Ministerstva životního prostředí

1. zařízení, kde jsou spalovány pouze

1. rostlinný odpad ze zemědělství a lesnictví,
2. rostlinný odpad z potravinářského průmyslu, pokud je vznikající teplo využito,
3. vlákninový rostlinný odpad z výroby surové buničiny a z výroby papíru z buničiny, pokud je spoluspalován v místě vzniku a pokud je využito vznikající teplo,
4. dřevní odpad s výjimkou dřeva, které obsahuje halogenované uhlovodíky nebo těžké kovy v důsledku jeho ošetření konzervačními prostředky nebo nátěrovými hmotami a ošetřeného dřeva ze stavebnictví a z demolic (dřevo impregnované nebo konzervované, ošetřené proti houbám a hmyzu atd.),
5. odpadní korek,
6. odpad vyjmutý z působnosti zákona o odpadech ,

1. pokusná zařízení využívaná k výzkumu, vývoji a zkoušení s cílem zlepšit proces spalování, která zpracují méně než 50 t odpadu za rok a jsou jako pokusná zařízení povolena příslušným orgánem ochrany ovzduší (, který v povolení pro každé takové zařízení stanovil další podmínky jejich využívání).
2. zařízení, kde jsou spalovány pouze spalitelné kapalné odpady, které mají výhřevnost nejméně 30 MJ/kg a celkový obsah polychlorovaných aromatických uhlovodíků, např. polychlorovaných bifenylů (PCB) nebo pentachlorovaného fenolu (PCP) nejvýše 10 ppm, jejichž spalováním nemohou vznikat jiné nebo větší emise znečišťujících látek, než jaké vznikají ze spalování plynového oleje.

3. Na zařízení podle odst. (2) písm. a) bodů 1 až 5 a písm. c) se vztahuje vyhláška Ministerstva životního prostředí, kterou se stanovují emisní limity a další podmínky provozování zvláště velkých, velkých, středních a malých spalovacích zdrojů znečišťování ovzduší.
4. Ustanovení této vyhlášky v §6 odst.1 až 3, §7, §8, §11 odst.7 písm. d) a odst. 12 až 15 se nevztahují na tyto nebezpečné odpady: spalitelné kapalné odpady včetně minerálních mazacích nebo průmyslových olejů, které se staly nevhodnými pro použití, pro které byly původně určeny, zejména použité motorové, převodové a mazací oleje ze spalovacích motorů a rovněž minerální oleje pro turbíny a hydraulické oleje, za předpokladu, že splňují :

1. celkový obsah polychlorovaných aromatických uhlovodíků, např. polychlorovaných bifenylů (PCB) nebo pentachlorovaného fenolu (PCP) není vyšší než 50 ppm, a
2. nejsou nebezpečné z hlediska obsahu některých možných složek a splňují požadavky vyplývající z §9 odst.1 a odst.2 zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech, a
3. jejich výhřevnost je minimálně 30 MJ/kg,

1. Odpadem tuhý či kapalný odpad definovaný v § 3 odst.1 zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech.
2. Nebezpečným odpadem tuhý či kapalný odpad definovaný v § 4 písm.a) zákona č. 185/2001 Sb.
   o odpadech.
3. Komunálním odpadem odpad dle § 4 písm.b) a § 6 odst.3. zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech s vyloučením frakcí uvedených pod kódem 2001 a 2002 katalogu odpadu.
4. Spalovnou odpadu technická jednotka se zařízením určeným ke spalování odpadu s využitím nebo bez využití vzniklého tepla. Pojem spalování zahrnuje přímé oxidační spalování jakož i další způsoby tepelného zpracování, např. pyrolýzu, zplyňování nebo plazmové procesy, pokud jsou vzniklé látky následně spáleny. Pojem “spalovna odpadu” zahrnuje celou spalovnu odpadu včetně všech spalovacích linek, příjmu odpadu, skladování, zařízení k předzpracovávání na místě, odpad, palivo a systém přívodu vzduchu, kotle, zařízení k čištění odpadních plynů, komín, místní zařízení pro skladování tuhých zbytků a vod, zařízení a systémy pro řízení spalovacích podmínek a jejich zaznamenávání a zařízení pro monitorování spalovacích podmínek a emisí.
5. Spoluspalovacím zařízením zařízení jehož hlavním účelem je využití energie nebo výroba hmotných výrobků, a které používá odpad způsobem obdobným jako základní nebo přídavné palivo. Pokud ke spoluspalování dochází tak, že hlavním účelem zařízení není využití energie nebo výroba hmotných výrobků, ale tepelné zpracování odpadů spalováním, bude takové zařízení pokládáno za spalovnu odpadu ve smyslu odstavce 4. Tento pojem zahrnuje celé spoluspalovací zařízení včetně všech spoluspalovacích linek, příjmu odpadu, skladování, zařízení k předzpracovávání na místě, odpad, palivo a systém přívodu vzduchu, kotle, zařízení k čištění odpadních plynů, komín, místní zařízení pro skladování tuhých zbytků a vod, zařízení a systémy pro řízení spalovacích podmínek a jejich zaznamenávání a zařízení pro monitorování spalovacích podmínek a emisí.
6. Stávající spalovnou odpadu nebo stávajícím spoluspalovacím zařízením spalovna odpadu nebo spoluspalovací zařízení:

1. které je v provozu a bylo povoleno před 28. prosincem 2002 dle právních předpisů platných před účinností zákona,
2. které není v provozu, bylo však povoleno pro spalování nebo spoluspalování odpadu před 28. prosincem 2002 dle právních předpisů platných před účinností zákona a bude  uvedeno do provozu před 28. prosincem 2003,
3. které není v provozu, avšak je podle stanoviska příslušného orgánu ochrany ovzduší podána řádná žádost o povolení jeho provozu před 28. prosincem 2002, za předpokladu, že zařízení bude uvedeno do provozu do 28. prosince 2004.

1. Jmenovitou kapacitou součet kapacit spalování všech pecí a/nebo topenišť, z nichž se spalovna odpadu nebo spoluspalovací zařízení skládá, podle specifikace výrobcem a potvrzení provozovatelem, vyjádřená jako hmotnostní množství odpadu spáleného za hodinu, s přihlédnutím k jeho výhřevnosti.
2. Dioxiny a furany polychlorované dibenzodioxiny a dibenzofurany uvedené včetně jejich ekvivalentu toxicity v příloze č.1.
3. Zbytky jakýkoli kapalný nebo tuhý materiál (např. popel a struska, popílek a zachycený prach
   v odlučovačích a filtrech, tuhé reakční produkty z čištění odpadních plynů, kal z čištění odpadních vod, použité katalyzátory a použité aktivní uhlí), vzniklý při spalování, čištění odpadních plynů nebo vod nebo při jiných procesech probíhajících ve spalovně odpadu nebo spoluspalovacím zařízení, a který naplňuje podstatu §3 odst.1 zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech.

1. Do kategorie zvláště velkých zdrojů znečišťování (§4 odst.8 zákona) jsou zařazeny spalovny odpadu a spoluspalovací zařízení o kapacitě stanovené podle § 2 odst. 7

• větší než 10 tun za den nebezpečného odpadu
• větší než 3 tuny za hodinu komunálního odpadu a
• větší než 50 tun za den jiného než nebezpečného a komunálního odpadu.

1. Do kategorie zvláště velkých zdrojů znečišťování jsou zařazena na základě použité technologie spoluspalovací zařízení podle § 4 odst.4 zákona bez přihlédnutí ke kapacitě spalování.
2. Velkými zdroji znečišťování jsou ostatní spalovny odpadu a spoluspalovací zařízení neuvedená v odst. (1)
   a v odst. (2).

1. Žádost o stanovisko podle § 17 odst. 1 písm. b) až d) zákona, nebo žádost o povolení podle § 17 odst. 2 písm. c) nebo f) zákona musí obsahovat podklady, údaje a popis nezbytný pro zjištění toho, že:

1. je spalovna odpadu nebo spoluspalovací zařízení navrženo, vybaveno a bude provozováno pro specifikované kategorie odpadů způsobem, který splňuje požadavky této vyhlášky, a
2. teplo vznikající při procesech spalování nebo spoluspalování bude podle možnosti využito, a
3. zbytky budou minimalizovány co do množství a škodlivosti a kde je to vhodné recyklovány, a
4. je stanoven postup zneškodnění zbytků, které nelze recyklovat a nelze zabránit jejich vzniku ani snížit jejich množství, v souladu s platnými předpisy , a
5. výška komína a výduchů je stanovena tak, aby nebyly překročeny imisní limity v dotčeném území. Tato skutečnost se prokazuje rozptylovou studií.

1. Žádost podle odst. (1) pro spalovny odpadu nebo spoluspalovací zařízení dle §1 odst.(3) musí navíc splňovat další podmínky stanovené zvláštními předpisy.

3. Žádost musí obsahovat všechny údaje, které umožní příslušnému orgánu, aby v povolení vydaném pro spalovnu odpadu nebo spoluspalovací zařízení mohly být uvedeny:

1. kategorie odpadů podle vyhlášky MZP, kterou se stanoví katalog odpadů, a
2. celková kapacita spalování nebo spoluspalování odpadu, a
3. specifikace postupu vzorkování a měření stanovených pro periodická měření emisí všech relevantních látek znečišťujících ovzduší a vodu.
   

3. Povolení bude uděleno pouze pokud žadatel prokáže, že navrhované metody měření emisí do ovzduší splňují přílohu č.3 vyhlášky a zvláštního předpisu a v případě emisí do vod splňují požadavky bodů 1. a 2. přílohy č.3.
4. Povolení vydané příslušným orgánem pro spalovnu nebo spoluspalovací zařízení nebezpečného odpadu kromě požadavků uvedených v odstavci 4 obsahuje:

1. množství odpadu podle jednotlivých kategorií, která mohou být spalována , a
2. přípustný minimální a maximální hmotnostní tok jednotlivých kategorii nebezpečných odpadů, jejich minimální a maximální výhřevnost a jejich maximální přípustný obsah znečišťujících látek, např. PCB, PCP, chloru, fluoru, síry, těžkých kovů.

3. Povolení k provozu spalovny odpadů nebo spoluspalovací zařízení se vydává zpravidla na dobu pěti let. Ministerstvo může ve Věstníku zveřejnit seznam kategorií odpadů, o kterých příslušné orgány ochrany ovzduší mohou za splnění povinností podle odst. 1 – 5 rozhodnout, že jejich spoluspalování je při splnění podmínek uvedených v povolení přípustné.

1. Platnost povolení k umístění stavby zařízení pro spalování odpadů nebo zařízení pro spoluspalování odpadů a k povolení stavby je omezena. V případě, že do tří let od data povolení k umístění stavby zařízení nebude podána příslušnému úřadu žádost o povolení stavby zařízení, platnost povolení vydaného k umístění stavby zařízení zaniká. V případě, že do pěti let od data povolení ke stavbě zařízení nebude příslušnému úřadu podána žádost o povolení provozování zařízení, platnost povolení ke stavbě zařízení zaniká.
2. Povolení k provozování zařízení pro spalování odpadů a spoluspalování odpadů se vydává na dobu časově omezenou. Povolení k provozování zařízení pro spalování odpadů nejdéle na dobu 5 let, povolení pro spoluspalování odpadů nejdéle na dobu 3 let.
3. V případech uvádění nového zařízení pro spalování odpadů nebo zařízení pro spoluspalování odpadů do provozu, nebo po změně provozu obou výše uvedených zařízení, nebo po zahájení spoluspalování odpadu ve stávajícím zařízení, se povolení k provozování zařízení vydává na dobu nejdéle dvou let.
4. Ministerstvo může ve Věstníku zveřejnit seznam kategorií odpadů, o kterých příslušné orgány ochrany ovzduší mohou za splnění povinností podle odst. 1 – 5 rozhodnout, že jejich spoluspalování je při splnění podmínek uvedených v povolení přípustné⁸.

3. Podrobnosti k obsahu žádosti o stanovisko a povolení a k podkladům stanoviska a povolení uvádí příloha
   č. 10.

1. je zajištěna dostatečná doba setrvání spalovaného odpadu ve spalovacím prostoru k dokonalému vyhoření a je dosaženo takové úrovně vyhoření, že škvára a popel po spálení odpadu obsahuje méně než 3 % celkového organického uhlíku nebo ztráta žíháním je menší než 5% hmotnosti suchého materiálu. Pokud je to k dosažení tohoto požadavku nutné, musí se použít vhodné techniky předúpravy odpadu,
2. v zásobníku odpadu je trvale udržován podtlak a odsávaný vzduch je přiváděn do ohniště. Pokud neprobíhá spalování, je vzduch odsávaný ze zásobníku odpadu odváděn do výduchu projednaného
   s příslušným orgánem ochrany ovzduší,
3. plyn vznikající při procesu je za posledním přívodem spalovacího vzduchu řízeným způsobem ohřát ve všech místech profilu toku spalin, a to i za nejméně příznivých podmínek, na teplotu nejméně 850 ° C po dobu nejméně 2s, měřeno v blízkosti vnitřní stěny nebo v jiném representativním místě spalovací komory projednaném s příslušným orgánem ochrany ovzduší,
4. pokud je spalován nebezpečný odpad s obsahem halogenovaných uhlovodíků (vyjádřených jako chlor) vyšším než 1 %, je odpadní plyn takto ohřát na teplotu nejméně 1100 ° C po dobu nejméně 2s,
5. každá linka spalovny odpadu je osazena alespoň jedním pomocným hořákem, který automaticky udržuje teplotu ve spalovací komoře za posledním přívodem spalovacího vzduchu na hodnotě 850 ⁰C a/nebo 1100 ° C podle spalovaného odpadu. Tento hořák je v činnosti i během spouštění provozu tak, aby byla  zajištěna stanovená minimální teplota po celou dobu operace, kdy je vkládán odpad, nebo při zastavování provozu po celou dobu, kdy se ve spalovací komoře ještě nachází nespálený odpad,
6. během spouštění a zastavování provozu nebo když teplota spalin klesne pod stanovenou minimální teplotu, nesmějí se k pomocným hořákům přivádět paliva, která mohou způsobovat jiné nebo větší emise znečišťujících látek, než jaké vznikají při spalování plynového oleje², zkapalněného plynu nebo zemního plynu.

2. Spoluspalovací zařízení jsou projektována, vybavena, postavena a provozována takovým způsobem, aby plyn za posledním přívodem spalovacího vzduchu v kontrolovaném a homogenním stavu, a to i při nejméně příznivých podmínkách, měl nejméně po dobu 2s teplotu alespoň 850 ° C. Jestliže jsou spoluspalovány nebezpečné odpady s obsahem halogenovaných organických sloučenin vyšším než 1 % v přepočtu na Cl, musí tato teplota dosahovat nejméně 1100 ° C.
3. Spalovny odpadu a spoluspalovací zařízení musí být vybaveny automatickým systémem, který zabrání přívodu odpadu:

• při spouštění provozu, dokud není dosaženo stanovené minimální teploty (850 a nebo 1100 ° C) nebo teploty stanovené podle odstavce (4);
• kdykoli není během provozu dosahováno požadované teploty (850 a nebo 1100 ° C) nebo teploty stanovené podle odstavce (4);
• kdykoli během provozu když kontinuální měření podle § 11 odst. (1) písm. a) ukazují, že kterákoli hodnota emisního limitu je překračována následkem poruchy nebo nefunkčnosti čistících zařízení.

1. Orgán příslušný k vydání povolení může povolit na žádost provozovatele, za předpokladu, že jsou splněny ostatní požadavky stanovené touto vyhláškou, provozní podmínky pro určité kategorie odpadu a určité technologické postupy odlišně od ustanovení odst.(1) a v odst.(3) odlišně od stanovených hodnot teplot. Příslušné změny provozních podmínek nesmí vést přinejmenším k produkci většího množství zbytků s vyšším obsahem organických znečišťujících látek v porovnání se zbytky, které by bylo možno očekávat v případě splnění všech podmínek stanovených v odstavci (1).
2. Orgán příslušný k vydání povolení může povolit na žádost provozovatele, za předpokladu, že jsou splněny ostatní požadavky stanovené touto vyhláškou, podmínky odlišně od provozních podmínek stanovených v odstavci (2) a u teplot v  odstavci (3). V  povolení musí být specifikovány kategorie odpadu přípustné pro daný spalovací proces. Upravené podmínky musí obsahovat přinejmenším emisní limity podle přílohy č.5 pro celkový organický uhlík a oxid uhelnatý (CO).
3. V případě spoluspalování vlastního odpadu na místě jeho vzniku v papírnách a celulózkách ve stávajících kotlích na kůru, musí být v povolení podle písm. a) či b) tohoto odstavce dodrženo ustanovení o emisních limitech podle  přílohy č.5 pro celkový organický uhlík.
4. Provozní podmínky podle tohoto odstavce, jakož i výsledky jejich ověření se řídí ustanovením §17 odst.1 písm.c), d) a g) zákona. Povolení s podmínkami stanovenými podle tohoto odstavce a údaje jejich dodržování budou evidovány Ministerstvem životního prostředí.

2. Spalovny odpadu a spoluspalovací zařízení jsou projektovány, vybaveny, postaveny a provozovány tak, že nebudou emisemi významně znečišťovat přízemní vrstvy ovzduší. Odpadní plyny, vznikající při procesu, musí být do ovzduší vypouštěny řízeným způsobem pomocí komínu.Výška komínu musí být stanovena na základě rozptylové studie v souladu s imisními limity stanovenými pro danou oblast.
3. Veškeré teplo, které vzniká při spalování nebo spoluspalování odpadů je nutno podle možností dále využívat, například pro vytápění.
4. Infekční nemocniční odpad musí být přikládán přímo do pece bez toho, aby byl nejdříve smíšen s jinými kategoriemi odpadu nebo s ním bylo jinak manipulováno.
5. Provoz spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení je řízen oprávněnou fyzickou osobou.

1. Spalovny odpadu musí být projektovány, vybaveny, postaveny a provozovány tak, že obsah znečišťujících látek v odpadním plynu bude v souladu s emisními limity stanovenými v příloze č.5.
2. Spoluspalovací zařízení musí být projektována, vybavena, postavena a provozována tak, že obsah znečišťujících látek v odpadním plynu bude v souladu s emisními limity stanovenými v příloze č.2.
3. Pro spoluspalovací zařízení, kde více než 40 % tepla vzniká spalováním nebezpečného odpadu, platí v plném rozsahu emisní limity stanovené v příloze č.5.
4. Výsledky měření provedených k ověření toho, zda jsou splněny emisní limity, musí být vyhodnoceny v souladu s požadavky stanovenými v §11.
5. V případě spoluspalování nezpracovaného směsného komunálního odpadu platí emisní limity stanovené v příloze č.5 v plném rozsahu a emisní limity v příloze č.2 se neuplatní.

1. Vypouštění využitých technologických vod (dále jen vod) ze zařízení na čištění odpadních plynů ve spalovnách odpadu a spoluspalovacích zařízeních může příslušný orgán povolit při dodržení podmínek podle odst. (2) – (7).
2. Vypouštění vod ze zařízení na čištění odpadních plynů do vod povrchových musí být co nejvíce omezeno.
3. Vody z čištění odpadních plynů po naplnění specifických podmínek obsažených v povolení mohou být po svém zvláštním předčištění (dále jen předčištěné vody) vypouštěny do vod povrchových za předpokladu, že

1. vypouštění těchto vod není v rozporu s právními předpisy na ochranu vod,
2. hmotnostní koncentrace znečišťujících látek nepřekračují emisní limity stanovené v příloze č.4.

1. Hodnoty emisních limitů uvedených v příloze č. 4 se vztahují na místo, ve kterém jsou vody ze zařízení na čištění odpadních plynů ve spalovně odpadu nebo spoluspalovacím zařízení vypouštěny. V případě, kdy vody z čištění odpadních plynů jsou v místě svého vzniku čištěny spolu s odpadními vodami z jiných zdrojů na společném místě, musí provozovatel provádět měření podle §11

a) v proudu vod ze zařízení na čištění odpadních plynů před jeho vstupem do čističky odpadních vod zpracovávající společně odpadní vody z více zdrojů;

b) v proudu či v proudech ostatních odpadních vod na jednotlivých vstupech do čističky odpadních vod zpracovávající společně odpadní vody z více zdrojů;

c) v bodě výstupu konečného proudu vod vypouštěných po předčištění ze spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení;

d) provozovatel stanoví z hmotnostní bilance podíl emisí odpovídající v konečném výstupním proudu
z čističky odpadních vod proudu vod ze zařízení na čištění odpadních plynů a na tomto základě hmotnostní koncentrace znečišťujících látek, které jsou podkladem pro kontrolu dodržování limitních hodnot emisí stanovených v příloze č. 4. Vody ze zařízení na čištění odpadních plynů je nepřípustné za účelem splnění emisních limitů ředit.

2. Ustanovení odstavce (4) se v plném rozsahu vztahuje i na případy, kdy je čištění vod ze zařízení na čištění odpadních plynů prováděno mimo spalovnu odpadu nebo spoluspalovací zařízení v samostatné čističce odpadních vod nebo společné čističce odpadních vod pro několik zdrojů odpadních vod..
3. V povolení ke spalování nebo spoluspalování odpadů budou uvedeny i podmínky pro vypouštění předčištěných vod obsahující

a) v souladu s odstavcem (3) emisní limity stanovené pro znečišťující látky podle  přílohy č. 4, a požadavky dle odstavce (3) písm. a), a

b) soubor provozních řídících parametrů, přinejmenším pH, teplotu a průtok;

4. Návrhy a projekty spaloven odpadu a spoluspalovacích zařízení, včetně navazujících skladovacích ploch pro odpady, a jejich provozování je prováděno tak, aby se zabránilo uvolňování jakékoli znečišťující látky do půdy a podzemních vod. Srážkové vody nebo znečištěné vody z havarijních úniků nebo z hašení požáru musí být odváděny a jímány. Objem jímky pro tyto účely musí být přiměřený k zajištění kontroly, případně vyčištění vody před jejím vypuštěním.

1. Zbytky vznikající při provozu spalovny musí být znovu využity nebo minimalizovány a zneškodněny.

2. Postupy pro zneškodnění nebo opětovné využití zbytků ze spalování se stanovují na základě určení fyzikálních a chemických parametrů a nebezpečných vlastností, zejména z hlediska přítomnosti rozpustných frakcí a z obsahu těžkých kovů.

3. Přeprava a dočasné skladování suchých prachových zbytků musí být prováděno v souladu se zákonem
   o odpadech.

1. K monitorování provozních parametrů, podmínek a hmotnostních koncentrací stanovených pro spalování nebo spoluspalování odpadů musí být instalována příslušná měřící zařízení.
2. Požadavky na měření podle § 11 jsou uvedeny v povolení ¹⁵ vydaném příslušným orgánem.
3. Oprávněná fyzická osoba podle § 6 odst. (8) kontroluje funkci zařízení automatických systémů monitorování pro emise do ovzduší a do vod a nejméně jednou za rok zajistí jejich přezkoušení a nejméně jednou za tři roky jejich kalibrace pomocí paralelních jednorázových měření referenčními metodami.⁷ Provádění těchto povinností je pod dohledem inspekce.
4. Umístění vzorkovacích nebo měřících míst musí být v souladu s §9 odst.1 a 2 zákona schváleno inspekcí.
5. Jednorázová měření emisí do ovzduší a do vod budou prováděna v souladu s přílohou č.3, body 1. a 2.

1. Ve spalovnách odpadu a spoluspalovacích zařízeních se v souladu s přílohou č.3 a příslušným prováděcím předpisem⁷ provádějí měření provozních parametrů a měření hmotnostních koncentrací znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší takto:

a) kontinuální měření látek a to oxidů dusíku vyjádřených jako oxid dusičitý (dále jen NO_x), za předpokladu, že jsou stanoveny emisní limity, oxidu uhelnatého (dále jen CO), tuhých znečišťujících látek (dále jen TZL), celkového organického uhlíku, anorganických sloučenin chloru vyjádřených jako chlorovodík (dále jen HCl), anorganických sloučenin fluoru vyjádřených jako fluorovodík (dále jen HF) a oxidu siřičitého (dále jen SO₂);

b) kontinuální měření provozních parametrů procesu a to teploty spalin v blízkosti vnitřní stěny nebo v jiném representativním místě spalovací komory schváleném příslušným orgánem ochrany ovzduší a koncentrace kyslíku, tlak, teplota a vlhkost v odváděném odpadním plynu;

c) jednorázové měření těžkých kovů pro něž jsou stanoveny emisní limity v přílohách č. 2 a 5, dioxinů a furanů nejméně dvakrát za rok, avšak nejméně jedno měření bude provedeno každé tři měsíce během prvních dvanácti měsíců provozu.

2. Nejméně jednou při prvním uvádění spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení do provozu a za předpokládaných nejméně příznivých provozních podmínek se ověří doba setrvání spalin při stanovené minimální teplotě za posledním přívodem spalovacího vzduchu podle § 6 odst. (1) a (2); současně se zjišťuje obsah kyslíku ve spalinách.
3. Od kontinuálního měření HF je možné upustit, jestliže se provádí čištění od HCl, které zajišťuje, že nejsou překračovány emisní limity HCl uvedené v Příloze č. 5 pod písm. (a) a (b). V takovém případě se HF měří jednorázově podle odst.(1) písm.c).
4. Kontinuální měření obsahu vodních par (vlhkosti) se nevyžaduje v případech, kdy je vzorek odpadního plynu před vlastní analýzou vysušen.
5. Namísto kontinuálního měření podle odst. (1) písm.c) látek HCl, HF a SO2 může schválit příslušný orgán ochrany ovzduší v povolení k provozu spaloven odpadu a spoluspalovacích zařízení jejich periodické měření, pokud provozovatel může prokázat, že emise těchto znečišťujících látek nemohou být za žádných okolností vyšší, než jsou předepsané emisní limity.
6. Příslušný orgán ochrany ovzduší může v povolení vydaném podle § 17 odst. 1 písm. c) zákona snížit frekvenci periodického měření pro těžké kovy místo dvakrát ročně až na jednou za dva roky a pro dioxiny a furany místo dvakrát ročně na jednou za rok za předpokladu, že emise z procesů spalování a spoluspalování jsou pod úrovní 50 % relevantních limitních hodnot emisí stanovených v příloze č.2 nebo č.5, a za předpokladu, že

7. Výsledky měření provedených k ověření, zda jsou splněny emisní limity dle příloh č.2 a 5, jsou vztaženy na následující podmínky a obsah kyslíku přepočtený podle přílohy č.7:

a) teplota 273 K, tlak 101,3 kPa, 11 % kyslíku, suchý plyn pro spalovny ;

b) teplota 273 K, tlak 101,3 kPa, 3 % kyslíku, suchý plyn pro spalování odpadního oleje,

c) pokud jsou odpady spalovány nebo spoluspalovány v atmosféře obohacené kyslíkem, lze výsledky měření vztahovat na  obsahu kyslíku, který bude pro každý jednotlivý případ stanoven příslušným orgánem ochrany ovzduší,

d) v případě spoluspalování odpadů budou výsledky měření vztaženy na celkový obsahu kyslíku podle přílohy č.2,

e) při snižování emisí znečišťujících látek čištěním spalin ve spalovně odpadu nebo ve spoluspalovacím zařízení budou výsledky měření vykazovány pro obsah kyslíku podle písm. a) nebo b) a to pokud obsah kyslíku po dobu měření znečišťujících látek překračuje referenční obsah kyslíku. V opačném případě budou pro vyjádření výsledků použity skutečně naměřené hodnoty obsahu kyslíku.

8. Všechna měření budou registrována, zpracována a presentována ve vhodné formě s cílem umožnit inspekci ověření splnění schválených provozních podmínek a emisních limitů stanovených v této vyhlášce a budou zahrnuta v provozní evidenci podle § 13.
9. Hodnoty emisních limitů jsou dodrženy, jestliže:

a) žádná z denních průměrných hodnot nepřekročí hodnoty emisních limitů stanovených v příloze č.5 (a) nebo v příloze č.2, a 97 % ze všech denních průměrných hodnot v roce nepřekročí hodnoty emisních limitů stanovené v příloze č.5 (e) v první odrážce;

b) žádná z půlhodinových průměrných hodnot nepřekročí žádnou hodnotu emisních limitů stanovenou v příloze č.5 (b) ve sloupci A, nebo, v případech kdy je to relevantní, 97 % ze všech půlhodinových průměrných hodnot v roce nepřekročí žádnou hodnotu emisních limitů stanovenou v příloze č.5 (b) ve sloupci B;

c) žádná z  průměrných hodnot za dobu vzorkování stanovenou pro těžké kovy a dioxiny a furany nepřekročí hodnoty emisních limitů stanovených v příloze č.5 (c) a (d) nebo v příloze č.2;

d) jsou splněna ustanovení pro oxid uhelnatý uvedená v příloze č.5 část (e) ve druhé odrážce nebo stanovená dle  přílohy č.2.

10. Půlhodinové průměrné hodnoty a desetiminutové průměrné hodnoty se vykazují za účinnou provozní dobu, tj. mimo periody spouštění a odstavování a doby, kdy není žádný odpad spalován. Stanovují se
    z naměřených hodnot po odečtení hodnoty intervalu spolehlivosti uvedené v bodě 3. přílohy č.3. Denní průměrné hodnoty budou stanoveny na základě těchto platných průměrných hodnot. Pro získání platných denních průměrných hodnot nesmí být vypuštěno více než pět půlhodinových průměrných hodnot z důvodů poruchy nebo údržby systému kontinuálního měření za den. Za rok nesmí být vypuštěno ze stejných důvodů více než 10 % denních průměrných hodnot.
11. Průměrné hodnoty za období vzorkování a průměrné hodnoty v případě periodického měření HF, HCl, SO₂ musí být stanoveny v souladu s povolením dle § 10 odst. (2) a (4) a přílohou č.3.
12. V místě vypouštění odpadních vod se provádí následující měření

a) kontinuální měření pH, teploty a průtoku odpadní vody,

b) varianta I: místní (bodové) denní měření celkových suspendovaných tuhých částic

varianta II: měření representativních vzorků úměrně průtoku za období 24 hodin;

c) nejméně jednou za měsíc znečišťující látky, stanovené podle  § 8 odst.(2), uvedené v bodech 2. až 10. přílohy č.4, v representativních vzorcích vytékajících vod, odebíraných úměrně průtoku, za období 24 hodin;

d) měření dioxinů a furanů přinejmenším každých šest měsíců, avšak nejméně jedno měření bude provedeno každé tři měsíce během prvních dvanácti měsíců provozu. Frekvence měření ostatních znečišťujících látek, pro něž příslušným orgánem byly stanoveny limitní hodnoty, bude součástí rozhodnutí k uvedení spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení do provozu.

13. Požadavky na monitorování hmotnosti znečišťujících látek vypouštěných v čištěné odpadní vodě stanoví vodohospodářský orgán v povolení vydaném k vypouštění těchto vod.
14. Emisní limity znečišťujících látek pro vodu budou pokládány za splněné, když

a) pro celkové suspendované tuhé částice (znečišťující látka v bodě 1.) 95 % a 100 % naměřených hodnot nepřekročí příslušné limitní hodnoty emisí stanovené v příloze č.4, a

b) pro těžké kovy (znečišťující látky v bodech 2. až 10.) nanejvýše jedna měřená hodnota za rok překročí příslušné limitní hodnoty emisí stanovené v příloze č.4, nebo, v případě, že je stanovena povinnost měřit více než 20 vzorků ročně, nejvýše 5 % těchto vzorků překročí příslušné limitní hodnoty emisí stanovené v příloze č.4, a

c) pro dioxiny a furany (znečišťující látky v bodě 11.) žádné ze dvou ročních měření nepřekročí příslušnou hodnotu emisního limitu stanovenou v příloze č.4.

15. V případě, že měření prokáží překročení emisních limitů hodnocených dle odstavce (14), provozovatel spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení o tom bezodkladně informuje příslušný vodohospodářský orgán.

1. Pokud je z provedených měření zřejmé, že emisní limity stanovené touto vyhláškou byly překročeny, spalovna odpadu nebo spoluspalovací zařízení nesmí pokračovat ve zpracování odpadu do doby, než budou odstraněny příčiny tohoto stavu. Překročení emisních limitů oznamuje provozovatel inspekci. Znovuzahájení provozu musí provozovatel předem s inspekcí dohodnout.
2. Příslušný orgán ochrany ovzduší v povolení stanoví nejvýše přípustná období pro jakékoli technicky nezamezitelné odstávky, poruchy či závady čistícího zařízení nebo měřících přístrojů, během kterých může koncentrace znečišťujících látek překročit stanovené hodnoty emisních limitů. Nejvýše přípustná doba, po kterou lze pokračovat ve spalování nebezpečného odpadu, jsou 4 hodiny. Celková doba trvání provozu za těchto podmínek v jednom kalendářním roce je maximálně 60 hodin a vztahuje se na ty části spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení, kterými jsou do komína vedeny spaliny přes jedno čisticí zařízení. V případě spoluspalování nebezpečného odpadu ve spoluspalovacích  zařízeních musí být bezodkladně zastaveno přisazování nebezpečného odpadu. Koncentrace tuhých znečišťujících látek nesmí překročit hodnotu 150 mg/m³, zjištěnou jako půlhodinový průměr; mimo to nesmí být překročena hodnota emisního limitu stanovená v příloze č.5 pod písm. a) bod 2. a pod písm. b) bod 2. Musí být dodrženy veškeré další podmínky uvedené v § 6.

1. Provozní evidence je dokladem o plnění povinností stanovených provozovateli. Je rovněž základem pro zpracování databází komplexních informačních systémů o zdrojích znečišťování ovzduší a jejich emisích a k hodnocení účinku spaloven odpadu a spoluspalovacích zařízení na životní prostředí.
2. Provozní evidenci vede provozovatel samostatně pro každou spalovnu odpadu nebo spoluspalovací zařízení. Její součástí jsou záznamy o souhrnném měsíčním a ročním vyhodnocení provozních údajů vedených pro každou jednotlivou spalovací linku, příjem odpadu, předzpracování odpadu na místě, zařízení k čištění odpadních plynů a vod, a dále provozní údaje související se sledovaným znečišťováním ovzduší a vod.
3. Názvy druhů odpadu a kategorie odpadu stanovuje prováděcí právní předpis.⁴
4. Náležitosti vedení provozní evidence, zpracování souhrnné provozní evidence a jejího předávání příslušným orgánům ochrany ovzduší stanovuje prováděcí právní předpis k zákonu.

1. Na stávající spalovny komunálních odpadů se v období od 1. ledna 2003 do 28. prosince 2005 ustanovení této vyhlášky nevztahují kromě:

1. ustanovení § 1, § 2, § 3, § 4 odst.(1) až (4) a odst.(6), § 5 odst. (1) a (2), § 6 odst. (1) písm. b), c) a e), odst. (4) až (6) a odst. (8), § 11 odst. (4), (8), (10) a (11) a § 12 až § 16; a
2. ustanovení § 6 odst. (1) písm. (a) bez stanovení hodnot obsahu celkového organického uhlíku a ztráty žíháním pro škváru a popel; a
3. § 10 v rozsahu stanoveném pro emise do ovzduší; a
4. přílohy č.7.

1. V období od 1. ledna 2003 do 28. prosince 2005 pro stávající spalovny nebezpečných odpadů spalující pouze infekční nemocniční odpady, které nejsou nebezpečné v důsledku obsahu jiných složek platí emisní limity a požadavky na měření uvedené v příloze č. 9.
2. Zrušuje se Vyhláška MŽP č. 117/1997 Sb. v platném znění Vyhlášky č. 97/2000 Sb.

EKVIVALENTY TOXICITY DIBENZODIOXINŮ A DIBENZOFURANŮ

Uvedené hodnoty “C” představují v případě kontinuálního měření denní průměrnou hodnotu. Periody vzorkování a další požadavky u jednorázových měření jsou stanoveny v §11. Všechny údaje jsou uvedeny mg/m³, kromě hodnot pro dioxiny a furany, které jsou v ng/m³. Půlhodinové průměrné hodnoty jsou určeny pouze k výpočtu denních průměrných hodnot.

(1) Cementářské pece, které jsou v provozu a mají povolení dle dosavadní legislativy a které by zahájily spoluspalování odpadu i po 28. prosinci 2004, nejsou pokládány za nová spoluspalovací zařízení.

• s platností do 1. ledna 2008 schválit výjimku pro NO_x u stávajících mokrých cementářských procesů nebo u pecí, které spalují méně než 3 t/h odpadu, a to tak, že povolená hodnota emisního limitu pro NO_x nebude vyšší než 1200mg/m³. Do stejného data schválit výjimku pro tuhé znečišťující látky
  u cementářských pecí, které spalují méně než 3t/h odpadu, a to tak, že povolená hodnota emisního limitu pro tuhé znečišťující látky nebude vyšší než 50 mg/m³;

• schválit úlevy v případech, kdy emise TOC a SO₂ nevznikají ze spalování odpadu;

Hodnoty emisních limitů pro znečišťující látky z procesu spalování paliv (C_proc pro výpočet podle vzorce směsného pravidla) jsou  dány vyhláškou MŽP, kterou se stanovují emisní limity a další podmínky provozování zvláště velkých, velkých, středních a malých spalovacích zdrojů znečišťování ovzduší. Pokud uvedená vyhláška bude novelizována, budou nové hodnoty emisních limitů bez prodlení převzaty a to včetně jejich účinnosti.

II.2.1.1 C_proc pro tuhá paliva v mg/m³ (vztaženo na obsah O₂ 6%)

* tj dle vztahu C_proc = 1175 – 3,25 ´ P [mg/m³], kde P je hodnota tepelného příkonu závodu či zařízení v MW_t. Do 1. ledna 2007 se neaplikuje hodnota emisního limitu NO_x pro zařízení spoluspalující nebezpečný odpad.

Do 1. ledna 2008 mohou být příslušným orgánem ochrany ovzduší schváleny výjimky pro NO_x a SO₂
u stávajících zařízení pro spoluspalování odpadu v rozmezí příkonu 100 až 300 MW_t užívajících technologii fluidního lože, a to tak, aby hodnota C_proc nebyla pro NO_x vyšší než 350 mg/m³ a pro SO₂ nebyla vyšší než od 850 do 400 mg/m³ v lineárním poklesu mezi 100 a 300 MW_t - tj C_proc = 1075 – 2,25 ´ P [mg/m³], kde P je hodnota tepelného příkonu zařízení v MW_t.

II.2.1.2 C_proc pro biomasu vyjádřený v mg/m³ (vztaženo na obsah 6%O₂)

Do 1. ledna 2008 mohou být příslušným orgánem ochrany ovzduší schváleny výjimky pro NO_x u stávajících zařízení pro spoluspalování odpadu v rozmezí 100 až 300 MW_t užívajících technologii fluidního lože, a to tak, aby povolená hodnota C_proc nebyla vyšší než 350mg/m³ .

II.2.1.3 C_proc pro kapalná paliva vyjádřený v mg/m³ (vztaženo na obsah 3% O₂ )

* C_proc = 1175 – 3,25 ´ P [mg/m³], kde P je hodnota tepelného příkonui zařízení v MW_t

C vyjádřený v mg/m³ (vztaženo na 6% O₂). Všechny průměrné hodnoty naměřené ve vzorcích odebíraných v intervalu ne méně než 30 minut a ne déle než 8 hodin.

C vyjádřený v ng/m³ (vztaženo na 6% O₂). Všechny průměrné hodnoty naměřená ve vzorku odebraném v intervalu ne méně než šest a ne déle než osm hodin.

II.3.1 C – emisní limit celkových emisí vyjádřený v ng/m³ (vztaženo na 6% O₂).

II.3.2 C - emisní limit celkových emisí vyjádřený v mg/m³ (vztaženo na 6% O₂).

1. Měření hmotnostních koncentrací látek znečišťujících ovzduší a vody se musí provádět reprezentativními způsoby.
2. Odběr vzorků a analýza znečišťujících látek včetně dioxinů a furanů, jakož i referenční metody pro kalibraci měřících systémů musí odpovídat normám CEN. Pokud normy CEN nejsou dosud v platnosti postupuje se podle norem ISO, případně národních norem.
3. U denních emisních limitů hodnoty 95% intervalů spolehlivosti výsledků jednotlivých měření pro následující znečišťující látky nesmí překračovat hodnoty emisních limitů o:

Oxid uhelnatý		10 %
Oxid siřičitý		20 %
Oxid dusičitý		20 %
Tuhé znečišťující látky celkem		30 %
Celkový organický uhlík		30 %
Chlorovodík		40 %
Fluorovodík		40 %

	Znečišťující látka	Emisní limit vyjádřený hmotnostní koncentrací v nefiltrovaném vzorku
1.	Celkové suspendované tuhé látky	95 % 30 mg/l	100% 45 mg/l
2.	Rtuť a její sloučeniny vyjádřené obsahem Hg	0,03 mg/l
3.	Kadmium a jeho sloučeniny vyjádřené obsahem Cd	0,05 mg/l
4.	Thalium a jeho sloučeniny vyjádřené obsahem Tl	0,05 mg/l
5.	Arzén a jeho sloučeniny vyjádřené obsahem As	0,15 mg/l
6.	Olovo a jeho sloučeniny vyjádřené obsahem Pb	0,2 mg/l
7.	Chrom a jeho sloučeniny vyjádřené obsahem Cr	0,5 mg/l
8.	Měď a její sloučeniny vyjádřené obsahem Cu	0,5 mg/l
9.	Nikl a jeho sloučeniny vyjádřené obsahem Ni	0,5 mg/l
10.	Zinek a jeho sloučeniny vyjádřené obsahem Zn	1,5 mg/l
11.	Dioxiny a furany definované v příloze č.1	0,3 ng/l

(*) Do 1. ledna 2007 v případě spalování pouze nebezpečného odpadu 500mg/m³.

Příslušným orgánem ochrany ovzduší mohou být pro stávající spalovny schváleny následující výjimky pro NO_x :

• pro zařízení s kapacitou £ 6t/h do 1. ledna 2008 je přípustný denní průměrný emisní limit 500 mg/m³ ,
• pro zařízení s kapacitou > 6t/h ale £ 16t/h do 1. ledna 2010 je přípustný denní průměrný emisní limit 400 mg/m³ ,
• pro zařízení s kapacitou > 16t/h ale < 25t/h neprodukující odpadní vody, je do 1. ledna 2008 přípustný denní průměrný emisní limit 400 mg/m³ .

S platností do 1. ledna 2008 mohou být příslušným orgánem ochrany ovzduší schváleny výjimky pro emisní limit pro tuhé znečišťující látky u stávajících spaloven za předpokladu, že denní průměrný obsah tuhých znečišťujících látek nepřekročí hodnotu 20 mg/m³.

S platností do 1. ledna 2008 mohou být příslušným orgánem ochrany ovzduší schváleny výjimky pro emisní limit NO_x u stávajících spaloven o jmenovité kapacitě mezi 6 a 16 t za hodinu, za předpokladu, že bude dodržen půlhodinový emisní limit ve sloupci A 600 mg/m³ a ve sloupci B 400 mg/m³.

Dioxiny a furany

0,1 ng TE /m3

U technologie fluidního spalování schválené příslušným orgánem státní správy je přípustný emisní limit pro CO pro hodinový průměr 100 mg/m³.

Pokud jsou v zařízeních zvláště velkých nebo velkých spalovacích zdrojů spalovány odpadní oleje podle §2 odst.2 písm.a), platí následující hodnoty emisních limitů v mg/m³ (*pro PCDD/F v ng TE/m³)

1. anorganické sloučeniny chloru vyjádřené jako chlorovodík
2. anorganické sloučeniny fluoru vyjádřené jako fluorovodík

* z čehož Hg max. 0,08 mg/m³

** vyjádřeno v ngTE/m³

Emisní limity jsou vztaženy na teplotu 273 K, tlak 101,3 kPa, 11 % kyslíku a suchý plyn.

3. U jednorázových měření jsou emisní limity považovány za splněné, pokud střední hodnota výsledků každé série měření uskutečněných podle § 6 odst. 5 a 6 nepřekročí tyto emisní limitní hodnoty.

* z čehož Hg max. 0,1 mg/m³

č....../2001 Sb.

1. Žádosti o povolení k umístění stavby spalovny odpadu nebo spoluspalovacího zařízení, k povolení jejich stavby, nebo k jejich provozování (§17 odst. 1 písm. b) až d) a odst. 2 písm. c) nebo d) zákona), musí obsahovat:

1. základní údaje o žadateli a charakteristiku spalovny nebo spoluspalovacího zařízení, a to

• jméno žadatele, sídlo, …., a jeho vztah k zařízení (projektant, výrobce, investor, budoucí provozovatel, osoba zmocněná …kým),
• u žádosti o povolení provozování jméno oprávněné fyzické osoby pro řízení provozu spalovny nebo spoluspalovacího zařízení,
• místo (lokalita) stavby zařízení,
• předpokládaný způsob využívání zařízení (např. spalovna nebezpečného odpadu, spalovna komunálního odpadu, spoluspalovací zařízení pro nebezpečný odpad),
• jmenovitá kapacita,
• předpokládané provozní využití spalovny nebo spoluspalovacího zařízení;

1. technický popis zařízení po jeho jednotlivých částech s uvedením výrobce zařízení, roku výroby, materiálového provedení a jmenovité kapacity (rozsahu), a to

• váhy, zásobníků, zařízení pro úpravu odpadu před spalováním – třídění, směšování, sušení, drcení, atd.,
• spalovacích jednotek spalovny po jednotlivých stupních, eventuálně spalovacího zařízení pro spoluspalování odpadu,

• příjmu odpadu – vážení, vzorkování, analýz odebraných vzorků, archivace, atd.,
• skladování odpadu v zásobnících, způsobů  nakládáním s odpadními plyny ze zásobníků odpadů,
• úpravy odpadu před spalováním – třídění, směšování, sušení, drcení, atd.,

• dávkování odpadu do spalovny, eventuálně do zařízení pro spoluspalování odpadu, včetně způsobu stanovení hmotnostního toku odpadu, hmotnostního toku pomocných a dalších paliv, resp. zpracovávaných surovin, produktů,
• vlastního spalování – podmínky spalovacích procesů v jednotlivých stupních spalování, režimy spouštění a zastavování provozu, havarijní stavy,
• způsobů odstraňování popela a strusky,

• způsobů nakládání s využitými technologickými vodami a zbytky,
• způsobu stanovení celkového organického uhlíku v popelu a ve strusce;

1. specifikaci vstupů a výstupů, a to

1. způsobu využití tepla vzniklého při spalování nebo spoluspalování odpadu, tepelného výkonu zařízení a podílu tepla vzniklého spalováním odpadu v případě spoluspalování odpadu.

1. Povolení k umístění stavby zařízení pro spalování odpadů nebo zařízení pro spoluspalování odpadů nebo stanovisko ke stavbě zařízení se vydá žadateli, který ve své žádosti a v předepsaných součástech žádosti doloží, že zamýšlená stavba zařízení bude splňovat veškeré požadavky, které pro stavbu a její provoz vyplývají z obecně závazných právních předpisů upravujících oblast ochrany ovzduší a ve stavbou dotčené oblasti nebude narušena přípustná úroveň znečištění ovzduší.
2. Povolení k provozování zařízení pro spalování odpadů nebo zařízení pro spoluspalování odpadů nebo povolení ke spoluspalování odpadů ve stávajícím spalovacím zařízení se vydá žadateli, který je držitelem platného povolení k umístění stavby zařízení, povolení ke stavbě zařízení, respektive je držitelem povolení ke změně provozu zařízení, realizoval stavbu zařízení nebo změnu zařízení v souladu s vydanými povoleními a doložil, že provoz zařízení pro spalování odpadů nebo zařízení pro spoluspalování odpadů bude řízen oprávněnou fyzickou osobou.
3. Orgán příslušný k vydávání povolení uvede v povolení výstižný popis zařízení, na které je povolení vydáváno, specifikaci spalovaného (spoluspalovaného) odpadu, hmotnostní množství jednotlivých druhů odpadu, závazné podmínky pro přejímání, skladování a úpravy odpadů, vzorkování a analýzy přijatých odpadů, provozu zařízení pro spalování odpadů nebo zařízení pro spoluspalování odpadů, podmínky měření emisí znečišťujících látek do ovzduší i vody a způsoby nakládání s využitými technologickými vodami i zbytky, a v případě povolení ke změně provozu zařízení může stanovit emisní limity.