Vyšel zpravodaj ČNS 06/2009

V čísle:
- Odpovědnost za jaderné škody v Evropské unii
- Vybraná poučení z konference ASME 2009
- Nekupte to za tu cenu!
- Místo komínů zrcadla
- Protitemelínští aktivisté dostali z Lince opět půl miliónu
- Rakušany nezajímá, jak Češi nakládají s jejich milióny proti Temelínu
- Rusové ve francouzských stopách
- Elektromobily nastoupí do dvaceti let
- Jordánsko využije zásoby uranu a rozvine jadernou energetiku
- Uranové doly se staly útočištěm netopýrů
- Ropné království postaví jadernou elektrárnu
- Zemědělský odpad pomůže vyčistit důlní vody po těžbě uranu
- Co vyšlo na web stránkách ČNS

Odpovědnost za jaderné škody v Evropské unii

Zatímco mapa členských států Evropské unie byla do r. 2004 v zásadě identická s mapou signatářských států Pařížské úmluvy o odpovědnosti za jaderné škody z r. 1960, resp. Bruselské úmluvy z r. 1963, přineslo rozšíření v letech 2004 a 2008 mimo jiné přistoupení členských států, které jsou - až na výjimku, kterou tvoří Slovinsko - signatáři Vídeňské úmluvy o odpovědnosti za jaderné škody z r. 1963, resp. nejsou součástí ani jednoho z existujících mezinárodních systémů.

Tato situace má za následek aktuální diskuse o tom, zda-li je výše popsané roztříštění právní úpravy optimální, jaká negativa a rizika stávající situace přináší, jestliže existuje řešení této situace na úrovni Evropské unie, jakou by mělo být toto řešení podobu, jestliže by bylo oproti současné situaci přínosem a konečně: jestliže by bylo optimální řešení i politicky akceptovatelné.

Při příležitosti výroční konference Mezinárodní asociace pro právo jaderné energetiky (AIDN/INLA) v Bruselu v září 2007 se komisař pro energetiku Andris Piebalgs ve svém projevu vyjádřil v tom smyslu, že stávající roztříštěnost právní úpravy odpovědnosti za jaderné škody v rámci Evropské unie vyžaduje pro budoucnost harmonizaci. V prosinci 2007 pak Evropská komise pověřila španělskou advokátní kancelář vypracováním dotazníku (Impact Assessment Study). Cílem tohoto dotazníku bylo zjistit, jaký je postoj oslovených subjektů ohledně další právní úpravy odpovědnosti za jaderné škody.

Výše uvedené skutečnosti vedly německou zemskou skupinu Mezinárodní asociace pro právo jaderné energetiky (German Branch of the International Nuclear Law Association) ke svolání mezinárodní konference, která se konala ve dnech 30. června a 1. července 2009 v Berlíně.

Cílem této konference bylo nejenom referovat o dalším postupu co se týče ratifikace nových smluvních instrumentů, jež byly během posledních let podepsány za účelem zlepšení právní úpravy za jaderné škody (Protokol z 1997, kterým se doplňuje Vídeňská úmluva o odpovědnosti za jaderné škody, Úmluva o dodatečné kompenzaci za jaderné škody z r. 1997, Protokoly z r. 2004, kterými se mění Pařížská úmluva z r. 1960 a Bruselská úmluva z r. 1963), ale také diskuze ohledně výše uvedené iniciativy Evropské komise ohledně budoucí právní úpravy odpovědnosti za jaderné škody v rámci EU. Problematika byla přitom prezentována jak z pohledu "starých" (Francie, Velká Británie), tak i "nových" (Česká republika, Maďarsko, Rumunsko, Slovensko) členských států EU, stejně tak i z pohledu států využívajících jadernou energii, států bez průmyslového využiti jaderné energie (Rakousko) a států, které v budoucnosti plánují opětovný příklon k jaderné energetice (Itálie).

První blok přípěvků se věnoval aktuálnímu stavu ratifikace nových smluvních instrumentů v oblasti odpovědnosti za jaderné škody a obecně postupu v oblasti harmonizace pravidel odpovědnosti prostřednictvím multilaterálních smluvních instrumentů.

