Temelín über alles

Německo-české vztahy nebyly nikdy tak dobré, zazní dnes. Opravdu? Vezměme si energetiku, o kterou při návštěvě Angely Merkelové v Praze půjde nikoli v poslední řadě. Oficiálně to sice nikdo neřekne, ale Němcům se nelíbí, že chceme dostavět Temelín, nám zase, že jejich větrníky zatěžují českou přenosovou soustavu na pokraj blackoutu. Česko-německé pnutí není sice nijak hrozivé, ale ukazuje na hlubší problém: EU v tak důležité oblasti, jako je energetika, nefunguje. Jednotlivé státy mají vlastní zájmy a prosazují je hlava nehlava.

Společná energetická politika předpokládá shodu na energetické bezpečnosti. Realita? Češi si dělají legraci z protijaderných Němců, že očekávají tsunami na Rýně, Němci a Rakušané vidí v Češích hazardéry černobylského typu. EU se neshodne ani na energetické bezpečnosti v širším slova smyslu. Unie sice oficiálně podporuje na ruském plynu nezávislý plynovod Nabucco, ale některé státy paralelně s tím spolupracují s Gazpromem na konkurenčním projektu South Stream.

Pokud jde o energetiku, unie funguje společně jen v omezování emisí CO2. To je ale spíše šidítko, protože ekologické snažení kvůli nezájmu zbytku světa nikam nevede. Navíc různé subvence obnovitelným zdrojům působí proti trhu.

V čase krize to není tak vidět, ale energetika dělí mentálně i geopoliticky evropský kontinent víc než cokoli jiného. Což nemá být volání po administrativní unifikaci. Ale po dohodě na skutečně společné energetické politice, která by respektovala různé podmínky jednotlivých zemí. Po jednotných bezpečnostních standardech, po formě spoluúčasti na modernizaci evropské přenosové soustavy. Po propojení plynovodů, aby bylo možné zásobovat jednotlivé země unie z různých zdrojů. Tím může být EU bezprostředně užitečná všem svým obyvatelům. Ideologizace, protijaderná nebo projaderná, proruská či protiruská, kterou nyní na různých úrovních sledujeme, vede opačným směrem.

AUTOR: Petr Honzejk
AUTOR-WEB: www.ihned.cz