Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Najíždíme na bioprogram

26.04.2008  |  147× přečteno      vytisknout článek

České domácnosti začínají konečně přicházet na chuť zdravé stravě.

Marcela Polová (44 let), matka tří synů a spoluzakladatelka jazykové mateřské školy, je už dlouho příznivkyní biopotravin. "Ekologicky pěstované potraviny jsem začala kupovat po narození prvního syna v roce 1994. Proč? Chtěla jsem mít zdravé děti. Tedy - viděno reálně - dát jim zdravý základ do života. Protože jsem samozřejmě věděla, že se to jednou zvrtne a pak budou jíst třeba hamburgery," zamýšlí se paní Polová.
Obdobně se o zdravé potraviny začala zajímat také Zuzana Jarošová. Syn se narodil s exémem a bioprodukty doporučil i lékař. Od šesti měsíců, kdy začal být Honzík přikrmován, nakupuje rodina biozeleninu i biomaso a oleje. Také Honzíkova matka je typickým cílovým zákazníkem těch, kdo produkty biologického zemědělství prodávají a vyrábějí. Dětí, postižených různými imunitními problémy, jež lze částečně ovlivnit stravou, totiž v posledních letech stále přibývá.
"Matky s malými dětmi jsou opravdu velmi významnými zákazníky," konstatuje Zdeněk Rejholda, majitel obchůdku se zdravou výživou, jenž sídlí v poliklinice v Malešicích.

Pomoc supermarketů
Potraviny s označením bio dnes v České republice pravidelně konzumuje asi pět procent populace. Podle agentury Green Marketing, která se zaměřuje na marketingové a ekonomické poradenství ekologickým zemědělcům, výrobcům i distributorům biopotravin, se loni tyto produkty na celkové spotřebě potravin v ČR podílely více než půl procentem (0,55 procenta). České domácnosti za ně utratily asi 1,29 miliardy korun, což je o 70 procent více než v roce 2006.
Je zřejmé, že prodej biopotravin zažívá velký boom. Nicméně k úrovni vyspělých zemí máme ještě pořádně daleko. Například v Rakousku se v roce 2006 podle Tomáše Václavíka z Green Marketingu biopotraviny podílely na celkové spotřebě potravin 5,4 procenta, v Německu 2,8 procenta.
Mezi vývojem u nás a ve vyspělé Evropě je jeden zásadní rozdíl. Zatímco ve světě se o popularizaci a rozvoj trhu s bioprodukty zasadily malé specializované obchůdky, v České republice to bylo jinak. "Výrazný skok na trhu nastal poté, co se biopotraviny objevily v supermarketech. Lidé viděli, že takové zboží existuje, a začali jej kupovat. A obchodníci pochopili, že tohle je budoucnost," vzpomíná Marcela Polová.
Agentura Green Marketing uvádí, že se supermarkety, hypermarkety, diskonty a řetězce s drogistickým zbožím na celkovém obratu s biopotravinami podílejí dvěma třetinami. "A tahounem spotřeby zůstanou i v budoucnu," zdůrazňuje Tomáš Václavík.
Potraviny z ekologického zemědělství má v nabídce většina supermarketů. Liší se ovšem nejen sortiment, ale i uspořádání, což je někdy stejně důležité jako výběr. Například síť diskontních prodejen Plus ve velkých městech nabízí specializované regály, jeden chlazený s masem, masnými a mléčnými výrobky a druhý s ostatními potravinami. Výrobky nesou označení BioBio, což je vlastní značka této sítě.
Nováčkem je družstevní síť COOP. "Máme 50 druhů biopotravin. Tedy vše, co je třeba k tomu, aby člověk mohl posnídat, poobědvat i povečeřet," řekl Ekonomu Miroslav Kajňák, ředitel odboru legislativních a právních služeb Svazu českých a moravských spotřebních družstev. Takzvaný bioregál zatím naleznou obyvatelé větších měst v celkem 372 prodejnách. Síť Coop celkem čítá tři tisíce prodejen.

Sortiment vázne
Spotřebitelé si ovšem stěžují, že dosavadní sortiment biopotravin je malý. "Výrobci biopotravin kopírují trend zdravé stravy, představovaný extrudovanými obilovinami a podobně. V nabídce jsou různé křupky, vafle, ne už základní potraviny. Zdá se mi, že není z čeho uvařit," tvrdí expertka v oblasti potravin a gastronomie Hanka Michopulu. "Chybí hlavně maso. Například je téměř nemožné sehnat kuře. Přitom biovýroba by měla dodávat hlavně to, co je nejvíce postiženo průmyslovými standardy. Což je právě to kuře," konstatuje.
Vůči sortimentu má výhrady také šéf Green Marketingu. Také on se zmiňuje o masu. Nemá přitom na mysli hovězí, kterého je podle jeho názoru všude dost, nýbrž vepřové a další. Nedostatek vepřového má za důsledek i mizivou nabídku uzenin.
Chybí také mléko. Důvod? "Výrobci zatím neuvěřili potenciálu trhu s biopotravinami. Dále pak to, že se čeští producenti musejí potýkat s jinými podmínkami než jejich kolegové například v Rakousku či Německu. Jádrem je přístup úředníků, zejména v oblasti hygieny. U nás musí být všechno vykachlíkované a tak dále, zkrátka jsou potřeba velké investice. Naproti tomu u našich sousedů se mléko a mléčné výrobky vyrábějí přímo na farmách," zdůrazňuje Václavík s tím, že sice coby členové EU máme stejné hygienické normy, nicméně němečtí či rakouští kontroloři jsou prostě tolerantnější a více věří výrobcům.

