje, ale třeba i na nové rozvody tepla či zateplení staveb. Světová banka u nás hodlá vykupovat uspořené emise za 3,5 dolaru za tunu, pokud vzniknou v rámci projektů schválených Státním fondem životního prostředí a Českou energetickou agenturou. V Česku má naději na získání peněz Thomayerova nemocnice v Praze, která hodlá zateplit budovy. Dalším projektem je přeměna teplárny v Rožmitále pod Třemšínem z uhlí na plyn. Tyto obchody ale spadají pod Kjótský protokol. Novou příležitost vycítily certifikační firmy, bez jejichž služeb se neobejdou skleníkové audity. České zastoupení norské firmy DNV pohotově zareagovalo na unijní směrnici a uspořádalo v Praze seminář pro podniky ještě dřív než Ministerstvo životního prostředí. Ředitel DNV Martin Ruščák říká, že ho před akcí kontaktoval britský broker, který měl eminentní zájem o adresář zúčastněných podniků. Na semináři chtěl rozjednat konkrétní obchody, už prý má i letenku. \"Jeho nabídku jsme odmítli, protože nám připadala neetická,\" říká Ruščák. AUTOR: ALICE OLBRICHOVÁ ZDROJ: EKONOM


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
Regitas s.r.o.
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist