Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Nejsou nanočástice jako nanočástice

02.08.2011  |  zdroj: Technik  |  274× přečteno      vytisknout článek

nanoKaždá novinka však kromě toho, že řeší určitý do té doby neuspokojivě řešený problém, s sebou přináší i problémy doprovodné, nové, o kterých se dopředu neví a s nimiž je nutno se následně vyrovnávat.

Před třemi lety napsal vydavatel amerického časopisu Nature Nanotechnology ve svém médiu: "V případě, že dojde k vážnému ohrožení zdraví lidí vinou nanotechnologie, může dojít k tomu, že tato věda bude veřejností odmítnuta. Pokud se tak stane, ponesou za to vinu zvěstovatelé této nové oblasti techniky, protože po dlouhou dobu vytvářeli takový její obraz, který je v mnoha ohledech přinejmenším sporný."

Vydavatel měl na mysli entuziastické horování pro novou disciplínu a předvídání či slibování skvělých výsledků, které má nanotechnologie přinést v brzkém čase, ne-li hned zítra. Šlo a ještě dnes jde pořád v případě nanotechnologie o jev, který se ve vědě, v médiích a v celé společnosti projeví pokaždé, když se ve vědě a technice objeví inovace či inovační shluk velkého významu a dosahu - bylo tomu tak např. s robotizací anebo s internetem. Každá novinka však kromě toho, že řeší určitý do té doby neuspokojivě řešený problém, s sebou přináší i problémy doprovodné, nové, o kterých se dopředu neví a s nimiž je nutno se následně vyrovnávat.

Tuto zákonitost si ne dost dobře uvědomují i mnozí vědci, natož laici. Dochází pak mnohdy k tomu, že stejně tak jako byla daná novinka zprvu vynášena do nebe, je po konstatování jejích negativních stránek zatracována, a to často týmiž lidmi, kteří ji zprvu tak velebili.

Záněty u pokusných zvířat

To se dnes děje i s nanotechnologií, i když ne (naštěstí) naplno. V roce 2002 se objevila první varovná upozornění toxikologů, že nanočástice mohou škodlivě působit na mikroorganismy a buňky, s nimiž se pracuje v medicíně, biologii nebo chemii. Podobné obavy vyjádřila britská sekce Greenpeace a kanadská ekologická organizace ETC Group.

Tyto názory byly tehdy ze strany zastánců nanotechnologie označeny za "alarmující" a zbytečně zneklidňující veřejnost. Nicméně, v roce 2004 britská Royal Society a Royal Academy na téma toxicity nanočástic publikovaly kritické studie a podobně se na veřejnosti ozvala i švýcarská zajišťovací společnost SwissRe. Příčinou byly nepříznivé zdravotní změny (záněty tkáně) u pokusných myší a krys, jimž byly aplikovány nanotrubičky.

Následkem toho došlo k vývoji, k němuž dojít nemělo, ale který se dal čekat: I když nebylo prokázáno jednoznačně, že záněty u zvířat způsobily nanotrubičky, začaly být nanočástice šmahem přirovnávány ke karcinogennímu azbestu. Organizace zabývající se ochranou životního prostředí začaly přicházet s požadavky, aby manipulace s nanomateriály byla důsledně právně regulována. A ETC Group přišla dokonce s požadavkem, aby na další výzkum a vývoj v nanotechnologiích bylo vyhlášeno moratorium.

Tři kategorie nanočástic

Odpor vůči nanotechnologii, resp. vůči tomu jejímu segmentu, který zasahuje do medicíny a životního prostředí, však pramení, jak už tomu u novinek bývá, z nedostatečné informovanosti, podobně jako tomu je i s vědomostmi veřejnosti o jaderné energii. K prohlubování této informovanosti samozřejmě nepřispívá fakt, že nanotechnologie je stále mladá disciplína (dá se o ní hovořit teprve od roku 1986), v níž není všechno jasné ani těm, kdo v ní poměrně dlouho pracují, protože stále musejí řadu věcí ověřovat a stále přicházejí na nové a nové objevy.

Je však už nicméně známo tolik, aby bylo možno paušální kritiky nanotechnologie odkázat do příslušných mezí. Ve vztahu k toxicitě a utváření nádorů, jichž se lidé samozřejmě obávají u nanočástic nejvíce, je nutno upozornit na to, že existují tři formy, resp. kategorie nanočástic a nanostruktur, jejichž toxicita či škodlivost (pro člověka nebo živé organismy vůbec) je velice rozdílná.

- Nejvíce nanostruktur je tzv. vázaných, v nichž jsou komponenty navzájem propojeny a tím de facto izolovány od okolního prostředí, takže jde o záležitosti nejméně rizikové. Sem patří např. nanonástroje pro zkoumání povrchových ploch, nanosenzory, nanotranzistory a nanolátky sloužící k povlakování povrchů, které mají samočisticí schopnost anebo dokážou měnit dopadající sluneční světlo v elektřinu. Tento druh nanočástic je ze zdravotního hlediska zcela neškodný - jediným problémem je zde jejich ekologická nevhodnost v případě, že je zapotřebí příslušnou nanovrstvu po čase z povrchu předmětů odstranit.

- Jinak je tomu u tzv. bioaktivních nanočástí a nanotechnologií. Zde je působení dvojznačné. Jde o volné částice, které se při výrobním procesu dostávají do okolí a které mohou lidé či živé organismy vdechovat či polykat. Nejde tu jen o polykání škodlivin, nýbrž také o pozitivní působení, např. jsou--li záměrně vdechovány léky v rámci terapie anebo při konzumaci potravin či aplikaci kosmetiky obsahující nanočástice na povrch těla. K pozitivním vlivům patří i pronikání léčivých nanočástic do tkáně zasažené nádory.

Pokud jde o tělové a opalovací krémy, pak nanočástice (obsahující oxid titaničitý) v nich zesilují absorpci ultrafialových paprsků, protože jsou menší a vcelku mají větší plochu než větší a hrubší částečky, z nichž jsou složeny krémy neobsahující nanoprvky. U potravin zase nanokuličky s potřebným aromatem dokáží vzbudit patřičnou chuť u člověka, který je kupuje anebo s nimi manipuluje v kuchyni či konzumuje. Je nabíledni, že u těchto nanočástic je dokonce žádoucí, aby s nimi člověk přicházel do styku.

Na druhé straně je vlastností bioaktivních nanočástic to, že jsou tak malé, že při proniknutí do těla mohou projít i stěnami cév a žil, střev či bránice a dostávat se tak až do buněk v mozku, játrech anebo mléčných žlázách. Studie v USA v posledních letech zjistily, že nanočástice dokážou v buněčných membránách a uvnitř buněk těla vyvolat oxidační stres. V důsledku toho vznikají molekuly, které velice snadno reagují, rozloží celý biochemický řád v buňce a v nejhorším případě mohou způsobit zánět. Důležité je tu slovo "mohou" - zda k zánětu skutečně dojde anebo ne, závisí na tom, jaký má nanočástice tvar, velikost a jakou látkou je tvořena. Nelze však jednoznačně tvrdit, že nanočástice má na buňku stejně negativní vliv jako azbest.

- Třetí kategorie jsou autonomní nanočástice a technologie. Ty mají schopnost se rozmnožovat, a tak přestupovat hranici mezi živou a neživou hmotou. Jejich rizikový potenciál je mnohem vyšší než u vcelku jednoduchých bioaktivních nanomateriálů.

Na tomto poli probíhají pokusy syntetické biologie, v nichž jde o vytváření umělých mikroorganismů. Ve spojitosti s nimi se v poslední době vynořuje otázka: co by se stalo, kdyby dosažených poznatků s nedobrými úmysly zneužil nějaký "biohacker" a vytvořil nějaké nové škůdce, kteří se zatím v přírodě nevyskytují? Takovému černému scénáři nicméně v praxi brání náročnost experimentálních zařízení a nákladnost vývojových prací, takže pravděpodobnost zneužití se zatím hodnotí jako nízká. Na druhé straně tato náročnost zařízení a nákladnost vedou k tomu, že i když se ve vývoji nanomedicíny dosahuje pozoruhodných výsledků, není velká naděje, že by se kvůli finančním hlediskům rychle dostaly do běžné zdravotnické praxe.

Lepší je už situace v oblasti elektroniky, resp. nanoelektroniky, kde jsou vyvíjeny stále menší senzory a počítačové čipy a vývoj cen na trhu je i v případě novinek pro uživatele příznivější.

Zdraví, energetika, životní prostředí

Z uvedeného se dá odvodit, že není na místě očekávat od nanotechnologie v nejbližší době přílišné výsledky ani ji zatracovat či podceňovat. Je třeba si položit otázku, jaké problémy by napříště měla především řešit, nač by se měla zaměřit. A hledat na ni odpověď.

Zřejmě by se měla nadále zaměřovat na aplikaci pozitivních postupů v medicíně a v oblasti dalších "věd o člověku", ale kromě toho více na problémy energetiky a ochrany a udržování životního prostředí. Mělo by tedy více jít o tzv. "zelenou" nanotechnologii. Vždyť už pomocí poměrně jednoduchých nanosenzorů se dá zjistit, zda je, či není voda pitná, kontaminovaná, a jednoduché nanofiltry dokážou ze špinavé vody vyprodukovat vodu pitnou. Díky nanomateriálům je možno instalovat efektivnější solární články a snižovat spotřebu energií.


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
Regitas s.r.o.
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist