Lidé mají strach. Vykoupili obchody a čekají, co bude

Namočit hadr do vody a dát si jej na obličej, uzavřít ventilaci vzduchu ,nevycházet ven a pít jen balenou vodu, tak zní doporučení odborníků. Všude je také vykoupen jód, protože jodium brání kontaminaci radiací.

Experti v reaktorech elektráren Fukušima 1 a 2 zápasí s problémy, a jestli elektrárny explodují, bude oblast Tokia a středního Japonska zamořena radioaktivitou na příštích několik desetiletí. Tohle je největší jaderná hrozba v Japonsku od atomových bomb svržených na Hirošimu a Nagasaki v roce 1945.

V Tokiu panuje značná nejistota. V supermarketech jsou prázdné regály s balenou vodou, je pryč dokonce i sůl se zvýšeným obsahem jodu. Všichni se bojí i dalších výpadků elektřiny, neboť již dnes jsou statisíce lidí bez proudu a horečně skupují baterky a svítilny.

Ulice jsou vylidněné, v centru metropole je vidět jen pár obyvatel. To je značně neobvyklé.

Pryč ze země

Lidé mají strach a cizinci se snaží dostat na letiště Narita a odtud pryč ze země. Letiště má stále omezený provoz a všechny lety ze země jsou beznadějně vyprodány. Čeká se na radioaktivní varování a všichni sledují zprávy, zda se podařilo dostat jaderné reaktory pod kontrolu.

Avšak na Japoncích už nejsou patrné žádné emoce. Lidé jsou vysílení a mlčí. Večer po pátečním zemětřesení se s úlevou pilo a slavilo, to ovšem ještě nebyl znám skutečný rozsah škod na severu.

Odhaduje se, že se budou pohybovat kolem sta procent ročního hrubého domácího produktu země. Záhy po tom, co se Japonsko konečně vzpamatovalo z krize a dosáhlo většího růstu HDP, přijde najednou takovýto řetězec tragédií.

V dávné minulosti, když se tu stala nějaká přírodní katastrofa, byla obviňována vláda z toho, že vzbudila svým chování hněv božstev.

Lze říci, že to spousta Japonců vnímá i dnes podobně - stávající premiér Naoto Kan většinou vypouští pouze prázdná slova a spousta Japonců ho viní ze současné katastrofy.

Odevzdaný návrat k normálu

V metropoli Tokiu je cítit trochu zklamání, odevzdanost, očekávání, ale také touha nevzdát se, bojovat a dostat události, jež způsobilo zemětřesení, co nejdříve zpět pod kontrolu.

Otevírají se obchody a někteří lidé začínají pracovat. Život se tak pomalu vrací do normálu. Nic jiného Japoncům nezbývá.

Miloš Procházka
Od našeho spolupracovníka z Tokia