Jedové chýše
Zvednutá hladina Labe dostoupila až ke dvěma budovám v areálu Spolany, které od
konce šedesátých let bezcílně ukrývají látky a technologie ze zastavené
nebezpečné výroby pesticidů (EURO 3/2002). Kampaň, kterou kolem této situace
rozpoutala organizace Greenpeace, přiměla Českou inspekci životního prostředí
(ČIŽP) odebrat vzorky. Měření inspektorů prokázala, že se vyplavené nebezpečné
dioxiny naštěstí drží na vnitřní straně metrové protipovodňové zídky, jejíž
vybudování si na Spolaně vyvzdorovala náměstkyně ministra životního prostředí
Eva Tylová. Velikost znečištění před a za zídkou se liší o dva řády. Stará zátěž
rtuti, která v zemině pod bývalou amalgámovou jednotkou překračuje přípustnou
normu, způsobuje i dvojnásobné překročení limitu rtuti ve vodě, ale - opět
naštěstí - pouze v závodě. Měření ČIŽP prokázalo, že dál nepostupuje. Ministr
životního prostředí Libor Ambrozek se proto snažil uklidnit veřejnost, že
ekologická katastrofa z vyplavení jedů ze starých polorozpadlých jedových chýší
ve Spolaně ani z kontaminované zeminy přímo nehrozí. Před prahem, za prahem...
Nápad se zídkou coby protipovodňovou ochranou do doby, než budou budovy odborně
zlikvidovány, vzešel od Greenpeace. O to více Spolana zídku odmítala. A raději
vyhazovala peníze za dynamické modely, které dokazovaly, že se velká voda k
problematickým budovám nikdy nedostane. Skutečná povodeň zídku u menší haly
překonala. Dostala se až na práh \"nejzamořenějšího území v Evropě, které je ve
velké hale. A je tu nový spor: Greenpeace vlastní žánrovou fotografii \"jedová
chýše v obklopení vodami, vlastnoručně pořízenou z vrtulníku. Oponenti tvrdí, že
ve velké hale s dioxiny voda nikdy nepřekonala práh. Přestože i aktivisté
Greenpeace provedli kontrolní odběry, k epicentru zamoření je policisté
nevpustili. I tak bude k dispozici celá škála měření, kterým by případné
uvolnění dioxinů do prostředí neuniklo. Měření Greenpeace vyhodnocuje nezávislá
laboratoř v Německu a výsledky mají být k dispozici tento týden. Soukromý mrak s
jedem. O největší vzrušení se postarala sama Spolana, když jí unikl mrak chloru.
A to záhy po tom, co její tiskový mluvčí deklaroval, že v závodě nejsou žádné
chemikálie. Starostové okolních obcí byli znepokojeni, že se o události dověděli
až s dvouhodinovým zpožděním. Teprve poté, kdy mrak identifikovali členové
Greenpeace z vrtulníku, představitel Spolany překvapil sdělením, že
dvouhodinovou prodlevu nepovažuje za selhání svých pracovníků. Po dvou hodinách,
kdy už se mohl někdo dusivého chloru nadýchat, byl vyhlášen 3. stupeň chemického
ohrožení. Za neochotu včas informovat veřejnost kritizoval Spolanu ministr
Ambrozek. Dlužno připustit, že obyvatelé Neratovic poplach nakonec ignorovali a
korzovali bez roušek městem. Prý si už na takové zprávy zvykli. VIP v první
linii. Na únik chloru ve Spolaně bezprostředně reagovali \"siloví čeští ministři
Jaroslav Tvrdík a Stanislav Gross. Zúčastnili se nočního zasedání neratovického
krizového štábu, čímž události přisoudili mnohem větší váhu, než jaká se někomu
mohla jevit odpoledne. Má se za to, že na programu bylo ohlídání i některých
dalších chemických látek před povodní, čemuž by napovídalo i povolání elitních
vojenských chemiků. Do Spolany si to ve strachu před spláchnutím dioxinů do své
země zamířil i německý ministr životního prostředí Jürgen Trittin. Doprovázel ho
český resortní kolega Ambrozek, který byl v Neratovicích i při rozhodování o
tom, jak naložit s unikajícím chlorem. Šéf krajského krizového štábu a hejtman
Středočeského kraje Petr Bendl by byl také rád při tom, v MF Dnes si postěžoval,
že nebyl přizván. Ve Spolaně se zřejmě rozhodovalo o lecčems, ale především o
unikajícím chloru: chemici se ho řízenou chemickou reakcí rozhodli přeměnit v
chlornan sodný, který je základem pro savo. Pro samou starost se opět při
informování veřejnosti přehlédl ještě jeden menší únik chloru. Ve jménu zákona.
Náměstek policejního prezidenta Miroslav Antl se po událostech ve Spolaně
rozhodl zahájit policejní vyšetřování, jež by mělo prověřit, zda šlo o
technickou závadu způsobenou povodní, nedbalost v nedodržení postupu při
odstavení provozu nebo o zanedbání povinnosti při plnění úkolů podle havarijního
plánu. Antl soudí, že nebezpečné látky nebyly v chemičce přesně evidovány ani
zajištěny a mohly ohrozit zdraví i životy lidí. Zaznamenal, že vedení Spolany
informovalo o krizi pozdě, a policejní tým má proto prověřit, nedopustili-li se
zodpovědní lidé obecného ohrožení. Po tomto vyšetřování těžkého kalibru je dobré
si připomenout událost, která policii letos v únoru za vyšetření nestála: žalobu
organizace Greenpeace na Spolanu kvůli \"nezabezpečení toxického zamoření v
areálu podniku před povodní. Zdalipak by to mělnická policie znovu odložila?
Zdroj: Euro
Zvednutá hladina Labe dostoupila až ke dvěma budovám v areálu Spolany, které od konce šedesátých let bezcílně ukrývají látky a technologie ze zastavené nebezpečné výroby pesticidů (EURO 3/2002). Kampaň, kterou kolem této situace rozpoutala organizace Greenpeace, přiměla Českou inspekci životního prostředí (ČIŽP) odebrat vzorky. Měření inspektorů prokázala, že se vyplavené nebezpečné dioxiny naštěstí drží na vnitřní straně metrové protipovodňové zídky, jejíž vybudování si na Spolaně vyvzdorovala náměstkyně ministra životního prostředí Eva Tylová. Velikost znečištění před a za zídkou se liší o dva řády.
Stará zátěž rtuti, která v zemině pod bývalou amalgámovou jednotkou překračuje přípustnou normu, způsobuje i dvojnásobné překročení limitu rtuti ve vodě, ale - opět naštěstí - pouze v závodě. Měření ČIŽP prokázalo, že dál nepostupuje. Ministr životního prostředí Libor Ambrozek se proto snažil uklidnit veřejnost, že ekologická katastrofa z vyplavení jedů ze starých polorozpadlých jedových chýší ve Spolaně ani z kontaminované zeminy přímo nehrozí.
Před prahem, za prahem... Nápad se zídkou coby protipovodňovou ochranou do doby, než budou budovy odborně zlikvidovány, vzešel od Greenpeace. O to více Spolana zídku odmítala. A raději vyhazovala peníze za dynamické modely, které dokazovaly, že se velká voda k problematickým budovám nikdy nedostane. Skutečná povodeň zídku u menší haly překonala. Dostala se až na práh \"nejzamořenějšího území v Evropě, které je ve velké hale. A je tu nový spor: Greenpeace vlastní žánrovou fotografii \"jedová chýše v obklopení vodami, vlastnoručně pořízenou z vrtulníku. Oponenti tvrdí, že ve velké hale s dioxiny voda nikdy nepřekonala práh.
Přestože i aktivisté Greenpeace provedli kontrolní odběry, k epicentru zamoření je policisté nevpustili. I tak bude k dispozici celá škála měření, kterým by případné uvolnění dioxinů do prostředí neuniklo. Měření Greenpeace vyhodnocuje nezávislá laboratoř v Německu a výsledky mají být k dispozici tento týden.
Soukromý mrak s jedem. O největší vzrušení se postarala sama Spolana, když jí unikl mrak chloru. A to záhy po tom, co její tiskový mluvčí deklaroval, že v závodě nejsou žádné chemikálie. Starostové okolních obcí byli znepokojeni, že se o události dověděli až s dvouhodinovým zpožděním. Teprve poté, kdy mrak identifikovali členové Greenpeace z vrtulníku, představitel Spolany překvapil sdělením, že dvouhodinovou prodlevu nepovažuje za selhání svých pracovníků.
Po dvou hodinách, kdy už se mohl někdo dusivého chloru nadýchat, byl vyhlášen 3. stupeň chemického ohrožení. Za neochotu včas informovat veřejnost kritizoval Spolanu ministr Ambrozek. Dlužno připustit, že obyvatelé Neratovic poplach nakonec ignorovali a korzovali bez roušek městem. Prý si už na takové zprávy zvykli.
VIP v první linii. Na únik chloru ve Spolaně bezprostředně reagovali \"siloví čeští ministři Jaroslav Tvrdík a Stanislav Gross. Zúčastnili se nočního zasedání neratovického krizového štábu, čímž události přisoudili mnohem větší váhu, než jaká se někomu mohla jevit odpoledne. Má se za to, že na programu bylo ohlídání i některých dalších chemických látek před povodní, čemuž by napovídalo i povolání elitních vojenských chemiků.
Do Spolany si to ve strachu před spláchnutím dioxinů do své země zamířil i německý ministr životního prostředí Jürgen Trittin. Doprovázel ho český resortní kolega Ambrozek, který byl v Neratovicích i při rozhodování o tom, jak naložit s unikajícím chlorem. Šéf krajského krizového štábu a hejtman Středočeského kraje Petr Bendl by byl také rád při tom, v MF Dnes si postěžoval, že nebyl přizván.
Ve Spolaně se zřejmě rozhodovalo o lecčems, ale především o unikajícím chloru: chemici se ho řízenou chemickou reakcí rozhodli přeměnit v chlornan sodný, který je základem pro savo. Pro samou starost se opět při informování veřejnosti přehlédl ještě jeden menší únik chloru.
Ve jménu zákona. Náměstek policejního prezidenta Miroslav Antl se po událostech ve Spolaně rozhodl zahájit policejní vyšetřování, jež by mělo prověřit, zda šlo o technickou závadu způsobenou povodní, nedbalost v nedodržení postupu při odstavení provozu nebo o zanedbání povinnosti při plnění úkolů podle havarijního plánu. Antl soudí, že nebezpečné látky nebyly v chemičce přesně evidovány ani zajištěny a mohly ohrozit zdraví i životy lidí. Zaznamenal, že vedení Spolany informovalo o krizi pozdě, a policejní tým má proto prověřit, nedopustili-li se zodpovědní lidé obecného ohrožení.
Po tomto vyšetřování těžkého kalibru je dobré si připomenout událost, která policii letos v únoru za vyšetření nestála: žalobu organizace Greenpeace na Spolanu kvůli \"nezabezpečení toxického zamoření v areálu podniku před povodní. Zdalipak by to mělnická policie znovu odložila?
Zdroj: Euro
Sdílet článek na sociálních sítích