Vystoupila v něm Julia Schwartz (ředitelka právního oddělení Agentury pro jadernou energii při OECD), Patrick Reyners (generální tajemník Mezinárodní asociace pro právo jaderné energetiky INLA/AIDN) a Ulrich Magnus (profesor civilního práva, Právnická fakulta, Univerzita v Hamburgu). Výstupem tohoto prvního bloku bylo zejména konstatování, že ani jeden z mezinárodních instrumentů nesplnil očekávání, jež do nich byly vkládány během jejich příprav. Např. Společný protokol z r. 1988, který měl za cíl přemostit právní režimy Pařížské a Vídeňské úmluvy do dnešního data ratifikovalo toliko 10 (z celkově 17) signatářských států Pařížské úmluvy a 16 (z celkově 36) signatářských států Vídeňské úmluvy. Srovnatelný osud postihl také Protokol z r. 1997, kterým se mění Vídeňská úmluva: z 36 signatářských států Vídeňské úmluvy Protokol podepsalo pouze 15 a ratifikovalo jej pouze pět z těchto signatářů. Dále je tady vleklý proces ratifikace Protokolů z r. 2004, kterými se mění Pařížská a Bruselská úmluva. Konečně je zde proces ratifikace Úmluvy o dodatečné kompenzaci, jež byla zatím ratifikována toliko čtyřmi ze třinácti signatářských států. Ratifikace ze strany Spojených států amerických 21. května 2008 ovšem měla za následek, že tato světová mocnost začala vyvíjet diplomatické iniciativy za účelem přimět také jiné jaderné státy přistoupit, resp. ratifikovat uvedenou konvenci.

Na výše uvedené prezentace navázal druhý blok příspěvků, který se již věnoval výhradně evaluaci současných aktivit Evropské komise ohledně budoucí právní úpravy odpovědnosti za jaderné škody.

Evelyne Ameye (ze španělské advokátní kanceláře Gómez Acebo & Pombo S.L.P., která byla v prosinci 2007 Evropskou komisí pověřená vypracováním dotazníku o budoucí právní úpravě odpovědnosti za jaderné škody) informovala o průběhu přípravy dotazníku o evropské právní úpravě odpovědnosti za jaderné škody. V rámci vypracování tohoto dotazníku bylo osloveno celkově 109 zainteresovaných subjektů (orgány členských států, Evropský parlament, Hospodářský a sociální výbor, Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, Mezinárodní agentura pro atomovou energii, provozovatelé jaderných zařízení, přepravci jaderných materiálů, dodavatelé jaderných technologií, environmentální organizace, pojišťovnictví, asociace obětí jaderných událostí, univerzity a akademické instituce, asociace zaměstnanců v jaderné energetice, lobbyistické skupiny) prostřednictvím dotazníku. Následně se konaly osobní konzultace s vybranými subjekty. Z členských států byly vybrány Francie (signatář Pařížské úmluvy), Česká republika (signatář Vídeňské úmluvy) a Irsko (které není signatářem ani jedné z existujících úmluv a není státem využívajícím jadernou energii), z průmyslových subjektů byl ke konsultacím pozván francouzský EDF a český ČEZ, z pojistitelů ELINI a Český jaderný pojišťovací pool.

Patrick Reyners poukázal v souvislosti s tímto příspěvkem na skutečnost, že Evropská komise plánuje v blízké budoucnosti vytvoření pracovní skupiny odborníků na problematiku právní úpravy odpovědnosti za jaderné škody a svolání konference o harmonizaci odpovědnosti za jaderné škody pod gescí Evropské komise.

V návaznosti na výše uvedené prezentace proběhla mezi účastníky konference rozsáhlá diskuze, jenž reflektovala aktuální harmonizační úsilí Evropské komise. Předsedající konference, Norbert Pelzer (Univerzita Göttingen/Univerzita Dundee), přítomné informoval o tom, že zápis z proběhlé diskuze bude předložen Generálního ředitelství pro dopravu a energetiku Evropské komise jako nástin stanoviska Mezinárodní asociace pro právo jaderné energetiky AIDN/INLA k aktuální iniciativě.

Další diskuze ohledně harmonizačního úsilí Evropské komise bude vedena v rámci panelu "Nuclear Liability" na mezinárodní konferenci AIDN/INLA v Torontě, 5. - 9. října 2009.

Jakub Handrlica

Vybraná poučení z konference ASME 2009

více zde

Nekupte to za tu cenu!

více zde

Místo komínů zrcadla

více zde

Protitemelínští aktivisté dostali z Lince opět půl miliónu

více zde

Rakušany nezajímá, jak Češi nakládají s jejich milióny proti Temelínu

více zde

Rusové ve francouzských stopách

více zde

Elektromobily nastoupí do dvaceti let

více zde

Jordánsko využije zásoby uranu a rozvine jadernou energetiku

více zde

Uranové doly se staly útočištěm netopýrů

více zde

Ropné království postaví jadernou elektrárnu

více zde

Zemědělský odpad pomůže vyčistit důlní vody po těžbě uranu

více zde

Co vyšlo na web stránkách ČNS od vydání posledního čísla Zpravodaje

www.csvts.cz