Pátek, 29. března 2024

Tanec mezi vejci

Tanec mezi vejci
Na kontrolu poloviny českých vajíček neexistují v České republice zákony ani peníze. Proto se občas nestačíme divit. Dobrá adresa zní: Jedová ulice. Opravdu se tak jmenuje a vede okolo psího útulku přímo ke Spolaně. Za zdí jsou pověstné dioxinové baráky, kde se v šedesátých letech vyráběly pesticidy a kam lze vstoupit pouze ve speciálním skafandru. Zeď tak odděluje nejstarší část chemičky nejen od opuštěných pejsků, ale i od rodinných domků s upravenými zahrádkami. (NE)CHUTNÉ DVORKY. Laboratorní testy ukázaly, že vejce z neratovických dvorků jsou podle všeho zamořená. Nejedlá vejce však nepocházejí ani z Jedové ulice, ani z jejího nejbližšího okolí. Jsou až z Libiše, která leží o kus dál. Na problém upozornili Greenpeace, kteří tam na podzim po povodních našli v kachnách dioxiny. Za nimi vyrazili letos v létě veterináři a odhalili ve slepičích vejcích polychlorované bifenyly a DDT. Kdo tak ochutil naše dvorky? Byla to povodeň, nebo jedy číhaly v zemi už dlouho? Pátrání odborníků po možných zdrojích připomíná tanec mezi vejci. Choulostivých souvislostí je víc. Spolana sice už jednou v soukromých rukou byla, ale předchozí majitelé z impéria Chemapolu si nedělali s nápravou křivd na životním prostředí velkou hlavu. Pak zase pár let uteklo, protože Chemapol zkrachoval a privatizace Spolany má před sebou další kolo, teď v balíku Unipetrolu. Na zdržení by stát chtěl vydělat. Za normálních okolností nelze zahrnout do ekologických závazků státu náhradu škody na majetku a zdraví třetích osob, které vznikly v souvislosti s ekologickou závadou. To je klička, kterou lze uplatnit, až bude Spolana prodána. Teď ji nepřímo ovládá stát a šly by za ním všechny škody. TMA POD SVÍCNEM. Vraťme se do Jedové ulice. Kdybychom dali na generálního ředitele Spolany Miroslava Kulihu, měli bychom dojem, že jen tady jsme v bezpečí. Prý se tu nemusíme ničeho bát. Stav zdejších dvorků však odborníci nezkoumali, takže ve skutečnosti o složení půdy i vajíček v této lokalitě nevíme vůbec nic. \"Rozpadající se část podniku je v pořádku,\" prohlašuje Kuliha sebevědomě. V dalším rozhovoru však přiznává, že při loňských záplavách do jednoho z dioxinových baráků voda přece jen vnikla a ve druhém se dostala na nádvoří. Způsob, jímž nás ujišťuje, že i za těchto okolností se dioxiny ze zamořených budov nedostaly ven, žádá představivost. Pomůže představa, že dioxiny se vždy ukázněně drží za zdí a voda uprostřed jezera se kolmo vsákne, i kdyby měla na hladině vzniknout díra. Připomíná to proslulý výklad exministra obrany Antonína Baudyše, že dělostřelci mířili dobře, ale přesto sejmuli domek, protože k němu doskotačila skákavá střela. JEDOVÁ STROUHA. Tým odborníků pod vedením profesora Ivana Holoubka z Masarykovy univerzity v Brně dioxiny za zdí přesto našel. Byly na několika místech. Zvláště znepokojuje nález poblíž meliorační strouhy v areálu Spolany. Tato strouha totiž z chemičky odtéká do Libiše a pak přes Černínovskou tůň, která je součástí lužní rezervace, do Labe a dál k Němcům. \"Původní výroba pesticidů pravděpodobně není jediným zdrojem kontaminace látkami, jako jsou dioxiny a furany. Dalším zdrojem by mohla být výrobna chlóru amalgámovou elek-trolýzou ukončená v roce 1975,\" uvádí Holoubek ve své zprávě o kontaminaci okolí Spolany po povodních. Zpráva, na které se podílelo 18 odborníků z nejrůznějších výzkumných pracovišť, byla vydána v únoru a obsahuje řadu doporučení. Většina však dosud zůstala na papíře. Nebyl například proveden kontrolní průzkum půd po jarním tání v okolí Spolany, který by porovnal stav v zatopených i nezatopených plochách. Nebyla také prozkoumána celá délka strouhy v Libiši včetně dalších odtoků ze Spolany. Nedokončeno zůstalo zmapování stavu kontaminace půd dioxiny a PCB v celém areálu Spolany. SPOR O KOMPETENCE. Málem to vypadalo, že nedojde ani na doporučované rozbory vajec z drobných chovů, jimiž by se potvrdily nebo vyvrátily nadlimitní hodnoty dioxinů a dalších toxických látek v drůbeži. Hlavní hygienik Michael Vít původně sliboval, že do listopadu ověří výsledky, které v Libiši naměřila nezávislá laboratoř pro Greenpeace. Pak si to rozmyslel s poukazem na to, že vejce nejsou určena ke společnému stravování, kam sahají jeho kompetence. V tu chvíli se neudržela senátorka Jitka Seitlová z výboru pro územní rozvoj a životní prostředí a vahou svého postavení prosadila u Státní veterinární správy, aby zahájila pátrání. \"Zpráva o Spolaně uvádí řadu alarmujících faktů - a je ticho po pěšině,\" rozčiluje se senátorka. Ví, o čem mluví. Je původním povoláním geoložka a zabývala se průzkumem kontaminované půdy a jejím vlivem na životní prostředí dlouhých 13 let. NEPOŽIVATELNÉ POTRAVINY. Ve vejcích, rybách i drůbežím mase z dvorků několika drobných chovatelů v Libiši nakonec veterináři naměřili tak vysoký obsah cizorodých látek, že je označili za nepoživatelné. \"Koncentrace škodlivin ve slepičích vejcích byly zhruba stokrát vyšší než hodnoty, které jsme pro srovnání analyzovali v nedaleké velkodrůbežárně v obci Cítov,\" komentuje výsledky měření Jiří Drápal ze Státní veterinární správy. \"Kdybych takto kontaminovaná vejce objevil v podnikatelském velkochovu, musela by být celá produkce zničena a chov zakázán,\" dodává. \"Drobným chovatelům to nařídit nemůžeme. Těm můžeme pouze doporučit, aby vejce nejedli.\" Pozoruhodné je, že vejce z Libiše obsahovala nadlimitní DDT, PCB a také hexachlorbenzen, avšak žádné dioxiny. Nikoli proto, že by tam nebyly. \"Tyto látky jsme nezkoumali. Bylo by to příliš drahé. Jeden rozbor stojí 26 tisíc korun,\" vysvětluje Drápal. Veterináři ostatně dosud nemají jasno, zda jim Ministerstvo zemědělství uhradí aspoň oněch sto tisíc korun, na které je přišly dosavadní analýzy. RISKANTNÍ KONÍČEK. Zákon veterinářům ukládá hlídat jen potraviny, které jsou určeny k prodeji. Pokud by drobní chovatelé chtěli svou produkci nabízet na tržišti, zkouškám se nevyhnou. Co si však lidé vypěstují na vlastním dvorku a sami snědí nebo darují příbuzným, to jde mimo jakoukoli kontrolu. Jinými slovy, na drobné chovatelství legislativa pohlíží jako na zájmovou činnost. Jenže ze samozásobení pochází padesát procent českých vajec, uvádí Situační a výhledová zpráva Ministerstva zemědělství o vejcích a drůbeži. Co o těchto produktech vlastně víme? \"Z hygienického hlediska jsou dvorková vejce to nejhorší, co může být. V průmyslových oblastech by se vůbec neměly chovat slepice pod širým nebem,\" tvrdí Květoslav Košař z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze. Dřívější spady z továren se už dostaly do spodních vrstev půdy. Odtud je vynášejí na povrch červi, které slepice sezobnou i s průmyslovým ochucením. Chov není bezpečný ani poblíž ovocných sadů nebo polí, kde se provádějí ochranné postřiky proti škůdcům. A pak je v půdě také kadmium z fosforečných hnojiv a rtuť z dřívějších mořidel osiva. Slepice možná část těchto látek utrousí a nechá na poli v úhledných hromádkách. Jenže ty se brzy dostanou do druhého kola, až prosáknou do země a vrátí se do potravního řetězce. Košař se netají přesvědčením, že v českých podmínkách je relativně nejbezpečnější chov drůbeže v halách. DOČASNÉ KLECE. \"Před globálně nezdravým prostředím ve střední Evropě není úniku, takže hovořit o ekologických potravinách z přírody není možné,\" podotýká Zdeněk Ledvinka z České zemědělské univerzity v Praze. Ze zdravotního hlediska jsou podle něj nejméně problémová vejce z klecových chovů v halách, protože se tam nedostanou do kontaktu s trusem. Klece ovšem vadí zastáncům pohody zvířat a v Evropské unii se staly politickou záležitostí. \"Unie chce, aby po roce 2012 klecové technologie v členských státech zmizely,\" upozorňuje Ledvinka. Úplný zákaz klecí má dnes v Evropě pouze Švýcarsko. Ekologický chov drůbeže je však méně produktivní. Švýcaři to řeší dovozem vajíček, kromě jiného i z České republiky. Jenže ty také pocházejí z klecových technologií. Podobný model Ledvinka předpovídá i pro státy EU. Pravděpodobně se budou vajíčka importovat i z Asie, kde se v poslední době do volnějších klecových technologií hodně investovalo. Získávat vajíčka z přírodního výběhu možné je, ale bylo by to drahé. Vyžaduje to velkou plochu, časté střídání pastvin a něco jako travopolní systém. Jak zabránit přenosu škodlivých látek z červů, však nikdo neví. Ledvinka i tak odhaduje náklady přibližně na osm korun za vejce. K této ceně dospěl, když pro jednoho z ekologických zemědělců zpracoval příslušný projekt. ŠPIČKA LEDOVCE. Polychlorované bifenyly a DDT z neratovických dvorků možná odkryly jen špičku ledovce celostátního problému, kolem kterého se léta chodí po špičkách. Jedových dvorků bude v Česku víc. Hnutí Arnika našlo dioxiny v kohoutovi v Lysé nad Labem.. Česká inspekce životního prostředí hodlá v této lokalitě analyzovat tkáně odlovených divokých zvířat. Profesor Holoubek upozorňuje na extrémní hodnoty PCB ve vajíčkách drobných chovatelů v okolí slovenských Malacek a Myjavy. Za možný zdroj označuje dřívější výrobu barev v Colorlaku Uherské Hradiště. Jak to vypadá na naší straně hranice, nevíme. Slováci postupují razantněji, v Česku inventarizace bifenylů dosud není ukončena. PCB v českých potravinách objevili jako první Američané, když v USA v roce 1984 zadrželi v jednom z přístavů loď s nákladem pražské šunky. Veterinář Drápal připomíná, žec tento incident odstartoval řadu opatření, aby se kontaminované potraviny nedostávaly na stůl občanů. Šlo se do zemědělských podniků, odstraňovaly se nátěry z kravínů a silážních žlabů. Nakupovaly se přístroje na detekci látky, likvidovaly se tuny znehodnoceného másla a masa. Plánovaná spalovna bifenylových odpadů v Boršicích však nevznikla, takže se celá věc nedotáhla do konce. NEJSOU PENÍZE. \"Kdybychom chtěli v Neratovicích postupovat důsledně, museli bychom jít od dvorku k dvorku, v soustředných kruzích kolem Spolany. Jiným způsobem se možné zdroje vypátrat nedají,\" uvažuje Drápal. Kvůli nedostatku peněz se pokouší odhalit zdroj kontaminace aspoň nepřímo. Hodně by prozradil rozbor masa divokých prasat, která mají široký akční rádius a živí se bahenními korýši. Ale ani na to nejsou peníze. \"Zajíce lovit nebudeme, protože při povodních utonuli a místo nich jsme dovezli 400 kusů z Maďarska,\" připomíná Drápal. Ředitel Spolany souvislost kontaminovaných dvorků s povodněmi odmítá. Odvolává se na to, že kontaminovaná vejce veterináři našli v zaplavené i nezaplavené části Libiše. Podle něj si lidé nejspíš zamořili prostředí domovů sami, když v minulosti vynášeli DDT ze závodu. Profesor Hloubek to považuje za absurdní. \"Sediment kolem strouhy ve Spolaně byl extrémně kontaminován ve všech pěti vzorcích odebrané půdy,\" připomíná. \"Našli jsme tam PCB, DDT i hexachlorbenzen,\" vypočítává škodliviny Holoubek. Pozastavuje se i nad tím, jak je možné, že libišskou strouhu Spolana na jaře pravidelně bagruje, avšak bahno neodváží pryč. To zůstává na břehu a deště ho sesouvají zpět. \"To bychom mohli měřit donekonečna. Problém se měl řešit už dávno,\" říká Holoubek. Ředitel Kuliha slibuje nápravu už v září. \"Buď strouhu zatrubníme, anebo napojíme na čističku,\" prohlašuje. Věc má ale háček. Není jasné, kdo to zaplatí. Strouha není na seznamu starých zátěží, k jejichž sanaci se zavázal Fond národního majetku (FNM). Spolana doufá, že se jí podaří zařadit strouhu na seznam dodatečně. ASANACE SVÉPOMOCÍ. Občan Libiše František Štrupl má inkriminovanou strouhu přímo pod okny na své louce. Když vidlemi párkrát zarumpluje ve vodě, zdvihnou se ode dna chuchvalce mastného bahna a hladina vody se pokryje olejovými fleky. \"V dětství jsem se tu koupal, jenže pak se Spolana rozšířila na další pozemky a strouha se tak ocitla v jejím areálu,\" připomíná kořeny nynějších potíží Štrupl. Během povodní zaplavila strouha Štruplovým louku, zahradu i domek. Když aktivisté Greenpeace našli v kachnách u Štruplů dioxiny, rodina se postupně vzdala ovcí, králíků i slepic. Potraviny, které si manželé v důchodu opatřovali z vlastních zdrojů, teď musí kupovat. Na dvoře se právě točí nákladní auto s hlínou. \"Nechal jsem si před domek navézt 30 centimetrů ornice z nezaplavené půdy. Zorganizoval a zaplatil jsem si to sám,\" uvádí bez bližších podrobností pan Štrupl. Stromy na zahradě jsou holé, Štruplovi to přičítají chloru, který během povodní ze Spolany unikl. BAZÉN V LABI. Za únik 80 tun chloru udělila Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) Spolaně pokutu 1,4 milionu korun, protože firma porušila některé předpisy. Spolana se však odvolala. Ředitel Kuliha tvrdí, že chlor se vodou zředil na neškodnou koncentraci, takže rozvodněné Labe nebylo o nic toxičtější než voda v bazénu. Ředitelka středočeské ČIŽP Zdeňka Bubeníková uvedla, že její instituce zkoumá ve skleníku účinky chloru na rostliny. Prokáže-li pokus, že plyn vegetaci poškodil, Spolana se pokutě nevyhne. Veterináři občany Libiše varovali, že chovat drůbež je riskantní. Pěstovat zeleninu však mohou bez obav. Hygienici z Mělníka budou dobrovolníkům z Libiše odebírat krev, aby mohli potvrdit nebo vyvrátit, zda jsou v ní dioxiny a další látky. Výsledky budou známy na podzim. Radim Vácha z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy v Praze listuje ve zprávě o hygienickém stavu půd postižených povodněmi v roce 2002. Půdoznalci zkoumali břehy Labe až po státní hranici s Německem. Nejvíc je zarazilo, že ve všech 16 sledovaných lokalitách výrazně vzrostla hladina DDT. Preventivní limit pro zemědělské půdy byl překročen na pěti místech. Vácha to dává do souvislosti s únikem DDT z nedostatečně zlikvidovaných nebo zapomenutých starých zásob. Nejvyšší hodnoty DDT naměřili půdoznalci v Neratovicích. DOVNITŘ VE SKAFANDRU. Dioxinové baráky mají z areálu Spolany zmizet do roku 2008. Firma SITA Bohemia už buduje neprodyšný stan, v němž na tuně materiálu z vnitřku jedné budovy ověří, zda její technologie BCD dokáže jedy zlikvidovat. Pro vzorky budou pracovníci chodit ve speciálních skafandrech. Technologie byla využita v Austrálii, u nás s ní zkušenosti nejsou. Pokud bude účinná, uvolní FNM peníze na celé dílo. Zmizet má také rozpadající se hala staré výrobny chloru, tzv. amalgámová elektrolýza. Ostravské firmě TCHAS tu mají práce trvat až do roku 2011. FNM by měl na obě akce uvolnit přes čtyři miliardy korun. Mluvčí Spolany Jan Martínek říká, že na místě zamořených budov zůstane v budoucnu jen čistá nezávadná hlína. Na soukromých dvorcích to bude těžší. DDT má poločas rozpadu tři až patnáct let. Dioxiny a PCB jsou extrémně trvanlivé. Starostí spousta, rada žádná. AUTOR: Alice OLBRICHOVÁ ZDROJ: EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů