Hlas pro tento den: Pěnice hnědokřídlá
[\"./obrazky/penice.jpg\"]Příjemně znějící, i když trochu jednotvárně se
opakující popěvek pěnice hnědokřídlé mohou slyšet miliony televizních diváků ve
všech možných inscenacích a seriálech po celý rok. Proč si všichni režiséři
oblíbili jako zvukovou kulisu zrovna tento hlas, je nám ornitologům
nepochopitelné. Pěnici hnědokřídlé proto někdy říkáme televizní pěnice. Hlas
pěnice najdete ke stažení na: www.rozhlas.cz
[http://www.rozhlas.cz/hlas/pevci-p/_audio/00084030.rm] Pokud se tento popěvek
ozývá z obrazovky v prostředí, kde se pěnice hnědokřídlá může v přírodě
vyskytovat, je všechno v pořádku. Jenže takových případů je bohužel velmi málo.
Většinou oživuje svým zpěvem pěnice hnědokřídlá děj odehrávající se v prostředí,
kde se tento pták absolutně vyskytovat nemůže, například hluboko v lese, na
mořské pláži, v interiéru bytu, ve velkoměstě a bůhví, kde všude ještě. To pak
režiséra v duchu proklínáme, jako by neexistovaly žádné jiné nahrávky ptačích
druhů, které by lépe odpovídaly danému prostředí. Pěnice hnědokřídlá patří u nás
dosud mezi hojnější druhy a můžeme se s ní setkat na všech místech, která jí jen
trochu vyhovují. Všude, kde najde bujnější bylinný porost s ostružiníkem, šípkem
nebo jinou nízkou křovinou, na rumištích, na perifériích měst, u silničních
příkopů a na mezích, na vyprahlých stepních stráních stejně jako na mokrých
rašelinných loukách na horách. Při zpěvu na sebe často upozorní tím, že při něm
vyletuje do vzduchu, podobně jako to dělají lindušky, nebo svou písničku
několikrát oddrmolí na drátech elektrického vedení a vzápětí slétne do vegetace.
Ve zpěvu je neúnavná a často zpívá po celý den. Pěnice hnědokřídlá je nenápadně
šedě zbarvená, jen svrchu křídel má výraznější rezavě hnědá peříčka. Dříve se
pro své šedé zbarvení jmenovala ostatně pěnice popelavá, jak jí vlastně ještě
dnes říkají někteří starší ornitologové. Jako všechny pěnice je i pěnice
hnědokřídlá tažná, zimuje až za Saharou a na Arabském poloostrově. Proto také
přilétá poměrně pozdě, až ve druhé polovině dubna a začátkem května. S hnízděním
nepospíchá, musí totiž počkat, až je vegetace v plném růstu, protože teprve v ní
si ukrývá velmi dovedně své hnízdečko. Základní údaje Pěnice hnědokřídlá (Sylvia
communis) je menší a štíhlejší než vrabec, charakteristické jsou pro ni vedle
hnědavého zbarvení křídel především čistě bílé hrdlo a bělavé vnější okraje
ocasu. Vyskytuje se na okrajích lesů, v remízcích, v parcích a zahradách, kde si
v porostech křovin a vyšších bylin staví nízko nad zemí hnízdo. Čtyři až pět
vajíček zahřívají oba rodiče. Rovněž mláďata krmí oba staří ptáci. Dominantní
složku potravy tvoří hmyz, v létě je však dužnatými plody zastoupena i rostlinná
strava. Zimuje v Africe jižně od Sahary. Přilétá v dubnu, odlétá v září. Zdroj:
Český rozhlas
Příjemně znějící, i když trochu jednotvárně se opakující popěvek pěnice hnědokřídlé mohou slyšet miliony televizních diváků ve všech možných inscenacích a seriálech po celý rok. Proč si všichni režiséři oblíbili jako zvukovou kulisu zrovna tento hlas, je nám ornitologům nepochopitelné. Pěnici hnědokřídlé proto někdy říkáme televizní pěnice.
Hlas pěnice najdete ke stažení na:
www.rozhlas.cz
Pokud se tento popěvek ozývá z obrazovky v prostředí, kde se pěnice hnědokřídlá může v přírodě vyskytovat, je všechno v pořádku. Jenže takových případů je bohužel velmi málo. Většinou oživuje svým zpěvem pěnice hnědokřídlá děj odehrávající se v prostředí, kde se tento pták absolutně vyskytovat nemůže, například hluboko v lese, na mořské pláži, v interiéru bytu, ve velkoměstě a bůhví, kde všude ještě. To pak režiséra v duchu proklínáme, jako by neexistovaly žádné jiné nahrávky ptačích druhů, které by lépe odpovídaly danému prostředí.
Pěnice hnědokřídlá patří u nás dosud mezi hojnější druhy a můžeme se s ní setkat na všech místech, která jí jen trochu vyhovují. Všude, kde najde bujnější bylinný porost s ostružiníkem, šípkem nebo jinou nízkou křovinou, na rumištích, na perifériích měst, u silničních příkopů a na mezích, na vyprahlých stepních stráních stejně jako na mokrých rašelinných loukách na horách.
Při zpěvu na sebe často upozorní tím, že při něm vyletuje do vzduchu, podobně jako to dělají lindušky, nebo svou písničku několikrát oddrmolí na drátech elektrického vedení a vzápětí slétne do vegetace. Ve zpěvu je neúnavná a často zpívá po celý den.
Pěnice hnědokřídlá je nenápadně šedě zbarvená, jen svrchu křídel má výraznější rezavě hnědá peříčka. Dříve se pro své šedé zbarvení jmenovala ostatně pěnice popelavá, jak jí vlastně ještě dnes říkají někteří starší ornitologové.
Jako všechny pěnice je i pěnice hnědokřídlá tažná, zimuje až za Saharou a na Arabském poloostrově. Proto také přilétá poměrně pozdě, až ve druhé polovině dubna a začátkem května. S hnízděním nepospíchá, musí totiž počkat, až je vegetace v plném růstu, protože teprve v ní si ukrývá velmi dovedně své hnízdečko.
Základní údaje
Pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis) je menší a štíhlejší než vrabec, charakteristické jsou pro ni vedle hnědavého zbarvení křídel především čistě bílé hrdlo a bělavé vnější okraje ocasu. Vyskytuje se na okrajích lesů, v remízcích, v parcích a zahradách, kde si v porostech křovin a vyšších bylin staví nízko nad zemí hnízdo. Čtyři až pět vajíček zahřívají oba rodiče. Rovněž mláďata krmí oba staří ptáci. Dominantní složku potravy tvoří hmyz, v létě je však dužnatými plody zastoupena i rostlinná strava. Zimuje v Africe jižně od Sahary. Přilétá v dubnu, odlétá v září.
Zdroj: Český rozhlas
Sdílet článek na sociálních sítích