Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Jak snížit emise skleníkových plynů v ČR?

25.03.2009  |  zdroj: Technik  |  174× přečteno      vytisknout článek

Klimatické změny tvoří realitu ekonomiky bez ohledu na různé názory a debaty kolem tohoto problému.

Většina vědců, politiků, podnikatelů, manažerů i občanů věří, že ke změnám dochází. Mají za to, že jsou důsledkem vypouštění skleníkových plynů, a žádají, aby se přijala rozsáhlá opatření, bránící negativním dopadům na životní prostředí.

I když v otázce změn klimatu nepanuje shoda, řada průmyslově vyspělých zemí přijímá ambiciózní cíle na snižování emisí skleníkových plynů. Tak např. EU chce v rozmezí let 2020-2030 snížit emise o 20 až 30 %.

Pro ČR je dané téma velmi aktuální. V porovnání se světem sice produkujeme malé množství skleníkových plynů, ale v přepočtu na jednoho obyvatele jsme jedním z největších světových znečišťovatelů. Objem asi 0,3 % celosvětových emisí nás řadí na 6. místo v Evropě, zhruba na úroveň Belgie či Rumunska, avšak s dvojnásobně vyššími emisemi než např. Švédsko. Ze zemí EU 27 mají větší emise než ČR v přepočtu na počet obyvatel jen Lucembursko a Irsko, z pohledu emisí přepočtených na jednotku HDP pak Bulharsko, Estonsko a Polsko. ČR vypouští téměř dvakrát více CO2 na obyvatele v energetickém sektoru a v průmyslu, než činí průměr EU.

Na znepokojivé skutečnosti upozorňuje obsáhlá zpráva společnosti McKinsey and Company, publikovaná nedávno pod názvem "Náklady a potenciál snižování emisí skleníkových plynů v ČR". Jejím cílem je poskytnout objektivní faktickou základnu pro zhodnocení možností snižování emisí skleníkových plynů v ČR a nákladů v případě jejich uskutečňování. Jde o nezávislou analýzu více než stovky konkrétních možností snižování emisí ve všech sférách společnosti za použití jednotné metodiky.

TŘI PŘÍČINY NEUSPOKOJIVÉ SITUACE V ČR

Za nepříznivé umístění ČR mohou vysoký podíl průmyslu na tvorbě HDP, míra emisí vznikajících při výrobě elektřiny a neefektivní využívání energie v různých oblastech hospodářství a společnosti. K důvodům blíže.

ČR má vysoký podíl průmyslu na HDP a s tím i míru exportu, což odpovídá asi za 50 až 60 % rozdílu vůči EU. Podíl průmyslu na HDP činí 32 % (evropský průměr je 20 %), to vede k vysoké energetické náročnosti na jednotku HDP. Podle objemu exportu na HDP byla ČR v roce 2007 jednou z 10 zemí s nejotevřenější ekonomikou. Navíc do sousedních zemí vyvážíme 17 % produkce elektřiny, to je též výrazný faktor, neboť dle pravidel OSN se emise alokují do zemí výrobců, nikoliv do zemí spotřebitelů.

Druhý důvod relativně vysokých emisí oxidu uhličitého, odpovědný za 20-25 % rozdílu, tvoří český "energetický mix". Tepelné elektrárny spalující uhlí totiž u nás produkují 60 % energie. Lze se nadít, že stav bude měněn jejich modernizací a výstavbou nových plynových elektráren, resp. kogeneračních jednotek, ale půjde o dlouhý proces.

Za zbývajících 20-25 % rozdílu vůči EU může pár dalších podružných faktorů jako různý stupeň účinnosti využití energie, neefektivní odpadové hospodářství aj.

Po počátečním velkém poklesu emisí po pádu komunistického režimu je objem emisí v ČR od roku 1995 stabilní. Je ale možné, že bude stoupat spolu s růstem příjmů a spotřeby. Soudí se, že objem emisí v letech 2005 až 2030 vzroste o 3 %, ze 146 Mt CO2e na 149 Mt CO2e (MT = megatuna, tj. milion metrických tun, CO2e = ekvivalent oxidu uhličitého, tj. specifická hodnota skleníkového efektu daného plynu, vyjádřená v poměru k efektu CO2, např. 21 u metanu, 310 u oxidu dusného atd. - pozn. red.).

