Jezte ryby, ale pozor na rtuť

Rtuť je v přírodě docela běžný prvek, který se do prostředí dostává z hornin a půdy. K jeho šíření po planetě pomáhají také výbuchy sopek. V posledních stoletích k tomu však stále vydatněji přispívá člověk se svou těžbou surovin, rozvojem průmyslu a výrobou elektrické energie. Jakmile se rtuť jednou uvolní do prostředí, může urazit velmi dlouhé vzdálenosti. Varuje před tím zpráva Globální posouzení rtuti, na které spolupracoval i výkonný ředitel UNEP Klaus Töpfer: \"Rtuť představuje závažný problém, je to cestující bez pasu, který se po světě šíří vodou i vzduchem. Je nezbytně nutné něco podniknout. Musíme rázně a co možná nejdříve omezit riziko, které rtuť představuje pro mnoho lidí.\" MEZITITULEK: Dravé ryby - sběrači kovu K dohodě, která by celosvětově výrazně omezila používání rtuti, lze dospět do roku 2005, jak šéf UNEP řekl BBC. Reagoval tak na nezdar konference OSN o rtuti konané počátkem letošního února v Keni, kde zástupci evropských států prosazovali přijetí globální úmluvy o nakládání s kovem, ale delegáti USA prosazovali osvětové programy informující veřejnost. Jednou z nejběžnějších cest, kterou rtuť ohrožuje zdraví, je metylrtuť, organická sloučenina kovu. Ta před padesáti lety v Japonsku vyvolala nemoc Minamata, při níž zemřelo přes 1400 lidí, kteří požili kontaminovanou mořskou potravu. Odborníci ostatně považují ryby za hlavní zdroj, z něhož se rtuť dostává do organismu. Zpráva UNEP konstatuje, že ryby obsahují živiny, které se nevyskytují v jiných potravinách, avšak mohou obsahovat nepřípustně vysoké množství rtuti, což se týká hlavně velkých dravých ryb jako jsou žraloci, mečouni a barracudy, ale také makrely, do jisté míry i tuňáci. MEZITITULEK: Varovné odborné studie Souvislost vysoké spotřeby mořských produktů a zdravotních obtíží potvrzují také některé odborné práce. Mimořádně nepříznivě vyzněla ta, kterou zveřejnila Čínská univerzita v Hongkongu. Nutno ovšem předeslat, že působí v oblasti s mimořádně vysokou spotřebou mořských produktů, které pocházejí ze silně znečištěných vod. Vědci, kteří tam zkoumali 150 neplodných a 26 plodných párů, se zaměřili na spotřebu ryb nebo dalších možných zdrojů rtuti, jako jsou tablety nebo kosmetické krémy s obsahem rybích výtažků. Zjistili, že třetina neplodných mužů a 23 procent neplodných žen mělo v organismu nadměrně zvýšené koncentrace rtuti. \"U neplodných jedinců s abnormálně zvýšeným množstvím rtuti v krvi jsme zjistili jediný možný zdroj rtuti, kterým se lišili od ostatních - spotřebu ryb,\" napsala vedoucí výzkumu Christine Choy v British Journal of Obsterics and Gynaecology. Jiná odborná studie zkoumala 1400 mužů z osmi evropských zemí a Izraele, z nichž polovinu postihla srdeční příhoda. Vědci z British Heart Foundation analyzovali množství rtuti v nehtech, které poskytují spolehlivé svědectví o dlouhodobém působení rtuti. Zjistili, že muži se srdeční příhodou měli v průměru o 15 procent vyšší množství prvku v organismu. V prestižním New England Journal of Medicine pak došli k doporučení, že by široká veřejnost měla být varována před konzumací ryb s vysokým obsahem rtuti. Nechtěli však vyvolat zbytečnou opatrnost, a tak dodali: \"Dvě až čtyři týdenní porce různých ryb s důrazem na druhy s vysokým obsahem mastných kyselin, ale nízkým obsahem rtuti, jako jsou lososi nebo malé oceánské ryby, snižují podle současných doporučení riziko kardiovaskulárních onemocnění.\" Studie UNEP ve Spojených státech ukázala, že organismus takřka pěti miliónů žen obsahoval vyšší množství rtuti, než povoluje limit tamní Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA). V severním Grónsku má 16 procent žen vyšší hladinu rtuti v těle, než která může být zdravotně závadná. MEZITITULEK: Riziko spalování uhlí Nebezpečná rtuť neohrožuje jen lidi, ale také ptáky a zvěř, která se živí rybami. Platí to hlavně pro vydry, norky a orly. U arktických lvounů a běluh mořských v některých částech Kanady a Grónska vzrostl obsah rtuti v posledních 25 letech dvou- až čtyřnásobně. V poslední době vědci zjistili, že rtuť znehodnocuje půdu na mnoha místech v Evropě, což pravděpodobně platí i pro další světadíly. Lví podíl na poškozování životního prostředí rtutí mají uhelné elektrárny a spalovny odpadu, které ve svých plynných emisích každoročně vypouští do ovzduší kolem 1500 tun rtuti. Další 4000 až 5000 tun připadá na těžbu zlata a stříbra primitivními neprůmyslovými postupy. K šíření rtuti do prostředí z hornin a půdy napomáhají také zvýšené teploty a extrémní nebo bouřlivé počasí. Rtuť se uvolňuje také zvýšenou kyselostí řek a jezer. Ve Švédsku se podle OSN v polovině jezer dají nalézt místa s koncentrací rtuti, která přesahuje mezinárodní zdravotní limity. \"Přitom už máme k dispozici technologie, například mokré praní, které omezují emise rtuti z elektráren zhruba o 80 procent,\" prohlásil ředitel chemické divize UNEP James Willis. \"Dosáhnout nulové úrovně je něco jiného, ale to, co lze udělat už teď, je mnohdy docela levné - a ze životního prostředí odstraňuje i další znečišťující látky, například jiné těžké kovy.\" [*] Nezávadné ryby Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) jako každoročně prováděla v roce 2002 analýzy rtuti v rámci monitoringu, jak HN sdělilo tiskové oddělení SZPI. Všechny analyzované vzorky byly hluboce pod limitem stanoveným příslušným právním předpisem. Přípustný limit pro konzervy mořských dravých ryb jako je tuňák nebo makrela podle vyhlášky č. 53/2002 Sb. činí 1,0 mg/kg (nejméně příznivá hodnota ze čtyř činila 0,079 mg/kg). Pro konzervy mořských ryb (sledi, sardinky) připouští vyhláška 0,5 mg/kg (nejvyšší zjištěná hodnota ze šesti činila 0,0305 mg/kg). (bo) Toxický kov Hg Rtuť je kovový prvek s toxickými účinky na lidský organismus. Požití nevyvolá otravu, protože se zažívacím ústrojím nevstřebává. Otrava však vzniká požitím sloučenin obsahujících rtuť (např. sublimát), které mohou způsobit i smrtelné selhání ledvin. Chronická otrava způsobená dlouhodobým vdechováním výparů rtuti vyvolává hlavně nervové příznaky. Otravy vzniklé požitím některých organických sloučenin rtuti poškozují řadu vnitřních orgánů (např. ledviny a mozek). Organická sloučenina metylrtuť ovlivňuje centrální nervovou soustavu. K příznakům patří strnulost, ztráta stability, vyčerpání, zvonění v uších a zrakové, sluchové a řečové obtíže. Zvláště ohrožené jsou těhotné ženy a jejich plody, kojenci, děti a lidé, jejichž výživa zahrnuje velká množství ryb. ZDROJ: Zdraví Věda a lidé