Česká cesta nejaderná

Zatímco Evropa řeší, jak dopadnou zátěžové testy jaderných elektráren a kolik reaktorů bude nutné uzavřít, česká reprezentace má jasno: Temelín i Dukovany jsou v naprostém pořádku a splňují ta nejpřísnější kritéria.

Měnit cokoli na energetické politice státu, která počítá s dostavbou dalších dvou bloků v Temelíně a s postupným zvyšováním podílu jádra až na 50 procent, se prý nebude.

>>Na málokteré jaderné elektrárny byla v uplynulých 20 letech upřena taková pozornost jako na ty české. Zátěžové testy jsme svým způsobem absolvovali už v minulých letech, takže se jich bát nemusíme,<< prohlásil předseda vlády Petr Nečas.

Česká ekonomika se podle jeho slov bez rozvoje jaderného programu neobejde, bez něj by prý zkolabovala.

Rozhodnutí o dalším osudu jaderné energetiky je plně v kompetenci každé členské země. Pokud by se však Evropa jako celek dohodla na útlumu těchto zařízení, bylo by pro Česko jen velmi obtížné vzdorovat.

Temelín jde na vývoz

I když v České republice nyní zhruba třetina vyrobené elektřiny pochází z jádra, jeho utlumení by bylo ve srovnání se zbytkem Evropy jednodušší.

>>Celý výkon Temelína vyvážíme. Jednu jadernou elektrárnu tedy můžeme bez problémů odstavit,<< upozorňuje například exministr životního prostředí Martin Bursík.

Výpadek největší tuzemské jaderné elektrárny by však evropské soustavě způsobil obrovské problémy. Především Německu a Rakousku, které dohromady odebírají více než dvě třetiny výkonu Temelína.

Ale dejme tomu, že Česko jednu z jaderných elektráren odstaví. Logičtější by pak bylo zastavit výrobu ve starších Dukovanech.

Ovšem pro státní ČEZ a potažmo rozpočet by to nebylo vůbec příjemné, protože by se musel vzdát nejziskovější elektrárny. Dukovany totiž vyrábějí kilowatthodinu za 60 haléřů. Průměrná cena proudu pro domácnosti přitom přesahuje čtyři koruny.

Prolomení limitů

Po uzavření Dukovan by v případě realizace scénáře rychlého ukončení provozu všech jaderných elektráren zbýval jihočeský Temelín.

Na první pohled by ani jeho odstavení nemuselo být žádným velkým problémem. Chybějící dva tisíce megawattů, které nyní do sítě dodává, by mohla nahradit buď jedna velká paroplynová, nebo dvě elektrárny uhelné.

Aby se politici vyhnuli prolamování těžebních limitů, jako nejschůdnější se jeví výstavba elektrárny na zemní plyn.

Plynový zdroj srovnatelný s Temelínem by nebyl nijak drahý. Technologie by vyšla zhruba na 24 miliard korun, což je o polovinu nižší částka než u stavby uhelných elektráren a čtvrtinová ve srovnání s elektrárnou jadernou.

Ceny elektřiny by ale letěly vzhůru. Paroplynové elektrárny jsou sice účinné, ale jejich náklady na výrobu energie jsou několikanásobně vyšší než u jádra nebo uhlí.

Náhrada nukleární energie plynem není nijak nereálná.

Energetický regulační úřad v uplynulých letech registroval žádosti o stavbu takových elektráren o celkovém výkonu přes 6000 megawattů. Doposud se ovšem ještě žádná stavět nezačala.

Průměrná doba výstavby paroplynové elektrárny je sice nejkratší ze všech zdrojů, pouze tři roky, jenže v praxi to tak jednoduché není.

Obyvatelé totiž nejsou plynovým elektrárnám i přes jejich ekologické výhody příliš nakloněni. Například společnost RWE Transgas chtěla před lety postavit velký paroplynový zdroj nedaleko Čelákovic. Narazila ale na odpor obcí a od projektu upustila.

Paroplynové elektrárny, které by nahradily Temelín, by navíc zvýšily spotřebu zemního plynu zhruba o čtyři miliardy metrů krychlových, tedy téměř na dvojnásobek.

Obnovitelný scénář

Jako reálnější varianta případného útlumu českého jádra se jeví mix uhlí, zemního plynu a úsporných opatření.

Zatímco s případným mixem uhlí a plynu energetici problém nemají, potenciál tuzemských úspor, kdy se hovoří až o třetinovém snížení spotřeby, je podle řady z nich zveličován.

>>Za posledních 20 let jsme přes všechna úsporná opatření a nové technologie svědky pravého opaku. Jsem přesvědčen, že se přes všechny nehody na jaderných elektrárnách nenajde zdroj energie, který by byl vůči lidem a přírodě šetrnější,<< říká bývalý šéf energetické společnosti ČEZ a prezident Svazu průmyslu Jaroslav Míl.

Jeden scénář, který počítá s odstavením tuzemských jaderných elektráren, ale existuje. Připravily ho ekologické organizace, které chtějí nechat obě jaderné elektrárny dožít a postupně je nahradit obnovitelnými zdroji.

>>Vedle využití potenciálu úspor budou v roce 2050 pokrývat 69 procent spotřeby elektřiny domácí obnovitelné zdroje. Zbytek zajistí plyn a importovaná elektřina z obnovitelných zdrojů,<< tvrdí Klára Sutlovičová z Centra pro dopravu a energetiku.

Podle zatím jediného bezjaderného scénáře by tedy země přestala být energeticky soběstačná. Zapojením plynových elektráren bychom se dovozům elektřiny vyhnuli. Jenže to by znamenalo zdražování.

Případný odklon od jádra by tedy pro Česko znamenal další náklady, nejen na výstavbu nových zdrojů, ale i ve zvýšených cenách energií. Zachování jádra se tedy jeví jako nejpřijatelnější řešení.

>>Pokud se ukážou nějaká slabá místa jaderných elektráren, bude pravděpodobně mnohem snazší je zajistit než se vzdát výroby elektřiny z jádra,<< říká obchodní ředitel společnosti ČEZ Alan Svoboda.

AUTOR: Robert Zelenka

60 haléřů
Za tolik vyrábí megawatthodinu elektřiny elektrárna v Dukovanech.