Do dané úrovně nespadá absorpce oxidu uhličitého způsobená zalesňováním. Lesnictví může tento plyn jak absorbovat, tak vydávat, s vazbou na typ využití půdy. Rostoucí les pohlcuje CO2 a ukládá ho do biomasy, při odlesňování se zpět uvolní do atmosféry. V dnešní době u nás akumulace biomasy překračuje míru těžby dřeva, tím se emise snižují o asi 6 Mt.

REFERENČNÍ A JINÉ SCÉNÁŘE DALŠÍHO VÝVOJE

Referenční scénář uváděný ve zprávě počítá s určitým snížením emisí s ohledem na legislativu, očekávaný vývoj ekonomiky a přirozený vývoj technologií. Nejdůležitějším příkladem je pokles energetické náročnosti průmyslu a služeb a z toho plynoucí snížení emisí o 16 Mt CO2e. Další snížení v energetice, o 14 Mt CO2e, může přinést modernizace tepelných elektráren a elektráren využívajících obnovitelné zdroje s celkovými ročními náklady přes 140 milionů EUR. Scénář ale nepočítá s vývozem elektřiny, což vede ke snížení o 8 Mt CO2e (za současného objemu vývozu a míry emisí), naopak předpokládá klesající podíl průmyslu na tvorbě HDP, a tím další snížení o 8 Mt CO2e.

Autoři zprávy vysvětlují, proč jako časový horizont dalšího vývoje v oblasti emisí volí rok 2030. Je to jednak proto, že ode dneška do té doby jde o období dostatečně krátké k tomu, aby předpovědi byly fakticky podložené, a dále proto, že jde na druhé straně o dostatečně dlouhé období k tomu, aby se v něm mohly odehrát významné změny, např. v sektorech, jako je výroba elektrické energie, kde je budování infrastruktury časově náročné.

Zatím není jasná úroveň emisí ČR pro rok 2030. Nejrelevantněji se jeví současný návrh EU na snížení o 26 Mt, tj. o 18 % proti referenčnímu scénáři. Jsou ale možné i jiné cíle. Méně ambiciózní scénář vychází např. z prodloužení platnosti Kjótského protokolu a znamenal by snížení o 12 Mt (tj. 8 % pod referenčním scénářem). Náročnější by byl scénář prezidentských kandidátů v USA, usilující o snížení o 47 Mt (tj. 32 % pod referenčním scénářem). Obecně lze stanovit mety více či méně náročné - viz dále.

NÍZKÝ, STŘEDNÍ A VYSOKÝ CÍL SNÍŽENÍ EMISÍ

Nízký cíl - vychází z prodloužení původních kjótských cílů snížení emisí vůči referenční hodnotě z roku 1990. Ve srovnání s tímto rokem má EU v úmyslu do roku 2050 omezit cílové emise o 50 %. K tomu zpráva předpokládá, že členské státy unie do roku 2030 sníží objem emisí oproti roku 1990 o 30 %. Pokud se nezapočítají absorpce CO2 lesními porosty - což je současný přístup EU - pro ČR z toho plyne pro rok 2030 množství emisí 137 Mt CO2e ročně, tedy o 12 Mt méně, než je v českém referenčním scénáři.

Střední cíl - odráží možnou politiku EU s ohledem na stávající plány na redukci emisí skleníkových plynů do roku 2012, nedávno předložené návrhy naznačují možnou regulaci do roku 2020. Žádné konkrétní návrhy či dokonce předpisy nesahají až do roku 2030.

Současné návrhy předpisů EU patrně povedou ke snížení objemu emisí v sektorech Evropského systému obchodování s povolenkami emisí v ČR do roku 2020 o 20 %, zatímco emise v ostatních sektorech by se mohly zvýšit o 9 %. Nová nařízení EU v roce 2020 by mohla požadovat snížení o dalších 10 % do roku 2030 se záměrem splnit cíl, vytčený pro rok 2050. To by pro ČR znamenalo emise 123 Mt ročně v případě, že nové předpisy rozdělí zátěž úměrně mezi všechny členské státy EU.

Vysoký cíl - může nastat, když EU přijme náročné cíle na omezení emisí v bilaterálních jednáních s novým americkým prezidentem. Během prezidentských kampaní v USA totiž padly návrhy na snížení emisí o 60 až 80 % do roku 2050. V takovém případě by emise v ČR v roce 2030 musely dosahovat 102 Mt ročně s předpokladem jejich rovnoměrného rozložení mezi všechny členské státy EU. Podobný cíl by mohl vzejít i z vnitřní iniciativy.

Zpráva ale upozorňuje, že nejde o předpovědi formálně závazných cílů pro ČR. EU stále častěji upřednostňuje plošné předpisy pro celou unii a systémy obchodování s emisními povolenkami před stanovením cílů pro jednotlivé země. K tomu se zabývá i možnostmi snižování emisí. Ty rozčleňuje do čtyř skupin, jež odpovídají čtyřem klíčovým otázkám:

Které ekonomicky přínosné příležitosti může česká společnost využít?

Jaké možnosti má ČR, pokud jde o budoucí palivový mix?

Do jaké míry se musí ČR spoléhat na rozvoj technologie zachytávání a ukládání CO2?

Jaká další opatření a s jakými náklady je nutno učinit, resp. jaká jsou vhodná, s ohledem na předchozí rozhodnutí?

Zpráva blíže rozvádí odpovědi na výše uvedené klíčové otázky.

EKONOMICKY PŘÍNOSNÉ PŘÍLEŽITOSTI

Mezi opatření s největším dopadem patří např. tepelná izolace budov, používání LED svítidel a kompaktních zářivek či energeticky úspornějších automobilů. Jsou finančně výhodná, dosahované úspory energie více než vyrovnávají náklady na jejich provádění. Z 16 Mt takových úspor je asi polovina v sektoru budov, čtvrtina v dopravě a zbytek v průmyslu.

Realizaci těchto opatření přesto stojí v cestě řada překážek jako např. spotřebiteli požadovaná krátká doba návratnosti investic, nesoulad zájmů či vliv tzv. nefinančních nákladů (jako jsou zvyky a subjektivnost vnímání lidí).

PALIVOVÝ MIX - PŘÍŠTÍ LÉTA ROZHODNOU

Sektor energetiky v ČR nabízí řadu příležitostí ke snižování emisí. U nich je potřeba komplexně zvážit výhody a nevýhody, a to daleko nad rámec řešení problému emisí oxidu uhličitého. Jde např. o zajištění bezpečnosti dodávek, rizika jaderné energie, demolice sídel a krajiny kvůli těžbě uhlí atd.

Volba jaderné energie by omezila produkci skleníkových plynů ze všech možností nejvíce, avšak značná část české populace k ní nemá důvěru. Obnovitelné zdroje energie mají velký potenciál snižování emisí, dokud nedosáhnou své přirozené hranice. Pak bude jejich cena vyšší než u energie z plynu, dnes nejdražšího zdroje pro výrobu elektřiny. V tomto případě by se u nás mohl snížit rozsah emisí o polovinu, avšak se značnými náklady a s rizikem, že ČR z velké části závisí na jednom zdroji zemního plynu.

Nadcházející roky budou pro volbu palivového mixu v ČR určující. Na jedné straně referenční scénář předpokládá růst domácí poptávky po elektřině ze současných 65 TWh (zbylých 13 TWh současné produkce elektřiny se vyváží) na 90 TWh v roce 2030. Odhad poptávky se řídí růstem HDP upraveným o očekávané změny podílu průmyslu na HDP a o snížení spotřeby elektřiny v průmyslu a ve službách. Na druhé straně ve stejném období doslouží některé tepelné elektrárny, jež dnes vyrábějí 22 TWh ročně (tj. 28 % české produkce elektřiny a téměř 1/2 české produkce elektřiny z uhlí). Tím tuzemská výroba elektřiny klesne na 55 TWh. Pro uspokojení předpokládané poptávky 90 TWh bude nutno postavit elektrárny s roční kapacitou 35 TWh.

Vhodné složení palivového mixu pro ČR bude vyžadovat zvážení řady faktorů. Kromě emisí CO2 např. zajištění dodávek, ekonomické náklady pro jednotlivé zúčastněné strany a bezpečnost. Referenční scénář již zahrnuje určitý potenciál snížení emisí v sektoru energetiky ve srovnání se současnou situací.

ZACHYTÁVÁNÍ A NÁSLEDNÉ UKLÁDÁNÍ CO2 (CCS) - SLIBNÉ A RISKANTNÍ ZÁROVEŇ

Současný podíl tepelných elektráren v ČR (asi 60 % výroby elektřiny) značí, že zachytávání a ukládání oxidu uhličitého by mohlo tvořit velký potenciál pro omezování emisní zátěže. Náklady na zavedení CCS (Carbon Capture and Storage) po roce 2020 jsou odhadovány na 44-57 EUR na tunu odstraněného oxidu uhličitého.

Nová technologie ale ještě musí více prokázat ekonomickou a praktickou smysluplnost, po prvních zkušenostech s její aplikací ve světě. I v případě, že by pokročila, její ekonomické využití v ČR by zřejmě potřebovalo vhodné geologické uskladnění zásob CO2 buď v tuzemsku, či v blízkém zahraničí.

Tak či onak, CCS by mohlo do roku 2030 v ČR odstranit 16 Mt emisí (zhruba 30 % celkové redukce emisí), a to při nákladech pod 57 EUR na tunu odstraněného oxidu uhličitého. Bez CCS by se náklady na úplné dosažení vysokého cíle snížení emisí postupnou změnou energetického mixu zvedly až o 1/2. Rozhodování v energetice si tudíž žádá dlouhý přípravný čas, a dosažení dostatečné kapacity CCS do roku 2030 by zřejmě vyžadovalo od ČR přijetí některých opatření ještě před prokázáním její smysluplnosti.

BIOPALIVA, DOPRAVA, LESNICTVÍ, ZEMĚDĚLSTVÍ

Pokud se v českých poměrech nevyřeší nejistoty ohledně CCS, mohly by být další volby snižování emisí dosti nákladné. Jde o technologie relativně známé, ale drahé - cena za tunu odstraněných skleníkových plynů překračuje 100 EUR.

Náklady na zavedení biopaliv u nás se odhadují na 115 až 225 EUR za jednu tunu a zavedení hybridních automobilů (kombinovaný spalovací a elektrický pohon) na 200 až 600 EUR na tunu. Další, méně významné, možnosti snižování objemu emisí nabízí doprava, lesnictví a zemědělství.

V dopravě např. je naděje snížit emise o 0,2 Mt využitím biopaliv o 4 procentní body na povinnou míru 10 % stanovenou EU. Tento krok by ale mohl vyvolat nesouhlas veřejnosti v případě, že by pokračoval nedávný růst cen potravin způsobený čerstvou reorientací zemědělství v mnoha zemích světa na plodiny sloužící k výrobě biopaliv.

Přestože lesnictví nabízí mnoho příležitostí ke snižování emisí, v ČR je možnost omezená. Hlavní alternativou je zalesňování méně výnosných luk či polí. Zalesnění 10 % současné zemědělské půdy a pastvin v ČR by vedlo k roční absorpci asi 4 Mt CO2e po dobu několika desetiletí. A náklady? Mezi 15 a 30 EUR na tunu odstraněného oxidu uhličitého, v závislosti na hodnotě půdy pro jiné využití. Zalesňování zemědělské půdy ale může být kontroverzní, hlavně když ceny potravin zůstanou vysoké.

Hlavní možnosti pro snižování objemu emisí v zemědělství jsou omezení orby, efektivnější zemědělské postupy a redukce emisí metanu produkovaného dobytkem. Šetrný způsob orby (kultivace půdy s omezenou nebo žádnou výrobou před výsadbou) vede k uvolnění CO2 tím, že rostlinné zbytky s obsahem oxidu uhličitého zůstávají v ornici. Vyžití této metody u 10 % zemědělské půdy v ČR by vedlo k úspoře 0,6 Mt CO2e za rok. Plošné zavedení těchto a dalších opatření v zemědělství by mohlo omezit objem emisí až o 2 Mt CO2e ročně.

Celkové náklady na všechna tato opatření by mohly v krajním případě dosáhnout až 2,3 miliardy EUR za rok. To činí asi polovinu veřejných výdajů na vzdělání v ČR nebo zhruba polovinu čistého zisku desítky největších českých podniků.

Následující citát je uveden v předmluvě zprávy, ale je vhodný i jako zakončení či připomenutí záměru, s nímž byla zpráva, doplněná velkým množstvím tabulek a grafů, vypracována: "Průmysl i společnost by měly být připraveny přijmout optimální rozhodnutí, která povedou k dosažení cílů bez negativního dopadu na ekonomiku a s minimálními sociálními náklady. Aby bylo možno takováto rozhodnutí dělat efektivně, je nutno mít potřebná fakta a analýzy. Účelem tohoto dokumentu je proto poskytnout fakty podložené ekonomické hodnocení způsobů, kterými by Česká republika mohla snížit své emise." McKinsey and Company, "Náklady a potenciál snižování emisí skleníkových plynů v České republice".

AUTOR: J. Honěk


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
Regitas s.r.o.
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist