Jaderný byznys v ohrožen

Před Westminster Hall v samém srdci Londýna postává několik mužů s transparenty: "Stop jaderné energetice!" Kolemjdoucím nabízejí letáky. "K radioaktivní budoucnosti jsou alternativy: v čisté energii z větru, slunce či přílivu a v úspoře energie," argumentují v nich.

Podle zástupců World Nuclear Association (WNA), kteří se do Londýna sjeli na výroční konferenci, by však bojovníci za životní prostředí měli místo protestů za jádro spíše horovat. "Svět si žádá čisté energie a z tohoto pohledu je jaderná energetika ideální řešení. Jako lídři a zástupci nukleárního průmyslu musíme zdůrazňovat, že nabízíme bezpečný, čistý, spolehlivý a snadno dosažitelný zdroj čisté elektřiny. Musíme pracovat na dobré pověsti jaderné energie, vyzdvihovat její přednosti," zdůrazňuje Tim Gitzel, prezident společnosti Cameco, jednoho z největších světových producentů uranu, který jednání předsedal.

Rána z Japonska

WNA sdružuje podniky i jednotlivce aktivní v oblasti atomového průmyslu. Členy asociace jsou například i firmy usilující o dostavbu Temelína: Areva, Rosatom a Westinghouse, ale i řada dalších zavedených značek, jako je Hitachi, Mitsubishi, Samsung, RWE či Rolls-Royce. Z českých firem je to pouze ČEZ, jehož zástupci na konferenci rovněž nechyběli.

Pokud se alespoň na něčem zastánci a odpůrci jaderné energie shodnou, je to pocit ohrožení. Zatímco "zelení" mají strach z jádra jako takového a z hrozby jaderné havárie, u zástupců jaderného průmyslu pocit ohrožení pramení z vědomí, že po neštěstí v japonské elektrárně Fukušima zažívá jejich obor těžké časy. A může být ještě hůře. Přinejmenším západní Evropa a Spojené státy stojí na jaderném rozcestí a přemýšlejí, kam se vydat. Strašákem je pro tento průmysl zejména příklad Německa, které se rozhodlo jádro rychle a definitivně opustit.

"Jaderná energie je přitom zásadní pro zachování kvality života ať už ve Spojených státech, v Evropě nebo v Asii," zdůrazňuje Ricardo Perez, prezident americké společnosti Westinghouse. "Společnost se na nás jako na jaderný průmysl dívá jako na celek. Musíme být transparentní, protože náš byznys velmi závisí na důvěře veřejnosti. Musíme pracovat na modernizaci elektráren, na nových technologiích, které nikdy nejsou tak bezpečné, aby nemohly být ještě bezpečnější. Musíme pracovat na naší image," vytyčuje Perez úkoly.

Důvěra v jádro, nutnost dobré práce s veřejností a utvrzování sebe i ostatních v přesvědčení, že bez jaderné energie si západní civilizace do budoucna nemůže zachovat kvalitu života, na niž si zvykla, bylo leitmotivem konference. "Je nutné budovat i důvěru investorů. Víme, že jaderné elektrárny jsou drahé, ale jde o investice, které mají smysl. Je třeba soustředit se na země, které plánují stavby nových elektráren, na Británii, Polsko, Českou republiku a další. V těchto obtížných časech musíme náš průmysl podporovat," řekl Luc Oursel, generální ředitel francouzské Arevy, vedle Westinghouse a ruského Rosatomu dalšího ze zájemců o dostavbu Temelína.

Jedním z mála, kdo šel proti proudu všeobecné skepse, byl viceprezident ruské státní korporace Rosatom Kirill Komarov. "Když se podíváme na skutečná čísla, zjistíme, že na rozvoj jaderné energetiky Fukušima neměla vliv. Portfolio Rosatomu rostlo a celosvětově vzrostla i instalovaná kapacita jaderných elektráren," neskrýval Komarov spokojenost. Zátěžové testy, které po havárii ve Fukušimě provedly jaderné elektrárny, podle něho potvrdily, jak jsou současná zařízení bezpečná.

Na náladě jaderným profesionálům však nepřidala japonská vláda. Ta shodou okolností druhý den konference, v pátek 14. září, oznámila, že nové reaktory budovat nebude a po skončení životnosti bude elektrárny postupně zavírat.

Česko v centru zájmu

Na seznam problémů současného jaderného průmyslu se dá připsat řada věcí. Mezi nimi i fakt, že podniky, které se v minulosti v oboru angažovaly, v posledních desetiletích ztratily svoji kompetenci. Kvalifikovaní lidé, kteří stavěli předchozí generace reaktorů, jsou obvykle již v důchodu a nových expertů se nedostává. "Firmy, které tyto schopnosti stále mají, navíc raději dávají přednost zakázkám z oblasti petrochemického a zbrojního průmyslu a nepovažují za nutné investovat do obnovy své jaderné kapacity," podotýká Juan Molina, viceprezident a ředitel pro oblast nákupu Westinghouse.

Podle Helen Cookové, analytičky nadnárodní právnické a analytické firmy Pillsbury Winthorp Shaw Pittman, je seznam potíží jaderného průmyslu pestrý. "Ať už je to zdroj financování elektráren, zpožďování projektů, státní regulace, dodávky paliva, nakládání s jaderným odpadem, nedostatek kvalifikované pracovní síly, omezený dodavatelský řetezec... Každý projekt má svá rizika, která se navíc mění v čase," podotýká.

Žádný div, že pro nejrůznější dodavatele, firmy zabývající se těžbou uranu či jeho obohacováním, je informace, že se v Česku mají stavět nové reaktory, zásadní. Jediní dva čeští delegáti konference, ředitel sekce palivových cyklů ČEZ Ladislav Štěpánek a jeho zástupce Miroslav Šedina, si proto nemohli stěžovat na to, že by o setkání s nimi zástupci jaderného průmyslu nestáli.

"Diář mám plný schůzek. Případná dostavba Temelína 3 a 4 tady budí velký zájem," říká Štěpánek. I pohled do nabízených oborových časopisů a profesních bulletinů ukazuje, že Česko je teď poměrně v "jaderném kurzu". Nechybí například zpráva o tom, že ministr financí Miroslav Kalousek nesouhlasí s možností garance výkupní ceny elektřiny z možných budoucích jaderných bloků Temelína. Dočíst se lze i o kontraktech uzavřených mezi českým podnikem Hutní montáže a společností Westinghouse, či společností Chladicí věže Praha a ruskou firmou Atomenergomash. A třeba časopis MNB (McCloskey Nuclear Business) nabízí rozhovor s českým velvyslancem pro energetickou bezpečnost a zmocněncem pro dostavbu Temelína Václavem Bartuškou. "Jaderná energie má i nadále své opodstatnění - komerčně, strategicky, politicky. Pokud se Západ rozhodne od jádra ustoupit, dobrá. Ale ostatní tak hloupí nebudou," říká v něm mimo jiné Bartuška.

Namixujte si energii

V České republice nyní jádro pokrývá zhruba třetinu výroby elektřiny, v budoucnu by jeho podíl měl stoupnout až na polovinu. Počítá s tím alespoň aktualizovaná energetická koncepce, již měla minulý týden ve středu schvalovat vláda. Své rozhodnutí ale zatím odložila. Podle premiéra Petra Nečase jde o "důležitý dokument a vláda potřebuje na jeho posouzení více času".

Koncepce má pochopitelně i řadu odpůrců, kteří se obávají zejména prolomení limitů těžby uhlí, ale vadí jim právě i vyšší podíl jádra a menší podpora obnovitelných zdrojů. "Stát vůbec nepracuje s ekonomickými výhledy, podle kterých budou ceny jaderné elektřiny nekonkurenceschopné," říká například bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík. Podle něho stát nebere v úvahu, že bude problém jadernou elektřinu udat, protože o ni v Německu ani v Rakousku nebude z etických důvodů zájem. "To se ještě uvidí. Řada podnikatelů v Německu se už nyní obává toho, že pro budoucnost jejich byznysu bude zničující, až po opuštění jaderné energie výrazně vzrostou náklady na elektřinu," podotýká k tomu Jean-Pol Poncelet, generální ředitel asociace Foratom.

Jaká je tedy budoucnost jaderné energetiky? Upřímná odpověď zní: nikdo neví. Většina dlouhodobých předpovědí nejen v oblasti energetiky má navíc tu vlastnost, že se obvykle mýlí. Například "Energetický plán Evropské unie" si určil cíl do roku 2050 snížit emise skleníkových plynů o 80-95 procent pod úroveň roku 1990. Jakou roli by v tom mělo hrát jádro, ovšem není jasné. Podíl jaderných elektráren na produkci elektřiny v EU se v horizontu desítek let pohybuje od minimálních odhadů 2,5 procenta, kdyby se nové reaktory už nestavěly, až po zhruba dvacet procent, což by ale v horizontu let vyžadovalo stavbu až stovky nových zdrojů.

Reaktory stavějí nyní jen ve Finsku, ve Francii, na Slovensku a v Rusku. V Česku se čeká na výsledek tendru na Temelín, který má být oznámen příští rok. Rozhodnutí ale může skončit i tak, že vítěz vybrán nebude a dostavba Temelína se buď zruší, nebo odloží.

Zatímco Západ o jádru hlasitě pochybuje, v Číně se buduje 23 reaktorů, sedm v Indii, dva v Pákistánu... "Pozoruhodný je příklad Saúdské Arábie. Fakt, že si největší světový producent ropy staví jadernou elektrárnu, je dokonalou ukázkou toho, že jaderná energetika má budoucnost," myslí si Luc Oursel, generální ředitel Arevy.

Zejména ve Spojených státech má ovšem jádro velkého konkurenta v břidličném plynu, jehož cena je nízká a zásoby značné. Ricardo Perez, prezident Westinghouse, proto šanci jaderného průmyslu vidí hlavně v nových malých jaderných reaktorech. "Ty umožní rozšířit trh jaderného průmyslu do dalších zemí, protože jde o zdroje, které jsou cenově dosažitelnější, s menším výkonem a s kratší dobou výstavby," říká. Nikdo ze zástupců jaderného průmyslu by se nezlobil, pokud by vyšel tento jeho odhad: "S výhledem do budoucna vidím energetický mix založený na jaderné energii, obnovitelných zdrojích, přírodním plynu, čistých uhelných technologiích a energetických úsporách."

AUTOR: Robert Břešťan
zvláštní zpravodaj v Londýně

433 reaktorů

V roce 2012 bylo ve 30 státech světa v provozu 433 jaderných reaktorů s celkovou instalovanou kapacitou 371 745 MW. Tyto reaktory se tak podílely na celosvětové produkci elektřiny ze 14 procent. Ve výstavbě je nyní 63 reaktorů ve 13 zemích. Plánuje se stavba 160 dalších, ve stadiu uvažování je 329 reaktorů, jejichž instalovaný výkon by dosáhl asi 370 000 MW.