Razie na účet chemie?

Evropská komise navrhla novou chemickou politiku Evropské unie. Po chuti však není ani chemickým koncernům, ani ochráncům životního prostředí . Příprava nové chemické politiky EU vstoupila do rozhodující fáze a díky internetu teď může i široké publikum sledovat nesmiřitelný boj \"chemiků\" a \"ochránců\", který vyvolala uvnitř evropských struktur. Autor návrhu, Evropská komise, je tak v palbě ze dvou stran. Nové nařízení má uvést do života tzv. systém REACH, to je jednotný integrovaný systém Registrace, Evaluace a Autorizace chemikálií. Systém je popsán na 60 stranách textu se 177 články, ale všechny jemnosti a nástrahy jsou zřejmé až po přečtení dalších 1100 stran příloh. Podrobně se s ním můžete seznámit na internetu, kde byl vyvěšen do konce června k veřejné diskusi na adrese europa.eu.int /index.htm. Je to jedna z posledních příležitostí, kdy lze do přípravy nařízení aktivně vstoupit. Zároveň umožňuje detailně pozorovat, jak jsou rozvinuty bojové linie dvou znesvářených táborů. Organizace ochránců přírody a zdraví vítají úsilí o zmapování účinku všech chemikálií existujících na trhu. Kritizují však nedostatečnou razanci vůči prokazatelně škodlivým látkám, které by měly být až na nenahraditelné výjimky zakázány. Chemický průmysl schvaluje pouze to, že dosavadní čtyřicítka předpisů bude nahrazena jedním. Na jeho obsahu však nevidí prakticky nic pozitivního. Předseda Rady evropského chemického průmyslu E. Voscherau v prohlášení z 6. května 2003 zdůraznil, že návrh přináší novou byrokracii, nikoli bezpečnost, a bude úderem pro Evropu coby sídlo světově konkurenceschopné chemie. Na diskusním setkání na konci dubna chemici zveřejnili výsledky studie dopadů nového nařízení na francouzskou chemii (od základní chemie přes kosmetiku, farmacii až po uživatele chemikálií v elektronice nebo textilu). V horizontu deseti let očekávají náklady ve výši 29-54 miliard eur, ztrátu 360 000-670 000 pracovních míst, odsun 10-15 % dosavadních kapacit mimo EU a snížení investic o 88 miliard eur. Celkový negativní dopad na francouzský HDP: 1,3-2,8 %. A to už stojí za pozornost. Rozhoduje úhel pohledu. Evropská komise, která byla bombardována protichůdnými stanovisky od první publikace svého záměru, usilovala po celou dobu o vyvážený přístup k věci. Na návrhu nařízení spolupracovala generální ředitelství pro podnikání a životní prostředí . Cílem bylo dosáhnout takové úpravy, která by zajistila vysokou bezpečnost všem, kdo přicházejí do styku s chemikáliemi, a zároveň podnítila modernizační a inovační proces v evropské chemii. Dosavadní systém nevyhovuje nejen nepřehledným množstvím předpisů. Registrace nové chemikálie je v EU od roku 1981 povinná pro každého, kdo vyrábí nebo dováží už pouhých 10 kg látky. Jedná se o zdlouhavý a nákladný proces (podle zástupců průmyslu dokonce třikrát delší a desetkrát dražší než v USA). Většina dnešní produkce však vychází z látek užívaných před zavedením registrace a na ně se tato povinnost nevztahuje. Uvedená výjimka brzdila úsilí o zásadní inovace, protože použití tradičních substancí bylo za těchto okolností levnější. Naprostá většina ze 100 000 chemikálií na trhu EU tak prověrku podle současných nároků dosud nepodstoupila. Komise navrhuje systém, který zahrnuje všechny chemikálie. Je však odstupňovaný a pružný, aby nekladl stejné nároky na nebezpečnou karcinogenní látku jako na léta užívaný neškodný polymer. Systém REACH by se měl týkat všech chemických látek vyráběných nebo dovážených do EU jedním subjektem v množství větším než 1 tuna ročně. Odpovědnost za registraci nesou sami výrobci, případně dovozci. Podmínky pro přezkoumání (evaluaci) však musejí vytvořit jednotlivé členské státy prostřednictvím sítí autorizovaných zkušeben. Registrační dokumentace od výrobců (dovozců) a výsledky evaluace budou adresovány nové nezávislé Evropské agentuře pro chemikálie. Ta provede konečné posouzení a předloží Evropské komisi návrh rozhodnutí. Evropská komise bude moci vydat autorizaci k uvedení chemikálie na evropský trh. Komise odhaduje, že asi jedna třetina ze sta tisíc užívaných chemikálií se bude muset podrobit povinné registraci v systému REACH. Zbylé dvě třetiny představují neškodné polymery, dále polotovary, s nimiž uživatel nepřijde do styku, nebo základní chemické sloučeniny tvořené samostatně registrovanými složkami. Z této povinně registrované třetiny bude 80 % pouze registrováno, neboť půjde o látky vesměs bezpečné, a pouze 20 % bude muset projít skutečnou \"bezpečnostní prověrkou\". Ta bude povinná pro všechny karcinogeny, mutageny, toxiny ovlivňující reprodukci nebo akumulující se v živých organismech a jim podobné \"chuťovky\" z dílny současné chemie. Na základě evaluace jim pak bude moci být udělena autorizace pro určité způsoby užití při dodržení stanovených podmínek. Použití jen na území jednoho státu bude povolováno tímto státem. Pokud však bude chemikálie určena pro volný trh, bude autorizace v rukou Evropské komise. Vyrovnaný přístup Komise se odráží v relativně dlouhém zaváděcím období nového systému. Zatímco látky dodávané na trh v objemech nad 1000 tun za rok jedním podnikatelským subjektem nebo látky škodlivé, vyžadující autorizaci, musí systémem REACH projít do tří let, běžná malovýroba má na registraci let jedenáct. Výzkum a vývoj nových látek je možné bez registrace provádět po dobu pěti let s možností odkladu o dalších pět let. Malé a střední firmy mohou stejnou substanci registrovat kolektivně. Průmysloví uživatelé chemikálií se budou moci odvolat na registraci provedenou svými dodavateli. Firmy by se měly zapojit do výměny údajů o chemikáliích, využívat dostupnou literaturu i dříve provedené zkoušky, aby se omezily náklady na registrace a zejména opakované testování chemikálií na zvířatech. Evropská komise, na rozdíl od rozlícených \"chemiků\" i jejich odpůrců z řad \"ochránců\", věří, že nová chemická politika přinese výsledky. Bude odstraněna dosavadní \"diskriminace\" mezi starými a novými chemikáliemi, která podvazovala uvádění novinek na trh. EU získá dohled a pravomoc nad šířením všech zdraví škodlivých látek bez ohledu na datum jejich vzniku. REACH přitom díky své vnitřní pružnosti příliš nezatíží výrobce tradičních látek a polotovarů. Přínosy v oblasti ochrany zdraví při práci a zdraví spotřebitelů dosáhnou v příštích třiceti letech podle odhadu Komise 18-54 miliard eur. Náklady producentů na registraci a testování chemikálií nepřesáhnou 1,47-3,6 miliardy eur. Nepřímé náklady pro evropský průmysl by do roku 2020 neměly vystoupat nad 14-26 miliard eur. Otazníky na straně platícího. Evropský chemický průmysl přesto považuje nový návrh za \"ránu do zad\" a jasné popření deklarací EU o vybudování nejkonkurenceschopnější ekonomiky světa do konce desetiletí. Nákladové odhady Komise odmítá jako podhodnocené a vnitřně problematické. Navíc i pesimistický pohled na náklady uvedené v předešlém odstavci ukazuje, že efekt pro zdraví Evropanů by se mohl zastavit na dolní hranici 18 miliard eur, zatímco průmysl by mohl zaplatit 26 3,6, tj. 26,6 miliardy eur. Poplatky na registraci byc přitom šly na fungování Agentury pro chemikálie, nikoli na chemický výzkum nebo zdravotně ochranná opatření. Zatímco cenu za uvedení chemikálie na trh podle procedury uvedené v návrhu nařízení je možné alespoň přibližně odhadnout, další efekty nikoli. Budou firmy skutečně ochotny sdílet údaje nutné pro registraci, nebo převládne snaha o náskok před konkurencí? Nepovede to k odchodu části vývoje a výroby mimo EU, případně k paralelnímu testování na zvířatech? Nezareagují firmy omezením počtu běžně užívaných chemikálií, na úkor potřebných novinek v takových oborech jako farmacie a kosmetika? Jak rychle přenesou výrobci a dovozci nové náklady na spotřebitele a co to způsobí na straně spotřeby? Nezareagují malovýrobci tradičních substancí, kteří dosud nepodléhali povinnosti registrace, na novou povinnost ukončením činnosti? Obavám průmyslu se nelze divit. Systém REACH přenáší břemeno odpovědnosti na něj. Dosud musejí státní orgány dohledu nad trhem samy prokazovat škodlivost chemikálie, než zakážou nebo omezí její použití. V systému Reach však bude naopak na výrobcích (dovozcích), aby dokázali, že znají vlastnosti a zdravotní rizika své substance. A že je také mají řádně ošetřeny, aby nehrozilo nebezpečí při kontaktu chemikálie s člověkem či životním prostředím . Odpovědnými tedy budou primárně výrobci a dovozci ve všech sektorech chemického průmyslu. Ovšem pokud např. výrobce textilu použil chemikálii, která při styku s lidským potem nebo později rozkladem ve formě odpadu může uvolňovat částice jakkoli nebezpečné, musí prověřit, zda byly užité chemikálie registrovány. Pokud nebyly, musí podstoupit celý proces sám. Nová chemická politika se tak dotýká milionů průmyslových uživatelů chemikálií v celé EU. Budou si muset dát práci přinejmenším s ověřením, zda veškerá chemie, kterou užívají ve výrobě, údržbě, skladování atd., prošla registrací a případnou autorizací podle nového předpisu. Systém REACH obsahuje vedle nových povinností a nákladů pro průmysl i neznámou v podobě nové byrokracie. Do hry vstoupí (podobně, jako to již funguje u registrace léčiv) specializovaná evropská agentura a Evropská komise. Ačkoli výrobce bude většinou komunikovat s pověřenými orgány svého členského státu (předkládání registrační dokumentace, její prvotní prověrka, případná autorizace k omezenému užití na národním trhu), je jasné, že bude svými poplatky \"živit\" i nově vzniklé struktury evropské. Navíc bude ve vlastním zájmu investovat další prostředky do monitoringu a analýzy jejich činnosti, do komunikace a lobbingu na evropské úrovni. To může být v očích malých a středních firem považováno za novou překážku s demotivačním, ne-li přímo likvidačním účinkem. Menší výrobci, skromně zastoupení v základní chemické velkovýrobě, jsou přitom velmi aktivní právě v těch pododvětvích, která produkují látky běžně užívané konečným spotřebitelem (kosmetika, agrochemie, přípravky pro specifická užití v průmyslu). Nejsou tedy zpravidla producenty polymerů a chemických polotovarů, které nové povinnosti uniknou, ale právě těch substancí, které pro jejich častý kontakt s člověkem systém REACH nově reguluje. Francouzi například spočítali, že výrobci těchto specifických pododvětví, kteří reprezentují jen 21 % obratu chemického průmyslu, by mohli platit až 74 % nákladů nového systému. Chemikové kandidátských zemí, bděte! Že se celá kauza přímo týká i chemické výroby kandidátských zemí, je mimo diskusi. Na její straně bude navíc nevýhoda rozměrem vesměs menších výrobců a dovozců, jakož i menší zkušenosti s evropskými strukturami. To, co zvládne první liga evropských chemických gigantů, celosvětově činných a komunikujících s národními i evropskými orgány na mnoha úrovních, může být těžko překonatelnou překážkou pro někoho, kdo u nás vyrábí právě onu jedinou, registraci podléhající tunu chemikálie ročně. K tomu je třeba připočíst fakt, že celá diskuse o novém nařízení proběhne ještě do našeho přijetí do EU, a tedy na fórech, kde jsme zpravidla jen přizvanými hosty, a v jazycích současných členských států. Ani to by však naše výrobce, jejich oborový svaz a příslušné státní orgány nemělo odradit. V EU se dnes diskutuje i o povinnostech a nákladech naší chemie. Kdo se nezúčastní, bude nakonec plnit to, co svými názory ovlivnili jiní. VÁCLAV ŠMEJKAL Pramen: Evropská komise. ZDROJ: EKONOM