Bez umělých příchutí
Nejde jen o přísné a rigidní hygienické předpisy. Paradoxní zajímavost: v ČR je zhruba sedm procent zemědělské půdy využíváno ekologickým způsobem, což v evropském srovnání znamená jednu z předních pozic. Jenže většina oněch ploch není osévána obilninami, nýbrž porostlá trávou, na níž se pase hlavně skot. A většina masa nekončí na českých stolech. Výrobci si stěžují na chybějící biojatka a také na výkupní ceny. Proto většina zvířat, a to ještě než vyroste do jatečného stáří, je prodávána do zahraničí.
Certifikát s označením bio si smějí přivlastňovat potraviny, které vznikly na chemicky neošetřovaných půdách, nepřišly do styku s pesticidy a herbicidy a pocházející z chovů nepřikrmovaných kostními moučkami, růstovými hormony, antibiotiky a podobně. "Ekologicky hospodařící rolník odmítá krajinu zoranou od obzoru k obzoru, porosty i pozemky deptané herbicidy, fungicidy, jinými pesticidy a u potravin i umělými konzervačními látkami, chutěmi, barvivy atd. Odmítá běžně i patnáctkrát stříkaná jablka stejně jako koncentráty pro zvířata, pumpovaná antibiotiky a hormony, která nikdy nepoznají přirozenou volnost pohybu, slunce a pastvu - o vlídném zacházení nemluvě," píše v České biokuchařce autorky Anny Michalové Karel Merhaut, propagátor zeleného způsobu života a člen občanského sdružení Liga ekologických alternativ.
"Většina lidí bude vždy jíst více běžných potravin. Vypěstovat dostatek bioproduktů prostě není možné ani u nás ani v zahraničí," dává věcem punc reality MUDr. Martin Šabat, který se vedle klasické medicíny zabývá i medicínou celostní, k čemuž patří i výživa. A zároveň navozuje odpověď na otázku, proč jsou biopotraviny podstatně dražší než ty "normální".
Klasickým případem může být například kuře, které stále stojí v žebříčku konzumace masa v ČR na nejvyšší příčce. Zatímco biokuře roste několik měsíců a mělo by být živeno potravou na bázi obilí, průmyslové kuře žije asi tři měsíce a je krmeno instantní stravou. A pokrok jde neustále dál - když se přidá více růstových hormonů, jde jeho maso na stůl už za měsíc.

Věc veřejná
Biopotraviny nezajímají jen konzumenty či prodávající. Jsou také jedním z předmětů zájmu Evropské unie a vlády. Vyjádřením toho je ekologický program, vzešlý z půdy Ministerstva zemědělství. Ten nám všem vytyčil několik cílů. Za prvé by se měl podíl biovýrobků na celkové spotřebě potravin zvýšit z loňských 0,55 na jedno procento v roce 2010. Ekologickou stravu by mělo pravidelně konzumovat aspoň 25 procent české populace. Za druhé by ve zmíněném roce mělo 60 % konzumovaných biopotravin pocházet z domácích zdrojů.

AUTOR: Ivana Pečinková

Od mléka po oblečení
Ministr zemědělství Petr Gandalovič rozjel propagační kampaň na bioprodukty. Cílem je seznámit české spotřebitele s přínosem biopotravin a s jejich nabídkou. V následujících třech letech má být na tuto osvětu vydáno 28 milionů korun. Polovinu zaplatí Evropská unie.
Do boje za potraviny a další produkty se pustilo i hnutí Duha. Doporučuje zakládat biokluby, jejichž prostřednictvím by si sousedé z jedné čtvrti objednávali přímo od výrobců.
Problém je ale v tom, že čeští ekozemědělci zatím nemají příliš velkou nabídku. Určitě v nich nebudou takové věci jako například oblečení z biobavlny či biotašky z kukuřičného škrobu.

5 procent
české populace nyní pravidelně jí biopotraviny.

Srovnání cen biopotravin a běžných potravin (cena za 1 kg)

Cena Cena

biopro- běžného

duktu produktu

Cibule žlutá 35 15

Pomeranče 65 30

Mandarinky 65 37

Banány 40 40

Jablka Gala 100 43

Kiwi 40 (3 ks) 10 (1 ks)

Hovězí zadní 290 230

Vepřová kýta 270 140

Zdroj: supermarkety


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
Regitas s.r.o.
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist