Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Led skrývá hory i jezera

24.05.2009  |  zdroj: EKONOM  |  143× přečteno      vytisknout článek

Údaje o vývoji klimatu Antarktidy pomáhají v posuzování možných globálních klimatických změn.

Vposledních letech panoval v Antarktidě nebývalý ruch. Na ledu vyrostly dvě základny pojmenované AGAP sever a AGAP jih (AGAP - Antarctica's Gamburtsev Province neboli Oblast působení - antarktické Gamburcevovo pohoří).

Skupinky polárníků zřídily na ploše 700 tisíc čtverečních kilometrů za teploty až minus 30 stupňů Celsia dalších dvacet seizmometrických stanic. Na důkladný průzkum asi pětiny Východoantarktického ledového štítu nestačilo ani to. Pomohly až dva dvoumotorové turbovrtulové letouny DHC-6 Britské antarktické služby, které dohromady nalétaly 120 tisíc kilometrů při radarových měřeních.

Mapování po 50 letech
Mezinárodní tým vědců z Velké Britanie, Spojených států, Austrálie, Číny, Německa a Japonska mapoval v rámci nedávno skončeného Mezinárodního polárního roku Gamburcevovo pohoří. Tedy hory stejně rozlehlé jako Alpy, které skrývá vrstva ledu místy až čtyři kilometry silná.

O existenci pohoří víme již půl století. Objevila je v roce 1958 v rámci Mezinárodního geofyzikálního roku třetí sovětská antarktická expedice pod ledem východní Antarktidy. Pojmenováno bylo po ruském seizmologovi Grigoriji Alexandroviči Gamburcevovi (1903-1955).

Jaký smysl má vynakládat takové úsilí na mapování hor, které stejně nikdo z nás nikdy ani nezahlédne?

Průzkum může přinést řadu zajímavých údajů. Předně se Gamburcevovo pohoří nachází na místě, kde by vlastně nemělo být. Není znám žádný důvod jeho vzniku, jako třeba vulkanická aktivita nebo srážky kontinentálních ker. Vědci kromě toho předpokládají, že na jeho vrcholcích začal před 30 miliony let vznikat led, který pak pokryl celou oblast východní Antarktidy.

Jak zjistit, co nevidíme

Při zkoumání skrytých struktur zemské kůry se používá odrazu různých druhů vlnění. Nejinak tomu bylo i v Antarktidě.

Seizmografy, tedy přístroje, které sledují chvění země, zachycovaly odrazy vln od útvarů skrytých pod ledem. Obdobné přístroje se běžně užívají třeba pro sledování zemětřesení. Zaznamenáme-li odražené vlny na různých místech, můžeme rekonstruovat skrytý tvar toho, oč se odrážejí.

Protože ledem projdou i rádiové vlny, lze další údaje získat pomocí radaru, který nesl pod křídlem průzkumný letoun. Měření odchylek zemského magnetického a gravitačního pole pomůže dokreslit celkový obraz.

Vzhledem k tomu, že nejvyšší nalezený vrcholek (2800 m n. m.) se i tak nachází pod více než tisícimetrovou vrstvou ledu, pomocí vrtů by se takové množství informací dalo těžko shromáždit.

Ukázalo se, že jde o hory se strmými srázy a ostrými vrcholky. Dno nejhlubšího údolí leží 800 metrů pod mořskou hladinou, což z něj činí druhou nejhlubší známou proláklinu na pevné zemi. Tou první je 2555 metrů hluboký Bentleyho příkop, který také najdeme pod ledem v Antarktidě, v Zemi Mary Byrdové. Nejznámější dostupné suchozemské prolákliny, kalifornské Údolí smrti o hloubce minus 86 metrů nebo Mrtvé moře (minus 409 m), jsou proti nim pouhými důlky.

Nasazení zmíněných metod pro mapování Antarktidy není žádnou novinkou. Například v roce 2006 odhalily satelity NASA pomocí radaru a na základě vyhodnocení nepravidelností zemského gravitačního pole ve Wilkesově zemi mohutný kráter o průměru 480 kilometrů zcela skrytý pod ledem. Vznikl při dopadu obrovského meteoritu před 250 miliony let.

Další zajímavosti pod ledem

Zřejmě nejtajemnější, co ledy Antarktidy skrývají, je však rozsáhlý systém vodou vyplněných dutin. Dosud je jich známo asi 180, ale glaciologové odhadují jejich počet na několik tisíc. Hovoří se o nich jako o subglaciálních (podledovcových) jezerech. Navzájem je spojuje rozsáhlý, dosud nezmapovaný a zřejmě proměnlivý systém kanálů.

Jezera se od sebe dosti liší. V Don Juan Pond v západní Antarktidě najdeme nejslanější vodní roztok na Zemi. Je v něm rozpuštěno tolik chloridu vápenatého, že nezamrzá ani při minus 50 °C. Jezero Untersee pod pouhými třemi metry ledu je zvláštní vysokým obsahem kyslíku a silnou zásaditostí.

Není úplně jasné, co vodu pod ledem udržuje v kapalném stavu. Pravděpodobně je to kombinace různých faktorů, například snížení bodu tuhnutí vlivem tlaku nebo rozpuštěných solí, termální prameny či sopečná aktivita. Mnoho tepla vzniká při tření pomalu se pohybujících mas ledu o podloží.

Nejznámější je jezero Vostok, dlouhé 225 kilometrů, široké 48 kilometrů a hluboké 914 metrů (jeho průměrná hloubka činí 344 metrů).

Není to žádný drobeček, v jeho středu leží dokonce ostrov. Jeho dno tvoří antarktická pevnina pokrytá jezerními usazeninami. Od okolního světa jej izoluje čtyřkilometrová vrstva ledu. Nachází se 1600 kilometrů od jižního pólu a nese jméno podle ruské polární základny Vostok (Východ), která je přímo nad ním.

Miliony let od světa odříznutá jezera mohou být domovem zajímavých mikroorganismů či neobvyklých chemických sloučenin. Současná technika sice dovoluje provrtat se skrz vrstvu ledu a odebrat vzorky kapalné vody, avšak stále panují obavy z možné kontaminace. Dokonce by bylo možné, že kdyby bakterie či znečištění z povrchu pronikly do jediného jezera, rozšířily by se díky vzájemnému propojení do všech. Nedá se ale vyloučit, se k tomu z přirozených příčin nedošlo už dávno.

Za zmínku stojí i ložiska meteoritů, které během milionů let napadaly do antarktického ledu a zůstaly v něm dobře zakonzervovány. Zároveň se spolu s ním pohybovaly k přirozeným překážkám, třeba pohořím, kde se během času nahromadily.

Proč zkoumat Antarktidu?

Odhlédneme-li od skutečnosti, že člověk je tvor zvídavý a zabývá se poznáváním neznámého jen proto, že existuje, může výzkum Antarktidy přispět i k řešení praktických otázek. Podrobné údaje o vývoji jejího klimatu i meteorologická měření přinesou informace důležité pro posouzení ještě zdaleka nevyjasněné možnosti globálních změn klimatu a jejich dopadu na naši civilizaci.

Zásadní význam má průzkum Západoantarktického ledovce (580 tisíc kilometrů čtverečních), který pokrývá menší, západní část Antarktidy. Poslední studie naznačují, že před deseti tisíci lety byl o 1,5 kilometru silnější než dnes a za dalších sedm tisíc let by mohl roztát úplně. To by mohlo znamenat katastrofický nárůst vodní hladiny světového oceánu asi o pět metrů.

Na severní polokouli roztály ledovce pokrývající významné části Evropy a Severní Ameriky asi před deseti tisíci lety, na jižní polokouli se tento proces poněkud opozdil.

NASA navíc zvažuje, že během pokusu o proniknutí do jezera Vostok by mohla testovat techniku, kterou chce využít při misi k Jupiterovu měsíci Europa plánované na rok 2020.

Povrch měsíce pokrývá 100 kilometrů silná vrstva ledu, jež rovněž může skrývat kapalný oceán. Ledem by se protavila sterilní automatická sonda (kryobot) vyhřívaná jadernou energií, jež by v kapalině vypustila malou automatickou ponorku (hydrobota). I tam by kontaminace pozemskými organismy byla velmi nežádoucí.

Specifik šestého kontinentu využívá i program Evropské kosmické agentury ESA pro zkoumaní problémů přípravy osádek pro budoucí lety na Mars.

Antarktická stanice Concordia je v jednom z nejvíce nepříznivých prostředí na Zemi, na ledové plošině ve výšce 3200 metrů. Šestnáctičlenná osádka tam přebývá v extrémní izolaci, protože v zimě je k ní přístup nemožný. Mnoho situací, ke kterým může dojít, se velmi podobá těm, které očekáváme v budoucích kosmických letech či po přistání kosmonautů na Marsu.

AUTOR: Ondřej Dvořák
spolupracovník redakce

Češi v Antarktidě
Prvním Čechem, který vstoupil na antarktickou pevninu, byl v roce 1929 geograf a historik Václav Vojtěch. Zúčastnil se výpravy admirála Byrda do Antarktidy (1928-1930) jako topič na lodi a psovod.
První česká vědecká stanice byla dokončena v roce 2006 na ostrově Jamese Rosse. Dostala jméno Johanna Gregora Mendela.
Zatím poslední, třetí výprava se uskutečnila na přelomu minulého a letošního roku. Zúčastnilo se jí patnáct vědců: geologové, klimatologové, geomorfologové, botanici a ornitologové.
Miliony let od světa odříznutá jezera mohou být domovem zajímavých mikroorganismů či neobvyklých chemických sloučenin.


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
Regitas s.r.o.
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist