2 Uvedené požadavky na státní rozpočet jsou informativní povahy. Jejich přesná výše bude stanovena při jednání o návrhu rozpočtu pro příslušný rozpočtový rok v závislosti na možnostech státního rozpočtu.

Agentura bude zřízena jako příspěvková organizace státu. Podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, může být zřízena pouze zákonnou úpravou. Podle zákona č. 218/2000 Sb, o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, bude právnickou osobou a bude hospodařit s určeným majetkem. Agentura bude hospodařit s prostředky získanými z hlavní činnosti a s prostředky ze státního rozpočtu v rámci finančních vztahů stanovených zřizovatelem (Ministerstvo životního prostředí). Agentura může vytvářet rezervní fond, fond reprodukce majetku, fond odměn a fond kulturních a sociálních potřeb, do kterých může rozdělovat zvýšený hospodářský výsledek. Zůstatky fondů může převádět do dalšího rozpočtového roku. Může vyvíjet i jinou než primární činnost, i když tato činnost musí být účetně sledována odděleně od hlavní činnosti. Výhodou tohoto řešení je skutečnost, že stát přímo vynakládá méně prostředků ze státního rozpočtu a organizace je v důsledku výše uvedeného donucena chovat se efektivněji a hospodárněji. Hospodaření příspěvkové organizace je rozděleno na výnosy a náklady. Překračují-li náklady výnosy, je správcem kapitoly poskytován příspěvek ze státního rozpočtu.

V období 2001 – 2002 se jedná o náklady na přípravnou fázi k realizaci zákona, který by měl nabýt účinnosti od 1. ledna 2003. Výjimku tvoří ustanovení § 5, § 29 písm. f), § 30 písm. c), § 31 písm. c) a § 32 písm. c) vztahující se k založení odborné instituce, která nabývají účinnosti dnem 1. července 2002. Ačkoliv zákon o integrované prevenci nabude účinnosti až k 1. 1. 2003, podcenění a nedostatečné finanční pokrytí přípravné fáze by znamenalo dodatečné navýšení nákladů v pozdějších letech (možnosti rizika nedostatečných rozhodnutí a jejich záporných následků, nepřipravenost podniků způsobenou neinformovaností, chybějící podpůrné programy a účelné kvalitní zpracování překladů potřebných dokumentů).

• Provozní náklady včetně personálního zajištění (12 zaměstnanců zajišťujících provoz Agentury) zahrnují:

- mzdové náklady a pojistné včetně přídělu FKSP,

• Financování provozních nákladů lze zabezpečovat dodavatelsky, tj. v rámci položky služeb s patřičným navýšením nákladů na plnění provozních potřeb.

• Oproti ekonomickým dopadům k verzi návrhu zákona o integrované prevenci předložené do meziresortního připomínkového řízení došlo k nárůstu o 20 odborných zaměstnanců na rok 2003. Důvody vedoucí k tomuto nárůstu:

• upřesnění počtu a charakteru referenčních dokumentů nejlepších dostupných technik (BREF),
• výsledky meziresortního jednání v rámci přípravy zákona o integrované prevenci a připomínky zástupců krajských úřadů při meziresortním připomínkovém řízení k návrhu zákona (únor 2001) – požadavek zvýšení personálního zabezpečení odborného zázemí,
• zkušenosti s implementací směrnice o IPPC v jiných zemích (členské státy EU) a doporučení a závěry bilaterálních projektů, které ukazují, že dostatečné personální zabezpečení odborných prací agentury umožní průmyslu efektivně vynaložit prostředky s potřebným environmentálním ziskem (znalost jednotlivých technologií na trhu a jejich environmentálních dopadů), čímž mohou ušetřit řádově vyšší náklady vyvolané v budoucnu (například ve Velké Británii se odbornému zajištění integrované prevence věnuje cca 5 000 pracovníků).

• Zdrojem výnosů (příjmů) Agentury podle § 5 odst. 6 bude úhrada za poskytované odborně technické poradenství a  konzultace.

• Investiční náklady na novou budovu jsou nezbytné pro zajištění činnosti odborné instituce, především pro podporu vydávání integrovaných povolení, komunikaci mezi zainteresovanými subjekty, zpracování informací o nejlepších dostupných technikách a sledování jejich vývoje a aktivní spolupráci při vytváření registru BAT. Kvalitní zajištění zmíněných činností povede ke snížení nákladů státního rozpočtu i soukromého sektoru. Z návrhu zákona o integrované prevenci vyplývající nová samostatná odborná činnost generuje nový požadavek, a to materiálové zabezpečení činnosti odborné instituce.

České technické pracovní skupiny budou částečně svým charakterem kopírovat TGW (Technical Working Group) fungující v rámci Evropské kanceláře pro IPPC v Seville a v jednotlivých členských státech Evropské unie. S ohledem na omezený počet podniků v ČR bude účelnější některé technické skupiny sloučit. Předpokládá se  přibližně 10 odborně způsobilých členů na jednu pracovní skupinu pro 34 BREF (9 BREF je již zpracovaných, což umožní snížení finančních požadavků ke splnění některých činností dotčených pracovních skupin). Jednotliví členové budou doporučeni profesními asociacemi, tj. asociacemi hospodářskými i environmentálními. U každé odborné skupiny se předpokládá, že bude ustanovena na omezené funkční období (2 až 3 roky), mandát členů by měl být obnovován každoročně. Uvažuje se o dobrovolné účasti a spolufinancování ze soukromého a státního sektoru. Celkový hrubý odhad mzdových nákladů na zabezpečení činnosti pracovních skupin představuje cca 15 mil. Kč ročně.

Další nároky na státní rozpočet se předpokládají z úhrady cestovních nákladů do míst oficiálních mezinárodních jednání (pracovní skupiny ve španělské Seville, zástupci České republiky v Information Exchange Forum v Bruselu). Hrubý odhad těchto nákladů představuje v době intenzivní přípravy dokumentů BREF - podle plánu Evropské kanceláře pro IPPC do roku 2004 – cca 1,2 mil. Kč ročně. Tyto dokumenty budou aktualizovány v případě, že se objeví nové poznatky. Předpokládaný odhad nákladů v dalších letech představuje cca 450 tis. Kč ročně (pravidelné jednání členů EIF – cca třikrát za rok, příp. jednání pracovních skupin aktualizujících BREF).

Pro jednání a přípravu odborných dokumentů se počítá s tím, že pracovní skupina bude mít k dispozici servis profesních asociací s minoritním podílem hrazení ze státního rozpočtu. Jedná se přibližně o částku cca 80 tis. Kč ročně.

• evidence a prověřování žádostí, včetně zajištění expertních posudků,

• vydávání integrovaného povolení,

• monitorování a kontrola,

• přezkoumávání a aktualizace vydaných povolení, resp. posouzení změn v technologii nebo technologickém postupu,

• sběr dat a provoz integrovaného registru znečišťování (IRZ) pro účely integrovaného povolování,

• vytváření harmonogramu pro přednostní povolování v tzv. předvstupním období,

• zaškolování pracovníků krajských úřadů, MŽP a Agentury,

• zpracování a poskytování údajů EU, zabezpečení přístupu veřejnosti k informacím,

• komunikace s odborníky a profesními svazy při zavádění nebo výběru BAT, včetně zajištění široké účasti veřejnosti v procesu povolování.

Celkové finanční požadavky na státní rozpočet lze považovat za hrubý odhad. Výrazné zvýšení finančních požadavků na státní rozpočet integruje větší množství informací o podnicích spadajících pod směrnici o IPPC, ukončené studie s odbornými závěry a zkušenosti z členských zemí EU.

Náklady soukromého sektoru budou zpřesňovány na základě zpracovaných BREF, porovnání požadavků na BAT, současného stavu u jednotlivých skupin podniků a vyhodnocením jejich vlivů na životní prostředí. Delší časové období pro zavádění BAT umožní progresivní implementaci požadavků směrnice o IPPC s efektivním využitím vynaložených finančních prostředků. Integrace dopadů aplikace BAT do současných krátkodobých investičních programů povede k minimalizaci ekonomických dopadů, především z hlediska přípravy nových investičních strategií v jednotlivých sektorových politikách.

Je stanoven účel a předmět zákona; předmětem úpravy je zejména stanovení postupu pro vydávání integrovaného povolení a zřízení a provoz IRZ. Návrh zákona se nevztahuje na radioaktivní látky a nakládání s geneticky modifikovanými organismy.

Návrh zákona vychází zejména z definicí pojmů stanovených ve směrnici o IPPC. Pro účely zřízení IRZ jsou zde zvlášť zavedeny pojmy “integrovaný registr znečišťování životního prostředí”, “přenos” a “uživatel registrované látky”. Každý provozovatel zařízení je zároveň uživatelem registrované (ohlašované) látky a plně se na něj vztahují ustanovení hlavy III návrhu zákona. Provozovatelé zařízení tvoří tedy podskupinu uživatelů registrované látky.

Zařízením se pro účely tohoto zákona rozumí i ty technické a technologické jednotky, pro které provozovatel zařízení dobrovolně požádal o vydání integrovaného povolení. Smyslem tohoto ustanovení je umožnit získání integrovaného povolení i pro zařízení, která například nedosahují kapacitních limitů stanovených přílohou č. 1 k návrhu zákona, nebo umožnit provozovateli zařízení uvedeného v příloze č. 1 k návrhu zákona, který provozuje i jiná zařízení nepodléhající této příloze, aby mohl provozovat svá zařízení v tomtéž režimu.

Integrované povolení by mělo nahradit ty správní akty, které jsou uvedeny v návrzích novel příslušných právních předpisů obsažených v návrhu zákona. Integrované povolení se vztahuje i na činnosti přímo spojené s provozem zařízení v místě (zejména u tzv. nových zařízení související doprava nebo podmínky při výstavbě), v rámci povolování zařízení uvedeného v příloze č. 1 lze tedy vydat jedno povolení i na další “zařízení” (jednotky), která jsou s tímto zařízením v rámci jedné provozovny propojená, ačkoliv nespadají pod přílohu č. 1.

Zde se stanovuje základní předpoklad pro zahájení řízení o vydání integrovaného povolení, kterým je podání žádosti. Žádost musí vyhovovat požadavkům na její obsah podle tohoto zákona, jinak příslušný úřad řízení přeruší. V případě nedoplnění žádosti ve stanovené lhůtě úřad řízení zastaví. Podání kvalitní žádosti je v  řízení upraveném v tomto návrhu zákona stěžejní. Za účelem “pilotního” vyzkoušení vyplnění zatím pracovního vzoru žádosti MŽP a optimalizace jeho podoby probíhá v gesci MŽP několik projektů (například v oblasti velkochovů, papírenského a slévárenského průmyslu).

Návrh zákona počítá se zřízením odborného subjektu (Agentura), který by byl příspěvkovou organizací a který by pro úřad zpracovával v řízení o vydání integrovaného povolení odborné vyjádření. Agentura by prostřednictvím vydávání vyjádření a další odborné činnosti před řízením a během něj  měla zajišťovat potřebnou kvalitu, koordinaci v rámci České republiky a kontinuitu v rozhodování úřadů vzhledem k náročnosti problematiky a k potřebě komplexního posouzení žádosti. Předkladatel cítí potřebu zřídit ze zákona odborný subjekt, který by zejména vzhledem ke složitosti správné aplikace BAT poskytoval odborné zázemí pro kraje (v přenesené působnosti). Tento návrh se na jednání se zástupci krajských úřadů setkal s poměrně vstřícným přijetím. Možnost úřadu využít pro posouzení žádosti i jiné subjekty tímto není dotčena.

Návrh zákona vymezuje účastenství v  řízení tak, aby došlo k dostatečnému pokrytí všech relevantních zájmů. Jedná se například o zájmová sdružení, jejichž předmětem činnosti je ochrana životního prostředí nebo zdraví lidí, nebo o profesní zájmová sdružení z oblasti průmyslu.

Toto ustanovení upravuje postup úřadu po obdržení žádosti. Úřad žádost zašle subjektům uvedeným v odstavci 1.

Subjekty, kterým úřad žádost zašle, se ve stanovené lhůtě k žádosti vyjádří. Podle povahy posuzovaného zařízení bude vyžadována součinnost správních úřadů, které dosud vydávaly povolení, souhlasy, stanoviska apod., které se nahrazují integrovaným povolením. Tato vyjádření slouží jako podklad nejenom pro úřad, ale také pro Agenturu, která se k nim vyjádří, a tudíž nejsou závazná. Zákon směřuje nejen k integraci věcné z hlediska předcházení vzniku a omezování znečišťování životního prostředí, ale také k integraci procesní. K žádosti se také mohou vyjádřit účastníci řízení.

Na základě dohody mezi MŽP a Ministerstvem zdravotnictví došlo k propojení zákona o integrované prevenci se zákonem č. 258/2000 Sb. Krajský hygienik bude podle zákona č. 258/2000 Sb. oprávněn stanovit závazné podmínky provozu zdroje hluku nebo vibrací pro zařízení podle zákona o integrované prevenci (viz § 56), přičemž jeho stanovisko bude povinně zahrnuto do integrovaného povolení (§ 13), čímž bude hledisko ochrany lidského zdraví (jak požaduje směrnice o IPPC) v řízení dostatečně akcentováno.

Agentura vydává na základě žádosti a obdržených vyjádření své vyjádření k žádosti. Agentura by měla odborně zastřešovat celé řízení z hlediska aplikace všech požadavků integrovaného přístupu k povolování zařízení a být facilitátorem odborného procesu. Její role je tedy odlišná (širší), než je tomu u příslušných správních úřadů. Agentura posuzuje žádost z odborného hlediska komplexně. Dává úřadu “návod”, jak aplikovat v konkrétních podmínkách (při znalosti vyjádření příslušných správních úřadů) nejlepší dostupné techniky “odvozené” z BREF. V žádném případě nejde o “zdvojené” posuzování, tedy pouze shrnutí již poskytnutých vyjádření. Konečná konfrontace odborných podkladů s dalšími vyjádřeními v řízení je ponechána na výlučném posouzení úřadu, který celé řízení vede a v němž také rozhoduje.

Zde jsou stanoveny lhůty pro vydání rozhodnutí o žádosti a stanoveny důvody, pro které může být žádost zamítnuta. Z povahy celého procesu zakotveného ve směrnici o IPPC je zcela patrné, že v principu dojde k zamítnutí žádosti zejména tehdy, pokud úřad zjistí, že v daných podmínkách nelze technicky zajistit, aby byl při provozu zařízení dodržen standard kvality životního prostředí (například v situaci, kdy je souhrn požadavků, které musí životní prostředí splňovat v daném čase a místě z důvodu výrazného znečištění v dané oblasti příliš vysoký) a nelze uplatnit postup podle § 15 odst. 1.

Také jsou zde stanoveny (odstavec 3 až 6) povinné náležitosti integrovaného povolení. Řízení o vydání integrovaného povolení (pokud žádost splňuje stanovené požadavky a nenastane žádný jiný důvod pro její zamítnutí) směřuje k vydání integrovaného povolení a půjde o to, za jakých podmínek lze konkrétní zařízení (v souladu s BAT) provozovat. Pokud tedy úřad vydá integrované povolení, musí v něm stanovit podmínky pro provoz zařízení obsažené v odstavci 4, které jsou převážně dány směrnicí o IPPC. Jedná se například o opatření preventivní povahy, kdy podniky uplatňující například EMS podle ISO 14000 nebo EMAS mohou použít pro tyto účely plány vyžadované těmito dobrovolnými nástroji. Emisní limity musí být vždy stanoveny v souladu s § 14.

Odstavec 7 řeší postup pro případ podání odvolání nebo rozkladu proti rozhodnutí o žádosti. Toto ustanovení je výsledkem dohody zainteresovaných resortů. Odvolací orgán (orgán příslušný rozhodnout o rozkladu) je tedy povinen zohlednit stanoviska těchto resortů, ve kterých mají posoudit z hlediska své působnosti správnost aplikace nejlepších dostupných technik při stanovování závazných podmínek provozu.

V ustanoveních § 14 je řešen způsob stanovování emisních limitů definovaných pro účely tohoto zákona v integrovaném povolení. Ze směrnice o IPPC vyplývá povinnost, aby byly emisní limity stanoveny vždy pro látky uvedené v příloze č. 2 k návrhu zákona. Emisní limity musí vycházet z  nejlepších dostupných technik a nesmějí být mírnější než emisní limity vyplývající z  tzv. “složkových právních předpisů”. Emisními limity se podle tohoto zákona rozumí také jiné parametry nebo technické ukazatele.

Toto ustanovení ukládá úřadu, jak má řešit případy, kdy ani za použití BAT nelze dosáhnout standardu kvality životního prostředí (souhrnu požadavků na životní prostředí v daném čase a místě vyplývajících z právních předpisů), nebo situace, kdy by sice bylo dosaženo standardu kvality životního prostředí, ale je v duchu směrnice o IPPC nezbytné požadovat na provozovateli splnění podmínek odpovídajících použití BAT. Dále je zde možnost, aby úřad zvážil vzájemné vztahy mezi rozdílnými požadavky standardu kvality životního prostředí a zvolil způsob, jak co nejlépe dosáhnout účelu zákona.

Jsou zde stanoveny ty povinnosti provozovatele, které se vztahují k naplňování podmínek integrovaného povolení a k jeho kontrole. Provozovatel zařízení je například v souladu se směrnicí o IPPC povinen ohlásit každou změnu zařízení, kterou plánuje.

Ustanovení odstavce 2 neplatí ode dne nabytí účinnosti zákona o integrované prevenci pro provozovatele zařízení, na něž se vztahují tzv. přechodná ustanovení (§ 42 až 44). Provozovatelé těchto zařízení (zařízení, pro která ke dni nabytí účinnosti zákona byla minimálně vydána stavební povolení, přičemž se vesměs jedná o zařízení v provozu) se musí řídit tímto ustanovením ode dne uplynutí lhůt stanovených v § 42 a 43.

Toto ustanovení upravuje jeden z dalších významných nástrojů prevence, který obsahuje směrnice o IPPC (čl. 13). Jedná se o provádění pravidelných prověrek (kontrol) již vydaných povolení. Lhůta 8 let pro kontrolu odpovídá průměrné délce investičního cyklu podniků a vychází také ze zahraničních zkušeností. Kromě těchto pravidelných kontrol se provede kontrola integrovaného povolení vždy, pokud dojde ke skutečnostem uvedeným v odstavci 2, z nichž některé jsou závislé na vůli provozovatele, jiné nikoliv. Důvod pro provedení kontroly se vztahuje buď k samotným podmínkám provozu, tzn., kdy změna určitých okolností může vést ke změně integrovaného povolení (např. změna v BAT), nebo se vztahuje k provozu zařízení (např. provedení změny zařízení, provozování v  rozporu s podmínkami integrovaného povolení, provozování zařízení bez integrovaného povolení). Do ustanovení odstavce 2 se promítá jak transpozice čl. 13, tak čl. 12 směrnice o IPPC.

Toto ustanovení navazuje na požadavek čl. 13 směrnice o IPPC a jejího čl. 12, podle kterého provozovatel zařízení nesmí provést žádnou podstatnou změnu v provozu zařízení, kterou plánuje, bez povolení uděleného v souladu se směrnicí o IPPC. Proto je provozovatel zařízení podle § 16 povinen hlásit úřadu každou plánovanou změnu zařízení podle definice v § 2 písm. j). Úřad projedná s provozovatelem předmětného zařízení výsledky kontroly provedené na základě důvodů uvedených v § 18 a následně rozhodne jedním ze způsobů uvedených v § 19 odst. 2. V případě zjištění podstatné změny musí vždy následovat řízení o změně integrovaného povolení, jinak úřad vydá rozhodnutí o zastavení provozu zařízení. Ustanovení odstavce 4 se vztahuje na případy, kdy výsledky kontroly (bez ohledu na její důvod) vedou k nutnosti podání žádosti o změnu integrovaného povolení a provozovatel zařízení nepodá tuto žádost v úřadem stanovené lhůtě. Úřad uloží provozovateli zařízení pokutu podle § 37 odst. 2 písm. c) nebo mu také může zastavit provoz zařízení nebo jeho části. Tyto nástroje mají zabránit nežádoucím prodlevám při aktualizaci integrovaného povolení nebo při zajišťování souladu provozu zařízení s podmínkami integrovaného povolení.

Jsou zde stanoveny důvody, na základě kterých dochází k zániku integrovaného povolení.

Zde se zřizuje integrovaný registr znečišťování (IRZ) za účelem shromažďování dat umožňujících identifikaci možných rizik pro zdraví člověka a pro životní prostředí, identifikaci zdrojů a množství potenciálně nebezpečných látek vstupujících nebo přecházejících do jednotlivých složek životního prostředí. IRZ zajišťuje na národní úrovni údaje o emisích a přenosech a zároveň zajišťuje údaje pro ohlašování vybraných dat do EPER. Vedle zpřístupnění integrovaných informací o vybraných zdrojích znečištění veřejnosti bude IRZ sloužit rovněž správním úřadům k plánování, řízení a kontrole účinnosti snižování celkové zátěže životního prostředí.

IRZ podle návrhu zákona zřizuje a spravuje MŽP. Předpokládá se, že by provozem IRZ mohl být pověřen subjekt odlišný od MŽP. Povinnost hlásit údaje do IRZ se vztahuje nejenom na provozovatele zařízení, která podléhají povolování podle tohoto zákona, ale na širší okruh subjektů vymezený seznamem zpracovávaných nebo vyráběných látek. V této hlavě je také vyjmenován okruh povinností, které je provozovatel objektu povinen plnit, některé speciální povinnosti týkající se pouze provozovatele zařízení, způsob předávání informací do IRZ, možnost označit za předmět obchodního tajemství některé z poskytovaných údajů (ty, které obsahují identifikaci ohlašované látky), včetně omezení tohoto práva, a dále způsob vedení evidence. Údaje ohlašované do IRZ budou každoročně zveřejňovány a zároveň bude zpracována ročenka obsahující vybrané informace. V této oblasti se počítá s vydáním prováděcího právního předpisu, jehož návrh je součástí tohoto materiálu.

Toto ustanovení transponuje požadavky čl. 11 a 16 směrnice o IPPC. Jsou zde stanoveny všechny subjekty, jejichž účast je na zabezpečení tohoto systému nezbytná. Jejich konkrétní podíl na zabezpečení jednotlivých činností je vyjádřen v § 29 až 43, přičemž zodpovědnost za celý systém je svěřena Ministerstvu průmyslu a obchodu. V této oblasti se počítá s vydáním nařízení vlády.

Na základě usnesení vlády č. 652 z roku 2000 (Dodatek k Pozičnímu dokumentu ke kapitole 22 Životní prostředí) má gesci za implementaci směrnice o IPPC MŽP, a proto je v návrhu zákona určeno ústředním orgánem státní správy v této oblasti. V zemích Evropské unie je obvyklé, že oblast integrované prevence a omezování znečištění, která je environmentální povahy, zastřešuje obdobný resort. Samotný povolovací proces je v působnosti kraje (jde o přenesenou působnost), vyjma případů, kdy MŽP vydává integrované povolení pro zařízení s významně nepříznivým vlivem na životní prostředí jiného státu.

Zařazení Ministerstva průmyslu a obchodu do návrhu zákona je dáno zejména hospodářskými oblastmi, vůči kterým věcná působnost zákona směřuje (průmyslová odvětví), a nezbytností spolupráce při technickém a organizačním zabezpečení aplikace BAT (včetně výměny informací, kterou by toto ministerstvo mělo také jako celek organizačně zabezpečovat ). Na základě dohody resortů se Ministerstvo průmyslu a obchodu vyjadřuje v oblasti své působnosti k odvolání nebo k rozkladu v řízení o vydání integrovaného povolení. Tento resort by se také měl podílet na personálním obsazení Agentury.

I přes skutečnost, že stěžejním cílem integrovaného rozhodování v oblasti provozu významných zařízení je zabezpečení ochrany životního prostředí jako celku, směrnice o IPPC sleduje také ochranu lidského zdraví. Zabezpečení tohoto úkolu je navrženo v souladu s dohodou s Ministerstvem zdravotnictví (viz např. § 13 odst. 5 a 7). Tento resort by měl v oblasti lidského zdraví také zajišťovat systém výměny informací o nejlepších dostupných technikách, například sledovat jejich vývoj, vyjadřovat se v oblasti své působnosti k odvolání nebo k rozkladu v řízení o vydání integrovaného povolení a podílet se na personálním obsazení Agentury.

Stěžejní role ve výkonu státní správy podle tohoto zákona připadne krajům (v přenesené působnosti). Jejich odbornou podporu v řízení by měla zajišťovat zejména Agentura. Krajům jsou svěřena také oprávnění kontrolovat podmínky integrovaného povolení nebo provoz zařízení (§ 18), kromě případů, kdy tuto kontrolu provádí MŽP. Kraj bude ukládat pokuty v rozsahu stanoveném v § 37.

Zde jsou vyjmenována oprávnění a uloženy povinnosti kontrolních orgánů a povinnosti provozovatelů zařízení při provádění kontroly podle tohoto zákona.

Toto ustanovení poskytuje za stanovených podmínek možnost, aby inspekce, kraj nebo krajský hygienik zastavili řízení o uložení pokuty podle tohoto zákona za kumulativního splnění všech podmínek odstavce 1.

Tato ustanovení upravují správu uložených pokut a určují jejich příjemce. Výnos z pokut vybraných inspekcí je určen z jedné poloviny do Státního fondu životního prostředí České republiky, ze kterého bude použit na odstraňování škodlivých následků vyvolaných provozem zařízení na životní prostředí a z druhé poloviny do rozpočtu kraje. Ustanovení směřuje k adresnému využití výnosu z pokut přímo na tom území, kde je zařízení umístěno, čímž by mělo také dojít ke zvýšení motivace krajů při financování opatření vedoucích k ochraně životního prostředí v daném regionu před nepříznivými účinky provozu zařízení.

Vzhledem k zavádění zcela nové právní úpravy je nutno řešit postupné přizpůsobování podle platných právních předpisů již schválených zařízení požadavkům zákona a závazkům vyplývajícím pro ČR ze směrnice o IPPC. Toto ustanovení upravuje skupinu tzv. existujících zařízení v duchu rozlišení stanoveného směrnicí o IPPC v čl. 2 bod 4 a požadavků uvedených především v čl. 5 této směrnice, podle kterého se tato zařízení musí přizpůsobit požadavkům směrnice o IPPC nejpozději do osmi let od nabytí její účinnosti (30. října 1999). Bez platného integrovaného povolení nebude možné od stanoveného termínu provozovat zařízení spadající do přílohy č. 1 zákona. V rámci vyjednávání mezi ČR a EU se nedospělo ke sjednání přechodného období pro všechna zařízení této skupiny a byl tedy stanoven princip tzv. individuálního sjednávání přechodných období pro jednotlivá zařízení (s možností individuálního vyjednání přechodného období pro každé vytipované zařízení na základě seznamu zařízení, který je v současné době předmětem diplomatických jednání). Harmonogram výzev je stanoven tak, aby s ohledem na předpokládanou délku řízení o vydání integrovaného povolení došlo ke splnění data (30. října 2007) vyplývajícího ze směrnice o IPPC pro provoz těchto zařízení, vyjma případu, kdy bude pro zařízení vyjednáno v individuálním případě přechodné období (popis žádosti o přechodné období pro zařízení konkrétního podniku bude uveden v příloze smlouvy o přistoupení České republiky k EU).

Toto ustanovení se vztahuje na další skupinu zařízení, jejichž definice implicitně vyplývá z výkladu čl. 2 bod 4 o IPPC. Tato skupina zařízení je z hlediska předpokládaného nabytí účinnosti zákona považována za již existující zařízení, ale z pohledu směrnice o IPPC (a v duchu závěrů vyjednaných mezi ČR a EU) jde o zařízení nová, která by měla být provozována v souladu se směrnicí o IPPC již po nabytí její účinnosti (30. října 1999). Pro tato zařízení je předmětem vyjednávání “plošné” přechodné období pro jejich přizpůsobení stanoveným podmínkám k 30. říjnu 2004. Jedná se o zařízení, která budou v provozu ke dni nabytí účinnosti zákona o integrované prevenci nebo která mají stavební povolení, ale nejsou ke dni účinnosti zákona o integrované prevenci v provozu, přičemž se zároveň nejedná o zařízení spadající pod § 42 (v § 43 se jedná o zařízení “novější”). Všechna ostatní zařízení, tzn. všechna zařízení, která ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nebudou mít pravomocné stavební povolení (i když již budou například předmětem stavebního  řízení), se považují za zařízení “nová” a nevztahují se na ně žádná přechodná ustanovení.

Smyslem tohoto ustanovení je vyřešení vztahu mezi pravomocnými správními akty již vydanými podle zvláštních právních předpisů před nabytím účinnosti zákona u existujících zařízení v případě, že se jedná o správní akty nahrazované postupem podle navrhovaného zákona na jedné straně a integrovaným povolením, které pro tato zařízení stanoví požadavky (podmínky) vyplývající z integrovaného posouzení jejich provozu na straně druhé. Platí, že závazné podmínky provozu stanovené integrovaným povolením musí vždy zahrnovat takové podmínky, které by byly stanoveny v nahrazovaných správních aktech, kdyby nebyly integrovány řízením podle předloženého zákona. Toto ustanovení vyplývá z požadavku na přizpůsobení se tzv. existujících zařízení nové právní úpravě.

Jedná se o ustanovení upravující propojení integrovaného povolení se stavebním povolením.

V těchto částech jsou zařazeny (až na dvě výjimky - § 56 a 57) návrhy změn příslušných zákonů vzhledem k návrhu na nahrazení některých správních aktů podle nich vydávaných jako nezbytné podmínky pro vydání jednoho integrovaného rozhodnutí. V některých případech se jedná o dosud neschválené návrhy zákonů. Zařazení návrhu lázeňského zákona vychází z požadavku Ministerstva zdravotnictví. § 56 reaguje na požadavek Ministerstva zdravotnictví, aby byly do integrovaného povolení promítnuty požadavky krajského hygienika (podmínky provozu stanovované podle § 81 zákona č. 258/2000 Sb.) na provoz zařízení podléhající zákonu o integrované prevenci. Návrh na změnu zákona o správních poplatcích je navrhován vzhledem ke zpoplatňování řízení o vydání integrovaného povolení, resp. jeho změně.

V případě, že vládní návrh nového zákona o ovzduší, který již byl předložen Poslanecké sněmovně, bude schválen před vládním návrhem zákona o integrované prevenci, by mělo být znění § 51 návrhu nahrazeno takto:

V § 17 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:

”(5) Stanovisko podle odstavce 1 písm. b), c) a d) a povolení podle odstavce 2 písm. c) a f) se nevydají podle tohoto zákona, pokud je jejich vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). Ostatní ustanovení tohoto zákona tím nejsou dotčena.”.