REACh dosáhne na chemikálie

Neustálé případy těžkého znečištění životního prostředí a ohro-žení zdraví chemikáliemi, nejčastěji z nakládání s toxickými látkami a odpady z chemických výrob, ropných produktů, povrchových úprav, ale i z havárií v dopravě a ze zemědělství po celé Evropě v minulosti i současnosti, přiměly EU k návrhu tvrdších opatření na ochranu zdraví a životního prostředí.

Již v únoru 2001 vydala EU Bílou knihu, která se stala základem pro vznik nové politiky EU o chemikáliích, známou jako systém REACh (Registration, Evaluation, Authorisation and Limitation of Chemicals), jenž má nepříznivý stav zvrátit vybudováním systému registrace chemických látek a jejich dokumentací a evidencí v celém průběhu jejich existence. Nové opatření by také mělo přispět ke snadnějšímu dohledání znečišťovatelů.

Podle tohoto systému vznikne povinnost posoudit nebezpečnost každé jednotlivé látky i ve směsi bez výjimky aktem Chemical Safety Assesment (CSA), vypracovat její dokumentaci v celém průběhu životního cyklu dokumentem Chemical Safety Report (CSR). Zkoušení látek a vypracování dokumentů však bude nesmírně nákladné. Podle prvních odhadů, které uvádí německý svaz výrobců povrchových úprav ZVO v tiskové informaci, vychází ve zpracovávaných množstvích 1-10 tun za rok náklady na zkoušky ve výši 35 tis. eur a jejich registrace na dalších 50 tis. eur, tedy celkem 85 tis. eur. Pro množství 10-100 tun za rok stojí zkoušení již 280 tis. eur a registrace dalších 350 tis. eur, celkem tedy 630 tis. eur.

První protesty proti systému REACh se ozvaly z Německa. Zdejší průmysl povrchových úprav očekává, že nové opatření bude mít zničující dopad na malé a střední podniky, obchodující a pracující s malými objemy řady chemikálií a podnikající v oboru povrchových úprav, jimž způsobí neúnosné náklady a nároky na management se ztrátou inovační a konkurenční schopnosti, které nebude možno financovat. Nepopíratelnou skutečností však zůstává, že z povrchových úprav pochází nejnebezpečnější odpady - odpady galvanických lázní s kyanidy, toxickými solemi šestimocného chrómu, niklu a kadmia, mořicích lázní s kyselinami a chlorované uhlovodíky používané k odmašťování, pronikající díky nízké viskozitě a vyšší hustotě hluboko do zdrojů podzemních vod.

Systém REACH by měl také přispět k tomu, aby v tomto oboru nepodnikaly nezodpovědné, kapitálově slabé, nepojištěné a personálně nevybavené firmy, neschopné zajistit management životního cyklu chemikálií, korozní ochranu, bezpečnost a ochranu zdraví, hospodaření s odpady a zabránit úniku chemikálií do životního prostředí.

Přestože časový horizont implementace systému REACh dosud nebyl stanoven, je nanejvýše nutné, aby veřejnost v Česku byla s dostatečným předstihem o novém systému informována, mj. i proto, že si vyžádá značné náklady na vybudování rozsáhlých školicích, testovacích a certifikačních kapacit.