Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Hladová Vzpoura

28.04.2008  |  zdroj: EKONOM  |  147× přečteno      vytisknout článek

Hladová Vzpoura Ceny agrárních surovin, jako je rýže, kukuřice, sójové boby, jsou nejvyšší za posledních 26 let. Ve světě už propukly hladové bouře.

Pro celou polovinu obyvatel naší planety je rýže základní potravinou. Pokud je drahá a navíc jí je nedostatek, hrozí hladomor, jako naposledy v Severní Koreji v devadesátých letech minulého století.
Ne nadarmo se Číňané zdraví otázkou "Už jsi jedl rýži?".
Rýže jen od začátku roku podražila o dvacet procent. Na Filipínách, které jsou jejím největším dovozcem, ji přidělují pod dohledem armády. V Thajsku hlídají rýžoviště ozbrojení rolníci.
Vietnam vývoz této plodiny zastavil. Indie ho omezila se zdůvodněním, že výživa vlastního obyvatelstva má přednost před obchodem.
Na Haiti padla v důsledku neúnosného zdražení rýže, cukru a dalších základních potravin vláda.
Egypt musel sáhnout ke zdražení dotovaného chleba o 35 procent. Následovaly demonstrace a rabování obchodů.

Politická nestabilita
Hlavním problémem je cena potravin. Mezinárodní měnový fond a Světová banka na svém jarním zasedání před dvěma týdny varovaly v souladu s agenturou Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO), že vidina hladu ohrožuje politickou stabilitu v nejméně třiceti zemích světa. Pomoc musí přijít rychle.
Chybějí na ni ale peníze. Světová banka už spočítala, že na řešení akutní krize by bylo potřeba půl miliardy dolarů. Finance však nemají ani tradiční pomocníci.
"Ceny jsou tak vysoké, že za peníze, které máme k dispozici, nenakoupíme potraviny ani pro ty nejpotřebnější," řekl listu Neue Zürcher Zeitung mluvčí asijské sekce Světového programu výživy při OSN Paul Risley.
Šéf mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn tvrdí, že exploze cen potravin je větším problémem než aktuální finanční krize, která hrozí přechodem do celosvětové recese.
"Když se sníží výroba, omezí to ekonomický růst, což je neblahé. Chybějí-li ale potraviny, je to tragédie. Výrábět můžeme, ale jíst musíme," prohlásil v interview pro francouzskou televizní stanici France 24.
Obdobná stanoviska zaznívají i z úst generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna. Ten upozornil, že je třeba okamžitě nalézt řešení potravinové krize. "Růst cen by mohl poškodit růst světové ekonomiky i ohrozit bezpečnost," uvedl Pan Ki-mun na zasedání Konference OSN pro obchod a rozvoj, která se koná tento týden v Ghaně.
Už před současnou vlnou zdražování žily dvě miliardy lidí pod hranicí chudoby, tedy za méně než dva dolary na den. Na 880 milionů lidí přímo hladoví nebo nemají dostatečně pestrou výživu, neboť žijí v extrémní bídě, za méně než jeden dolar na den.
Každou minutu umírá na světě 40 dětí hladem nebo v důsledku nemocí vyvolaných podvýživou. Zdražení základních potravin o pouhé jedno procento znamená, že na světě přibude přibližně dalších osmnáct milionů hladovějících. Už to znamená, že takzvané cíle milénia, tedy snížení počtu nejchudších lidí o polovinu do roku 2015, jak je vyhlásila v roce 2000 Organizace spojených národů, se zřejmě nepodaří splnit.

Jíst, nebo jezdit?
Ke zdražování potravin významně přispívá i skutečnost, že velký podíl agrárních produktů, normálně užívaných na výrobu potravin, končí v zařízeních na výrobu biopaliv pro motorová vozidla.
Agentura OSN pro výživu a zemědělství upozorňuje, že na výrobu 50 litrů biopaliva (etanolu), což je plná nádrž pro běžný automobil, se spotřebuje až 200 kilogramů kukuřice. To je množství postačující k výživě jednoho člověka po celý rok, vypočítal Jean Ziegler, zvláštní zpravodaj Organizace spojených národů pro výživu.
A nejen to. Protože stále více zemí se snaží snížit svou závislost na ropě a podporuje právě výrobu biopaliv, zvyšují se plochy osázené například kukuřicí. Padají kvůli tomu za oběť stále větší rozlohy pralesů následně osázené požadovanými rostlinami.
Indický ministr financí Palaniappan Chidambaram to komentoval slovy: "Zvyšování výroby kukuřice, obilí, sóje či rýže jen proto, aby byly suroviny pro výrobu biopaliv, je zločinem proti lidskosti."
Obdobně drsná prohlášení jsou slyšet i z úst Zieglera. "Když cena rýže stoupne během dvou měsíců o víc než polovinu a cena obilovin během čtyř měsíců o víc než 80 procent, vrhá to dvě miliardy lidí pod hranici bídy," prohlásil zvláštní zpravodaj OSN.

Německo je opatrné
Světová banka ve své zprávě z jarního zasedání uvádí rostoucí spotřebu zemědělských produktů na výrobu biopaliv mezi hlavními příčinami exploze ceny potravin. Američtí farmáři odvádějí už nyní pro tento účel třetinu své produkce. USA hodlají do roku 2020 krýt patnáct procent spotřeby pohonných hmot pro motorová vozidla biopalivy.
Německo už svou strategii v tomto ohledu přehodnotilo. "Už žádná biopaliva z plodin, kvůli kterým se kácejí pralesy," uvedla německá kancléřka Angela Merkelová. Její vláda přitom chtěla, aby se od 1. ledna roku 2009 přimíchávalo do běžných pohonných hmot deset procent biopaliva.
Dalším důvodem přehodnocení strategie je to, že se domácí výroba nevyplácí. Za tunu pšenice určené na tento účel se loni platilo zhruba 70 eur, dnes už to je 230 eur, napsal týdeník WirtschaftsWoche. Nesouhlasí ani ekologická bilance.

Unie zruší podporu
Obdělávání půdy pro pěstování vhodných plodin a jejich hnojení dokáže způsobit více škod než užitku.
Německo se ovšem biopaliv nehodlá vzdát. Má ale nyní na mysli biopaliva druhé generace. Taková, která se vyrábějí z odpadu, včetně kalů z čistíren odpadních vod, slámy a podobně. Tedy nikoli už třeba z obilí, řepky a dalších surovin, které vždy sloužily pro výrobu potravin.
Strategii přehodnocuje i Evropská unie. "V unijním prostoru sice nehrozí nebezpečí, že by pěstování rostlin pro výrobu biopaliv vytlačilo produkci potravin," tvrdí evropská komisařka pro zemědělství Marianna Fischer-Boelová. Na výrobu bioetanolu nebo bionafty Unie spotřebovává pouhá dvě procenta z celkového množství vypěstovaného obilí, což podporuje dotací ve výši 90 milionů eur. Ta by měla být škrtnuta.
Ani Unie jako celek se nechce vzdát svého proklamovaného cíle - přimíchávání deseti procent biopaliv do běžných pohonných hmot, a to už v roce 2020.
Na vypěstování výchozích surovin by se muselo vyčlenit zhruba sedmnáct procent zemědělsky využitelné půdy, a to v rámci celé Unie. Ale už kolem roku 2015 by měly být k dispozici biopaliva druhé generace. Takže se dá předpokládat, že by pro naplnění zmíněného cíle nebylo nutné rozšiřovat osevní plochy.

Nesoulad nabídky a poptávky
Loni se urodilo a sklidilo více obilí než kdy jindy - celkem 2,102 miliardy tun. Je to o 4,6 procenta více než v roce 2006. Přesto to nestačí. Organizace FAO spočítala, že pro vyrovnání nabídky s poptávkou by bylo nutné dodat na trh alespoň 2,120 miliardy tun obilí. Už deset let se zemědělcům nedaří nabídku a poptávku vyrovnat.
To je hlavní příčina růstu cen základních potravin. Cena pšenice vzrostla podle propočtu Světové banky od roku 2005 do letošního února o 181 procent. Ceny základních zemědělských surovin táhnou vzhůru i ceny potravin. Od roku 2005 se jejich ceny zvedly celosvětově v průměru o 83 procenta. Příčin cenové exploze je více.
Patří k nim například růst počtu obyvatel planety. Od roku 1960 se jejich počet více než zdvojnásobil - ze tří miliard na nynějších zhruba 6,6 miliardy. A zvyšují se i jejich nároky na kvalitu stravy. To se týká zejména nejúspěšnějších prahových ekonomik, které jsou také nejlidnatějšími zeměmi světa, Indie a Číny.
Indové i Číňané si oblíbili maso i mléčné výrobky. Ještě v roce 1966 tvořilo maso ve stravě průměrného Číňana ani ne pět procent. Dnes je podíl masa a jiných potravin živočišného původu čtyřikrát vyšší. A spotřeba poroste.
Čínský premiér Wen Ťia-pao se na posledním zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu) svěřil se svým snem: "Cílem je, aby naši občané měli dostatek mléka, a to každý den."
Proč? Číňané, jak známo, nevynikají tělesnou výškou. Jednou z příčin je nedostatečný přísun bílkovin, konstatuje studie pekingského ministerstva zemědělství. "Čínské děti rostou až do dvanáctého roku věku stejně rychle jako děti na Západě. Pak se ale jejich růst zpomalí," tvrdí studie. Prý za to může nedostatek mléka. Vládní propaganda už udeřila na strunu vlastenectví: "Nebudeme-li pít dost mléka, Japonci nás přerostou."

Klima a spekulace
Na zdražování potravin se podílejí i faktory, jakými jsou cena ropy, což zdražuje nejen výrobu, ale i dopravu a skladování. Svůj díl viny na tom mají i spekulace se zemědělskými komoditami. "Ale spekulace se na růstu cen podílejí jen málo," tvrdí Jiří Šťastný z firmy Colosseum, která se zabývá obchodem se zemědělskými komoditami.
V pozadí jsou však i subtilnější vlivy. Například změny klimatu. Tímto problémem, zejména oteplováním, se zabývá aktuální zpráva World Food Situation. I ta však připouští, že do roku 2080 by se měl vliv změny klimatu na zemědělskou výrobu držet v opravdu úzkých mezích.
Daleko větší dopad mají subvence zemědělskému sektoru v průmyslově vyspělých zemích, mezi jinými také v unijním prostoru. Přestože exploze cen agrárních surovin naplnila pokladny zemědělců, těší se i nadále z přílivu podpor.
Platí to také pro Spojené státy. Nejde jen o přímé podpory, ale také o podporu exportu. Ten spolu s ochranářskými opatřeními stojí rozvojové země ročně kolem 100 miliard dolarů.
"Současný boom zemědělství by mohl být vhodnou příležitostí k omezení přímých i nepřímých subvencí v průmyslově vyspělých zemích," tvrdí studie Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD).

Strach z farmářů
Podle propočtů OECD pro průmyslově vyspělé státy dostávají zemědělci v členských zemích každoročně na 214 miliard dolarů přímých a nepřímých podpor včetně exportních.
Možná je situace pro odbourání subvencí příznivá, ale chybí politická vůle. Ve Spojených státech si prezidentští kandidáti rozhodně nechtějí pohněvat své farmáře tím, že by jim podpory škrtli nebo je alespoň krátili.
Totéž platí o Unii. Dánská komisařka pro zemědělství Marianna Fischer-Boelová hodlá 20. května předložit balík návrhů, který by měl potlačit slabiny evropské agrární politiky. Už teď je zřejmé, že plány komisařky na zkrácení subvencí pro velkoproducenty neprojdou. Proti se postavilo zejména Německo. Po sjednocení zdědilo ve východní části země velké agrární celky, kterých by se to velmi dotklo.

Hledání alternativ
O slovo se v úterý minulý týden přihlásila Světová agrární rada (IAASTD) se zprávou, ve které navrhuje alternativy. "V celosvětovém měřítku musí dojít k radikálním změnám v celém zemědělském sektoru, protože klasické postupy se už dostaly na hranice svých možností," uvádí se ve zprávě, pod níž se podepsali zástupci 54 států.
Vedle radikálních změn v technologiích žádá ředitel agrární rady Robert Watson také zastavení další liberalizace obchodu se zemědělskými produkty.
"Doplácejí na to nejchudší rozvojové země, které nemají šanci obstát v soutěži s dotovanou zemědělskou výrobou v průmyslově vyspělých státech," vysvětlil při prezentaci jmenovaného dokumentu.
Experti, kteří se podíleli na přípravě zprávy organizace ustavené v roce 2002 v Johannesburgu při příležitosti konání světového summitu pro rozvojovou pomoc, kritizují zejména "monokulturní" zemědělství a využívání geneticky pozměněných rostlin.
"To vše sice pomohlo zvýšit výnosy, ale pouze velkým agrocelkům, zatímco běžní zemědělci nemají ani dost peněz na to, aby si mohli upravené osivo koupit," tvrdí se ve zprávě. Nehledě na to, že rolníci v nejchudších zemích jsou zvyklí na určité postupy a nejsou si vědomi rizik spojených s výsadbou geneticky upravených rostlin.

Opatrněji s genetikou
Světová agrární rada doporučuje, aby se mezinárodní organizace, jejichž povinností je starat se o boj s chudobou, jakými jsou OSN se svými agenturami či Světová banka, zaměřily na podporu zemědělství v rozvojových zemích. Například vzdělávacími programy, výzkumem a vývojem, na což právě těm nejchudším zemím chybějí jak peníze, tak i kapacity.
Spojené státy a Čína sice dokument podepsaly, ale zároveň vůči němu ohlásily výhrady. Především se vyslovily proti textům zaměřeným na geneticky manipulované plodiny a organismy vůbec. "Nicméně věřím, že i tak se základní změny prosadí," prohlásil jeden z hlavních autorů zprávy Fabrice Dreyfus.
Kýžené změny ale nepřijdou hned. Aktuální situaci ani sebelépe zpracovaná a podložená zpráva nevylepší. Jisté je, že se počet hladovějících loni poprvé od roku 2000 opět zvýšil, a to až o 350 milionů lidí. Bohužel se ukazuje, že akutní potravinová krize k neblahému nárůstu ještě přispěje.

AUTOR: Petr Němec

Co žene ceny vzhůru
Biopaliva: Průmyslově vyspělé země podporují výrobu biopaliv z agrárních surovin, aby zmenšily závislost na ropě.
Apetit: V Číně, Indii a dalších zemích s dynamickými ekonomikami roste blahobyt a s ním se mění stravovací návyky. Čím větší poptávka po masu, tím větší spotřeba krmiv, zejména kukuřice či obilí.
Klima: Tropické bouře, záplavy či sucha vedou k výpadkům ve sklizních jako loni v Austrálii.
Zásoby: Podle Světové banky už na 33 zemí vyčerpalo své zásoby zrnin a jsou odkázané na dovoz. Například Egypt: pšenice. Mexiko: kukuřice. Západní Afrika: rýže.
Spekulace: Investoři objevili agrární produkty jako vhodný objekt svých aktivit, což vede ke spekulativním nákupům a tedy i růstu cen.
Energie: Vysoká cena ropy a zemního plynu zdražuje výrobu, zpracování i dopravu potravin.
Urbanizace: Růst měst spojený s odlivem obyvatel z venkova vede k úbytku zemědělské půdy a rolníků vůbec. Od roku 2007 žije poprvé v historii více než polovina světového obyvatelstva ve městech.

Ceny potravin v Česku
Česku se potravinová krize vyhýbá.
Cena rýže vzrostla meziročně o pět korun za kilogram. "Letos v březnu stálo kilo rýže v obchodech 28,10 koruny, zatímco loni ve stejné době se za platilo 23,30 koruny," říká Jana Bondyová z Českého statistického úřadu.
Každý Čech sní ročně v průměru 4,5 kilogramů rýže. Při této spotřebě bychom si tak za rýži připlatili ročně asi 22 korun.
V tisícibodové škále spotřebního koše, který slouží pro výpočet indexu spotřebních cen, má rýže 0,627 bodu. Pro srovnání, stejnou váhu mají v koši třeba rozinky, citrony nebo jahody. Pivo má 18,6 bodu.
V Česku je hlavní obilninou pšenice. Letos v únoru stála tuna potravinářské pšenice 3923 korun. Loni v prosinci stála 3655, v prosinci roku 2006 se pak tuna pšenice prodávala za 2886 korun.
Ceny zemědělských produktů letos v březnu podle ČSÚ vzrostly meziročně o 26 procent. Obilí za tu dobu zdražilo o 55 procent.

Indický ministr financí tvrdí: Výroba biopaliv je za stávající situace zločinem proti lidskosti.

Vyspělé země dotují své zemědělce každoročně částkou, kterou OECD odhaduje na 214 mld. USD.


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
Regitas s.r.o.
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist