Otravné látky dodával Rumsfeld

Miloslav Ransdorf, místopředseda ÚV KSČM: Asi nejvíc emotivní projev během rozpravy přednesl pan ministr Tvrdík. Vyslechli jsme z jeho úst mnohé, předvedl patos Eduarda Vojana. S potěšením jsme vyslechli, že o uvedené problematice přemýšlí a sdělil nám, že armáda v případě konfliktu je připravena. Je tu jedna historická paralela. Když před prusko-francouzskou válkou se ve francouzském parlamentu probírala připravenost francouzské armády, tehdejší náčelník generálního štábu francouzské armády řekl, že armáda je připravena, dokonce velepřipravena. Tento - doufám, že franštináři, kteří zde sedí, to ocení - náčelník generálního štábu se jmenoval l\'Bluf. Podle toho také francouzská armáda dopadla. Doufám, že nás nečeká osud, který byl tehdy uchystán francouzské armádě. Přece jen bych nechtěl opakovat to, co se dělo v minulé době, v době režimu do roku 1989, kdy náš ministr zahraničních věcí měl jako hlavní ambici mluvit ve Valném shromáždění hned po sovětském ministru zahraničních věcí. Dnes se doby změnily, a tak máme hlavní ambici být první, kteří se přihlásí po bok toho největší bratra. Myslím si, že velice důležitá věc je chápat to, o jaký konflikt jde. Nejde ani o boj proti islámskému fundamentalismu, protože koneckonců s islámským fundamentalismem dokázali američtí politici dobře koexistovat. Například na podzim roku 1975 byla dána instrukce z americké strany o podpoře islámských fundamentalistů v Afghánistánu. Podporovalo se hnutí, které tak přineslo své trpké plody v září 2001. Nejde také o otázku zbraní hromadného ničení, troufám si tvrdit, že ne, protože v tom případě by nemohl být přístup vysloveně selektivní. Ve světě mimo velmoci, které tzv. mají právo na jaderné zbraně, existuje dvanáct států, které mají své jaderné programy. Existuje třináct zemí, které vlastní biologické zbraně - podle amerických zdrojů, a existuje šestnáct států, které mají chemické zbraně - také podle amerických zdrojů, a existují desítky zemí, které mají rakety taktického doletu, které jsou schopny ohrozit své sousedy. Myslím si tedy, že tato rétorika nás těžko může přesvědčit. Pokud jde o otravné látky, které byly použity iráckým režimem, ano, je to pravda - jak v případě roku 1980, tak roku 1984. Mohli bychom uvádět i případy jiné. Ale je také pravda, že kolem těchto dodávek látek, takto charakterizovaných, iráckému režimu se ocitl jistý muž, který dnes stojí v čele ministerstva obrany ve Spojených státech - Donald Rumsfeld. Tehdy irácký režim bojující s Íránem byl váženým spojencem Spojených států, těšil se jeho důvěře a podpoře. Tehdy nikdo nekritizoval zvěrstva, která se dělala ve válečných operacích, ani vůči vlastnímu obyvatelstvu. Tehdy Bush starší sháněl miliardovou půjčku v dolarech na udržení tohoto iráckého režimu v chodu, protože daleko horším nepřítelem v té době byl íránský režim poté, co se zhroutil režim šáhův a Američané potřebovali najít nové prostředky k nastolení rovnováhy sil v této oblasti. To, oč skutečně jde, jsou ekonomické zájmy - ropa, plyn, energetické zdroje. Dnes Spojené státy kryjí asi z poloviny své energetické potřeby z domácích zdrojů. Evropa je na tom samozřejmě daleko hůř, ale ten, kdo kontroluje ropné zdroje v oblasti Blízkého východu, ten také kontroluje do značné míry ekonomický chod Japonska i západní Evropy. Chtěl bych říci, že Irák, pokud, jde o registrované ropné zdroje, dnes - navzdory tomu, že jeho kapacita denní těžby je 5-6 miliónů barelů a v současné době těží 2,8 a vyváží z toho 1 milión barelů denně - registrované rezervy jsou 112 miliard barelů, zatímco Rusko, se kterým uzavřel Bush mladší dnes historický kompromis - v této době uzavřel dohodu, která bude mít dalekosáhlé důsledky - má 49 miliard barelů registrovaných rezerv a státy kolem Kaspického moře, které jsou pokládány také za potenciální energetický zdroj, mají registrované rezervy ve výši 16 miliard barelů. Jde tedy o ropu. Jestliže se mluví o svržení režimu Saddáma Husajna, řekl bych - a potvrzují to i analytici mezinárodní i opoziční politikové v samotném Iráku - že v minulosti vyhovoval Saddám Husajn Američanům velmi dobře. Oškubaný, oslabený, ale jako důvod jejich ekonomické, vojenské i politické přítomnosti v tomto regionu. Dnes se doba změnila a samozřejmě také řeknu, proč. Protože Greenspanův - jak to nazývají ekonomičtí odborníci - burzovní keynesianismus narazil na své meze v podobě růstu, který byl poměrně dlouhý. V devadesátých letech přichází doba ekonomické kolize a od doby nástupu prezidenta Bushe do prezidentského úřadu se zvýšila nezaměstnanost ve Spojených státech o 35 %, další milióny lidí spadly do sociální sítě, došlo k poklesu hodnoty akcií a také k poklesu zisků. Např. pokles ziskové marše v letech 1997-2001 byl o 17 % v průměru u amerických podniků, u podniků v nefinančním sektoru o 9 %. Došlo k tomu, že v letech 1997-2001 absolutní zisk klesl o 65 % a úroveň zisků u nefinančních podniků měla také klesající tendenci - o 25 %. V prvním pololetí roku 2000 byl růst HDP o 5,2 % ve Spojených státech, v roce 2001 v prvním pololetí 0,8. V tomtéž období klesl růst investic z nerezidenčních zdrojů z 11 % na 7,4 % a v prvním pololetí 2000 ze 14 % do prvního pololetí 2001 došlo u přímých zahraničních investic k poklesu na 3,2 %. Růst exportu, který činil v prvním pololetí 2001 11 procent, činil ve druhém pololetí 2000 3,3 % a v prvním pololetí 2001 přes velkou intervenci ze strany státu 4,5 %. Chtěl bych tedy říci, že ekonomická fakta jsou rozhodující pro to, co se děje a bude dít v nejbližších měsících na Blízkém východě. Rozhodně jde méně o lidská práva a potřeby iráckého lidu než o tyto velmi zdánlivě triviální věci, jako jsou ropa, plyn, energie. Myslím si, že bychom si měli uvědomit, že válka je sice možným nástrojem obnovení ekonomiky v největších centrech světového hospodářského systému, ale je to řešení nákladné a velmi riskantní. Odhaduje se, že nejméně 2 % světového HDP může být pokles v případě války. Otřes ropných trhů je pravděpodobný, je pravděpodobná také destabilizace celého regionu, významné ekologické škody, protože ekosystém v Iráku je velice zranitelný. Samozřejmě nemluvím o škodách lidských, které už dnes jsou velice významné. Jsem přesvědčený, že daleko efektivnější a levnější řešení je otevřít tuto zemi světu, uvolnit embargo a podpořit ekonomické, kulturní i humanitární vazby občanů Iráku se zbytkem světa. Myslím si, že tato potenciální bohatá země si zaslouží, aby se jejím občanům dostalo lepšího údělu. A v žádném případě to není podpora režimu Saddáma Husajna, o kterém si myslíme totéž. Rozhodně já, který jsem mluvil s mnoha lidmi, kteří patří k Irácké komunistické straně, straně, která prošla strašlivou perzekucí, vražděním, a byla zahnána do ilegality, nemohu být podezříván z toho, jak to učinil pan ministr Tvrdík na základě článku v Mladé frontě Dnes, aby mne veřejně v televizi osočoval z podpory režimu Saddáma Husajna. Myslím si, že pan ministr Tvrdík je mi dlužen veřejnou omluvu. Rozhodně by měl napříště lépe vážit svá slova. Chtěl bych v této souvislosti říci, že v případě, že dojde k otevření země, soustředíme se právě na to, aby se zvětšoval prostor pro autonomní myšlení a jednání, pro svobodné myšlení a jednání v Iráku. Tím uděláme pro pád této diktatury víc, než jestliže se budeme pokoušet dosadit tam cizí loutku, která vůbec nemá zaručeno, že bude iráckým lidem respektována. Zdroj: Haló noviny