Anna K: BIO je mým životním stylem

Na konci léta jsem se s nadšením sešel s jednou z nejznámějších českých zpěvaček, Annou K. Ačkoli při své profesi zažívá jistě velký stres, působila na mne k mému překvapení vyrovnaně a odpočatě.

Na jaře jste odehrála svoje turné, teď za sebou máte velký počet letních koncertů a festivalů, jak je možné, že to na vás není vůbec znát?

To jste mne tedy potěšil, kolik máte dioptrií? (smích) Během léta jsem toho stihla myslím opravdu hodně. Hráli jsme na velkých i menších festivalech, různých městských slavnostech a měli jsme i několik samostatných koncertů... a k tomu jsem začala pracovat na nové desce. Jsem na tohle tempo zvyklá už od malička, kdy jsem hrála v divadle Semafor a vlastně jsem od té doby neustále v podobném rytmu, takže se s únavou možná vyrovnávám už lépe než zezačátku. Pak se také samozřejmě už snažím dbát daleko víc o své zdraví, našla jsem si životní styl, který mi vyhovuje, bydlím za Prahou, ve volných chvílích chodím ven se svými dvěma psy, chodím hodně pěšky na výlety a taky jezdím na kole. To všechno mě nabíjí energií.

Již při našem prvním kontaktu jsme se spolu bavili o vašem vztahu k bioproduktům. Dalo by se tedy říct, že bio patří do vašeho životního stylu?

Ano, určitě. Nevím sice, jestli má bio životní styl nějaká pravidla, ale přiznávám, že mne to fascinuje a že mi to podle mého názoru pomáhá orientovat se v nabídce různých produktů. Tím mi bio vlastně šetří i čas.

Mluvíte o fascinaci, můžete ji trochu objasnit?

Zastávám hodnoty bio produktů, jako jsou zdraví, ekologie a etika. Mám ráda přírodu a zvířata a bio hospodářství podle mne pomáhá zlepšovat někdy opravdu neuvěřitelné podmínky hospodářských zvířat. Je k nim šetrné, nezaměřuje se na kvantitu, ale na kvalitu, a to se mi líbí. U nás je ekologická farma a pohled na volně pasoucí se stádo kraviček i s telaty mi připadá jako ze švýcarské pohlednice. Je to pro ně přirozené prostředí, nežijou někde namačkané jedna na druhou v nějakých kotcích, jsou zdravé a spokojené. Také jim neberou telátka hned po narození, což jsem zažila na vlastní oči a nikdy na ty vyděšené tvory nezapomenu. Byla jsem u kamaráda s partou v Orlických horách. Jeden den kamarád říká, holky běžte se podívat na telátka, v kravíně jsou právě narozená.

Opravdu tam telátka byla, ale okamžitě po narození je odvedli (možná odnesli, protože ještě se ani pořádně nedokázala postavit na nohy) do nějakých dřevěných boudiček a tam jim dávali mléko z nějakého kýble a gumové hadice. Nenechali je ani napít se od mámy. Musí to být pro ně takový stres, že větší asi neexistuje. Když jsem odjela domů, byla jsem zapřísáhlý vegetarián. Rozhodla jsem se, že tohle prostě podporovat nemůžu. Po dvou letech jsem ale nějak začala toužit po normální stravě a tehdy jsem se vlastně začala zajímat o bioprodukty. Zjistila jsem, že například maso úplně jinak voní, je to prý tím, že v něm nejsou stresové hormony, což mi připadá naprosto logické po tom, co jsem na vlastní oči viděla.

V současnosti se angažujete jako tvář projektu Bionýr. Jaké jsou vaše motivy?

Mám pocit, že v oblasti bio máme ještě co dohánět. Už z názvu Bionýr je poznat, že jde o projekt průkopníků bio a to mě baví. Být u zrodu a ještě ke všemu něčeho, za čím plně stojím! Líbí se mi, že se Bionýr snaží mluvit o bio také v souvislosti s jeho etickou hodnotou, určitě tak získá více příznivců. Bio může nastavit jistý standard kvality produktů, a zlepšit tak naše životní prostředí, podpořit naše zdraví a změní názory lidí, kteří v něm doposud vidí jen vyšší ceny. Myslím, že si to v rámci Bionýra mohou lidé navzájem vysvětlit.

(Poznámka redakce: Na internetu Bionýr funguje jako sociální síť, kde spolu mohou lidé diskutovat a zakládat vlastní profily, www.bionyr.cz.)

Takže můžeme říct, že jste taková průkopnice bio...

Tak bych se asi úplně nenazývala, ale tahle myšlenka je skvělá. Nejsem pro to, aby se komukoli cokoli nutilo, to se mi právě na tomto projektu líbí, každý se tam může zapojit, jak chce. Kdo chce jen informace, má je mít. Například já sama se v této oblasti budu ještě dovzdělávat, ale kdo se chce stát aktivním bionýrem, má dveře otevřené, podle zakladatelů projektu se může dokonce stát "bionýrským vedoucím" vlastního klubu.

Co byste poradila těm, kteří se o bio zajímají, ale nevědí, jak začít?

Nemusí vám chutnat první biopotravina, kterou zkusíte. Já osobně třeba nijak neholduji racionálním chlebíčkům a podobným produktům. Najděte si možná jen jeden dva produkty, jež si vás získají. Já se například úplně zamilovala do pomerančového bio freshe, je to naprosto něco jiného, chutná to a voní po pomerančích, neuvěřitelné. (Smích) Nekupuji jiné, než bio mléko a vejce a musím říct, že jsem si nedávno dala někde na hotelu k snídani míchaná vajíčka a myslela jsem, že jím nějakou smrdutou umělou hmotu. Ta vajíčka tedy stoprocentně nebyla bio (opět smích).

Myslíte, že svému zdraví a psychické pohodě ještě něco dlužíte?

Člověk asi vždy může dělat pro sebe víc. Já se snažím, ale jsem dost nedůsledná, a to bych ráda změnila. Pravidelný rytmus tělo moc potřebuje a vzhledem k mé profesi se mu ho dostane velmi málo. Snažím se to dohánět jak to jde. Pohybu mám celkem dost a jím už myslím jen zdravě, teď ještě ten spánek! Tam mám velké mínusy!!! (smích)

Jaký bude váš program na podzim? Odpočinete si, nebo si nadělíte ještě další aktivity? Co vás čeká, na co se těšíte?

Teď si trochu odpočinu, ještě do konce září mám pár koncertů a pak začnu pracovat na desce, protože moje poslední Večernice vyšla už před třemi roky, takže je na čase udělat něco nového pro sebe i pro fanoušky.


Anna K.,
vlastním jménem Luciana Krecarová, pochází ze Špindlerova Mlýna a už v osmi letech začala hrát v divadle Semafor, kam jí na konkurz na roli Pacholete ve hře Kytice přihlásil tatínek. Vystudovala pražskou konzervatoř, obor hudebnědramatický a v divadle Semafor působila dlouhých 20 let. V roce 1993 natočila svou první desku a od té doby je nedílnou součástí české hudební scény. Během své kariéry již získala mnoho ocenění, např. dvakrát byla zvolena Akademií populární hudby Zpěvačkou roku.