Přidat EnviWeb k oblíbeným odkazům
RSS kanályMobilní verze EnviWeb.cz

Jak se žije slípkám

27.01.2009  |  zdroj: Víkend  |  143× přečteno      vytisknout článek

Jak se žije slípkám Spotřeba kuřecích masa na světě je obrovská; rozpočítáno na hlavu (i tu vegetariánskou) a rok činí číslo 27 kg. Ne každý na světě ovšem má kuře rád, což umožňuje jeho milovníkům extra nášup. Podmínky, v nichž jsou kuřata pěstována "intenzivním způsobem", jsou ovšem po právu předmětem kritiky.
Podívejme se ale na slepičí život z veselejší stránky. Známý britský šéfkuchař, perfekcionista Heston Blumenthal si zajel do Francie, aby prozkoumal, jak se žije slepičí a kohoutí šlechtě, a sice kurům pěstovaným ve Francii v oblasti Bresse. Ve světě luxusu mají tahle exkluzívní kuřata stejné postavení jako kaviár z jesetera nebo bílé lanýže z Alby.
Do oblasti Bresse poblíž Lyonu se dostanete dálnicí A39, vedoucí na jih, kudy také proudí řada německých, švýcarských a belgických návštěvníků Francie. Ti jsou i slušným zdrojem příjmů pěstitelů kuřat z Bresse (ročně se přímo v oblasti prodá na 15 000 kusů).
Součástí půvabu místních kuřat je jejich vzhled, o který se postarala matka příroda: bělostné peří, jasně rudý hřebínek a zajímavé modrofialové zabarvení nožek - tedy francouzské národní barvy. Oblast Bresse je poměrně malá, má ale jedinečné geologické podmínky. Půda obsahuje jen velmi malé množství vápníku, kosti kurů jsou proto křehčí a lehčí (řečeno obchodnickým jazykem - za své peníze dostanete víc masa než kostí). Půda je také dost kyselá, což pomáhá vybělení peří i namodralému zabarvení nožek. Do tří neděl života zůstávají kuřata v prostorném vytápěném kurníku na slámě a krmí se běžnou směsí zrnin. Pak jsou vypuštěna do volného, travnatého výběhu. Ekosystém místa s jeho chemickým složením půdy, červíky a larvami, kteří v ní žijí, to vše přispívá k výjimečné chuti kuřat. To vše také vedlo k získání AOC, ochranné známky původu. Zdejší drůbež je získala už roku 1957 a znamenalo to pro ni skutečně přísnou ochranu prostředí, v němž se pohybuje. Každé kuře má ve výběhu zaručen prostor minimálně deset metrů čtverečních, kterého si užívá devět týdnů. Do kurníku se zavírají na noc, kvůli liškám. K přírodní stravě dostávají navíc kukuřici, obilí a trochu mléka. Poslední týden života stráví v dřevěné klícce, aby ztloustla. Zhruba 400 farmářů z Bresse ročně vyprodukuje neuvěřitelných milion a půl kuřat, z nichž 95 procent skončí ve francouzských pekáčích. Francouzi si pro své kuře z Bresse nejraději zajdou na trh nebo k dobrému řezníkovi a zasvěceně s ním pohovoří o nejlepší vhodné úpravě. Například na pečení doporučují spíš mladou slípku, protože maso kohoutků je tužší - ti budou naopak skvělí podušení třeba na smetaně.
Pokud jste v regionu, čiňte jako místní a dopřejte si i úpravu kuřete z rukou mistra, jakým je třeba proslulý šéfkuchař Georges Blanc, který městys Vonnas poblíž Lyonu přetváří ve skutečný gastronomický i architektonický skvost, jehož středobodem je tradiční "auberge" z roku 1872, nyní Restaurant Georges Blanc. Na menu má mimo jiné sekvenci šesti jídel coby oslavu kuřat z Bresse a dalších místních produktů. Jeho provedení slavného receptu Kuře na smetaně z Bresse je prostě bezchybné.
Tato kuřata jsou samozřejmě v kategorii bio. K nám je dovážejí pouze luxusní restaurace (ale například restaurant Les Moules z Pařížské ulice v Praze 1 vám je doveze až domů už hotové, úprava na šampaňském s estragonem stojí 395 korun) a jejich o něco slabším protějškem mohou samozřejmě být kuřata z biochovů. Ty seženete v prodejnách zdravé výživy a občas i v Makru (cena se pohybuje mezi 300 a 500 korunami) a z valné většiny jde o kuřata rakouská či německá. Volání po humánně chovaných kuřatech však sílí natolik, že se dostávají do obchodů ve stále větší míře, a to pochopitelně ovlivní i jejich cenu.
Jednou jsem kuře z Bresse jedla, a víte, jak chutnalo? Prostě jako kuřata, na která se pamatuji z občasných pobytů u venkovské babičky. Ještě den před naším příjezdem spokojeně hrabala ve výběhu nebo v babiččiných záhoncích. Apellation d'Origine Controlée vlastně měla taky: babička jiná než svoje nepekla a se svými slepicemi také zacházela celý život stejně.

Autorka je šéfredaktorkou časopisu F. O. O. D.
AUTOR: Jitka Rákosníková


Související články


Poslední diskuse k článku - 0 příspěvků celkem

přidej nový příspěvek

Zatím žádný příspěvek
můžete na tento článek reagovat jako první...


EnviWeb s.r.o. neručí a nenese zodpovědnost za obsah diskusních příspěvků, diskuse nemoderuje ani nerediguje. Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich autorů. EnviWeb s.r.o. si vyhrazuje právo odstraňovat diskusní příspěvky, a to zejména takové, které odporují dobrým mravům, porušují platné zákony ČR, poškozují dobré jméno serveru nebo obsahují neplacenou reklamu. Diskuse NEJSOU určeny pro dotazy na autory článků nebo redaktory EnviWebu.



Search
Partneři
Regitas s.r.o.
ZmapujTo.cz
Fandíme EnviWebu
Výrobky a služby pro životní prostředí
Výrobky a služby pro životní prostředí
Partnerské časopisy
<< Předchozí Následující >>



Doporučujeme: Ekologove.cz - ekologie v každodenní praxi, EnviMarket.cz - nabídka výrobků a služeb, ZmapujTo.cz - hlášení podnětů od občanů, Nazeleno.cz - úspory energie, Inspirace v bydlení, Cena elektřiny, Dřevěné brikety, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo, Palivové dřevo


Enviweb s.r.o. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti,a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
Copyright (2008) The Associated Press (AP) - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AP nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány.
Toplist