O zemi zahnané do jaderného kouta aneb O litevském stýskání

Litva byla až donedávna země srovnatelná v jedné oblasti s Francií: jediná elektrárna Ignalina do konce roku 2009 vyráběla 70 procent litevské elektřiny a ještě zbylo dost na vývoz. Litva tak byla v podílu energie z jádra druhá na světě za Francií.

Jenže kvůli tlaku z Evropské unie musela staré reaktory černobylského typu zavřít. Než vybuduje novou elektrárnu, která ponese jméno Visaginas, na místě té staré - pokud se tak vůbec stane - je Litva jedním z největších odpůrců jádra. Tedy alespoň naoko.

V severovýchodním koutě Evropy se totiž chystá hned několik konkurenčních projektů jaderných elektráren, které jako by Litvu obkličovaly. A Litevci, kteří jsou nyní závislí na dovozu elektřiny z Ruska, si to nechtějí nechat líbit. Minulý týden při výročí havárie v Černobylu několik stovek lidí protestovalo v centru Vilniusu proti budování jaderných elektráren - tedy především v sousedství.

A ministr zahraničí Audronius Ažubalis v rozhovoru pro agenturu Delfi pravil, že Litva proti nim bude bojovat všemi diplomatickými prostředky, protože nesplňují mezinárodní normy a standardy.

Bělorusko chce postavit jadernou elektrárnu - s experimentálním reaktorem (!) - jen 50 kilometrů od Vilniusu bez konzultací s Litevci a bez splnění bezpečnostních standardů EU, kvůli nimž museli Litevci svoji elektrárnu uzavřít. To by se dalo chápat ještě jako truc posledního diktátora v Evropě.

Rusové chtějí postavit jadernou elektrárnu v Kaliningradské oblasti, a to jen 15 kilometrů od hranice, což je jasný politický signál. Podle Litevců je v Kaliningradu už nyní přebytek kapacit k výrobě elektřiny a vzhledem k tomu, že jediné spojení má oblast právě s Litvou, je kaliningradská elektrárna přímou výzvou novému projektu, o který se snaží Litevci.

Kaliningradský nápad také znervózňuje Poláky, kteří to podle vyjádření politiků i expertů začali myslet vážně s projektem své první jaderné elektrárny. Ty by mohla stát někde na severu Polska.

Jako všude v Evropě po havárii fukušimské jaderné elektrárny a ve stínu pětadvacátého výročí černobylské katastrofy i v Polsku klesá podpora jádra. Oproti anketám z předchozích let, podle posledního výzkumu agentury CBOS, stoupl počet odpůrců jaderné energie nad polovinu, na 53 procent.

Ovšem opravdový názorový kotrmelec prožívají právě Litevci, kteří byli dlouho zastánci jádra, dokonce spekulovali, jak obejít dohodu s EU a prodloužit životnost jednoho bloku Ignaliny. Na konci ledna bylo proti stavbě (jakékoli) nové jaderné elektrárny jen 47,7 procenta obyvatel, nyní je to podle čerstvého průzkumu agentury Prime Consulting 88 procent.

V průzkumu byly i dotazy na elektrárny v Kaliningradě a Bělorusku, jejichž projekty nebyly s Vilniusem konzultovány, jak tvrdí ministr Ažubalis, a které podle něho nesplňují základní bezpečnostní a environmentální standardy.

Ano, litevská vláda bojuje za svůj projekt, který má být společný s Estonskem, Lotyšskem a Polskem, ale který má potíže s financováním a výběrem dodavatele. Současné napjaté vztahy s Polskem mu také nepomáhají. Ale od Litvy, demokratické členské země NATO a EU, je očekávatelné, že splní mezinárodní standardy spíše než od nevypočitatelného Lukašenkova režimu nebo od ruského státního kapitalismu ovládaného tajnou službou.

Potvrzuje se tak názor, že jaderné elektrárny po Černobylu a po Fukušimě budou především politickými, nikoli ekonomickými projekty. Zejména, máme-li ve hře Rusko a jeho zájmy, což znají Litevci možná lépe než Češi.

Martin Ehl
vedoucí redaktor zahraniční rubriky HN