Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Proč je na nás imunita alergická

03.07.2011  |  zdroj: Víkend  |  214× přečteno      vytisknout článek

zdravíNáš obranný systém ztratil nepřítele, a tak se obrací proti nám. To zřejmě vysvětluje obrovský a stále záhadný nárůst všech možných typů alergií. Takže nikoliv kočky a prach, ale naše vlastní tělo za to může.

Profesor Václav Špičák, nestor české alergologie, se minulý týden vrátil z Evropského kongresu alergologie a klinické imunologie. Stejně jako v posledních letech rezonovalo na prestižním setkání největších kapacit z oboru jedno základní téma: "O tom, že neustále stoupá počet alergiků, jsme slyšeli už tisíckrát a zdá se, že tyto informace se každým rokem jenom potvrzují. Vyslechli jsme si drtivé předpovědi, že za dvacet let bude každý druhý člověk na planetě alergik, zatímco dnes je to každý třetí," říká dvaaosmdesátiletý odborník, který se v pražském centru alergologie a klinické imunologie Immunoflow věnuje léčbě pacientů a také výzkumu.

Stoupající čísla mimo jiné ukazují, že vnímat alergie jako sezonní problém nebo jenom záležitost pylů je už dávno přežitý nesmysl. Potenciálních alergenů jsou v našem okolí stovky.
Navíc alergické projevy nejsou jenom rýma nebo zarudlé oči. Taková potravinová alergie může člověka i zabít.

Imunitní otazníky

"Naše imunita se opírá o systém regulačních buněk, které rozhodují o tom, jak bude naše imunita reagovat na různé podněty z vnějšího okolí. Když vše funguje, jak má, pak imunita bojuje s infekcemi nebo bakteriemi, ale pylů, roztočů, plísní či potravin si nevšímá. Jenže když se regulace oslabí, začne imunita útočit třeba proti vlastnímu tělu jako v případě autoimunitních onemocnění nebo proti cizorodým, ale jinak normálně bezpečným látkám, tedy alergenům. A to se stává stále častěji," vysvětluje doktor Špičák.

Příčiny nezadržitelného trendu vysvětluje mnoho teorií, ale žádná z nich dosud nedokázala tuto záhadu jednoznačně rozluštit. Stařičký pan profesor s neuvěřitelně pevným stiskem ruky zdůrazňuje jako jeden z možných příkladů změny ve výživě a způsobu stravování. Za posledních třicet let došlo k nenápadným, ale velmi důležitým změnám ve složení naší stravy. "V podstatě už se nedostáváme k jídlu v jeho původní podobě. Vše je buď chemicky ošetřeno nebo konzervováno, přibarveno či chuťově zvýrazněno. Právě tyto potravinové změny mohou být jednou z příčin," zamýšlí se. Chemie kromě jídla prostoupila i životní prostředí a nevratně ovlivňuje, co dýcháme, pijeme, jak žijeme.

Špičákův kolega z Fakultní nemocnice v Plzni Petr Panzner zase upozorňuje na hygienickou hypotézu, která bývá jako viník označována nejčastěji. "Když se dělaly epidemiologické studie, v čem se liší alergici a nealergici, tak se došlo k velmi překvapivému závěru - jedním z nejvýznamnějších rozdílů je to, že mezi alergiky je vyšší procento těch, kteří mají jako mateřský jazyk angličtinu. Naznačuje to, že rozvoj alergií je záležitostí civilizovanějších a industrializovanějších částí světa. Naše západní civilizace velmi dbá na hygienickou čistotu a zvlášť u malých dětí. Dá se logicky předpokládat, že když vyvíjející se imunitní systém nemá dost podnětů, s nimiž může bojovat, tak si začne hledat aktivně nepřítele, do kterého se pustí, i když to ve skutečnosti žádný nepřítel není. Obětí imunitních útoků pak bývají právě alergeny," vysvětluje Panzner.

Naše civilizací kultivovaná imunita byla po celou dobu vývoje lidstva zvyklá neustále bojovat s miniaturními nepřáteli, kteří se nás pokoušeli zabít. Stala se vlastně skvěle vytrénovaným a neustále připraveným zabijákem, kterému najednou rapidně ubyli nepřátelé, ale chuť bojovat zůstala. A tak se vrhá i do zbytečných bojů.

Alergie na pochodu

Oblast medicíny, kterou se Špičák s Panznerem zabývají, zažívá vzhledem k růstu významu svého zájmu bouřlivý rozvoj. Zároveň v alergologii dochází i k přehodnocení mnoha dřívějších představ. Ještě nedávno se lidem, kteří se obávají alergií, doporučovalo, aby se vyhýbali výrazným alergenům. Často tak preventivně museli z domu psi nebo kočky. Jak se však ukazuje, je to zbytečný krok, na rozvoj onemocnění prakticky nemá žádný pozitivní význam.

Zajímavým fenoménem, který se snaží alergologové blíže poznat, je skutečnost, že u postižených lidí navíc často dochází k tzv. alergickému pochodu - alergie se vyvíjí. U dětí začne atopickým ekzémem a v průběhu života přejde například do průduškového astmatu.

Množství alergenů, na které je člověk citlivý, se také rozšiřuje a někdy i mění. "A to ještě máme často zkřížené alergie, kdy jsou lidé alergičtí na více faktorů. Klasicky máme třeba kombinaci, že člověk, který je alergický na banány, je navíc alergický na kiwi a latex. A to je ještě velmi jednoduchá kombinace," vysvětluje docent Panzner.

Navíc už genetici a imunologové potvrdili, že dispozice k alergiím se skrývají v desítkách různých genů a projevují se dost nečekaně. Stane se, že u jednovaječných dvojčat má jedno těžké alergické reakce od narození, a druhé vůbec žádné.

Vůně benzinu

Čím složitější je poznání alergií, jejich příčin, mechanismu průběhu a projevů, tím složitější je hledání cest, jak s nimi bojovat. Zvlášť když se epidemie alergií každým rokem pouze zhoršuje.

Dříve běžně užívané léky, antihistaminika první generace, jen tlumily projevy alergických reakcí. Antihistaminika navíc měla mnoho nepříjemných vedlejších účinků jako ospalost, poruchy soustředění či suchost v ústech. Novější typy už vedlejšími efekty člověka netrápí, ale ani tak nedokážou základní příčinu onemocnění odstranit. Je proto nutné vydat se jinou cestou.

Jednou z nich by mohla být biologická léčba. Zatím ji u nás podstupuje okolo sto padesáti pacientů. Jedním z center, kde už druhým rokem biologická léčba probíhá, je pražská Fakultní nemocnice v Motole. Vedoucí její alergologické ambulance je Eva Vernerová.

"Mechanismus léčby spočívá v tom, že se snažíme v těle omezovat tvorbu a působení imunoglobulinu E. Jde o látku, která zprostředkovává a zahajuje alergickou reakci. Pomocí biologické léčby se snažíme blokovat receptory, na které se imunoglobulin E váže a tím alergický proces v organismu spouští. Je to vlastně takový prostředník, bez kterého nemůže většina alergických procesů proběhnout," vysvětluje princip léčby. A ta skutečně funguje.

"Máme pacienty, kteří říkají, že prvně v životě cítí, jak voní louka, jaká je vlastně vůně benzinu a třeba je poprvé v životě přestala svědit kůže a v noci se vyspí. Bohužel i navzdory tomu je biologická léčba jenom okrajová záležitost." Těch důvodů je několik, ale hlavním je bezesporu cena. Měsíční program jednoho pacienta stojí třicet pět tisíc korun a základní cyklus je minimálně dvouletý. Navíc je léčba vhodná pouze pro značně omezený okruh pacientů, trpících obtížně léčitelným alergickým astmatem. A tak navzdory tomu, že tato novinka vyvolala ve světě spoustu nadějí a očekávání, jde zřejmě o slepou uličku. Poměr ceny a účinku je tu bohužel velmi nevýhodný.

Biologická léčba je ale dalším důležitým krokem k něčemu novému a lepšímu, i když já sama nevěřím, že by se z ní za současné situace mohl stát masový způsob boje s běžnými a častými alergiemi," přiznává Eva Vernerová skepsi, kterou sdílí i její výše zmínění kolegové. Navíc potlačování jednoho z hlavních zprostředkovatelů alergických reakcí není cesta, jak odstranit základní problém - bláznivé chování naší vlastní imunity.

"Proto se teď vracíme znovu k úplnému začátku, prapříčině problémů, tedy popletené imunitě, a hledáme cesty, jak ji vrátit do správných kolejí," říká Martin Fuchs, kolega profesora Špičáka z centra Immunoflow a expert na potravinové alergie. Nejnovější úvahy a pokusy světových výzkumníků směřují k vývoji preparátu, který by dokázal imunitě nabídnout nějaký nový cíl. Jednoduše řečeno dát jí skutečný antigen, který by ovšem byl neškodný a s nímž by mohla imunita bojovat a přestala se zabývat reakcemi vůči alergenům. Prostě jí dát opravdového, ale zároveň neškodného nepřítele. Tyto výzkumy jsou však na svém počátku.

Dlouhá cesta k výkalům roztočů

Co však zažívá renesanci, je alergenová imunoterapie. Princip známý už sto let je účinný a pracuje s podstatou alergie.

"Cesta, kterou alergenová imunoterapie ušla, byla velmi dlouhá a náročná a souvisela samozřejmě s rozvojem lékařské vědy obecně. Když jsem byl mladý alergolog, měl jsem dětského pacienta, který velmi bouřlivě reagoval v domácím prostředí. Zjistili jsme, že jde o reakci na domácí prach. Poprosili jsme proto maminku, aby nám v bytě vysála sto gramů prachu a donesla ho v pytlíku. Z toho jsme udělali hrubý extrakt, a měli tak takovou, z dnešního pohledu velmi primitivní, vakcínu, kterou jsme pak zpětně v menších dávkách podávali našemu pacientovi, aby svůj alergen toleroval a nereagoval na něj alergicky. Podobně jsme to dělali třeba s trávami, jako je bojínek nebo jílek. Sesbírali jsme pyl a z něj opět vyrobili extrakt," vzpomíná profesor Špičák. To byla léta osmdesátá.

Jenže před pár lety nastal v alergologii velký třesk. Dnes je bezpečně zjištěno, že onen dětský pacient nebyl alergický na prach, ale na alergeny roztočů, a to konkrétně na bílkoviny v jejich trusu. Ty se navazují na částečky prašného aerosolu v bytovém prostředí, který vdechujeme. Současné alergenové vakcíny jsou proto připraveny přímo z primárních alergenů.

"Daří se nám tak postupně získávat ty základní alergeny v jejich nejčistší podobě. Pak jde jen o to, dobře otestovat pacienta, abychom věděli, na které látky je skutečně alergický, a z nich mu podávat vakcíny. Ty působí trošku jako klasické očkování. Vyvolávají v těle pacienta tvorbu ochranných protilátek, které blokují reakce na alergen. Současně snižují tvorbu specifických alergických protilátek. Názorně to vystihuje slovo, které jsme dříve používali, a to je desenzibilizace," říká Špičák. Na rozdíl od klasického očkování třeba proti černým neštovicím nebo obrně však není jednorázové. Jeho základní podávání trvá minimálně tři roky.

Největším úskalím alergenové imunoterapie je fakt, že nikdy nemůže jít o univerzální očkování. Vždy se musí vybrat ty správné alergeny. Jenže těch jsou stovky a ne všechny se nám dosud podařilo extrahovat v jejich nejzákladnější podobě, i když se na tom celosvětově intenzivně pracuje. O jak náročnou činnost jde, ilustruje příklad alergie na ořechy. Alergenů je v nich totiž několik, a tak dva lidé, kteří mají podobné alergické reakce po požití burských oříšků, mohou být ve skutečnosti alergičtí na úplně jiný alergen, který je v nich obsažen. Jejich léčba proto musí probíhat s pomocí odlišných preparátů. A navíc může být každý z těchto dvou pacientů ještě k tomu alergický na další úplně jinou látku. Bohužel rychlejší rozvoj imunoterapie brzdí i složitá legislativa. Registrace každého nového preparátu je velmi zdlouhavá.

"Hudbou budoucnosti, která nám už naštěstí v této oblasti trošku hraje, jsou rekombinantní vakcíny. Představte si, že jednou budeme mít k dispozici všechny tyto alergeny. U pacienta zjistíme, na které reaguje, a z nich si zkombinujeme vakcínu šitou pro něj na míru," zasní se Petr Panzner. Nejdůležitější je přitom zasáhnout co nejhlouběji do imunitního systému. Čím hlouběji, tím bude léčba úspěšnější.

Klín klínem

V posledních letech se také ukazuje, že je důležité podchytit alergie co nejdříve. Snem lékařů je zabránit onomu výše zmíněnému alergickému pochodu co nejdříve. Ještě nedávno to alergologové jen tušili, dnes vědí, že řadu alergií v pozdějším věku, či dokonce astma může spustit potravinová alergie v dětství. V Immunoflow se tak Václav Špičák s Martinem Fuchsem a dalšími odborníky chystají jako první v republice vytvořit centrum potravinové alergie.

Na konci jejich cesty by měla být jistá forma vakcinoterapie u nejmenších dětí. "Jde o metodu navození tolerance. Jakési vytloukání klínu klínem. Třeba u dětí, které mají alergii na mléko, se pokusíme přesně dávkovat malá množství mléka tak, aby nežádoucí reakce vymizely. Základ téhle teorie je až banální, ale praktické vyhýbání se mléku takovému dítěti v budoucnu nic dobrého nepřinese. Naopak. Dá se očekávat rozvoj dalších alergických reakcí. A tomu se pokusíme zabránit," vysvětluje Martin Fuchs.

Nadějné cesty boje s alergiemi tu tedy i přes složitost celého problému jsou. To nás však ani o píď neposouvá blíž otázce: Proč se naše imunita chová stále bláznivěji.

AUTOR: Leoš Kyša


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
Regitas s.r.o.
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist